Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 9/2018 - 22

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: T. P., zast. Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem se sídlem Konviktská 291/24, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2017, čj. CPR-10040-5/ČJ-2017-930310-C232, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2018, čj. -19,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2018, čj. -19, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobci byla samostatným rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 10. 3. 2017, čj. KRPA-87383-18/ČJ-2017-000022-ZAM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uložena povinnost nahradit náklady spojené s řízením o správním vyhoštění. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl pro nepřípustnost s odkazem na to, že žalobce se vzdal práva na odvolání.

[2] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu. V podání ze dne 16. 8. 2017 reagujícím na usnesení, jímž městský soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu, žalobce uvedl, že osvobození od soudních poplatků plyne přímo ze zákona o soudních poplatcích, a současně soud požádal, zřejmě z opatrnosti, o osvobození od povinnosti poplatek zaplatit.

[3] Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením osvobození od soudních poplatků žalobci nepřiznal a vyzval jej k doložení majetkových poměrů. Na tuto výzvy žalobce ve stanovené lhůtě nereagoval.

II. Obsah kasační stížnosti

[4] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opírá o důvod dle Stěžovatel namítá, že výzva městského soudu k zaplacení soudního poplatku byla nedůvodná, protože podle , o soudních poplatcích, je od poplatku osvobozen cizinec, který žalobou napadá rozhodnutí o správním vyhoštění. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci řízení o správním vyhoštění a týká se povinnosti uhradit náklady tohoto řízení. Stěžovatel zdůrazňuje, že pouze z administrativních důvodů bylo o nákladech řízení rozhodnuto samostatným rozhodnutím. Na napadené rozhodnutí je proto nutné hledět jako na rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť je jeho součástí. Stěžovatel je přesvědčen, že je osvobozen od povinnosti k placení soudního poplatku ze zákona. Opačný výklad považuje za formalistický a v rozporu s d.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud nejprve ověřil, zda jsou splněny formální náležitosti kasační stížnosti. Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ), kasační stížnost byla podána včas ( ) a stěžovatel je zastoupen advokátem ( ).

[6] Stěžejní otázkou je posouzení, zda se na stěžovatele vztahovalo osvobození od soudního poplatku ze zákona, nebo zda bylo na místě, aby soud rozhodoval o osvobození od soudního poplatku podle

[7] Dle § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích se od poplatku osvobozuje cizinec v řízení ve věcech mezinárodní ochrany, dočasné ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení zajištění, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, a v řízení o propuštění cizince ze zajištění“ (zvýrazněno Nejvyšším správním soudem).

[8] Napadené rozhodnutí správních orgánů týkající se povinnosti hradit náklady správního vyhoštění bylo vydáno v rámci řízení o správním vyhoštění. V tomto řízení správní orgán prvního stupně rozhodl o správním vyhoštění stěžovatele a samostatným rozhodnutím o povinnosti uhradit náklady spojené s tímto řízením. Správnímu orgánu prvního stupně nic nebránilo rozhodnout o věci jedním rozhodnutím. Vydání dvou rozhodnutí (namísto jednoho) je pouze projevem administrativního postupu správního orgánu. Napadené rozhodnutí o nákladech řízení obsahuje výrok závislý na rozhodnutí o správním vyhoštění, bez ohledu na to, že byl obsažen v samostatném rozhodnutí. Přezkum takového rozhodnutí proto musí probíhat na základě shodných pravidel, jako kdyby byl výrok o nákladech součástí jednoho rozhodnutí společně s výrokem ve věci samé.

[9] Skutkově a právně totožnou kasační stížností se již Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudcích ze dne 10. 1. 2018, čj. –16, a ze dne 31. 1. 2018, čj. -17. V nyní projednávané věci není důvod pro odchylné posouzení.

[10] Ze shora uvedených důvodů se na stěžovatele v případě podání správní žaloby proti rozhodnutí žalovaného vztahuje zákonné osvobození od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích. Výzva městského soudu k zaplacení soudního poplatku za žalobu nebyla v souladu se zákonem, neboť stěžovatel je ex lege zproštěn povinnosti platit soudní poplatek. Postup městského soudu, který vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku a následně napadeným usnesením rozhodl o neosvobození stěžovatele od soudního poplatku, byl chybný. Stejně tak by neobstálo rozhodnutí soudu, kterým by z důvodu neuhrazení soudního poplatku řízení o věci samé později zastavil.

IV. Závěr a náklady řízení

[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je kasační stížnost důvodná, a proto podle věta první napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ) a v souladu s rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. února 2018

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu