Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 232/2016 - 21

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely Bejčkové a Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: A. P. C., zast. doc. JUDr. Miroslavem Černým, Ph.D., JU. D., advokátem se sídlem U Teplárny 1212/9, Praha 5, proti odpůrci: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 – Žižkov, ve věci návrhu na obnovu řízení proti rozhodnutí odpůrce ze dne 6. 1. 1997, čj. OPÚ 550/93-13, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2016, čj. -32,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Stručné vymezení věci

[1] Projednávaná věc se týká restitučních nároků navrhovatelova právního předchůdce z 90. let 20. století. Tehdejší Okresní pozemkový úřad v Rakovníku dne 6. 1. 1997 rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 195/1993 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, resp. úplného znění tohoto zákona vydaného (dále jen „ “), o tom, že původní navrhovatel A. C. (předek nynějšího navrhovatele) není vlastníkem specifikovaných nemovitostí. Navrhovatelův předek nebyl úspěšný ani v soudním řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, které bylo vedeno podle tehdejší části páté : Krajský soud v Plzni tehdy rozhodnutí okresního pozemkového úřadu potvrdil rozsudkem ze dne 9. 12. 1997, čj. -30. Ve věci následně rozhodoval i Ústavní soud, který odmítl ústavní stížnost proti tomuto rozsudku pro zjevnou neopodstatněnost (usnesení ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. ). Odpůrcem je nyní Státní pozemkový úřad, neboť působnost pozemkových úřadů ve vztahu k na něj s účinností od 1. 1. 2013 přešla na základě původního znění , o Státním pozemkovém úřadu.

[2] Nyní navrhovatel tvrdí, že vyšly najevo nové důkazy a skutečnosti, které bez jeho viny nemohly být v původním řízení uplatněny. Předku navrhovatele (zemřelému dne 21. 8. 2002) bylo totiž v roce 2016 uděleno in memoriam čestné občanství městyse Slabce za bezúhonnost a zásluhy v době nacistické okupace. Proto navrhovatel žádá o obnovu řízení před krajským soudem. Krajský soud tento návrh odmítl jako nepřípustný usnesením označeným v záhlaví podle a ve spojení s , neboť původní řízení směřovalo proti rozhodnutí správního orgánu.

II. Kasační stížnost

[3] Navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) podal dne 2. 11. 2016 kasační stížnost, kterou se domáhá zrušení usnesení krajského soudu. V kasační stížnosti tvrdí, že byl nucen se obrátit na soud s návrhem na obnovu řízení, protože ve věci jeho předka bylo již jednou pravomocně rozhodnuto a veškeré další lhůty restitučních zákonů dávno uplynuly. Je přesvědčen, že jsou u něj beze zbytku splněny podmínky pro obnovu řízení. Nelze podle něj na jedné straně uznávat, že byla spáchána nespravedlnost (dodatečným udělením čestného občanství jeho předkovi), a na straně druhé dále vydávat soudní rozhodnutí, kterými je stejná nespravedlnost potvrzována. Stěžovatel dodává, že pokud současný zákon skutečně neumožňuje zjednat v daném případě nápravu, jak tvrdí v odůvodnění napadeného usnesení krajský soud, pak může soud věc předložit k Ústavnímu soudu.

[4] Odpůrce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[5] V posuzované věci odmítl krajský soud návrh jako nepřípustný a věcně se jeho obsahem nezabýval. V takovém případě lze kasační stížností logicky napadat pouze zákonnost samotného odmítnutí [kasační důvod dle ], nikoliv věcnou stránku případu. Proto NSS hodnotil, zda krajský soud správně odmítl návrh a zda odmítnutí odůvodnil přezkoumatelným způsobem.

[6] Kasační stížnost je nedůvodná.

[7] Podle řízení ukončené pravomocným rozsudkem se na návrh účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější.

[8] Stěžovatel je přesvědčen, že krajský soud měl obnovit řízení, které jeho předek vedl proti rozhodnutí tehdejšího okresního pozemkového úřadu a které krajský soud ukončil rozsudkem z 9. 12. 1997, a to proto, že jeho předku bylo posmrtně uděleno čestné občanství české obce a historici zjistili, že se aktivně zúčastnil boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky v době druhé světové války. Podle názoru stěžovatele jde o skutečnosti, které bez své viny nemohl v původním řízení uplatnit a které jsou důvodem obnovy řízení podle Tyto úvahy stěžovatele nejsou správné.

[9] Stěžovatel sice správně cituje základní podmínky řízení o obnově řízení podle , opomíjí však další ustanovení, která toto řízení upravují. Ustanovení totiž upřesňuje, kdy je takový návrh přípustný. Jde o typově vymezený okruh původních řízení, která lze obnovit. Podle až 3 obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a politických hnutí. Obnova řízení není přípustná proti rozhodnutí o kasační stížnosti. Obnova řízení není dále přípustná, směřuje-li návrh jen proti důvodům rozhodnutí nebo proti výroku o nákladech řízení. Na základě metody logického výkladu (tzv. důkaz z opaku) není v jiných typech řízení obnova řízení možná. Takovým jiným typem řízení je i řízení proti rozhodnutí správního orgánu (tedy obnova řízení proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Rakovníku). Podle nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný. Krajský soud své usnesení založil právě na všech těchto shora citovaných a zcela jasných ustanoveních zákona; k tomu citoval i z judikatury NSS. Důvody svého rozhodnutí srozumitelně a přezkoumatelným způsobem formuloval, stěžovatel s těmito závěry ostatně sám polemizuje. Proto NSS neshledal pochybení krajského soudu či nezákonnost napadeného usnesení.

[10] Ačkoliv NSS nijak nezpochybňuje skutečnosti, které stěžovatel v souvislosti se svým předkem uvádí s odkazem na zjištění historiků, tyto skutečnosti nemůžou být bez dalšího důvodem pro aplikaci – svou povahou mimořádného – institutu obnovy řízení podle v situaci, kdy nejsou splněny další nezbytné podmínky pro jeho užití. NSS si je vědom, že s ohledem na rozhodnutí pozemkového úřadu a krajského soudu z roku 1997 se stěžovatel nemůže dále domáhat původních restitučních nároků. Zákonodárce však upravil obnovu řízení v tak, aby se do jinak pravomocně nastolené právní jistoty vztahů zasahovalo pouze ve zcela ojedinělých případech, které vymezil v O takový případ nejde ve věci stěžovatele.

[11] Stěžovatel naznačil, že obecný soud může předložit věc Ústavnímu soudu; tuto svou poznámku však nijak nekonkretizoval, takže není ani zřejmé, které konkrétní ustanovení ( ) pokládá za neústavní a v jakém rozsahu. Sám NSS neshledal, že by užitá ustanovení byla v rozporu s ústavním pořádkem, a že by proto bylo namístě předložit věc Ústavnímu soudu.

IV. Závěr a náklady řízení

[12] Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle , poslední věty.

[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o a 5 ve spojení s

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 4. května 2017

Zdeněk Kühn

předseda senátu