Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 320/2016 - 46

[7] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[8] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval některé argumenty uvedené v jeho rozhodnutí, ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost.

[9] Stěžovatel podal k vyjádření žalovaného repliku, ve které poukázal na utlačování ruské menšiny v Kazachstánu a zopakoval jednotlivé argumenty uvedené v kasační stížnosti.

III. Hodnocení Nejvyššího správního soudu

[10] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s ustanovením , (dále jen „“), zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

[11] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

[12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzované věci nevyvstala žádná právní otázka, kterou by se Nejvyšší správní soud dosud nezabýval.

[13] Stěžejním důvodem žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany je jeho obava z národnostně motivovaných útoků v zemi původu. Stěžovatel popsal okolnosti odchodu jeho rodiny z Kazachstánu roku 2001, kdy neznámá osoba fyzicky napadla jeho matku, a dále urážky a ponižování, kterým čelil při své návštěvě země původu v letech 2010 a 2011.

[14] Mezinárodní ochrana ve formě azylu se lze dle § 12 písm. b) zákona o azylu cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

[15] Vrchní soud v Praze již v rozsudku ze dne 7. 5. 1996, čj. -25, k naplnění pojmu pronásledování konstatoval, že „[j]e známým jevem v každé zemi, že příslušníci určité rasy, národnosti, náboženského vyznání, sociální skupiny nebo politického přesvědčení se mohou stát u svých spoluobčanů právě pro tyto vlastnosti terčem ústrků, slovních i fyzických útoků, diskriminačních postupů při přístupu ke vzdělání, k výkonu určitých povolání, ba dokonce i přístupu na určitá místa nebo užívání veřejného majetku. Zdrojem takového nepřátelského jednání mohou být nejrůznější negativní lidské vlastnosti, samo o sobě to však není ještě pronásledování ve smyslu ustanovení , o uprchlících, ani v případě masového výskytu těchto jevů za předpokladu, že nejde o jevy státní mocí buď přímo vyvolané, podporované, státními orgány vědomě trpěné či státní mocí záměrně nedostatečně potlačované. Jestliže však orgány státní moci takové jevy cíleně potírají a čelí jim, nelze mluvit o pronásledování ani tam, kde možnosti státních orgánů nejsou dostatečné a taková opatření nemají trvalý a stoprocentní efekt.“ (s uvedeným závěrem Vrchního soudu v Praze se plně ztotožnil i Nejvyšší správní soud ve své judikatuře, srov. např. usnesení ze dne 30. 5. 2008, čj, -55, ze dne 25. 11. 2008, čj. -92, či ze dne 16. 12. 2010, čj. -82).

[16] Žalovaný v této souvislosti na podkladě zpráv o zemi původu, konkrétně databáze ČTK a Zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA o dodržování lidských práv za rok 2014, uvedl, že v Kazachstánu nedochází k systematickému utlačování či závažnému znevýhodňování osob ruské národnosti, které by bylo možné označit za pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Nejvyšší správní soud konstatuje, že chování jednotlivých osob vůči stěžovateli lze spíše než za pronásledování označit za hrubé a urážlivé jednání. Tuto osobní negativní zkušenost stěžovatele nelze jistě zlehčovat, slovní útoky obyvatel Kazachstánu však samy o sobě nedosahují takové intenzity, aby je bylo možné označit za důvod pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany.

[17] V této souvislosti je nutné rovněž zdůraznit, že stěžovatel žádá o udělení mezinárodní ochrany po 14 letech od svého příjezdu do České republiky a jak sám přiznává, v důsledku toho, že mu nebyl prodloužen jeho pobytový titul. Otázkou legalizace pobytu na území České republiky a časového odstupu mezi příjezdem na území a podáním žádosti se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře věnoval opakovaně. Dospěl přitom k závěru, že žadatel by měl o mezinárodní ochranu požádat bezprostředně poté, co k tomu má příležitost; případná snaha o legalizaci pobytu rovněž nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (srov. např. rozsudek ze dne 30. 6. 2004, čj. -44, ze dne 16. 2. 2005, čj. -69, ze dne 20. 10. 2005, čj. -81, nebo ze dne 10. 2. 2006, čj. -54).

[18] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 11. 2008, čj. -71, připustil, že již pouhá nutnost vycestování cizince z území České republiky pro něj za určitých výjimečných okolností může představovat nepřiměřený zásah do jeho rodinného či soukromého života. V projednávané věci však stěžovatel žádné výjimečné skutečnosti netvrdí. Snaha stěžovatel zůstat v České republice se svojí rodinou je pohnutka lidsky pochopitelná, to však nic nemění na tom, že podmínky pro udělení mezinárodní ochrany v případě stěžovatele nejsou splněny.

[19] Stěžovatel ve své žádosti o mezinárodní ochranu výslovně neuvedl obavu z povolání do armády, pouze zmínil, že by v Kazachstánu mohl mít problémy, protože zemi opustil v době, kdy měl nastoupit na vojnu. Problematikou služby v armádě jakožto azylově relevantního důvodu se nicméně Nejvyšší správní soud zabýval opakovaně. Ztotožnil se přitom s názorem vysloveným již v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 1994, čj. -39, který dospěl k názoru, že „[p]ovolávání vlastních občanů k výkonu vojenské služby, byť i způsoby nevybíravými, popřípadě i vnitřní zákonodárství státu porušujícími, samo o sobě, bez přistoupení dalších skutečností, není ještě pronásledováním z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení ve smyslu ustanovení , o uprchlících.“ (viz např. rozsudky ze dne 29. 3. 2004, čj. -49, či ze dne 7. 8. 2012, čj. -44).

[20] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Posuzovaná věc se týká již judikaturou zodpovězených právních otázek, rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Nejvyšší správní soud neshledal ani zásadní pochybení městského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle odmítl pro nepřijatelnost.

[21] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o , větu první, , ve spojení s

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. března 2017

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu