Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
7 Azs 329/2017 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
7 Azs 329/2017 - 27
[6] Krajský soud se v napadeném rozsudku stěžovatelovými námitkami podle jeho názoru řádně nezabýval. Soud nabádal stěžovatele, aby se proti nemožnosti registrace v systému Visapoint bránil žalobou proti nečinnosti nebo žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Takový odkaz krajského soudu na jiná řízení ovšem nemá v tomto případě opodstatnění, neposkytuje stěžovateli dostatečnou ochranu jeho práv a neřeší jeho pobytovou situaci a snahu zabránit jeho nedobrovolnému odloučení od rodiny. Bez registrace v systému Visapoint nebude stěžovatel vůbec vpuštěn do prostor velvyslanectví a podání žádosti o povolení k pobytu mu nebude s největší pravděpodobností umožněno, případně bude muset podstoupit nedůstojné postupy k podání žádosti, jak ve svých rozsudcích opakovaně uvedl Nejvyšší správní soud. Samotné podání, ať už skrze registraci v systému Visapoint či na základě jiného způsobu podání, a následné rozhodnutí o žalobě na ochranu před nečinností či před nezákonným zásahem představuje zejména časově náročný proces. Po dobu několika měsíců či let by byl stěžovatel nucen pobývat v zemi původu bez možnosti osobního kontaktu se svou manželkou. Ze žaloby bylo zjevné, že stěžovatel usiluje o mezinárodní ochranu právě z tohoto důvodu, přesto se krajský soud touto otázkou dostatečně nezabýval.
[7] Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
IV.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti trval na tom, že se dostatečně zabýval všemi důvody uváděnými stěžovatelem ve správním řízení. Plně se ztotožnil i s rozsudkem krajského soudu. Z těchto důvodů navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
V.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
[10] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s § 104a s. ř. s. s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[11] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[12] Stěžovatel sám uvedl, že svou žádost podal zejména ve snaze legalizovat svůj pobyt v České republice a soužití s manželkou a s dcerou. Nejvyšší správní soud ovšem k této otázce připomíná svou setrvalou judikaturu, podle níž snaha o legalizaci pobytu není relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Již v rozsudku ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, publ. pod č. 397/2004 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl: „Potřeba další legalizace pobytu žalobce, který na území České republiky pobýval legálně od roku 1988 do 2001, není zákonným důvodem pro udělení azylu (§ 12 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu).“ Tentýž závěr potvrdil v řadě svých dalších rozhodnutí, například v rozsudku ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, kde navíc shledal, že snaha o legalizaci pobytu za účelem soužití s rodinou není dostatečným důvodem nejen pohledem § 12 zákona o azylu, ale ani pohledem jeho § 14 : „Snaha po legalizaci pobytu z důvodu společného soužití se snoubenkou, která má desetiletou dceru, je sice důvodem pochopitelným, avšak nikoliv natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných mohl být vnímán jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 14 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu.“ Obdobně v rozsudku ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004 - 60, Nejvyšší správní soud konstatoval: „Snaha po legalizaci pobytu z důvodu společného soužití s manželem žijícím na území České republiky (občanem Vietnamské socialistické republiky, který však o azyl nepožádal) je sice důvodem pochopitelným, avšak nikoliv natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných mohl být vnímán jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 14 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. “
[13] Stěžovatel v nyní posuzovaném případě uvádí, že se jeho situace odlišuje v tom, že legalizace pobytu cestou žádosti o mezinárodní ochranu je pro něj jedinou cestou, jak si zachovat pobyt v ČR se svou manželkou a dítětem, a tak dosáhnout práv zaručených evropským právem i Listinou základních práv a svobo d, za situace, kdy mu cestu prostřednictvím zákona o pobytu cizinců znemožňuje problematická funkčnost systému Visapoint. Je pravdou, že i Nejvyšší správní soud v několika svých rozhodnutích kritizoval závažné problémy systému Visapoint (viz zejména rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016 - 52, publ. pod č. 3601/2017 Sb. NSS, a rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 7 Azs 227/2016 - 36, publ. pod č. 3603/2017 Sb. NSS). V těchto rozhodnutích však Nejvyšší správní soud zároveň vyložil, jaké se cizincům nabízejí prostředky ochrany před problémy fungování systému Visapoint. Ani z těchto rozsudků přitom rozhodně nevyplývá, že by takovým prostředkem ochrany mohlo být úplné opuštění nástrojů zákona o pobytu cizinců a využití nástrojů zákona o azylu. Smyslem zákona o azylu totiž rozhodně není působit jako alternativní řešení pro ty cizince, pro něž jsou postupy podle zákona o pobytu cizinců těžko dostupné, jak uvedl Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 24. 2. 2005, č. j. 2 Azs 216/2004 - 60.
[14] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. odmítl.
[15] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu