Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 255/2017 - 41

-41

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: T. N. M. N., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra zahraničních věcí ze dne 22. 12. 2016, čj. 310044/2016-VO, o návrhu Krajského soudu v Brně na rozhodnutí o příslušnosti,

t a k t o :

K projednání a rozhodnutí věci je m í s t n ě p ř í s l u š n ý Krajský soud v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Žalobou adresovanou Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí ministra zahraničních věcí ze dne 22. 12. 2016, čj. 310044/2016-VO, jímž byl zamítnut její rozklad proti usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 27. 10. 2016, čj. 2742/2016-HANOI-II. Velvyslanectví tímto rozhodnutím odložilo žádost žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky.

[2] Usnesením z 24. 5. 2017, čj. -33, Městský soud v Praze věc postoupil Krajskému soudu v Brně, neboť dospěl k závěru, že tento soud je k projednání a rozhodnutí věci místně příslušný. Městský soud dovodil, že v daném případě je třeba při určení místní příslušnosti postupovat podle ve spojení s , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2017, (dále „zákon o pobytu cizinců“). Z něj vyplývá, že je v daném případě příslušný krajský soud, v jehož obvodu by měl cizinec po vstupu na území splnit ohlašovací povinnost. Dotazem na zástupce žalobkyně městský soud zjistil, že pro případ povolení trvalého pobytu má žalobkyně zajištěno ubytování v Brně. Proto by po vstupu na území ČR měla splnit ohlašovací povinnost u Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, které plní podle zákona o pobytu cizinců funkci ohlašovacího orgánu. Jeho místní příslušnost se stanoví podle místa, kde je cizinec hlášen k pobytu, a pokud jej hlásit nemusí, tak podle místa, kde se zdržuje. Proto městský soud věc postoupil Krajskému soudu v Brně.

[3] S těmito závěry vyjádřil krajský soud dne 19. 7. 2017 nesouhlas a věc podle předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Krajský soud vyjádřil názor, že pravidlo uvedené v zákona o pobytu cizinců na danou věc nedopadá. Dále krajský soud zdůraznil, že žádný z účastníků místní příslušnost nezpochybnil a městský soud shledal, že není místně příslušný, až po vyžádání sdělení zástupce žalobkyně ohledně zajištěného pobytu. Krajský soud zpochybnil důvěryhodnost tohoto sdělení a vyjádřil obavu z možného budoucího vybírání příslušnosti soudu v případě, že by soudu postačilo pouhé sdělení. Závěrem uvedl, že v případě nejistoty ohledně místa budoucího plnění ohlašovací povinnosti cizince by se mělo vycházet ze zásady perpetuatio fori.

II.

[4] Podle platí, že „[n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.“ Určení místní příslušnosti podle je obecným pravidlem, které se použije pouze v případě, že speciální předpis nestanoví jinak.

[5] Podle § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců platí, že pobývá-li cizinec v zahraničí, je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu by měl cizinec po vstupu na území splnit ohlašovací povinnost. Ve věcech pobytu cizinců pobývajících v zahraničí se ustupuje od obecného pravidla, že místně příslušný je soud, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, který rozhodoval v prvním stupni, a to ve prospěch místa (budoucího) pobytu cizince (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu čj. -56).

[6] V dané věci se jednalo o situaci, kdy byla podána žaloba proti zamítnutí rozkladu proti usnesení o odložení věci týkající se povolení k dlouhodobému pobytu. Jedná se tedy o věc pobytu cizinců na území České republiky, proto je nutné v této věci namísto obecného pravidla použít k určení místní příslušnosti soudu speciální pravidlo zákona o pobytu cizinců.

[7] Jak je zjevné ze soudního spisu, v posuzovaném případě městský soud před rozhodnutím o postoupení věci pouze vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku, vyzval žalovaného k zaslání vyjádření k žalobě a spisového materiálu a následně požádal o sdělení, na jaké adrese by měla žalobkyně v případě vydání pobytového povolení zajištěno ubytování v České republice. Po doručení sdělení právního zástupce městský soud věc postoupil Krajskému soudu v Brně, jelikož ubytování žalobkyně má být zajištěno v městě Brně.

[8] Nejvyšší správní soud ze spisového materiálu zjistil, že v žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu je uvedena adresa zajištěného pobytu, která se shoduje s adresou uvedenou ve sdělení. Ve správním spise se též nachází nájemní smlouva, v níž žalobkyně vystupuje jako nájemce bytu, který se také nachází v městě Brně. Poštovní adresa pronajímatele se shoduje s adresou uvedenou v žádosti i sdělení. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalobkyně adresu neuvedla pouze za účelem ovlivnění místní příslušnosti krajského soudu, naopak ji již předtím uvedla v žádosti o povolení k pobytu. Obava krajského soudu z možného vybírání si místně příslušného soudu zde tedy není namístě.

[9] Účelem speciální místní příslušnosti ve věcech pobytu cizinců je přiblížit rozhodující soud co nejblíže budoucímu pobytu žadatele o trvalý pobyt. Žalobkyně má mít zajištěno ubytování v městě Brně, kde by též měla splnit ohlašovací povinnost; místní příslušnost má být tedy určena podle něj. Dle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), vykonává působnost okresního soudu v obvodu města Brna Městský soud v Brně, který spadá do obvodu Krajského soudu v Brně. Místně příslušným projednat a rozhodnout tuto věc je tedy Krajský soud v Brně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 22. srpna 2017

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu