Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 63/2018 - 33

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. T. W., zastoupen JUDr. Janem Walterem, advokátem, se sídlem Volyňských Čechů 837, Žatec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2018, č. j. MV-144061-7/KM-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2018, č. j. - 23,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2018, č. j. - 23, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) ze dne 21. 2. 2018, č. j. - 23 (dále „napadené usnesení“), jímž městský soud postoupil žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2018, č. j. MV-144061-7/KM-2017 (dále „napadené rozhodnutí“) Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

[2] Napadeným rozhodnutím žalovaný podle ustanovení , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), potvrdil postup Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ve věci vyřízení žádosti o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím ze dne 18. 11. 2017. Žalovaný popsal, že žalobce požadoval informace o přehledu videozáznamů pořízených Policií ČR v obci Kovářská, v areálu bývalého podniku Benar (Sponit) v letech 2012 až 2017; ke každému záznamu žádal o stručný popis toho, co je na něm zachyceno včetně údaje o délce záznamu, data jeho pořízení, kdo jej pořídil, na jakém médiu byl záznam prvotně uložen, kdy a na jaké médium byl záznam přenesen, kdo o přenesení záznamu a z jakého důvodu rozhodl, zda a kdy byl záznam vymazán, kdo o tom a z jakého důvodu rozhodl, a v rámci jaké věci byl záznam pořízen a uchováván. Dále žádal o poskytnutí kopií veškerých písemností, v nichž jsou vyžádané údaje zachyceny. Povinný subjekt na žádost reagoval vyrozuměním ze dne 1. 12. 2017, ve kterém vysvětlil, že žádost rozčlenil do tří částí. Nadřízený orgán po posouzení postupu povinného subjektu dne 21. 12. 2017 vydal rozhodnutí o tom, že povinný subjekt nepostupoval v souladu se zjištěným skutkovým stavem a přikázal povinnému subjektu žádost znovu vyřídit. Povinný subjekt proto žádost znovu posoudil, a to sdělením ze dne 5. 1. 2018, ve kterém žalobci poskytl informace k videozáznamu ze dne 30. 6. 2016 a část informací k dalším dvěma videozáznamům; ve zbytku vydal rozhodnutí o částečném odmítnutí poskytnutí informace. Proti tomuto postupu podal žalobce stížnost podle zákona o svobodném přístupu k informacím, v níž namítal, že neobdržel kopie všech písemností, v nichž jsou zachycena vyžádaná metadata. Žalovaný se s postupem povinného subjektu ztotožnil, neboť vysvětlil, že ten žalobci zaslal veškeré informace, kterými disponoval. Ve vztahu k metadatům žalovaný vysvětlil, že ta představují data, která poskytují informace o jiných datech; v tomto případě je třeba odlišovat pojem metadata od pojmu informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný na závěr zdůraznil, že v rámci přezkumu postupu žalovaného nemůže zkoumat, zda-li ze strany příslušníků povinného subjektu nedošlo vymazáním dotčených videozáznamů či písemným nezaznamenáním některých skutečností k porušení zákona.

[3] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu k městskému soudu. Namítal, že žádost o informace nebyla zcela vyřízena. Nebyly mu totiž poskytnuty informace o tom, že některé z videozáznamů byly vymazány, kdo o tom rozhodl a proč. Nebyly poskytnuty písemnosti, které tyto informace obsahují. Došlo tedy k nevyřízení žádosti o informace. Stejné výtky měl i k poskytnutým informacím o videozáznamu ze dne 30. 7. 2016. Napadené rozhodnutí dále označil za nepřezkoumatelné, neboť v něm chybí úvahy, kterými se žalovaný řídil. Další vadu spatřoval v tom, že nebyl zjištěn skutkový stav věci.

[4] Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že v dané věci je povinným subjektem Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, který jako správní orgán prvního stupně zasáhl do práv žalobce. Místně příslušným je tak Krajský soud v Ústí nad Labem podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)

II. Kasační stížnost a vyjádření

[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému usnesení kasační stížnost. Stěžovatel specifikoval, že kasační stížnost podává z důvodu nesprávného posouzení právních otázek městským soudem ( ). Uvedl, že napadené rozhodnutí představuje rozhodnutí o stížnosti podle ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím. Takové rozhodnutí je nutné považovat za rozhodnutí vydané v prvním stupni, tudíž místně příslušným je Městský soud v Praze.

[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil, že je podána včas, osobou oprávněnou, jež splňuje podmínky řízení obsažené v ustanovení , a je proti napadenému usnesení přípustná za podmínek ustanovení a

[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatele v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, a že kasační stížnost je důvodná.

[9] Pro posouzení věci Nejvyšší správní soud považuje za stěžejní určit, co je předmětem řízení, neboť od správného určení předmětu řízení se musí odvíjet navazující úvahy, mj. o místní příslušnosti. Stěžejním pro stanovení předmětu věci je petit žaloby – srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009, č. j. - 197. Z obsahu žaloby ze dne 7. 2. 2018 přitom bez jakýchkoli pochyb vyplývá, že stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného vydané podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím.

[10] Určením místní příslušnosti správního soudu v případě, kdy je žalobou napadáno rozhodnutí vydané podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím, se zabýval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 13. 11. 2013, č. j. – 25, podle kterého „V posuzované věci podle žalobního tvrzení se žalobce, byť tak činí dílem zmatečně, domáhá výslovně přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2013, č. j. 74/2013-OT-OSV/2, toto rozhodnutí tedy považuje za rozhodnutí dle , navrhuje jeho zrušení pro nezákonnost. Za této situace je proto třeba přisvědčit názoru Krajského soudu v Praze s tím, že uvedené rozhodnutí žalovaného je třeba považovat za rozhodnutí vydané v I. stupni, proti tomuto rozhodnutí žalobce brojí. Ve smyslu ust. je tak příslušným k rozhodnutí o takto podané žalobě soud, v jehož obvodu má žalovaný správní orgán (ministerstvo spravedlnosti) sídlo, tedy Městský soud v Praze.“ Na tyto závěry navázal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 8. 2017, č. j. – 53, v němž vyložil, že „Dále je vhodné korigovat vyjádření žalovaného o ztotožnění rozhodování nadřízeného orgánu dle ZSPI s rozhodováním ve druhém stupni. Nadřízený orgán rozhoduje o informační stížnosti v postavení prvostupňového orgánu, neboť nerozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2013, č. j. Nad 65/2013 25).“

[11] Nejvyšší správní soud má za to, že se jedná o totožnou situaci, která je popsána ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. . Stěžovatel napadá rozhodnutí o stížnosti vydané podle ustanovení § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím; v takovém v případě žalovaný vystupuje v pozici orgánu prvního stupně, neboť nevede odvolací řízení ve smyslu ustanovení § 16 téhož zákona. V takovém případě je nutné místní příslušnost správního soudu odvozovat podle sídla žalovaného, zde v Praze. Místně příslušným soudem je proto Městský soud v Praze.

[12] Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost důvodnou.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení městského soudu podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění tohoto rozsudku. O případné náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. března 2018

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu