Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 Az 23/2017 - 30

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci

žalobce: O. G.

st. příslušnost Mongolsko

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24.10.2017, č.j. OAM-1031/ZA-ZA11-HA08-2016, o udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 24.10.2017, č.j. OAM-1031/ZA-ZA11-HA08-2016 žalované Ministerstvo vnitra České republiky neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že žalobce žádal o udělení mezinárodní ochrany ve snaze legalizovat zdejší pobyt a být nablízku rodinným příslušníkům žijícím v České republice. Návrat do vlasti odmítá z důvodu možného trestního stíhání z úvěrového podvodu z titulu ručitele úvěru. Tyto důvody dle žalovaného však není možno kvalifikovat jako důvody taxativně vymezené v ust. a b) , a jelikož žalovaný neshledal důvody ani pro udělení mezinárodní ochrany žalobci podle , , a , rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana žalobci neuděluje.

2. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, v níž žalovanému vytýkal porušení ust. a a 3 , ve znění pozdějších předpisů a porušení ust. a , protože má za to, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu a že mu v případě návratu hrozí nebezpečí vážné újmy. Žalovaný podle něj porušil též článek 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť mu hrozí v případě návratu do země původu nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení či trestu. Porušení ust. spatřoval v tom, že se žalovaný nezabýval skutečností, že mu hrozí odsouzení z úvěrového podvodu, který inicioval jeho švagr a kterého se žalobce nevědomky zúčastnil jako ručitel úvěru. Žalovaný se nezabýval ani úrovní věznic v Mongolsku. Poukázal na zprávu Ministerstva zahraničních věcí USA o stavu lidských práv v zemi 2016 – Mongolsko ze dne 3.3.2017 pojednávající o problémech legislativních, výkonných a soudních, které mají za následek podkopávání účinnosti vlády a vyzývání ke korupci. Situaci ve vězeňství a justici pak popisuje výroční zpráva Amnesty International 2016/2017 – situace v oblasti lidských práv v Mongolsku. Žalobce se proto na základě svých zkušeností ze života v Mongolsku a aktuálních informací o této zemi domnívá, že existuje riziko porušení mezinárodních závazků České republiky, kdy s ohledem na aktuální situaci, stav vězeňství a justice by mu bylo v této zemi upřeno právo na spravedlivý proces, a pokud by byl do této země vydán, došlo by k porušení článku 3 a 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Hrozí mu nejen vážná újma v podobě mučení, nelidského a ponižujícího zacházení a trestu, ale i vážná újma v podobě nespravedlivého procesu. Dle jeho názoru mu měla být udělena minimálně doplňková ochrana ve smyslu ust. . Má za to, že jeho návrat do země původu není slučitelný se zásadou non-refoulement, neboť v případě nuceného návratu by došlo k vážné újmě a porušení lidských práv. S ohledem na situaci spojenou s úvěrovým podvodem, jehož se dopustil švagr žalobce, je žalobce toho názoru, že se stal uprchlíkem sur-place či beneficientem sur-place. Dále žalobce namítal, že v řízení předložil všechny potřebné dokumenty, a pokud chtěl žalovaný doložit dokumenty týkající se trestního stíhání jeho švagra, měl jej o to požádat formálně. Závěrem své žaloby namítal žalobce, že v České republice má manželku K. T., nar. X, st. příslušnost Mongolsko, jíž byl udělen dlouhodobý pobyt v ČR za účelem zaměstnání, a dceru M.-U. O., nar. X. Jeho nucené vycestování do Mongolska by pro něj znamenalo nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která uznává, že riziko porušení práva na respektování rodinného a soukromého života žadatele o mezinárodní ochranu může v některých případech představovat důvod pro udělení doplňkové ochrany.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Nesouhlasil se žalobními námitkami a s tvrzením o porušení vytýkaných zákonných ustanovení. Při svém rozhodování vzal do úvahy skutečnosti tvrzené žalobcem, k nimž shromáždil aktuální informace o situaci v zemi jeho původu. Napadené rozhodnutí žalovaný považuje za věcně správné, zákonné a dostatečně odůvodněné.

4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 24.10.2017, č.j. OAM-1031/ZA-ZA11-HA08-2016 a z obsahu připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. a násl. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. , 2 ).

