Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 420/2017 - 17

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: R. N., zastoupený Mgr. Michalem Poupě, advokátem se sídlem Konviktská 24, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2017, č. j. CPR-10038-5/ČJ-2017-930310-C232, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2017, č. j. – 18,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2017, č. j. – 18, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobci byla samostatným rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 10. 3. 2017, č. j. KRPA-87376-15/ČJ-2017-000022-ZAM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uložena povinnost nahradit náklady spojené s řízením o správním vyhoštění. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl pro nepřípustnost.

[2] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu. V podání ze dne 16. 8. 2017 reagujícím na usnesení, jímž městský soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu, žalobce uvedl, že osvobození od soudních poplatků v této věci plyne přímo ze zákona o soudních poplatcích, a současně soud požádal, zřejmě z opatrnosti, o osvobození od povinnosti poplatek zaplatit. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „městský soud“ a „napadené usnesení“) osvobození od soudních poplatků nepřiznal. V odůvodnění uvedl, že neshledal osvobození od soudních poplatků ze zákona, proto žalobce vyzval k doložení majetkových poměrů. Ve stanovené lhůtě však žalobce na výzvu soudu nereagoval.

II. Obsah kasační stížnosti

[3] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opírá o důvod dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tedy namítá nesprávné právní posouzení městským soudem.

[4] Stěžovatel namítá, že výzva městského soudu k zaplacení soudního poplatku byla nedůvodná, protože podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je od poplatku osvobozen cizinec mimo jiné u rozhodnutí o správním vyhoštění. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci řízení o správním vyhoštění a týká se povinnosti uhradit náklady tohoto řízení. Stěžovatel zdůrazňuje, že pouze z administrativních důvodů bylo o nákladech řízení rozhodnuto samostatným rozhodnutím. Na napadené rozhodnutí je proto nutné hledět jako na rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť je jeho součástí. V daném případě je tak stěžovatel osvobozen od povinnosti k placení soudního poplatku za podanou žalobu ze zákona. Opačný výklad považuje za formalistický a v rozporu s d.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ), kasační stížnost byla podána včas ( ) a stěžovatel je zastoupen advokátem ( ).

[6] Stěžejní otázkou je posouzení, zda se na stěžovatele vztahovalo osvobození od soudního poplatku ze zákona, nebo zda bylo na místě rozhodovat o osvobození od soudního poplatku podle

[7] Dle § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích se od poplatku osvobozuje cizinec v řízení ve věcech mezinárodní ochrany, dočasné ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení zajištění, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, a v řízení o propuštění cizince ze zajištění“ (zvýrazněno Nejvyšším správním soudem).

[8] Skutkově a právně (téměř doslovně) totožnou kasační stížností se již Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 10. 1. 2018, č. j. – 16 (dostupný stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na www.nssoud.cz), a v této věci není důvod pro odchylné posouzení. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci řízení o správním vyhoštění. V tomto řízení správní orgán prvního stupně rozhodl o správním vyhoštění stěžovatele a samostatným rozhodnutím o povinnosti uhradit náklady spojené s tímto řízením. Správnímu orgánu prvního stupně nic nebránilo rozhodnout o věci jedním rozhodnutím. Vydání dvou rozhodnutí (namísto jednoho) je tak pouze projevem administrativního postupu správního orgánu. Napadené rozhodnutí o nákladech řízení tudíž obsahuje výrok závislý na rozhodnutí o správním vyhoštění, a to i přesto, že byl obsažen v samostatném rozhodnutí. Přezkum takového rozhodnutí proto musí probíhat na základě shodných procesních pravidel, jako kdyby byl výrok o nákladech součástí jednoho rozhodnutí společně s výrokem ve věci samé. Na stěžovatele se proto v případě podání správní žaloby proti napadenému rozhodnutí vztahuje zákonné osvobození od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích. Jelikož tedy výzva městského soudu k zaplacení soudního poplatku za žalobu (č. l. 12 spisu městského soudu) nebyla v souladu se zákonem (žalobce je ex lege v této věci povinnosti platit soudní poplatek zproštěn), bylo by chybným postupem, kdyby městský soud na základě pravomocného rozhodnutí o neosvobození od soudního poplatku vydal novou výzvu k zaplacení soudního poplatku za žalobu, nebo dokonce později řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.

[9] Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 11. 2. 2015, č. j. – 21, kde uvedl, že se „přiklonil k rozšiřujícímu výkladu pojmu „rozhodnutí o správním vyhoštění“ tak, že pro účely rozhodování o osvobození od soudních poplatků, tedy pro účely poskytnutí dobrodiní (výhody) žalobci ve správním soudnictví, pod tento pojem zařadil i rozhodnutí o uložení povinnosti uhradit náklady řízení spojené s řízením o správním vyhoštění.“

IV. Závěr a náklady řízení

[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je kasační stížnost důvodná, a proto podle věta první napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ) a v souladu s rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2018

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu