Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 279/2017 - 25

- 26

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: O. I., zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Slezská 874/36, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2015, čj. OAM-423/ZA-ZA02-K08-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2017, čj. -34,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Dne 29. 4. 2015 žalobce, státní příslušník Ukrajiny, požádal v ČR o mezinárodní ochranu. V žádosti tvrdil, že do ČR přicestoval v březnu 2006, zde pobýval na pracovní vízum, které si úspěšně prodlužoval až do dubna 2013. Jeho další žádosti o vízum a trvalý pobyt pak byly zamítnuty. Žalobce pochází z Ivanofrankivské oblasti, tam pracoval jako pomocník na stavbě, zaměstnání však ztratil a novou práci nenašel. V ČR se dle něj dá normálně žít, nemusí se krást, není zde korupce. Výplata mu stačí na normální žití a nemusí se bát, že někdo je schopen kvůli 100 USD zabít. V ČR má ženu a dítě. S manželkou se seznámil na Ukrajině, ona za ním přijela do ČR a zde se jim v roce 2013 narodila dcera. Jeho manželka dostala povolení k trvalému pobytu, ale jeho žádost o trvalý pobyt byla zamítnuta. Kvůli potížím s doklady začaly v rodině zmatky, s manželkou se hádali a pak se rozešli. Žalobce ji však stále navštěvuje, manželce pomáhá nejen fyzicky, ale také materiálně. V ČR teď žije s jinou družkou. V ČR má všechno a na Ukrajině nic. Na Ukrajinu též nechce vycestovat, protože by tam musel válčit. Hrozila by mu smrt, nebo zmrzačení. V minulosti sloužil v armádě a teď nemá šanci se další službě vyhnout. Jeho matka mu telefonicky sdělila, že všichni mladí z vesnice utekli kvůli povinnosti nastoupit do armády. V ČR usiluje hlavně o legalizaci pobytu, ale stačilo by mu i pracovní vízum. Žalobce dále uvedl, že není a ani nikdy nebyl členem žádné politické strany a také, že jeho zdravotní stav je dobrý.

[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle , , , a , o azylu. Žalobcem uplatněné skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Městský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností. Namítá, že skutkové závěry napadeného rozsudku nemají oporu ve spisu a rozsudek je dle něj nepřezkoumatelný.

[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele ( ). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[6] Stěžovatel v kasační stížnosti ani netvrdí, proč by měla být ve smyslu přijatelná. V této věci přitom nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně.

[7] Ve vztahu k námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu a nedostatečného dokazování, NSS odkazuje na konstantní praxi (viz rozsudek NSS ze dne 20. 11. 2003, čj. -59, č. NSS nebo usnesení NSS ze dne 5. 1. 2017, čj. -48). Tam uvedené právní závěry žalovaný respektoval, obstaral si o zemi původu stěžovatele dostatek aktuálních podkladů ( ). Nic přitom nenaznačuje, že by v Ivanofrankivské oblasti, odkud pochází stěžovatel, docházelo k pravidelným ozbrojeným střetům, či systematickým násilnostem. Stěžovatel sice ve správním řízení doplnil podklady o novinové články opisující průběh mobilizace a též článek o nočním ostřelování v Doněcké oblasti. Avšak tyto články ve spojení s ostatními podklady jen dále potvrzují, že spor mezi ukrajinskou vládou a separatisty neprobíhá na celém území Ukrajiny (viz též usnesení ze dne 9. 3. 2017, čj. -28, bod 10, a tam cit. judikaturu). Žadatelé o mezinárodní ochranu musí prokázat dostatečnou míru individualizace dopadů ozbrojeného konfliktu, což stěžovatel neučinil.

[8] Rozhodnutí žalovaného a rozsudek krajského soudu nejsou ani nepřezkoumatelné. Na základě podkladů obsažených ve spisu totiž žalovaný pečlivě – v souladu s – vysvětlil, že i navzdory bojům ve východní části země zůstává bezpečnostní situace na západní Ukrajině nezměněná a stabilní, což městský soud následně potvrdil. Soud přitom nijak nezlehčoval stěžovatelem předložené důvody pro udělení mezinárodní ochrany a ani je neignoroval, jak se domnívá stěžovatel. Na jeho závěrech nic nemohla změnit ani stěžovatelova žalobní tvrzení o zcela výjimečných ozbrojených střetech v Mukačevu, či výbuchu dvou náloží ve Lvově, neboť obě tato města se navíc nacházejí mimo Ivanofrankivskou oblast.

[9] Ani stěžovatelova obava z povolání do vojenské služby sama o sobě není důvodem k udělení mezinárodní ochrany (viz rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. -49; či ze dne 7. 8. 2012, čj. -44, resp. cit. usnesení čj. -33, bod 9). Stěžovatel sice naznačil, že služba v armádě by byla mj. v rozporu s jeho vyznáním; tuto námitku však uplatnil poprvé v kasační stížnosti, a proto je nepřípustná ( ).

[10] Při pohledu na tento případ NSS nemůže opomenout četnou judikaturu k irelevanci snahy o legalizaci dalšího pobytu cizince prostřednictvím institutů azylového práva (viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 8. 2003, čj. -60; ze dne 30. 6. 2004, čj. -44, č. NSS a další). Z pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany totiž jasně plyne, že stěžovatele vedly k podání sporné žádosti zejména ekonomické důvody.

[11] NSS proto kasační stížnost podle odmítl pro nepřijatelnost.

[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o ve spojení s

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. října 2017

Zdeněk Kühn

předseda senátu