5. Z obsahu připojeného správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že žalobce v rámci poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 7.12.2016 uvedl, že důvodem jeho žádosti o mezinárodní ochranu je obava z trestního stíhání. Zaručil se při úvěru švagra svým majetkem u nebankovního subjektu. Švagr je nyní nezvěstný a jeho sestra se s ním rozvádí. Kvůli tomuto úvěru probíhá nějaké trestní stíhání a žalobce se obává, že v případě návratu by kvůli záruce mohl být trestně stíhán i on. Pokud se zde bude zdržovat bez dokladů k pobytu, mohou jej, jak mu bylo řečeno, při příští kontrole zavřít do vězení. Sestra v Mongolsku mu řekla, že má také v úmyslu přijet do České republiky, a že se tam nemá vracet. Také mu sdělila, že je schopna poslat mu podklady k trestnímu řízení v Mongolsku. Dne 7.12.2016 byl rovněž s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Při tomto pohovoru žalobce uvedl, že do České republiky přicestoval společně s jednou sestrou z důvodu vidiny lepší ekonomické budoucnosti v roce 2007. Získal povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, které bylo platné do září 2014. Protože mu bývalý zaměstnavatel nevystavil včas pracovní smlouvu, pro nedoložení všech potřebných podkladů přišel o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. V současné době žádné povolení k pobytu nemá a v září 2016 byl dvakrát zadržen, byl mu udělen výjezdní příkaz. Jakmile skončila jeho platnost, rozhodl se požádat o udělení mezinárodní ochrany. V roce 2014, kdy byl v Mongolsku na pohřbu své matky, se dohodl se švagrem, že mu bude ručit za poskytnutý úvěr mimo jiné domem, v němž dříve žalobce bydlel s rodiči a bratrem. Švagr úvěr přestal splácet a věřitel jej zažaloval u soudu. Žalobce se domnívá, že s ohledem na to, že byl ručitelem úvěru švagra, se může stát, že kvůli nesplácení tohoto úvěru, bude uvězněn. K dotazu uvedl, že proti jeho osobě v zemi původu žádné trestní stíhání vedeno nebylo. V červnu 2015 uzavřel manželství se svou ženou na Mongolské ambasádě v Praze, kde neměl žádné potíže s vydáním cestovního dokladu. Se svou manželkou žili společně od roku 2012. Manželka odcestovala na půlroku do Mongolska, nedávno se vrátila, avšak žalobce s ní nehovořil a nezná ani její adresu nynějšího pobytu. Není zapsán v rodném listu své starší dcery, jelikož v době jejího narození měl žalobce problémy s pobytem a s manželkou se navíc pohádali. Společně jako rodina žili do února 2016. K dalším dotazům žalobce sdělil, že v Mongolsku žádné potíže se státní mocí neměl a nikdy nebyl politicky či veřejně aktivní. Závěrem dodal, že si našel novou přítelkyni mongolského původu, která má povolení k dlouhodobému pobytu v České republice a v současné době čekají společné dítě. Dne 13.9.2017 žalobce u příležitosti seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí uvedl, že se s bývalou manželkou rozvedl a nyní se oženil s novou přítelkyní K. T., nar. X, která má mongolskou státní příslušnost a v České republice pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Mají společné dítě, jehož je žalobce biologickým otcem. Do správního spisu žalobce založil oddací list v českém překladu, z něhož je zjistitelné, že žalobce dne 20.6.2017 uzavřel manželství s K. T. Zároveň doložil rodný list vystavený Městským úřadem Valašské Meziříčí dítěte M.-U. O., v němž je jako otec uveden žalobce. Součástí správního spisu jsou i informace o zemi původu žalobce, a to zpráva Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických ze dne 13.4.2016 o dodržování lidských práv v Mongolsku v roce 2015, výroční zpráva Amnesty International 2017, informace o bezpečnostní a politické situaci v Mongolsku se stavem v říjnu 2016, informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky č.j. 103 195/2016-LPTP ze dne 6.6.2016 k situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a po dlouhodobém pobytu v zahraničí, zpráva ČTK ze dne 30.6.2016 s názvem „V Mongolsku se vrací k moci opozice, má za úkol oživit růst“ a zpráva Amnesty International – výroční zpráva 2015/2016.

6. Žalobce především namítal, že žalovaný porušil ve správním řízení svým rozhodnutím ust. , „neboť žalobce splnil zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v “. Tuto žalobní v žalobě rozvedl tak, že se domnívá, že splňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu ust. , popř. že splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ust. . K tomu dodal, že hlavními důvody jím podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany je jeho snaha legalizovat pobyt v České republice, být na blízku svým rodinným příslušníkům (manželka + syn), kteří žijí v České republice. Dalším důvodem je jeho možné trestní stíhání z úvěrových podvodů, a to z titulu ručitele úvěru.

7. Podle ust. , se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

8. Krajský soud především zdůrazňuje, že výčet důvodů uvedených ve výše citovaném zákonném ustanovení je taxativní a že jej nelze proto rozšiřovat o důvody jiné než v tomto ustanovení zakotvené. Pakliže jako důvody své žádosti (jak vyplynulo z údajů poskytnutých žalobcem k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tak i v rámci pohovoru k důvodům této žádosti) byla snaha legalizovat pobyt na území České republiky a nadále být na blízku svým rodinným příslušníkům zde žijícím, nemohou to být rozhodné důvody podřaditelné pod ust. . K samotné potřebě legalizace pobytu žalobce na území České republiky nutno dodat, že tento problém řeší o pobytu na území České republiky, jehož právní instituty není možno nahrazovat udělením azylu či doplňkové ochrany.

9. Dalším žalobním bodem bylo údajné porušení ust. žalovaným, pokud mu neudělil doplňkovou ochranu. Žalobce argumentoval tím, že mu hrozí v případě návratu do Mongolska skutečné nebezpečí vážné újmy v podobě nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu a v této souvislosti namítal také porušení ust. žalovaným, který se podle něj nezabýval skutečností, že mu hrozí odsouzení z úvěrového podvodu, který inicioval jeho švagr a kterého se žalobce zúčastnil nevědomky jako ručitel úvěru. Odkazoval na citované zprávy o zemi původu, mimo jiné svědčící o neuspokojivém stavu justice, korupci, svévolném zatýkání a případy mučení používaného policií a další. Zejména v této souvislosti odkazoval na špatný stav věznic v Mongolsku, z čehož dovozoval, že pokud by byl vyslán do země původu, došlo by tím k porušení článku 3 a 6 Evropské úmluvy o lidských právech a taktéž k narušení zásady non-refoulement. Ani v této části nemůže krajský soud hodnotit žalobu žalobce jinak než jako nedůvodnou. Žalobce totiž v průběhu řízení neuvedl jedinou skutečnost, která by mohla objektivně svědčit pro to, že by byl v případě návratu do Mongolska trestně stíhán. Jeho tvrzení o hrozbě trestního stíhání a následného odsouzení a uvěznění je čistě hypotetické. Navíc v průběhu správního řízení uvedl, že jeho švagr byl za úvěrový podvod odsouzen a že je toho času nezvěstný. Zůstává tedy otázkou, proč by měl být žalobce trestně stíhán z titulu ručení tohoto úvěru, a i kdyby tato možnost vůbec přicházela v úvahu, rozhodně by nemohla být důvodem pro udělení azylu, když navíc Mongolsko je považováno za bezpečnou zemi, v níž se lze v případě potřeby domáhat nápravy proti nepřiměřeným zásahům ze strany státních orgánů i soukromých osob. Tvrzení žalobce ohledně jeho možného odsouzení a uvěznění nepovažuje krajský soud z uvedených důvodů za relevantní, ať už ve vztahu k ust. či . V této souvislosti je nedůvodný i odkaz žalobce na špatný stav věznic v Mongolsku či případné porušení zásady non-refoulement, pokud by byl nucen do země původu vycestovat.

10. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že o mezinárodní ochranu žádal až po několika letech pobytu, ačkoliv tak mohl učinit dříve. Odkázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. -80 ze dne 30.12.2008, který pojednává o institutu uprchlíka sur-place či beneficienta doplňkové ochrany sur-place žadateli o mezinárodní ochranu ve smyslu článku 5 kvalifikační směrnice. Dodal, že vzniklou situaci spojenou s úvěrovým podvodem, jehož se dopustil jeho švagr se de facto žalobce stal uprchlíkem sur-place či beneficientem sur-place. Ani s tímto žalobním tvrzením nelze souhlasit, neboť z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce v České republice pobývá od roku 2007 a o mezinárodní ochranu měl možnost požádat od momentu, kdy se od své sestry dozvěděl, že jeho švagr byl odsouzen, a že je nezvěstný. Navíc podle vyjádření žalovaného k podané žalobě obdržel výjezdní příkaz koncem roku 2016 a následně v prosinci podal žádost o mezinárodní ochranu. Při pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu pak sám sdělil, že se o problému švagra dozvěděl počátkem tohoto roku (tedy roku 2016, když pohovor proběhl 7.12.2016), věděl tedy o tomto problému téměř celý rok. Podle žalobce žalovaný pochybil také v tom, že jej nepožádal o doložení dokumentů týkajících se trestního stíhání jeho švagra. Ani tato námitka není důvodná, neboť podle konstantní judikatury je v režimu důkazní břemeno rozděleno mezi žadatele a stát tím způsobem, že stát je zodpovědný za náležité zjištění reálií o zemi původu a žadatel musí unést důkazní břemeno stran důvodů, které se týkají výlučně jeho osoby (rozsudek NSS ze dne 25.7.2005, č.j. -58).

11. Závěrem své žaloby žalobce poukázal na existenci své rodiny v České republice, v důsledku čehož by jeho případné nucené vycestování zpět do Mongolska znamenalo pro něj nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Dle shora citovaného oddacího listu uzavřel žalobce sňatek 20.6.2017 s nynější manželkou K. T., která je státní příslušnicí Mongolska, a která v České republice pobývá na základě pouze dlouhodobého pobytu za účelem zaměstnání. Žalobce i jeho manželka jsou oba státními příslušníky Mongolska a není důvodu, proč by jejich rodinný a soukromý život nemohl být realizován v zemi původu. V jeho případě se rozhodně nemůže jednat o takový zásah do rodinného a soukromého života, který by bylo možno hodnotit jako vážnou újmu ve smyslu ust. . Nejde tedy o rodinný a soukromý život žalobce na území České republiky, který by požíval ochranu dle článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

12. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, přičemž v této věci rozhodl se souhlasem účastníků řízení tímto rozsudkem bez jednání dle ust.

13. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s tímto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly (ust. ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.

Podmínkou řízení o kasační stížnost je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 07.02.2018

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje