Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 85/2025-75

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 131.599,47 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 125.616,73 Kč s úrokem z prodlení 12 % p. a. z částky 122.280 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 32.700,48 Kč s úrokem 12,75 % p. a. z částky 129.999,47 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení 12 % p. a. z částky 9.319,47 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 20.974 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 125.616,73 Kč s úrokem z prodlení 12 % p. a. z částky 122.280 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 32.700,48 Kč s úrokem 12,75 % p. a. z částky 129.999,47 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení 12 % p. a. z částky 9.319,47 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 20.974 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 7. 4. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 131.599,47 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 23.137,48 Kč, úrokem 12,75 % ročně z částky 129.999,47 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.580,26 Kč od 15. 1. 2025 do 7. 4. 2025 a zákonným úrokem z prodlení z částky 131.599,47 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Před uzavřením smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v souladu se smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, a naopak se zavázal takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 130.000 Kč, výše pravidelné měsíční splátky pak byla stanovena na 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru, poplatky a smluvní sankce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 141.280 Kč, na takto poskytnutý uhradil částku 19.000 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění úvěr zesplatnila ke dni 31. 12. 2024. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 31. 12. 2024. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění. Ke dni sepsání žaloby eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 131.599,47 Kč sestávající z neuhrazené jistiny 129.999,47 Kč (rozdíl součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu), nákladů na vymáhání 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1.000 Kč. Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 23.137,48 Kč (součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 25,9 % p. a. ode dne 1. 1. 2025 do 7. 4. 2025 z částky 129.999,47 Kč), úrok ve výši 25,9 % p. a. od 8. 4. 2025 do zaplacení z částky 129.999,47 KčAnonymizováno(u dluhu po splatnosti více než 90 dnů je sazba úroku snížena dle , o spotřebitelském úvěru, na výši odpovídající repo sazbě stanovené ČNB zvýšené o 8 procentních bodů) a úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 3.580,26 Kč (kapitalizovaný od 15. 1. 2025 do 7. 4. 2025 sazbou 12 % p. a. z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut) a úrok z prodlení v zákonné výši od 8. 4. 2025 do zaplacení z částky 131.599,47 Kč.

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přičemž toto mu bylo doručováno za splnění podmínek ustanovení uložením písemnosti u soudu a vyvěšením výzvy na úřední desce. Protože se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne datum soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 20.000 Kč s možností jeho zvýšení, roční úrokovou sazbou 25,90 % a výší minimální měsíční splátky 3,182 % z úvěrového rámce, tj. 636 Kč. Dále byly ve smlouvě sjednány pro případ prodlení se zaplacením splátky účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokuta 500 Kč a možnost zesplatnění úvěru (v případě dluhu dvou a více splátek nebo nezaplacení splátky déle než tři měsíce). Ke smlouvě byly doloženy úvěrové podmínky. Je třeba dodat, že do smlouvy žalovaný uvedl adresu bydliště v sídle obce a k tomu jinou kontaktní adresu.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný dosud z titulu uzavřené úvěrové smlouvy v období od 25. 3. 2024 do 7. 4. 2025 čerpal částku celkem 141.280 KčAnonymizovánoa uhradil částku celkem 19.000 Kč. Žalovaný přitom v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal čerpání nebo zaplacení jiných částek.

6. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy, a to z důvodu prodlení s úhradou závazků. Podle podacího archu byla výzva odeslána na adresu žalovaného dne datum. Dále byla doložena předžalobní výzva k plnění ze dne datum odeslaná podle podacího archu dne datum.

7. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen „o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předně předložila úvěrovou smlouvu, v níž žalovaný uvedl základní informace o své osobě. Takto bylo zjištěno, že žalovaný sdělil žalobkyni, že je svobodný, nemá vyživované děti, je zaměstnán s příjmem 30.000 Kč, bydlí v podnájmu s výdaji 8.500 Kč, splátky jiných úvěrů činí 7.500 Kč a ostatní výdaje má ve výši 6.000 Kč. Dále byla doložena karta klienta, v níž byly přebrány údaje uvedené výše s tím, že při sjednávání smlouvy byly provedeny dotazy v registrech (JAP_PUJCKA, SOLUS, NRKI, CEE, MVCR). Podle interního dokladu označeného jako ověření bonity MLS byl proveden výpočet maximálního limitu splátky, kdy žalobkyně vycházela z žalovaným uvedených údajů, životního minima 4.860 Kč, splátek jiným společnostem 8.338 Kč a normativních nákladů na bydlení 8.792 Kč (takto dospěla ke zbývajícím MLS klienta 16.066 Kč a domácnosti 6.234 Kč). Dále byla doložena úvěrová zpráva s uvedením dalších zjištěných závazků žalovaného ve formě tří existujících splátkových kontraktů se zbývající částkouAnonymizováno96.902 Kč a splátkami 8.388 Kč měsíčně. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za leden 2024 pak bylo zjištěno, že příjmy na účet činily celkem 42.074 Kč, výdaje -41.715,72 Kč a konečný zůstatek 385,67 Kč. Kromě běžných transakcí lze zmínit přijatou mzdu od adresa v částce 31.874 Kč a výdaje zřejmě na sázky (WWW.IFORTUNA.CZ) v celkové výši 3.500 Kč a naopak výhry celkem 4.200 Kč. Nějaké pravidelné výdaje, zejm. na bydlení, nebyly z výpisu dohledány. Jiné doklady k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného již žalobkyně nenabídla.

11. Z takto provedeného dokazování dospěl soud v této části k závěru, že žalobkyně se sice posouzením úvěruschopnosti žalovaného zabývala, toto však nebylo dostačující a průkazné. Žalovaný uvedl žalobkyni některé informace o svých poměrech (viz výše), žalobkyně však již podle obsahu spisu další potřebné skutečnosti nezjišťovala a ani je neověřovala. Předně nebylo žádným důkazem doloženo, že by žalobkyně jakkoliv prověřovala, jakým konkrétně způsobem žalovaný uspokojuje své bytové potřeby a jaké má v této souvislosti skutečné náklady (pokud žalobkyně vycházela pouze z údajů od žalovaného nebo z normativních nákladů na bydlení, tyto nemuseli odpovídat realitě). Přitom výdaje na bydlení mohou podle jeho charakteru představovat podstatnou část rozpočtu klienta. Přehlédnout v této souvislosti nelze skutečnost, že žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl adresu bydliště v sídle obce a k tomu jinou kontaktní adresu a toto mělo podle přesvědčení soudu vést žalobkyni přinejmenším ke zvýšenému zájmu o ověření způsobu a finanční náročnosti bydlení žalovaného. Dále lze žalobkyni vytknout, že se podrobněji nezabývala finančními poměry žalovaného a jeho schopnostmi splácet úvěr, kdy z výpisu z jeho účtu se podává, že zůstatek na něm je jen minimální a významnou část příjmů žalovaný vynakládá do sázení. Přitom měl žalovaný další dluhy v částce necelých 100.000 Kč. Pokud i přes tyto skutečnosti žalobkyně vycházela jen z jednoduchého propočtu příjmů žalovaného a odhadovaných nákladů, aniž by např. zjišťovala a ověřovala dlouhodobější platební bilanci žalovaného a jeho skutečné náklady a výdaje (např. požadavkem na předložení dalších výpisů z účtu, nájemní smlouvy a dokladů o výdajích na bydlení apod.), nepostupovala podle názoru soudu v intencích citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného.

12. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu je tedy podstatné, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani případná skutečnost, zda dlužník v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

13. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění příjmů a také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

14. Rovněž Nejvyšší soud ČR ve své ustálené rozhodovací praxi (srov. např. rozhodnutí sp. zn. , , ), dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel pak nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Již na tomto základě proto soud dovodil, že žalobkyně v postavení věřitele řádně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojila jen s neúplnými informacemi od žalovaného, které již dále dostatečným a průkazným způsobem neověřovala, a žalovanému úvěr přesto poskytla.

16. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

17. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jeho možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.

18. V posuzované věci byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 141.280 Kč a z této částky pak podle obsahu spisu žalovaný dosud uhradil 19.000 Kč a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal částku 122.280 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek. Ve zbytku předmětu řízení potom byla žaloba zamítnuta.

19. Pokud jde však o příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, je třeba poukázat na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož se mění doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

21. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

22. S přihlédnutím k aktuální rozhodovací praxí odvolacího soudu (viz např. rozsudky Krajského soudu v Brně č. j. -163 a -145) lze však dovodit, že pro případ vydání bezdůvodného obohacení, je právo věřitele domáhat se plnění, při absenci platné dohody o splatnosti, obecně vázáno na výzvu k plnění a dlužník musí plnit bez zbytečného odkladu. Aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy a použije se pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil v požadované lhůtě. Pokud spotřebitel uvedené netvrdí a neprokáže, zároveň není stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu dle obecné úpravy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.

23. Poslední větu § 87 odst. 1 a odst. 2 téhož ustanovení je nutné interpretovat komplexně a ve vzájemné souvislosti. Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 je přitom potřeba nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastníky řízení spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované jako spotřebitele k navrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný než on sám, potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl, například v případě zcela pasivního dlužníka, řízení bez dalšího (bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny.

24. V posuzované věci při absenci platné dohody o přiměřené době k plnění soud analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyšel z časově první výzvy k plnění, kterou v tomto případě byla výzva ke splacení celého úvěru ze dne 31. 12. 2024, v níž byla určena lhůta k zaplacení dlužné částky do 14 dnů. Na výzvu žalovaný nijak nereagoval a rovněž po celou dobu řízení zůstal pasivní. Žalovaný tedy ani netvrdil, jaká doba k plnění je ne/přiměřená jeho možnostem a žádnou námitku v tomto směru nevznesl. Spor (aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka) o to, zda doba k plnění uvedená žalobkyní v její výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak nastolen nebyl a na takovou situaci dopadá obecná úprava splatnosti dluhu, tj. § 1958 odst. 2 o. z.

25. Soud proto v této části dospěl k závěru, že po marném uplynutí uvedené lhůty se žalovaný dnem 15. 1. 2025 dostal do prodlení a je tedy povinen platit žalobkyni i úroky z prodlení v zákonné výši ( a o. z.), přičemž sazba zákonného úroku z prodlení je stanovena Pokud žalobkyně požadovala kapitalizované úroky z prodlení za období od 15. 1. 2025 do 7. 4. 2025 (83 dnů), tyto byly soudem vyčísleny z přiznané částky 122.280 Kč na 3.336,74 Kč. Ve zbytku příslušenství pak byla žaloba opět zamítnuta.

26. K zaplacení přiznané částky soud žalovanému stanovil obecnou třídenní lhůtu podle , neboť žalovaný se ve věci nevyjádřil a z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti (zejm. o aktuálních poměrech žalovaného) k rozhodnutí o delší lhůtě nebo pro rozhodnutí o splátkách.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšnější, a to v rozsahu 75,31 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo takto žalobě v částce 135.265,12 Kč a zamítnuta byla v částce 44.334,41 Kč) a žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 50,62 % nákladů řízení. Tyto náklady v částce 41.433,67 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.264 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 131.599,47 Kč sestávající z částky 6.380 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 12. 2025 náhrada 2.572,29 Kč za 224 ujetých km v částce 1.672,29 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29.892,29 Kč ve výši 6.277,38 Kč. Z toho bylo přiznáno 50,62 %, tedy částka 20.974 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.