Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 14/2018 - 15

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: M. K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2017, č. j. – 34,

takto:

I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci včasnou kasační stížnost, kterou žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti výroku II. v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Výrokem I. zmíněného usnesení krajský soud stěžovatelku zcela osvobodil od soudních poplatků a výrokem II., který je nyní napaden kasační stížností, zamítl žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2017, č. j. MPSV-2017/241656-923. Uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 22. 9. 2017, č. j. 517819/2017/OOI, kterým stěžovatelce nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení z důvodu, že stěžovatelka měla nájemní smlouvu k předmětnému bytu uzavřenou na dobu určitou do 30. 11. 2016, tedy v době vydání rozhodnutí užívala byt bez právního titulu k užívání.

[2] Krajský soud rozhodnutí neustanovit stěžovatelce zástupce odůvodnil tím, že zastoupení advokátem není nutné k ochraně jejích práv. Vycházel přitom z , (dále jen „“), který stanoví podmínky, které musí být kumulativně splněny, má-li dojít k ustanovení zástupce účastníku řízení. Musí jít o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce musí být nezbytně třeba k ochraně práv tohoto účastníka. První podmínku stěžovatelka dle krajského soudu splňovala, nezbytnost ustanovení zástupce však krajský soud neshledal, neboť z obsahu žaloby dovodil, že se stěžovatelka bez problémů orientuje v hmotněprávních i procesních předpisech, zná svá práva a je schopna samostatně sepsat dostatečné a téměř odborné podání k soudu, které je vnitřně systematizované a obsahuje veškeré podstatné formální i materiální náležitosti. Nadto krajský soud poznamenal, že stěžovatelka u krajského soudu podala již více žalob v obdobných případech a soud proto neměl pochybnosti o znalostech stěžovatelky v dané problematice.

[3] Stěžovatelka je přesvědčena o důvodnosti svého návrhu na ustanovení zástupce. V kasační stížnosti namítla, že nemá právní vzdělání a má za to, že nadále splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, což doložila vyplněným formulářem Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Požádala o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků pro řízení před Nejvyšším správním soudem.

[4] V posuzovaném případě stěžovatelka napadla usnesení, kterým jí krajský soud výrokem I. přiznal osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud tedy již nerozhodoval o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudního poplatku za podanou kasační stížnost, neboť přiznané osvobození krajským soudem se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti (viz § 36 odst. 3 s. ř. s).

[5] Nejvyšší správní soud dále posoudil návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

[6] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. - 19, vyložil, že je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde a 2 , neuplatní. To znamená, že v řízení o takové kasační stížnosti není dána povinnost zastoupení stěžovatele advokátem.

[7] Při úvaze, zda je v řízení o této kasační stížnosti nezbytné ustanovit k hájení zájmů stěžovatelky advokáta, vycházel Nejvyšší správní soud ze skutečnosti, že řízení o procesních návrzích nejsou skutkově ani právně nijak složitá. Již v řízení před krajským soudem měl soud při rozhodování o návrzích na osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce k dispozici podklady, které mu k prokázání svých poměrů předložila stěžovatelka, a případný ustanovený advokát by velmi pravděpodobně nemohl uvést žádné další podstatné důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí. K tomu, aby zdejší soud přezkoumal zákonnost napadeného usnesení v rozsahu jeho II. výroku, postačuje, že stěžovatelka v kasační stížnosti zpochybnila (třebaže obecně) úvahu krajského soudu o tom, že je schopna orientovat se v právních věcech a reagovat na požadavky soudu. Kasační stížnost tedy obsahuje dostatečné argumenty, a není nutné ustanovit stěžovatelce pro řízení před Nejvyšším správním soudem zástupce (srov. např. usnesení ze dne 27. 8. 2015, č. j. – 15, kterým byl stěžovatelčin návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti za obdobné procesní situace taktéž zamítnut). Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

[8] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal důvodnost samotné kasační stížnosti v souladu s a 4 , neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[9] Kasační stížnost není důvodná.

[10] Podle „navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování … platí v takovém případě stát“. Z dikce ve spojení s vyplývá, že účastníkovi může být ustanoven zástupce při současném splnění čtyř předpokladů: a) je podán návrh na ustanovení zástupce, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) žadatel doložil nedostatek prostředků pro vedení řízení a d) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv.

[11] Krajský soud stěžovatelce přiznal zcela osvobození od soudních poplatků, dospěl však k závěru, že v jejím případě není ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jejích práv. Nejvyšší správní soud s tímto závěrem souhlasí.

[12] Jak správně konstatoval krajský soud, v projednávaném případě obsahuje žaloba stěžovatelky všechny zákonem předepsané formální náležitosti včetně rozhodujících skutkových okolností a rovněž právní argumentace zpochybňující rozhodnutí o nepřiznání doplatku na bydlení z důvodu užívání předmětného bytu stěžovatelkou bez právního důvodu. S ohledem na úroveň formulace podané žaloby svědčící o dobré orientaci stěžovatelky v dané problematice, se Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem nedomnívá, že by k ochraně práv stěžovatelky v řízení před krajským soudem bylo nezbytné zastoupení ustanoveným advokátem. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 31. 5. 2011, č. j. - 2, „soud tedy při rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce zvažuje, nakolik je žalobce sám způsobilý se před soudem hájit; přitom přihlíží k charakteru projednávané věci, k osobnostním poměrům žalobce a k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec o právních poměrech v České republice.“

[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud posoudil existenci podmínek pro ustanovení zástupce správně; ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost podle věty druhé jako nedůvodnou zamítl.

[14] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Žalovanému nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů běžné úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. února 2018

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu