Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 92/2026

23 Cdo 92/2026-428

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ČSOB Stavební spořitelna, a.s., se sídlem v Praze 5,Radlická 333/150, Radlice, identifikační číslo osoby 49241397, zastoupené Mgr. Peterem Olejárem, advokátem se sídlem v Brně, Soběšická 821/151, proti J. K., zastoupené JUDr. Zuzanou Pechtorovou, advokátkou se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, o zaplacení 530 606,41 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2025, č. j. -389, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. 4. 2024, č. j. -346, zamítl návrh žalované ze dne 19. 2. 2024 na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2023, č. j. -280.

2. K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

3. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, v němž popsala, v čem dle jejího názoru soud prvního stupně pochybil při doručování rozsudku k jejím rukám. Navrhla, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že vysloví neúčinnost doručení rozsudku soudu prvního stupně žalované, nebo aby věc vrátil odvolacímu soudu s pokynem, aby napravil vadu svého rozhodnutí, popřípadě aby usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( , , dále jen „ “) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a ), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti.

6. Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

7. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Ustanovení stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

9. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. V dovolání, které může být přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit (pro každý jednotlivý dovolací důvod), které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení obsahujícího čtyři vzájemně se vylučující kritéria přípustnosti dovolání, které vedle sebe současně nemohou obstát. Z dovolání tedy musí být zřejmé, od jaké konkrétní ustálené rozhodovací praxe dovolacího osudu (příp. Ústavního soudu) se v napadeném rozhodnutí odvolací soud odchýlil při řešení konkrétní právní otázky, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva (dosud judikaturně neřešená) má být dovolacím soudem vyřešena, která konkrétní (již opakovaně judikaturně řešená) otázka je v rozhodovací praxi dovolacího soudu rozhodována vzájemně rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má nyní při řešení konkrétní právní otázky odklonit (vyřešit ji nyní jinak).

10. Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle , je odlišný od požadavku na vymezení dovolacího důvodu, jenž spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro kterou považuje dovolatel právní posouzení věci za nesprávné. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu (příp. Ústavního soudu), pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit požadavek plynoucí z (srov. například stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. , ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. , a ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ).

11. Pouhá polemika se závěry odvolacího soudu, aniž by z obsahu dovolání bylo jasné, jakou konkrétní právní otázku z celé škály těch, které se nabízejí, má dovolací soud v daném případě řešit, nemůže přípustnost dovolání založit (srov. například již zmíněné usnesení Nejvyššího sodu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Není-li z dovolání zřejmé, která konkrétní právní otázka má být řešena, trpí dovolání vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

12. Právní otázku, kterou má v souvislosti s tvrzenou neúčinností doručení rozsudku dovolací soud řešit, dovolatelka nezformulovala a nelze ji jednoznačně dovodit ani z obsahu dovolání.

13. Stejně tak dovolatelka v konkrétnosti nevymezila žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle

14. Měla-li dovolatelka za to, že odvolací soud se svým postupem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

15. Pro úplnost lze pak uvést, že argumentace dovolatelky o pochybeních soudu prvního stupně při doručování rozsudku se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem. Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na posouzení, zda soud prvního stupně při doručování rozsudku pochybil či nikoli, nýbrž uzavřel, že soud nemůže postupem podle o vyslovení neúčinnosti doručení písemnosti řešit, zda rozhodnutí, kterým se u něho řízení končí, bylo řádně a účinně doručeno. Takové posouzení nečiní odesílající soud, nýbrž soud, který zkoumá opožděnost podaného opravného prostředku, nebo soud v řízení o výkon rozhodnutí.

16. K tomu pak lze doplnit, že tento závěr odvolacího soudu je v souladu s (odvolacím soudem citovanou) judikaturou dovolacího soudu (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

17. Dovolací soud proto dovolání žalované odmítl ( ).

18. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí (žalovaná podala odvolání proti shora uvedenému rozsudku, o němž dosud nebylo rozhodnuto), bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí ( , ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 2. 2026

JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu