Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 Cmo 25/2022-297

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudců Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé v právní věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce

bytem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta A

sídlem Adresa advokáta A

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

zastoupený advokátem Jméno advokáta B

sídlem Adresa advokáta B

o zaplacení částky 2 105 000 Kč s přísl., k odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. - 257 ze dne 14. 1. 2022

takto:

I. Odvolání proti bodu I. výroku usnesení soudu prvního stupně se odmítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně se v bodech II. a III. výroku potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Odvolání proti bodu I. výroku usnesení soudu prvního stupně se odmítá.II. Usnesení soudu prvního stupně se v bodech II. a III. výroku potvrzuje.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zamítl žádost žalovaného o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání (bod I. výroku), zastavil odvolací řízení (bod II. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod III. výroku).

2. Podle odůvodnění žalovaný podal včasné odvolání proti rozsudku ve věci a byl usnesením soudu č. j. -249 ze dne 17. 12. 2021 vyzván k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 20. 12. 2021. O žádosti žalovaného ze dne 23. 12. 2021 o přiznání osvobození od soudních poplatků soud nerozhodoval, protože osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80% bylo žalovanému pravomocně přiznáno již usnesením č. j. -177 ze dne 8. 3. 2021, přičemž v nové žádosti žalovaný neuvedl žádné nové skutečnosti. V podání žalovaný současně pro případ, že by soud nevyhověl jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, požádal o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání, neboť lhůta připadla zrovna na období kolem Vánoc, kdy jsou pošty vytížené a účastník se nemusel zdržovat v místě svého bydliště. Soud prvního stupně konstatoval, že lhůta k zaplacení soudního poplatku stanovená v , zákon o soudních poplatcích je lhůtou zákonnou a v případě jejího zmeškání nastává zákonem stanovený následek, spočívající v tom, že po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví, přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Lhůta dle 9 odst. 1 cit. zák. není lhůtou soudcovskou ve smyslu , kterou by soud mohl prodloužit. Nelze ji ani prominout ve smyslu , neboť tento postup zákon o soudních poplatcích v vylučuje již tím, že stanoví, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty (alespoň 15 dnů, ale i méně) se nepřihlíží.

3. Z uvedených důvodů soud prvního stupně návrh na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku zamítl, odvolací řízení dle zastavil a o nákladech odvolacího řízení rozhodl dle věty první

4. Žalovaný napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhl odvolacímu soudu, aby usnesení v celém rozsahu zrušil a žalovanému přiznal plné osvobození od soudních poplatků. Vytkl soudu, že nesprávně posoudil lhůtu pro zaplacení soudního poplatku dle jako lhůtu zákonnou, ač se jedná, jak plyne i z dikce zákonného ustanovení, o lhůtu soudcovskou, kterou může předseda senátu dle prodloužit, a to i po jejím marném uplynutí. V usnesení absentuje, proč tak soud neučinil. Zdůraznil, že vedle žádosti o prodloužení lhůty požádal žalovaný také o přiznání osvobození do soudního poplatku a žádost doložil potřebnými podklady. Tím, že soud o této žádosti nerozhodl, porušil práva žalovaného na spravedlivý soudní proces a jednal v rozporu s dobrými mravy. Nejprve měl soud rozhodnout o žádosti o osvobození. Pokud by žádosti nevyhověl, měl usnesením stanovit žalovanému novou lhůtu k zaplacení poplatku a až po jejím marném uplynutí mohl rozhodnout o zastavení řízení samostatným usnesením. Uvedl, že důvodem podání žádosti o přiznání osvobození do soudních poplatků je nedostatečná solventnost a nepříznivá ekonomická situace žalovaného, která mu neumožňuje úhradu poplatku ani ve výši 20% poplatkové povinnosti, tj. částky 21 050 Kč odpovídající jeho měsíčnímu příjmu. Žalovaný trpí Anonymizováno. Pobírá částečný invalidní důchod a není si jist, jak dlouho ještě bude moci pracovat. Nevyléčitelná onemocnění, zpomalující myšlení a snižující intelekt na úroveň lehké mentální retardace žalovanému neumožnují dosažení vyšší než minimální mzdy. S ohledem na nízké příjmy bydlí v domácnosti své sestry. Příslušné podklady (posudek o invaliditě čj. Anonymizováno, znalecký posudek z oboru zdravotnictví z 8. 3. 2012, odůvodnění odvolání proti usnesení ze dne 23. 4. 2019) jsou součástí spisu. Dále uvedl, že žalovaný již více než rok není majitelem osobního automobilu ani motocyklu a nyní již ani není držitelem příslušného řidičského oprávnění. Vzhledem ke zdravotnímu stavu celá situace zhoršuje psychické problémy žalovaného a působí mu další komplikace, spojené s nutností další medikace. Žalovaný proto opětovně žádá o přiznání osvobození od soudních poplatků z důvodu své nemajetnosti a objektivního nedostatku finančních prostředků. S odkazem na v odvolání specifikovanou judikaturu zdůraznil, že v intencích této judikatury se objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek nesmí stát překážkou jeho přístupu k soudu a nepřiznání osvobození je možné pouze v případě, že jde o svévolné nebo bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva. Soudy jsou vždy povinny přihlížet k možnosti žadatele zaplatit poplatek, resp. si k jeho možnostem si za tím účelem opatřit finanční prostředky a zabývat se dopadem případného nepřiznání osvobození pro žadatele. Nepřiznáním osvobození by došlo k odnětí práva žalovaného na přístup k soudu a k porušení jeho práva na spravedlivý soudní proces.

5. Podáním ze dne 23. 2. 2022 vznesl žalovaný námitku podjatosti všech soudkyň senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze, jemuž byla věc podle rozvrhu práce k projednání a rozhodnutí přidělena. Usnesením ze dne 30. 6. 2022, č. j. -293 Nejvyšší soud rozhodl o nevyloučení soudkyň, jejichž podjatost byla namítána.

6. Odvolací soud odvolání žalovaného proti bodu I. výroku usnesení podle odmítl jako nepřípustné dle ) písm. a) , neboť se jedná o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Věcnou argumentací žalovaného proti tomuto výroku usnesení z uvedeného důvodu nemohl posuzovat či se jí jinak zabývat.

7. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud přezkoumal napadené usnesení ( a násl. ), aniž za tím účelem nařizoval jednání ( ). Neshledal předpoklady pro jeho změnu ani zrušení.

8. Tvrzení žalovaného, že soud prvního stupně tím, že výslovně nerozhodl o (opakované) žádosti žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků, porušil práva žalovaného na spravedlivý soudní proces a jeho právo na přístup k soudu, neshledal v projednávané věci opodstatněné. Soudní judikatura je ustálena v tom, že o opakované žádosti účastníka o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li k podstatné změně majetkových poměrů účastníka řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. ). Mechanické uplatnění pravidla, že soud o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí rozhodnout dříve, než pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví, by v některých případech vedlo k neúčelnému a zbytečnému prodlužování řízení v důsledku rozhodování o opakovaných stále stejných žádostech. Jestliže účastník v opakované žádosti neuvede a nedoloží žádné nové skutečnosti svědčící o změně jeho majetkových poměrů, soud řízení o žádosti na přiznání osvobození od soudních poplatků zastaví pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, založenou předchozím pravomocným rozhodnutím, případně se s takovou opakovanou žádostí vypořádá v odůvodnění usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

9. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovanému bylo na základě jeho žádosti usnesením soudu ze dne 8. 3. 2021, č. j. -177 přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků. Na základě doložených skutečností o majetkových poměrech žalovaného a jeho nepříznivém zdravotním stavu, shledal soud prvního stupně na straně žalovaného předpoklady pro částečné přiznání osvobození od soudních poplatků. Vyšel ze zjištění, že žalovaný je svobodný, v domácnosti žije sám, má pravidelný měsíční příjem z obecního úřadu ve výši 13 635 Kč a pobírá částečný invalidní důchod ve výši 8 053 Kč, vlastní osobní automobil KIA Picanto (rok výroby 2005) a rodinný dům v Příbrami, zatížený zástavním právem a věcným břemenem. Má závazek z úvěru u banky právnická osoba., který splácí splátkami ve výši 2 600 Kč měsíčně. Ročně platí 1 800 Kč za daň z nemovitosti a poplatek 500 Kč za odvoz odpadu. Podle doložených kopií lékařských zpráv, posudku o invaliditě a posudku z oboru zdravotnictví trpí Anonymizováno. Přestože ani přes výzvy soudu žalovaný nedoložil tvrzený dluh u banky právnická osoba. a výpis z katastru, bylo mu soudem přiznáno osvobození od soudních poplatků z odvolání v rozsahu 80% jeho poplatkové povinnosti. Žalovanému zůstala poplatková povinnost ve výši 21 050 Kč, odpovídající jeho necelému jednomu měsíčnému příjmu.

10. V podání ze dne 23. 12. 2021 žalovaný, resp. jemu soudem ustanovený zástupce v reakci na výzvu soudu ke splnění poplatkové povinnosti z odvolání ve výši 21 050 Kč, opětovně požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků. Žádost zdůvodnil zdravotním stavem žalovaného. S odkazem na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne 8. 12. 2012 uvedl, že žalovaný trpí závažnou nemocí. Proto pobírá jen částečný invalidní důchod a má tak nízké příjmy, že není schopen poplatek zaplatit. Dále pouze odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu k problematice osvobozování od soudních poplatků, její účel a kritéria, která jsou povinny soudy v rámci žádosti posuzovat. Současně, pro případ nevyhovění žádosti, požádal o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku o 20 dnů, a to s odůvodněním, že většina z patnáctidenní lhůty, stanovené soudem, spadá od období vánočních svátků a Nového roku a při vytíženosti poskytovatelů poštovních služeb by přeposlání usnesení mohlo trvat déle než obvykle

11. Z porovnání původní a nové žádosti je zřejmé, že žalovaný v opakované žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků neuvedl žádné nové skutečnosti, svědčící o změně jeho majetkových poměrů, naopak se dovolával listin, z nichž vycházel soud prvního stupně již při svém rozhodování o původní žádosti v březnu 2021. Žádné další relevantní skutečnosti nedoplnil žalovaný ani v podaném odvolání. V něm odkázal ovšem na y, které již byly předmětem posouzení soudem v souvislosti s původní žádostí žalovaného o moderaci (posudek o invaliditě, znalecký posudek a svá dříve učiněná podání). Není tvrzena ani žádná další a podstatná změna příjmů žalovaného (příjem z prací vykonávaných pro obec a částečný invalidní důchod). Změny oproti původní žádosti spočívají pouze v tom, že již žalovaný nebydlí samostatně, ale u své sestry, tedy nutně s nižšími náklady a není již majitelem osobního automobilu a motocyklu. Podle majetkového prohlášení ze dne 3. 2. 2021, doloženého k původní žádosti, byl žalovaný ještě k uvedenému datu vlastníkem vozidla Anonymizováno. Nelogické a nepodložené je proto tvrzení zástupce žalovaného, že žalovaný automobil (ani motocykl) již více než rok nevlastní. Je zde zjevný rozpor v údajích dat. Buď žalovaný pozbyl automobil v souvislosti se ztrátou řidičského oprávnění ze zdravotních důvodů až po datu 3. 2. 2021 a pak tedy opomněl zmínit, jak bylo naloženo s výtěžkem z prodeje, případně zda a z jakých důvodů byl automobil (případně i dříve vlastněný motocykl) převeden bezúplatně a za jakých okolností, nebo žalovaným uvedené údaje o jeho majetku v předchozí žádosti byly zjevně nepravdivé. Lze tak uzavřít, že ze žalovaným tvrzených skutečností nelze dovodit žádnou podstatnou změnu jeho majetkových poměrů k horšímu, která by zakládala opětovnou povinnost soudu prvního stupně rozhodovat o jeho žádosti. Naopak se podává, že změnou bydlení ze samostatného na sdílenou domácnost se nutně musely snížit jeho náklady. Bezplatnost převodu, automobilu nebyla ani tvrzena, natož doložena a lze logicky očekávat, že prodejem či převodem nějaké finanční prostředky žalovaný získal. Žalovaného jako poživatele částečného invalidního důchodu, který je současně zaměstnán, byť s minimálním příjmem, a vlastní nemovitost, byť zatíženou věcnými právy, nelze v žádném případě považovat za osobu zcela nemajetnou, u níž by byly z hlediska jejích majetkových poměrů splněny předpoklady pro plné přiznání osvobození od soudních poplatků. Judikatura, na niž žalovaný odkazuje a podle níž se objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek nesmí stát překážkou v jeho u garantovaném právu na přístup k soudu a nepřiznání osvobození je možné pouze v případě, že jde o svévolné nebo bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva, není v projednávané věci přiléhavá a aplikovatelná, neboť se týká zcela nemajetných účastníků. Tím žalovaný není. Osvobození v rozsahu 80% poplatkové povinnosti, přiznané soudem prvního stupně žalovanému přesto, že nedoložil soudu ani na jeho výzvu všechny požadované y, zcela dostatečně zohledňuje jeho majetkovou a sociální situaci. Postupu soudu prvního stupně, který o nové žádosti žalovaného na moderaci zbývající části jeho poplatkové povinnosti výslovně nerozhodoval, ale pouze se s ní vypořádal v odůvodnění usnesení, jímž řízení o odvolání žalovaného pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, nelze vytknout pochybení, neboť tento postup soudu je v souladu se shora citovanou ustálenou soudní judikaturou.

12. Žalovanému vznikla podáním odvolání proti rozsudku v souladu s § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích poplatková povinnost. S podáním odvolání tuto povinnost nesplnil a nesplnil ji ani v dodatečné, soudem stanovené a zcela přiměřené patnáctidenní lhůtě. Z § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. S podanou opakovanou žádosti žalovaného o přiznání osvobození od soudních poplatků se soud vypořádal v napadeném usnesení. Z důvodů shora vyložených nelze přihlížet ani k další, zjevně účelové a opakované žádosti žalovaného o přiznání osvobození, která je součástí podaného odvolání.

13. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení prvního stupně ve výrocích II a III. podle potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle a 142 odst. 1 Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady nevznikly. Náhrada nákladů proto nebyla přiznána žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.