Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 110/2026

20 Cdo 110/2026-271

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného S. V. J. zastoupeného JUDr. Zdeňkem Havlem, advokátem se sídlem ve Strančicích, Rudé armády 407, proti povinné L. V., zastoupené JUDr. Reginou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 3, pro vymožení nepeněžitého plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, č. j. -96, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. 8. 2024, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 (dále též „soud prvního stupně“) zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Hanákem, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 147 EX 1328/23. Podle odvolacího soudu v posuzované věci nejsou dány podmínky pro zastavení exekuce, prosazované s tvrzením povinné, že danou povinnost plnila a plní. Povinnost uloženou exekučním titulem (strpět montáž zasklení lodžie) je třeba podle odvolacího soudu vykládat tak, že součástí srpení je i umožnění přístupu k lodžii bytem povinné. V řízení pak bylo prokázáno, že povinná dne 9. 10. 2023 a následně i dne 6. 5. 2024, na kdy bylo zasklení lodžie s jejím vědomím naplánováno, nezpřístupnila svou bytovou jednotku za účelem montáže.

2. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu (konkrétně prezentované v usnesení sp. zn. , , , , , ) při řešení otázky, zda lze exekuční titul v exekučním řízení doplňovat, zda musí být z hlediska materiální vykonatelnosti natolik určitý, aby byl jednoznačně zřejmý a určitý rozsah a obsah uložených práv a povinností, a zda lze oprávněné přiznat právo, které není obsaženo ve výroku exekučního titulu. Podle dovolatelky není správný závěr, že součástí povinnosti strpět montáž zasklení lodžie u jejího bytu je i umožnění přístupu na lodžii přes její byt. Výrok exekučního titulu nelze nijak doplňovat a závěr odvolacího soudu nemá ve výroku oporu. Neplatí ani, že by přístup na lodžii byl možný pouze a jen přes byt povinné, neboť i veškeré dřívější práce na lodžiích probíhaly s přístupem z vnějšku.

3. Dovolatelka také namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena, zda je oprávněný povinen sdělit povinnému, co konkrétně od něj žádá, je-li plnění závislé na výzvě oprávněného. Tvrdí, že nemohla předpokládat, že montáž nezbytně vyžaduje její přítomnost v bytě (umožnění vstupu na lodžii z bytu). To ostatně oprávněný ani od ní nežádal, jelikož vyžadoval pouze potvrzení termínu montáže. Pokud potřeboval jakoukoli aktivní součinnost povinné, měl ji k tomu vyzvat.

4. Dovolatelka dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení další otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, zda bylo povinností povinné být osobně přítomna při provádění montáže a zda povinnost strpět tuto činnost zahrnuje též poskytování aktivní součinnosti, lze-li činnost běžně provést bez takové součinnosti. Podlesoudu povinná nemínila splnit svou povinnost, protože nebyla přítomna v bytě. Soud se přitom nijak nezabýval tvrzením a důkazy, že v bytě povinné byla v uvedenou dobu přítomna třetí osoba. Povinnost něco strpět neznamená aktivně poskytovat jakoukoli součinnost. V dané věci navíc žádná aktivní součinnost nebyla nezbytná. Odvolací soud však z pouhé nepřítomnosti povinné v bytě dovodil porušení vymáhané povinnosti.

5. Dovolatelka rovněž s odkazem na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. , a , a na nález Ústavního soudu sp. zn. namítá, že se odvolací soud v rozporu s ustálenou praxí nevypořádal se všemi odvolacími námitkami povinné (nepravost předávacího protokolu ze dne 9. 10. 2023 a nepravdivost tvrzení, že se v uvedenou dobu dostavili k jejímu bytu zástupci oprávněné) a své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Navrhla, aby dovolací nejprve odložil právní moc napadeného rozhodnutí a poté zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

6. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též „ “, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

7. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , vysvětlil, ženení-li možné dovodit náležitosti materiální vykonatelnosti exekučního titulu ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti či ke způsobu exekuce, nelze takové rozhodnutí vykonat. Proto exekučnímu soudu přísluší posoudit, zda rozhodnutí ukládá povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce a zda je konkretizována dostatečně určitě. Při zkoumání povahy povinnosti na nepeněžité plnění soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí (z výroku a odůvodnění), avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat. Přípustné způsoby exekuce navazují na možné způsoby plnění (dare, facere, omittere, pati). Tituly ukládající povinnost něco strpět či něčeho se zdržet se vykonávají způsobem uvedeným v

8. V posuzované věci odvolací soud těmto požadavkům zjevně dostál. Ani dovolací soud totiž nemá pochyb, že povinnost strpět provedení zasklení lodžie přiléhající k bytu povinné zahrnuje také povinnost povinné k uvedenému účelu zpřístupnit lodžii ze svého bytu (je pak bez významu, zda tak učiní povinná výhradně osobně nebo prostřednictvím třetí důvěryhodné osoby či případně společně s ní). Vymáhaná povinnost byla ve výroku exekučního titulu formulována tak, že pomocí dostupných výkladových metod dovoluje dovodit její obsah a rozsah (povahu), jakož i určit způsob, jímž má být exekuce realizována. Exekuční soud výkladem pouze zjišťoval obsah uložené povinnosti. Neprováděl doplňování ani opravování výroku ve smyslu dovolatelkou označené judikatury.

9. Vzhledem k obsahu dovolacích otázek je též třeba zdůraznit, že oprávněnému exekuční titul žádnou povinnost neukládá. Na řešení otázky obsahu případných povinností oprávněného napadené rozhodnutí nespočívá.

10. Výtky povinné, že odvolací soud své rozhodnutí řádně neodůvodnil a dostatečně senevypořádal s jejími námitkami ohledně nepravosti předávacího protokolu ze dne 9. 10. 2023 a nepravdivosti tvrzení, že se v uvedenou dobu zástupci oprávněné dostavili k bytu povinné, představují námitku vad řízení. Vady řízení však samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je nesprávné právní posouzení věci); k jejich případnéexistenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což v projednávané věci není naplněno (srov.například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. , zedne 30. 5. 2023, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. ).

11. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu , a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu seodchýlit, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání ( věta první ), dovolání odmítl ( ).

12. Dovolatelka též navrhla, aby byl dovolání přiznán odkladný účinek. Ústavní soud však ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se tedy návrhem na odklad vykonatelnosti ze dne 11. 11. 2025 nezbýval.

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 3. 2026

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu