Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Cmo 30/2020-52

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Gabriely Barančíkové, v právní věci

žalobce: Jméno žalobce,

IČO IČO žalobce,

sídlem Adresa žalobce,

zastoupeného advokátem Jméno advokáta,

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: 1) Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A,

bytem Adresa žalovaného A

2) Jméno žalovaného B, narozena Datum narození žalovaného B,

bytem Adresa žalovaného A

o zaplacení částky 60.753,- Kč s přísl., o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -36 ze dne 3. října 2019

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -36 ze dne 3. října 2019 se v napadené části, tj. ve výroku III. o nákladech řízení, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -36 ze dne 3. října 2019 se v napadené části, tj. ve výroku III. o nákladech řízení, potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud I. stupně, ve výroku I. shora uvedeného usnesení zastavil řízení po zpětvzetí návrhu na zahájení řízení z důvodu oddlužení žalovaných, ve výroku II. vrátil žalobci soudní poplatek a ve výroku III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Ve vztahu k výroku III. vyšel ze skutečnosti, že v souladu s ( ) by žalobce měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak náhradu nákladů řízení mu přiznat nelze. Podle soudu I. stupně je tomu tak s ohledem na . .

3. Shora uvedené usnesení soudu I. stupně ve výroku III. o nákladech zastavovaného řízení právní moci nenabylo z důvodu včas podaného odvolání žalobce (dále též odvolatel), jenž se domáhal změny napadeného usnesení tak, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů zastavovaného řízení i odvolacího řízení.

4. Ve vztahu k výroku III. napadeného usnesení soud I. stupně podle jeho názoru věc nesprávně právně posoudil, neboť náklady řízení, jež nejsou pravomocně přiznané soudním rozhodnutím, jsou v insolvenčních řízení insolvenčním správcem popírány a neuspokojují se tak s ohledem na jejich neexistenci. Problematikou otázky vzniku pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení se podle odvolatele zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. . Zde podle odvolatele vyjádřil názor, že nárok na náhradu nákladů řízení vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu, když rozhodnutí o nákladech řízení je jako procesní nárok zpravidla nezávislé na rozhodnutí ve věci samé. Nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Podle odvolatele je tak zřejmé, že pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení vzniká až rozhodnutím soudu, které teprve zakládá věřiteli právo na zaplacení pohledávky. Zdůraznil, že si věřitel takovou pohledávku nemůže přihlásit do insolvenčního řízení, neboť v rozhodné době taková pohledávka neexistuje s ohledem na skutečnost, že její vznik je vázán až na právní moc rozhodnutí o přiznání práva. Pokud tak pohledávka věřitele vzniká až právní mocí rozhodnutí soudu, nelze podle odvolatele tuto pohledávku uspokojovat v insolvenčním řízení a tato nepodléhá ani osvobození od placení pohledávek. To je podle odvolatele v souladu ze skutečností, že osvobození se vztahuje na pohledávky zahrnuté do oddlužení, v rozsahu v němž doposud nebyly uspokojeny a na pohledávky k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíženo a na pohledávky, které nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny ač tak měly byt. Pohledávku věřitele z titulu úhradu nákladů řízení podle odvolatele nelze zahrnout pod žádnou z uvedených kategorií, když pohledávku na náhradu nákladů řízení nebylo možno do insolvenčního řízení přihlásit, neboť v té době neexistovala a ani netvoří výjimku z pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Tato pohledávka vzniká až právní mocí rozhodnutí. Podle odvolatele se jedná o novou pohledávku, která vznikla až po insolvenčním řízení. Navrhl v uvedeném výroku změnit napadené usnesení a přiznat žalobci právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení a v návaznosti též náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle a napadené rozhodnutí v rozsahu podaného odvolání a ve stejném rozsahu i řízení, jež jeho vydání předcházelo, a učinil následující zjištění a dospěl k níže uvedeným závěrům.

6. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že předmětem soudního řízení zahájeného dne 4. 4. 2012 byla pohledávka 60.753,50 Kč s příslušenstvím tvořeným, mimo jiné, vedle úroku z prodlení i náklady řízení.

7. Odvolací soud dále vychází ze skutečnosti, že následně v průběhu řízení o této pohledávce došlo dne 13. 5. 2013 k přerušení řízení, když Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením č.j. -13, -1 vydaným dne 13. května 2013 zjistil úpadek žalovaných dlužníků 1) a 2) a povolil řešení jejich úpadku oddlužením.

8. Po úspěšném splnění podmínek oddlužení žalovanými dlužníky 1) a 2) Krajský soud v Ústí nad Labem následně vzal na vědomí zprávu insolvenčního správce Anonymizováno o splnění oddlužení dlužníků splátkovým kalendářem. Došlo tak k osvobození obou dlužníků od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

9. Z hlediska právního odvolací soud vychází z ustanovení upravujícího osvobození dlužníka od placení pohledávek při oddlužení, podle něhož, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (odst.1 uvedeného ustanovení). Podle odst.2 téhož ustanovení se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

10. Na základě uvedené právní úpravy odvolací soud zastává právní názor, podle něhož se osvobození podle vztahuje také na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, což je projednávaný případ, a to bez ohledu na skutečnost, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení, jež by mělo být přiznáno věřiteli v době, kdy tento nárok již nelze přihlásit do insolvenčního řízení, což lze vztáhnout i na projednávaný případ.

11. Jestliže se proto v projednávaném případě na dané žalobcem uplatňované příslušenství vztahuje osvobození podle (lex specialis), jež obecně zprošťuje dlužníka placení celé řady pohledávek majících základ v celé škále hmotněprávních i procesních předpisů, nemůže být dlužník po čas působení účinků rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení zbytku neuhrazených pohledávek podle uvedeného ustanovení zavázán procesním rozhodnutím o nákladech řízení k zaplacení žalobcem požadovaného plnění, na nějž se, jakožto na příslušenství, osvobození rovněž vztahuje. Je tomu tak proto, neboť takovou pohledávku nelze věřiteli v soudním či jiném řízení přiznat.

12. Z uvedených důvodů, i podle právního názoru odvolacího soudu, se v daném případně a za daných okolností neuplatní obecné ustanovení o nákladech řízení. Východiska soudu I. stupně přitom nebyla odlišná od nynější odvolací argumentace žalobce poukazujícího v obecné rovině na okamžik vzniku nároku (pohledávky) na náhradu nákladů řízení a na její základ vycházející z procesního práva. Tuto argumentaci odvolatele nezpochybňuje ani odvolací soud, jenž pouze konstatuje, že tato odvolatelem uváděná a soudy akceptovaná obecná argumentace nezpochybňuje správné závěry soudu I. stupně ohledně rozhodnutí o nákladech řízení.

13. Z těchto důvodů odvolací soud postupem podle rozhodnutí soudu I. stupně v odvolatelem napadeném rozsahu jako věcné správné potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle , 142 odst.1 s přihlédnutím ke skutečnosti, že procesně úspěšným žalovaným v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné