Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 236/2017 - 53

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně: Mgr. S. W., zastoupena JUDr. Janem Walterem, advokátem se sídlem Volyňských Čechů 837, 438 01 Žatec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, se sídlem Kloknerova 26/2295, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2017, č. j. MV-51368-5/PO-OVL-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. – 15,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalobkyni s e v r a c í soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který bude z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacen na účet zástupce žalobkyně do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

[1] Základem sporu je určení místní příslušnosti soudu.

[2] Dne 22. 6. 2017 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost žalobkyně napadající v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze. Předmětným usnesením městský soud pro místní nepříslušnost postoupil žalobu Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

[3] Ze spisového materiálu vyplynulo, že dne 22. 3. 2017 požádala žalobkyně dle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ “), Hasičský záchranný sbor Ústeckého kraje (dále také „HZS ÚK“) o stanovisko ze dne 9. 12. 2016, č. j. HSUL-7417-3/CV-2016 a „veškeré podklady pro vydání tohoto stanoviska“ (dále jen „žádost o informace“).

[4] Prvostupňový správní orgán rozhodl o žádosti o informace rozhodnutím ze dne 5. 4. 2017, č. j. HSUL-2085-2/KKŘ-2017 (dále jen „první rozhodnutí HZS ÚK“). Žádosti bylo vyhověno pouze částečně, přičemž došlo k odmítnutí poskytnutí části příloh (projektová dokumentace a požárně bezpečnostní řešení stavby).

[5] Dne 7. 4. 2017 zaslala žalobkyně nadřízenému správnímu orgánu (Ministerstvo vnitra, generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky) stížnost dle . V této požadovala vyřízení věci.

[6] První rozhodnutí HZS ÚK bylo žalobkyni doručeno dne 16. 4. 2017.

[7] Žalobkyně v podání ze dne 17. 4. 2017 (dále jen „druhé podání“) v režimu stížnosti napadla vyřízení věci prvním rozhodnutím HZS ÚK, přičemž namítá, že část informací je nečitelná a část znečitelněna, a to aniž by o odmítnutí poskytnutí těchto informací bylo rozhodnuto. V tomto rozsahu tedy požaduje, aby nadřízený orgán ve shodě s nařídil vyřízení žádosti o informace ve stanovené lhůtě. Dále brojí odvoláním dle proti odmítnutí poskytnutí informace. Dle žalobkyně první rozhodnutí HZS ÚK postrádá náležité odůvodnění a zároveň vychází z chybné právní úvahy ohledně postavení správního orgánu. Žalobkyně má za to, že nebyly naplněny podmínky pro neposkytnutí informace dle , neboť prvostupňový správní orgán vystupoval v postavení dotčeného orgánu; informace nezískal v rámci kontrolní, dohledové, dozorové či obdobné činnosti.

[8] Druhé podání žalobkyně bylo posléze doplněno o stížnostní bod, ve kterém žalobkyně upozorňuje na neposkytnutí záznamu o ověření dodržení podmínek požární bezpečnosti.

[9] Poté prvostupňový správní orgán předložil dosavadní podání žalobkyně (stížnost ze dne 7. 4. 2017 a druhé podání včetně jeho doplnění) nadřízenému správnímu orgánu.

[10] Rozhodnutím č. j. MV-51368-2/PO-OVL-2017, ze dne 2. 5. 2017 (dále jen „první rozhodnutí žalovaného“), nadřízený správní orgán rozhodl o zamítnutí odvolání žalobkyně a zároveň přikázal prvostupňovému správnímu orgánu „poskytnout čitelně již poskytnutý dokument, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí.“ Nadřízený správní orgán vyhodnotil druhé podání žalobkyně včetně doplnění jako odvolání ve smyslu .

[11] Na základě prvního rozhodnutí žalovaného HZS ÚK vyhotovilo písemnost č. j. HSUL-2085-8/KKŘ-2017, ze dne 11. 5. 2017, označenou jako: Opětovné zaslání dokumentů, ve které zaslala žalobkyni v čitelné podobě dříve poskytnuté dokumenty.

[12] Žalobkyně však ani s tímto vyřízením věci nesouhlasila, a proto dne 16. 4. 2017 vyhotovila podání označené jako Stížnost č. 3 na postup Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje při vyřizování žádosti o informace ze dne 22. 3. 2017 (dále jen „třetí podání“). Ve stížnosti upozornila na skutečnost, že dokumenty zaslané žalobkyni v příloze písemnosti označené jako Opětovné zaslání dokumentů stále obsahují záměrně znečitelněné údaje, proto podala stížnost dle .

[13] Třetí podání stěžovatelky bylo nadřízeným orgánem vyhodnoceno jako odvolání, které nadřízený orgán rozhodnutím č. j. MV-51368-5/PO-OVL-2017, ze dne 30. 5. 2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“ či „rozhodnutí žalovaného“), zamítl. V odůvodnění označil znečitelnění údajů za postup zákonný, neboť zveřejnění osobních údajů týkajících se třetích osob v daném případě nenaplnilo žádnou ze zákonných výjimek uvedených v , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[14] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, neboť žádost o informace nebyla v rozsahu znečitelněných informací vyřízena. Informace tak dle názoru žalobkyně „nebyly poskytnuty a současně ohledně nich nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti.“

[15] Městský soud v Praze usnesením č. j. - 5, ze dne 14. 6. 2017, postoupil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Soud stran svého procesního úkonu uzavřel, že prvostupňový správní orgán má sídlo v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, tudíž podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), je soudem místně příslušným.

II. Kasační stížnost

[16] Žalobkyně (stěžovatelka) se s názorem krajského soudu neztotožnila a dne 22. 6. 2017 podala kasační stížnost. Důvod pro podání kasační stížnosti spatřuje v naplnění

[17] Stěžovatelka v kasační stížnosti shledává pochybení Městského soudu v tom, že napadené rozhodnutí, ač je označeno jako rozhodnutí o odvolání, je materiálně rozhodnutím o stížnosti dle , tedy prostředkem ochrany před nečinností, nikoliv rozhodnutím o opravném prostředku. Žaloba stěžovatelky směřuje proti rozhodnutí správního orgánu vydaného v prvním stupni, proto ve shodě s ustanovením je místně příslušným o věci rozhodnout Městský soud v Praze. K podpoře svého závěru uvádí usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. - 25, ze dne 13. 11. 2013.

III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti

[18] Se závěry stěžovatelky se žalovaný neztotožňuje. Ve vyjádření konstatuje, že záměrné znečitelnění údajů není zákonným důvodem pro podání stížnosti ve smyslu , ale toliko důvodem odvolacím dle téhož zákona. Třetí podání stěžovatelky bylo vyhodnoceno jako odvolání; žalovaný v řízení o odvolání rozhodoval ve druhém stupni (jako správní orgán druhého stupně), proto se žalovaný ztotožňuje s právním názorem Městského soudu v Praze, dle něhož je místně příslušným Krajský soud v Ústí nad Labem. Závěrem vyjádření se připomíná, že i „v případě, že by žalovaný rozhodoval o podání žalobkyně … jako o stížnosti, tak v souladu s Informačního zákona o této rozhoduje nadřízený organ, tedy žalovaný v pozici orgánu II. stupně.“

IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[19] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení otázky, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti ( ). V kasační stížnosti, kterou podala včas ( ), uplatňuje přípustný důvod podle a v řízení o kasační stížnosti je řádně zastoupena advokátem ( ). Kasační stížnost je tedy věcně projednatelná. Nejvyšší správní soud proto posoudil kasační stížnost v souladu s a 4 , vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[20] Kasační stížnost není důvodná.

[21] Jedinou a zásadní spornou otázkou je posouzení místní příslušnosti soudu.

[22] Dle nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.

[23] Ustanovení stanoví, že proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti lze podat odvolání.

[24] Podle stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace (dále jen "stížnost") může podat žadatel, kterému po uplynutí lhůty podle nebo nebyla poskytnuta informace nebo předložena konečná licenční nabídka a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

[25] Ve smyslu , (dále jen „s. ř.“), se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno.

[26] Nejvyšší správní soud předně připomíná, že [t]eprve až má soud postaveno najisto, jakou žalobu (ve smyslu žalobních typů) žalobce podal, čeho se domáhá, a jestli je žaloba přípustná, může se zabývat místní příslušností k projednání takové žaloby a případně ji postoupit místně příslušnému soudu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. - 58, ze dne 22. 2. 2017).

[27] V projednávané věci Městský soud v Praze setrval na žalobním typu uváděném stěžovatelkou (žaloba proti rozhodnutí správního orgánu dle ). Dále posoudil třetí podání stěžovatelky jako odvolání dle a žalobou napadené rozhodnutí vyhodnotil jako rozhodnutí o odvolání. Ačkoliv odůvodnění postoupení věci je velmi kusé, vynesený výrok (postoupení věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem) je nutno považovat za správný.

[28] Stížnostní námitka směřuje k materiálnímu posouzení napadeného rozhodnutí, tedy zodpovězení otázky, zdali je napadené rozhodnutí rozhodnutím o stížnosti ve smyslu či rozhodnutím o odvolání dle téhož zákona. Znečitelnění údajů poskytovaných stěžovatelce bylo správními orgány vypořádáno v prvním rozhodnutí HZS ÚK, jakož i v prvním rozhodnutí žalovaného, a napadeném rozhodnutí. V předmětných rozhodnutích správní orgány znečitelnění údajů zdůvodnily ochranou osobních údajů; poskytnutím informací v rozsahu znečitelnění těchto se tak zabývaly, což stěžovatelka nevytýká. Soud proto neshledává důvod hodnotit třetí podání stran znečitelněných údajů jako stížnost směřující k ochraně proti nečinnosti. Stěžovatelka ve třetím podání opakovaně brojí proti důvodům odmítnutí poskytnutí údajů, nikoliv proti opomenutí poskytnutí údajů či jiné formě průtahů správního orgánu.

[29] Obecně lze uzavřít, že proti rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí údajů, které je správním orgánem řádně a v plném rozsahu požadovaných údajů odůvodněno ochranou osobních údajů či jiným zákonem předvídaným důvodem pro neposkytnutí údajů, lze brojit toliko odvoláním dle , nikoliv prostředkem ochrany proti nečinnosti.

[30] Dále je vhodné korigovat vyjádření žalovaného o ztotožnění rozhodování nadřízeného orgánu dle s rozhodováním ve druhém stupni. Nadřízený orgán rozhoduje o informační stížnosti v postavení prvostupňového orgánu, neboť nerozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2013, č. j. - 25).

[31] Posledně zmíněného rozhodnutí se stěžovatelka výslovně dovolává na podporu svých závěrů. Ačkoliv předmětné usnesení taktéž řešilo otázku místní příslušnosti soudu ve věcech týkajících se zákona o svobodném přístupu k informacím, soud shledává zásadní odlišnosti v materiální povaze napadených rozhodnutí (v jejich předmětu). V nyní přezkoumávaném rozhodnutí žalovaného není předmětem přezkumu krajského soudu nečinnost správního orgánu (srov. usnesení č. j. - 25), ale rozhodnutí o odvolání (srov. [29]).

V. Závěr a náklady řízení

[32] Nejvyšší správní soud proto ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační námitky nejsou důvodné, a proto kasační stížnost podle , poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.

[33] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle za použití ustanovení téhož zákona. Žalobkyni se vrací poplatek za řízení o kasační stížnosti, neboť „[s]těžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. – 19). Kasační stížnost meritorně směřovala toliko proti rozhodnutí procesní povahy. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému pak náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto mu je Nejvyšší správní soud nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2017

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu