Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2695/2025

21 Cdo 2695/2025-667

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně Z. Š., zastoupené Mgr. Ing. Martinem Števkem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října č. 1727/108, proti žalovaným 1) A. I., zastoupenému JUDr. Jiřím Chvalinou, advokátem se sídlem v Třinci, Štefánikova č. 735, a 2) M. M., o určení neplatnosti dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2022, č. j. -460, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2025, č. j. -630, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2025, č. j. -630, není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Judikatura dovolacího soudu již dříve dovodila, že neuvede-li ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, v žalobě důvod zmatečnosti nebo označí-li v žalobě za důvod zmatečnosti něco jiného, než co je uvedeno v ustanovení až 4 , jde o takovou vadu žaloby, která brání pokračování v řízení. Na základě takto vadné (nesprávné nebo neúplné) žaloby soud nemůže – vzhledem k tomu, že věc posuzuje jen z hlediska uplatněného důvodu – v řízení pokračovat a o žalobě pro zmatečnost meritorně rozhodnout. Soud proto vyzve toho, kdo podal žalobu pro zmatečnost, aby žalobu doplnil o vylíčení (z hlediska ustanovení až 4 ) přípustného důvodu žaloby (důvodu zmatečnosti), určí mu k tomu lhůtu a poučí ho o tom, jak je třeba v tomto směru opravu nebo doplnění žaloby pro zmatečnost provést; nebude-li žaloba opravena nebo doplněna, soud usnesením žalobu odmítne, byl-li ten, kdo podal žalobu pro zmatečnost, o tomto následku poučen, neboť v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. , nebo – obdobně ve vztahu k důvodu žaloby na obnovu řízení – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. , uveřejněné pod č. 170/2011 v časopise Soudní judikatura).

3. Dospěl-li odvolací soud na základě zjištění, že žalobkyně na výzvu soudu, aby odstranila vady žaloby pro zmatečnost ve smyslu ustanovení , ve které ji soud prvního stupně „velmi podrobně“ poučil o tom, jak je třeba doplnění provést, a o tom, že v případě neodstranění vad žaloby bude žaloba pro zmatečnost odmítnuta, sice reagovala, ale vytčené vady žaloby pro zmatečnost neodstranila, když pouze uvedla, že žalobu pro zmatečnost podává z důvodu podle ustanovení , avšak skutkově důvody zmatečnosti dostatečně konkrétně a určitě nevylíčila, k závěru, že soud prvního stupně žalobu pro zmatečnost správně odmítl, je tento závěr odvolacího soudu (oproti mínění dovolatelky) zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

4. Namítá-li dovolatelka s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , a ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. , že odmítnout věc pro její „neprojednatelnost“ po jediné „obecné výzvě“ je nepřiměřené tam, kde je z podání zřejmé jasné jádro uplatněného důvodu a zbývají jen odstranitelné dílčí nedostatky, a že procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení je neúspěch účastníka ve věci samé, nikoli odmítnutí návrhu, pak přehlíží, že namítaná rozhodnutí se týkají odstraňování vad žaloby ve smyslu ustanovení , nikoli žaloby pro zmatečnost, která musí obsahovat vedle obecných náležitostí podání ( ) zvláštní náležitosti vymezené v ustanovení , že uvedení důvodu žaloby pro zmatečnost v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba obsahovala jeho – po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) – vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů zmatečnosti uvedených v ustanovení se uplatňuje a v čem důvod zmatečnosti spočívá, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů zmatečnosti; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod zmatečnosti obsažen (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. , ), a že není-li tento požadavek na vymezení důvodu žaloby pro zmatečnost splněn, nemůže soud na základě takto vadné (nesprávné nebo neúplné) žaloby – vzhledem k tomu, že věc posuzuje jen z hlediska uplatněného důvodu – v řízení pokračovat a o žalobě pro zmatečnost meritorně rozhodnout (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. ).

5. Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit ani námitky dovolatelky, že Krajský soud v Ostravě měl postupovat podle ustanovení a „předat“ žalobu pro zmatečnost Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, nikoli provádět její „hodnocení“, neboť „posouzení srozumitelnosti, výzva k odstranění vad a případné odmítnutí pro jejich neodstranění náleží výlučně soudu prvního stupně“. Tyto namítané nedostatky by mohly představovat (kdyby byly vskutku dány) tzv. jiné vady řízení ve smyslu ustanovení ; k takovým vadám však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Tento předpoklad však v projednávané věci – jak bylo uvedeno výše – splněn není. Uvedené námitky ani nejsou opodstatněné, neboť věcná příslušnost soudu v řízení o žalobě pro zmatečnost závisí na uplatněném důvodu zmatečnosti (srov. ); není-li tento důvod v žalobě řádně vylíčen, nelze na základě postupu podle rozhodovat o tom, které soudy jsou k projednání žaloby pro zmatečnost a rozhodnutí o ní příslušné v prvním stupni.

6. V části, ve které směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

7. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

8. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť žalované 2), která by měla vzhledem k výsledku dovolacího řízení, stejně jako žalovaný 1), na tuto náhradu právo (srov. větu první, a ), žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly a náklady vzniklé žalovanému 1) v souvislosti s jeho vyjádřením k dovolání žalobkyně sepsaným advokátem nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu ustanovení , neboť toto vyjádření se omezuje na sdělení žalovaného 1), že dosavadní řízení „nevykazuje žádné vady“ a že „napadené usnesení je věcně a procesně správné“ a „není dán žádný důvod k jeho změně“, a k obsahu dovolání žalobkyně se nijak nevyslovuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 2. 2026

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu