Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 52/2017 - 26

-!Syntax Error

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: T. R., proti žalovaným: a) Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, b) Vrchní soud v Praze, se sídlem náměstí Hrdinů 1300/11, Praha 4, c) Nejvyšší soud, se sídlem Burešova 571/20, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2016, č. j. - 5, o námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Filipu Dienstbierovi, ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. ,

t a k t o :

Soudce JUDr. Filip Dienstbier n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podáním označeným jako „žaloba proti nezákonnému zásahu ve věci pod sp. zn.: Městského soudu v Praze“ domáhal ochrany proti zásahu, který byl dle žalobce způsoben tím, že „výše uvedené senáty obecných soudů a asistenti soudců v rozporu s rozvrhem práce soudu, nezákonně vyhlášenou insolvenční vyhláškou v rozporu s rozvrhem práce soudu a pro litispendenci s věcí u Městského soudu v Praze (sp.zn.: 6A 168/2016 u Městského soudu v Praze, žaloba proti nezákonnému zásahu ve věci) porušily d a ( až )“. Městský soud v Praze tuto žalobu usnesením ze dne 15. 11. 2016, č. j. – 5, odmítl.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti tomuto rozhodnutí kasační stížností ze dne 12. 12. 2016. Po poučení Nejvyššího správního soudu o možnosti namítat podjatost soudců či jiných soudních osob, jimž byla věc přidělena, stěžovatel v podání ze dne 19. 1. 2017 namítl podjatost soudce 1. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Filipa Dienstbiera. Uvedl, že uvedený soudce dříve působil na Ústavním soudu jako asistent soudce IV. senátu JUDr. Vladimíra Sládečka, který dle vyjádření stěžovatele několikrát poškodil jak stěžovatele, tak jeho nezletilé děti zejména tím, že údajně zcela ignoroval námitky stěžovatele a odmítal se zabývat podmínkami řízení a rozhodovat s ohledem na práva stěžovatele a jeho nezletilých dětí. Tím se dle stěžovatele dopouštěl svévole, přičemž JUDr. Filip Dienstbier se měl na tomto rozhodování podílet, a to nejméně při projednání dvou ústavních stížností stěžovatele z roku 2014, čímž měl vědomě poškodit stěžovatele a jeho nezletilé děti.

Soudce JUDr. Filip Dienstbier ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný poměr k projednávané věci ani ke stěžovateli. Není mu ani známo, že by se ve funkci asistenta soudce Ústavního soudu zabýval jakoukoliv věcí týkající se stěžovatele. I kdyby tomu tak ovšem bylo, nejednalo by se o okolnost, která by byla důvodem k vyloučení soudce ( věta třetí ).

Nejvyšší správní soud posoudil stěžovatelem uplatněnou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Stěžovatel podjatost spatřuje v tom, že se daný soudce dle jeho tvrzení měl podílet na rozhodování o jeho ústavních stížnostech v řízení před Ústavním soudem. Avšak z citovaného jednoznačně plyne, že soudce nemůže být vyloučen z rozhodování věci pouze proto, že rozhodoval v jiné věci téhož účastníka (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014, č. j. - 40, nebo ze dne 13. 4. 2016, č. j. – 38; rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Uvedený závěr platí tím spíše v situaci, kdy se daný soudce měl podílet na rozhodování v jiné věci stěžovatele z pozice asistenta ústavního soudce. Jinými slovy, pouhá skutečnost, že JUDr. Filip Dienstbier byl asistentem soudce Ústavního soudu v době, kdy tento soud (resp. ústavní soudce JUDr. Vladimír Sládeček) rozhodoval o ústavních stížnostech stěžovatele anebo jeho nezletilých dětí v jiných věcech, nemůže být důvodem pro konstatování podjatosti uvedeného soudce v nyní projednávané věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Nejvyšší správní soud tudíž neshledal důvody pro vyloučení JUDr. Filipa Dienstbiera z projednávání a rozhodnutí věci vedené před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. .

Ke stěžovatelem rovněž uplatněné námitce podjatosti Mgr. Barbory Zavřelové, asistentky soudkyně JUDr. Marie Žiškové, které byla daná věc přidělena, lze poznamenat, že o námitce podjatosti uplatněné vůči jiným soudním osobám, než jsou soudci, vždy rozhoduje po jejich vyjádření usnesením senát, který projednává danou věc (viz in fine ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 7. února 2017

JUDr. Jakub Camrda

předseda senátu