Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 240/2017 - 39

- 40

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. H., zast. Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2017, čj. OAM-46/LE-LE05-LE22-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2017, čj. -34,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Dne 12. 3. 2017 žalobce, státní příslušník Ukrajiny, požádal v ČR o mezinárodní ochranu. Před podáním této žádosti pobýval na území ČR na vízum; od 11. 10. 2014 pak bez víza. Přibližně od začátku února 2016 pracoval bez povolení k zaměstnání jako pomocná síla kuchyni v restauraci na Praze 6. Dne 18. 5. 2016 ho kontrolovala policejní hlídka. Téhož dne mu bylo uloženo správní vyhoštění dle a , o pobytu cizinců na území České republiky, a to na dobu 3 let; byla mu též stanovena doba k vycestování. Dne 10. 3. 2017 pak žalobce byl zajištěn za účelem správního vyhoštění dle právě cit. zákona. Během zajištění požádal o mezinárodní ochranu, načež byl dne 14. 3. 2017 přezajištěn dle , o azylu. V žádosti tvrdil, že jej na Ukrajině chtějí vzít do armády; údajně se už pětkrát na něj ptaly milice. Vyhrožovali mu, že jej zavřou za dezerci. Žalobce podléhá branné povinnosti, jelikož sloužil jako mladší seržant u pěchoty, byl velitelem bojového vozidla. Žalobce pochází z R. v Zakarpatské oblasti. Do ČR přicestoval přes Slovensko mikrobusem na polské vízum v roce 2013. Není a ani nikdy nebyl členem žádné politické strany. Zdravotně je zcela v pořádku. Během pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu dále uvedl, že z Ukrajiny odjel, když začal Majdan, a to za prací, neboť na Ukrajině žádnou práci neměl. Potřeboval vydělávat, protože má nemocnou matku a sestru. Jeho děti bydlí s jejich matkou, která je znovu vdaná; žalobce se s dětmi nevídá. Na Ukrajině žádné jiné problémy neměl. Teď se však obává služby v armádě. Jeho matka prý viděla během jeho pobytu v ČR povolávací rozkaz, který přinesli z vojenské správy.

[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle , , , a , o azylu. Žalobcem uplatněné skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností z důvodů dle , b) a d) Namítá, že žalovaný porušil zásadu materiální pravdy, a tím také zásady obsažené v a 4 . Údajně byly zcela nedostatečně posouzeny možnosti udělení azylu dle zákona o azylu. Stěžovateli na Ukrajině hrozí v důsledku probíhajícího konfliktu vážná újma, což žalovaný pominul. Tvrzení stěžovatele byla bagatelizována.

[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele ( ). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[6] Stěžovatel v kasační stížnosti ani netvrdí, proč by měla být ve smyslu přijatelná. V této věci přitom nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně.

[7] Ve vztahu k námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu a nedostatečného dokazování, NSS odkazuje na konstantní praxi (viz rozsudek NSS ze dne 20. 11. 2003, čj. -59, č. NSS nebo usnesení NSS ze dne 5. 1. 2017, čj. -48). Tam uvedené právní závěry žalovaný respektoval, obstaral si o zemi původu stěžovatele dostatek aktuálních podkladů ( ). Nic přitom nenaznačuje, že by v Zakarpatské oblasti, odkud pochází stěžovatel, docházelo k nějakým ozbrojeným střetům, či systematickým násilnostem. Spor mezi ukrajinskou vládou a separatisty neprobíhá na celém území Ukrajiny (viz též usnesení ze dne 9. 3. 2017, čj. -28, bod 10, a tam cit. judikaturu). Žadatelé o mezinárodní ochranu musí prokázat dostatečnou míru individualizace dopadů ozbrojeného konfliktu, což stěžovatel neučinil.

[8] Rozhodnutí žalovaného a rozsudek krajského soudu nejsou ani nepřezkoumatelné. Na základě podkladů obsažených ve spisu totiž žalovaný pečlivě – v souladu s – vysvětlil, že i navzdory bojům ve východní části země zůstává bezpečnostní situace na západní Ukrajině nezměněná a stabilní, což krajský soud následně potvrdil. Stěžovatel si mýlí, pokud se domnívá, že mu hrozí vážná újma ve smyslu zákona o azylu.

[9] Ani stěžovatelova obava z povolání do vojenské služby sama o sobě není důvodem k udělení mezinárodní ochrany (viz rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. -49; či ze dne 7. 8. 2012, čj. -44, resp. cit. usnesení čj. -33, bod 9).

[10] Při pohledu na tento případ NSS nemůže opomenout četnou judikaturu k irelevanci snahy o legalizaci dalšího pobytu cizince prostřednictvím institutů azylového práva (viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 8. 2003, čj. -60; ze dne 30. 6. 2004, čj. -44, č. NSS a další). Z pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany totiž jasně plyne, že stěžovatele vedly k podání sporné žádosti zejména ekonomické důvody. Na tom nic nemění tvrzení, že stěžovatel se musí (finančně) starat o nemocnou matku a sestru.

[11] NSS proto kasační stížnost podle odmítl pro nepřijatelnost.

[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o ve spojení s

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2017

Zdeněk Kühn

předseda senátu