Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 141/2025 - 111

- 112

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Ing. A. L., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ,

takto:

I. Asistent soudkyně Nejvyššího správního soudu M. N. není vyloučen z vykonávání svěřených úkonů v soudním řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. .

II. Soudkyně Městského soudu v Praze Ludmila Sandnerová, Iveta Postulková a Petra Kamínková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u městského soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] Žalobce v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. namítl podjatost celého senátu rozhodujícího v dané věci, složeného z předsedkyně Ludmily Sandnerové a soudkyň Ivety Postulkové a Petry Kamínkové. Žalobce vznesl námitku podjatosti v průběhu nařízeného jednání dne 30. 9. 2025 a následně ji rozvedl v písemném podání z téhož dne. Městský soud v Praze proto v souladu s předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu.

[2] Žalobce spatřuje podjatost předně v tom, že jeho věc týkající se důchodového pojištění projednával tříčlenný senát, ačkoliv měl podle rozhodovat specializovaný samosoudce, čehož si členky senátu musely být vědomy. Jako další důvod podjatosti žalobce uvádí bezdůvodné ustanovení tlumočnice z ruského jazyka. Namítá, že hovoří plynule česky, což předsedkyně senátu věděla z předchozího telefonického hovoru. Ustanovení tlumočnice proto vnímá jako projev osobního negativního vztahu a předsudků, který vychází ze stereotypního předpokladu, že je ruského původu, ačkoliv pochází z Estonska. Takový postup považuje za snahu poškodit jej v řízení a zasáhnout do jeho práva na spravedlivý proces. Žalobce dále namítl, že předsedkyně senátu při ověřování totožnosti žalobce konstatovala, že žalobce předložil doklad o povolení k pobytu. Žalobce přitom zdůrazňuje, že je osobou trvale bydlící v ČR od roku 1998, což má přímý dopad na věc (žádost o starobní důchod), která se týká pouze osob trvale bydlících na území ČR. Z výše uvedených důvodů je tedy žalobce přesvědčen, že o jeho věci nemůže být ze strany namítaných soudkyň rozhodováno nestranně.

[3] K námitce podjatosti se vyjádřily i soudkyně senátu 3 A. Shodně uvedly, že si nejsou vědomy žádného poměru k účastníkům řízení ani k projednávané věci a necítí se být podjaté.

[4] Žalobce následně vznesl další námitku podjatosti, a to soudkyně Nejvyššího správního soudu Jiřiny Chmelové a jejího asistenta M. N. Ti ve svých vyjádřeních k této námitce (č. l. 103, 104) shodně uvedli, že k účastníkům řízení ani k věci samé nemají žádný poměr, nejsou si vědomi žádných důvodů, které by zpochybňovaly jejich nestrannost, a v dané věci se necítí být podjatí.

K výroku I.

[5] Podle věty první soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle věty třetí důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle je z obdobných důvodů vyloučena i jiná osoba, která se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci soudu a též tlumočník a znalec.

[6] O návrhu na vyloučení soudkyně Jiřiny Chmelové rozhodl jiný senát zdejšího soudu usnesením ze dne 8. 1. 2026, č. j. , a to tak, že uvedená soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování dané věci. Pokud jde o námitku podjatosti asistenta soudkyně M. N., o té rozhoduje příslušný senát ( ). Žalobce důvod podjatosti spatřuje v tom, že v přípisu ze dne 14. 10. 2025, č. j. , nebyla uvedena jména soudkyň městského soudu, jejichž podjatost žalobce namítal.

[7] Ani v případě asistenta soudkyně M. N. soud neshledal důvody pro jeho vyloučení z výkonu svěřených úkonů soudního řízení a přípravy podkladů pro rozhodnutí. Je zjevné, že žalobce spatřuje důvod podjatosti v jeho postupu v projednávané věci, konkrétně zaslání přípisu č. j. , jímž byl informován o složení senátu a možnosti vznést námitku podjatosti. Postup asistenta soudce v řízení o projednávané věci však důvodem podjatosti být nemůže (shodně též např. rozsudek NSS ze dne 7. 5. 2019, č. j. , bod 25, nebo usnesení NSS ze dne 2. 2. 2022, č. j. , bod 5 a tam citovaná judikatura). Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

K výroku II.

[8] Nejvyšší správní soud dále posoudil námitku podjatosti soudkyň Městského soudu v Praze a dospěl k závěru, že ani tato námitka podjatosti není důvodná.

[9] Součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný (srov. např. usnesení NSS ze dne 19. 8. 2024, č. j. , bod 6). Soudce lze tedy z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení NSS ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/200316).

[10] Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. a tam citovaná judikatura).

[11] Nejvyšší správní soud předesílá, že v rámci řízení o námitce podjatosti nepřezkoumává věcnou správnost procesního postupu soudce v řízení. Ostatně důvodem k vyloučení soudce, jak vyplývá z věty třetí , ani nemohou být okolnosti, které samy o sobě spočívají v postupu soudce v řízení o dané věci. Například v usnesení ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/200347, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci nejsou podle okolnosti spočívající v postupu soudu podle věty druhé , který vedl k zamítnutí žalobcovy žádosti o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že žaloba zjevně nemůže být úspěšná. A to ani v případě, že by takové rozhodnutí nebylo věcně správné.

[12] Ačkoliv Nejvyššímu správnímu soudu při rozhodování o námitce podjatosti nepřísluší věcně přezkoumávat samotný procesní úkon, forma jednání a způsob vystupování soudce, jakož i celkový kontext, v němž byl úkon učiněn, jsou pro posouzení námitky podjatosti naopak podstatné. Na základě těchto skutečností si totiž soud může učinit náhled na vnější stránku nestrannosti, tj. posoudit, zda v projednávané věci existují objektivní okolnosti, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o tom, zda soudce má určitý, nikoliv nezaujatý vztah k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům ve smyslu (srov. usnesení NSS ze dne 13. 12. 2018, č. j. , bod 17).

[13] Při posouzení konkrétních námitek žalobce touto optikou Nejvyšší správní soud konstatuje, že v postupu předsedkyně senátu, ani ostatních soudkyň senátu 3 A, neshledal žádné okolnosti, které by mohly nasvědčovat jejich podjatosti. Ze zvukového záznamu z jednání a z usnesení o ustanovení tlumočnice ze dne 26. 9. 2025, č. j. , vyplývá, že si předsedkyně senátu byla vědoma skutečnosti, že žalobce česky rozumí. Tlumočnici však přesto ustanovila z důvodu, aby žalobce „mohl před soudem plně hájit své oprávněné zájmy a nebyl omezen případnou jazykovou bariérou.“ Takový postup nelze vyhodnotit jako projev zaujatosti, ale naopak jako snahu v maximální míře chránit práva žalobce. Rovněž námitce týkající se ověření totožnosti nelze přisvědčit. Ze zvukového záznamu soud ověřil, že předsedkyně senátu pouze formálně konstatovala ověření totožnosti žalobce dle předloženého povolení k pobytu č. 001412486 a doklad mu bezprostředně vrátila. Jedná se o standardní procesní úkon, který nijak nesměřuje k posouzení právního postavení žalobce ve věci samé a v němž objektivně nelze spatřovat jakýkoli projev podjatosti vůči žalobci. Pokud jde o poukaz žalobce na nesprávné obsazení soudu, tedy že věc projednává senát namísto specializovaného samosoudce, konstatuje Nejvyšší správní soud, že tato výhrada rovněž nesměřuje proti osobám konkrétních soudkyň či jejich poměru k věci, nýbrž výlučně proti procesnímu postupu městského soudu. Přezkum správnosti přidělení věci taktéž Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o námitce podjatosti nepřísluší. Jedná se o otázku, kterou lze zkoumat až v případné kasační stížnosti jako vadu řízení podle (srov. usnesení NSS ze dne 28. 5. 2020, č. j. Nao 68/2020–55, body 78). Nejvyšší správní soud nad rámec výše uvedeného dodává, že ani z obsahu soudního spisu nevyplynuly žádné jiné skutečnosti, které by nasvědčovaly existenci závažného důvodu spočívajícího v poměru namítaných soudkyň k projednávané věci či jejím účastníkům, pro který by bylo možné pochybovat o jejich nepodjatosti.

[14] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů neshledal žalobcem vznesenou námitku podjatosti důvodnou, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. února 2026

David Hipšr

předseda senátu