Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 76/2017 - 31

- 32

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: O. S., zast. Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2015, č. j. OAM-629/ZA-ZA14-LE23-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, č. j. – 23,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Žalovaný jím rozhodl, že se stěžovateli neuděluje mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[2] V průběhu správního řízení vyšlo najevo, že důvodem stěžovatelovy žádosti o mezinárodní ochranu je snaha o legalizaci pobytu na území České republiky (bylo mu uděleno soudní vyhoštění), fakt, že na Ukrajině nemá zázemí a v České republice žije jeho syn a konečně obava z nástupu vojenské služby.

[3] Krajský soud přisvědčil žalovanému, že tyto skutečnosti nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Věcně nehodnotil stěžovatelovu obavu z omezení osobní svobody a svobody slova, neboť ji neuvedl ve správním řízení, ač k tomu měl příležitost.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[4] Stěžovatel podřadil důvody své kasační stížnosti pod a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Některé z jeho námitek lze dle jejich obsahu podřadit pod kasační důvod podle téhož zákona.

[5] Domnívá se, že v případě návratu na Ukrajinu by mohl být omezen ve své osobní svobodě a svobodě slova.

[6] Opakuje své obavy z nástupu vojenské služby a případného trestního postihu, pokud by jej odmítl. V této souvislosti namítá, že se žalovaný správní orgán ani krajský soud nevypořádaly s faktem, že nastoupení vojenské služby odmítá ze svého přesvědčení (nesouhlasí s konfliktem, nechce bojovat proti svým přátelům, domnívá se, že dochází k porušování lidských práv a že by mohl být k takovému jednání nucen). Pokud by tak učinily, musely by dospět k závěru, že mu měl být udělen azyl podle nebo doplňková ochrana podle téhož zákona.

[7] V souvislosti s možným udělením doplňkové ochrany dále zmínil, že jeho rodiče žijí na východě země, která byla zasažena válčeným konfliktem, a že již nemá na Ukrajině zázemí.

[8] Domnívá se, že žalovaný dostatečně neodůvodnil neudělení humanitárního azylu podle . Mělo být zohledněno, že v České republice žije již 20 let, měl zde pracovní zázemí, žije zde jeho syn, který je českým občanem.

[9] Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[10] Žalovaný setrval na důvodech svého rozhodnutí, na které odkázal, stejně jako na vyjádření k žalobě. Upozornil, že stěžovatel uplatňuje obecné námitky, které zůstávají v rovině nesouhlasu s právním názorem žalovaného, respektive krajského soudu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl nebo odmítl pro nepřijatelnost.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem.

[12] Vzhledem k tomu, že projednávaná věc je věcí mezinárodní ochrany, v souladu s se dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl by ji jako nepřijatelnou. Pro vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ vyložil.

[13] V projednávané věci přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal. Vytýkaných pochybení s potenciálním dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele, spočívajících v nedostatečném zohlednění všech rozhodných skutečností, se krajský soud nedopustil. Veškeré právní otázky, které bylo třeba řešit, již byly Nejvyšším správním soudem komplexně judikovány.

[14] Stěžovatelovo tvrzení o obavě z omezení osobní svobody a svobody slova nebylo třeba po věcné stránce hodnotit, jak podrobně zdůvodnil krajský soud (poslední odstavec na straně 6 a první odstavec na straně 7 napadeného rozsudku). Vzhledem k tomu, že stěžovatel jeho závěry v kasační stížnosti nijak nezpochybňoval, nezavdal důvod pro to, aby Nejvyšší správní soud přijal jeho kasační stížnost k věcnému projednání.

[15] Běžná obava z nástupu vojenské služby či trestního postihu při jeho odmítnutí není podle setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu důvodem k udělení mezinárodní ochrany (srovnej např. rozsudky ze dne 29. 3. 2004, č. j. – 49, ze dne 7. 8. 2012, č. j. – 44, a ze dne 12. 4. 2012, č. j. – 46). Stěžovatelova situace není v tomto ohledu nijak zvláštní a tvrzení, že vojenskou službu odmítá z osobního přesvědčení, je irelevantní. Ve správním řízení vyšlo jednoznačně najevo, že jeho důvody jsou běžné – obává se boje jako takového. Otázkou případného porušování lidských práv v rámci vojenského konfliktu se krajský soud velmi podrobně zabýval v posledním odstavci na straně 5 a prvním odstavci na straně 6 napadeného rozsudku, na což stěžovatel v kasační stížnosti nijak nereagoval.

[16] Otázkou humanitárního azylu podle se řádně zabýval žalovaný (v odstavci 5 na straně 6 napadeného rozhodnutí) i krajský soud (na straně 7 napadeného rozsudku). K udělení této formy mezinárodní ochrany z rodinných důvodů se Nejvyšší správní soud již mnohokrát vyjádřil v tom smyslu, že bez přistoupení dalších okolností se nejedná o okolnosti hodné zvláštního zřetele ve smyslu citovaného ustanovení (srovnej např. rozsudky ze dne 16. 2. 2005, č. j. – 69, ze dne 8. 4. 2004, č. j. – 60, či ze dne 22. 1. 2004, č. j. – 52).

[17] Podle konstantní judikatury nejsou důvodem k udělení mezinárodní ochrany ani ekonomické potíže v zemi původu či snaha o legalizaci pobytu (srovnej např. rozsudky ze dne 18. 11. 2004, č. j. – 55, ze dne 31. 10. 2003, č. j. – 65, ze dne 30. 6. 2004, č. j. – 44, publ. pod č. NSS, nebo ze dne 16. 2. 2005, č. j. – 69).

[18] K námitce týkající se udělení doplňkové ochrany z důvodu válečného konfliktu na Ukrajině podle Nejvyšší správní soud předně upozorňuje, že ji stěžovatel řádně neuplatnil v žalobě, krajský soud proto neměl důvod se jí zabývat. Po věcné stránce ve shodě se žalovaným uvádí, že stěžovatel pochází z centrální části země (Kirovohradské oblasti), kde mu nebezpečí ve smyslu citovaného ustanovení nehrozí (srovnej k tomu setrvalou judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. – 17, ze dne 31. 3. 2015, č. j. – 28, ze dne 30. 4. 2015, č. j. – 69, či ze dne 17. 6. 2015, č. j. – 31). Tvrzení stěžovatele, že jeho rodiče žijí ve východní části země, nemůže být relevantní, neboť s ním není spojeno konkrétní vysvětlení, proč by stěžovatel byl nucen vrátit se právě do této části země.

IV. Závěr a náklady řízení

[19] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, proto ji podle shledal nepřijatelnou a odmítl ji.

[20] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , větu první, , ve spojení s , dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. června 2017

JUDr. Radan Malík

předseda senátu