Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 319/2016 - 38

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: M. N., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 10. 2015, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2016, č. j. – 129,

takto:

I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s e z a m í t á .

II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2016, č. j. - 129, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

[1] Žalobkyně (stěžovatelka) brojí žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) proti v záhlaví popsanému rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla její námitky proti rozhodnutí ze dne 8. 1. 2015, č. j. X.

[2] Usnesením ze dne 18. 3. 2016, č. j. – 66, krajský soud stěžovatelce přiznal zcela osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl její žádost o ustanovení zástupce (výrok II.). Výrok II. tohoto usnesení zrušil Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti podané stěžovatelkou rozsudkem ze dne 2. 6. 2016, č. j. – 35, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[3] Usnesením ze dne 8. 6. 2016, č. j. – 87, krajský soud stěžovatelce ustanovil zástupkyni JUDr. Libuši Šmehlíkovou, advokátku, přičemž jde o osobu, kterou navrhovala ustanovit svým zástupcem též stěžovatelka.

[4] Dne 22. 8. 2016 stěžovatelka požádala o změnu ustanoveného zástupce pro vážné narušení nezbytné důvěry. Ustanovená zástupkyně dle stěžovatelčina názoru nevyužila všech dostupných zákonných prostředků ve stěžovatelčin prospěch, nečinila dostatečné kroky k účinné ochraně oprávněných práv a zájmů; stěžovatelka pocítila změnu v přístupu ke své osobě a byla nucena obrátit se na poradny a poradce. V té souvislosti vyšla najevo skutečnost personálního propojení MUDr. S. K., předsedy komise na jednání PK MPSV dne 10. 8. 2016 a JUDr. Libuše Šmehlíkové, a to přes kontrolní orgány Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny, což dle stěžovatelčina názoru zakládá střet zájmů, případně podjatost ustanovené zástupkyně. Současně požádala o změnu ustanoveného zástupce na JUDr. Milana Ostřížka.

[5] Ke stěžovatelčině žádosti se ustanovená zástupkyně vyjádřila v přípisu ze dne 29. 8. 2016. Uvedla, že učinila všechny potřebné úkony, stěžovatelce byla plně k dispozici pro telefonní i osobní konzultace. Není si vědoma změny přístupu ke stěžovatelce a vylučuje neochotu ke konání osobních porad v advokátní kanceláři. S klientkou osobně jednala dne 27. 6. 2016, 2. 8. 2016, e-mailem pak dne 15. 6., 21. 6., 22. 6., 23. 6., 22. 7., 25. 7. Dne 10. 8. 2016 se zúčastnila jednání posudkové komise MPSV, stěžovatelku předem informovala o vhodnosti její účasti na jednání. Stěžovatelka svou zástupkyni neinformovala o tom, že na jednání nedorazí; učinila tak až dne 10. 8. 2016 prostřednictvím SMS zprávy. Posudek stěžovatelce neprodleně zaslala a informovala ji, že při jednání u soudu požádá o vypracování srovnávacího posudku. Ustanovená zástupkyně současně vyloučila jakékoli propojení s MUDr. K., které by mohlo mít vliv na vypracování posudku; jedná se pouze o profesionální kontakt. Závěrem zástupkyně vyslovila souhlas se zproštěním zastupování stěžovatelky.

[6] K výzvě soudu ustanovená zástupkyně sdělila, že v Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, zastává funkci předsedkyně Rozhodčího orgánu; členem tohoto orgánu je též MUDr. K. Tuto osobu zná zástupkyně z pracovní činnosti. Bližší, případně přátelský vztah, který by založil její podjatost, vylučuje a považuje za spekulaci.

[7] V záhlaví popsaným usnesením pak krajský soud návrh stěžovatelky, aby ustanovená zástupkyně byla zproštěna povinnosti zastupovat, zamítl.

[8] V odůvodnění usnesení krajský soud shrnul předcházející řízení. Z obsahu spisu neplyne, že by zástupkyně konala v rozporu s a násl. , o advokacii (dále jen „“). Soud neshledal ani důvody pro zproštění podřaditelné pod cit. zákona. Uvedl, že v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. – 156, musí soud při rozhodování o takovéto žádosti vždy pečlivě zkoumat, zda jsou dány zákonné důvody a zda se pod tvrzenými skutečnostmi neskrývají jiné okolnosti.

[9] Skutečnost, že ustanovená advokátka je předsedkyní rozhodčího orgánu Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny a MUDr. K. jejím členem a vztahy mezi nimi jsou (dle vyjádření ustanovené advokátky) výhradně profesionální, není okolností, která by dle odst. písm. d) a e) vedla k odmítnutí právních služeb a tedy nemožnosti zastupovat stěžovatelku v tomto řízení.

II. Stručné shrnutí námitek v kasační stížnosti

[10] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že mezí ní a JUDr. Šmehlíkovou došlo ke ztrátě nezbytné důvěry, neboť nečinila dostatečné úkony, nevyužila všech dostupných zákonných prostředků a stěžovatelce nepředávala neprodleně informace (vůbec nebo neúplné). Dvě schůzky, které proběhly ze stěžovatelčiny iniciativy, byly bez efektu. Toto vše bylo pro stěžovatelku velkým zklamáním a traumatickou událostí s vlivem na její zdravotní stav. Na první bezplatné konzultaci byla JUDr. Šmehlíková milá, vstřícná a empatická; po jejím ustanovení se ovšem změnil její přístup jak k osobě stěžovatelky, tak k případu. Toto si stěžovatelka nedokázala vysvětlit do chvíle, kdy zjistila možnou podjatost. Od srpna 2016 doposud neproběhla mezi stěžovatelkou a ustanovenou zástupkyní žádná komunikace, a to ani s ohledem na nařízené jednání u krajského soudu na 29. 11. 2016, o kterém se stěžovatelka dozvěděla náhodně.

III. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem

[11] Nejprve se soud zabýval stěžovatelčinou žádostí o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Zastoupení advokátem ve smyslu (ani zaplacení soudního poplatku) je nutné pouze v těch řízeních o kasační stížnosti, kterou stěžovatel brojí proti konečnému (meritornímu) rozhodnutí ve věci (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Současně soud dospěl k závěru, že k ochraně práv stěžovatelky není advokáta nezbytně třeba, neboť i bez jeho pomoci podala projednatelnou kasační stížnost (srov. ). Proto soud stěžovatelčinu žádost o ustanovení zástupce výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

[12] Nejvyšší správní soud pak posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; shledal přitom vady, jimiž je povinen se zabývat i bez návrhu ( a 4 ), a to nepřezkoumatelnost napadeného usnesení pro nedostatek důvodů.

[13] Kasační stížnost je důvodná.

[14] Krajský soud při posuzování žádosti stěžovatelky správně vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. – 156, podle nějž je při rozhodování soudu o žádosti o zrušení ustanovení zástupcem třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou dány zákonné důvody pro vyhovění žádosti. Krajskému soudu lze též přisvědčit v tom, že v dané věci nebyly dány důvody pro zrušení ustanovení zástupkyní obsažené v a . Stěžovatelka namítala, že ustanovená zástupkyně nevyužila všech dostupných zákonných prostředků ve stěžovatelčin prospěch, nečinila dostatečné kroky k účinné ochraně oprávněných práv a zájmů. Tato svá tvrzení ovšem nijak nedoložila, neuváděla, kdy přesně advokátka nejednala tak, jak by si stěžovatelka přála, či v její neprospěch, o jakých skutečnostech ji neinformovala apod. Naopak z vyjádření ustanovené zástupkyně plyne, že činila všechny kroky nutné k účinnému zastupování stěžovatelky, se stěžovatelkou komunikovala, jejím jménem komunikovala se soudem, účastnila se jednání posudkové komise MPSV atd.

[15] Stěžovatelkou namítané propojení ustanovené zástupkyně a MUDr. K., člena posudkové komise, nemohlo vést ani k naplnění důvodů pro zrušení ustanovení zástupcem na základě . Krajský soud nicméně v této souvislosti zcela pominul , kterého se ostatně stěžovatelka (byť to nevyjádřila odkazem na konkrétní zákonné ustanovení) dovolávala.

[16] Podle § 20 odst. 2 cit. zákona je advokát oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět, popřípadě požádat o zrušení ustanovení nebo požádat Komoru o určení jiného advokáta, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost. Jedním ze základních předpokladů pro poskytování právních služeb advokátem, je vzájemná, tedy oboustranná důvěra. Proto i uvedené ustanovení narušení nezbytné důvěry uvádí jako jednu z možností pro podání žádosti o zrušení ustanovení zástupcem (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2008, č. j. – 156). Vzhledem k tomu, že vztah mezi (ustanoveným) zástupcem a jeho klientem je oboustranný, je nutno toto ustanovení aplikovat i v případech, kdy řízení o zrušení ustanovení zástupcem iniciuje zastoupený účastník řízení (zde stěžovatelka). Krajský soud však toto ustanovení pominul a stěžovatelčinu žádost tak v jeho světle vůbec neposuzoval, a to i přesto, že výslovně namítala „vážné narušení nezbytné důvěry“. V tomto ohledu je proto usnesení krajského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se nevypořádává s podstatnou částí stěžovatelčiny argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 4. 2004, č. j. – 74, a rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. – 52).

[17] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelkou namítané propojení ustanovené zástupkyně a MUDr. K., byť dle úvah krajského soudu nenaplnilo důvody pro zrušení ustanovení zástupkyní dle , mohlo mít vliv na vzájemnou důvěru mezi stěžovatelkou a advokátkou. Jak již ale Nejvyšší správní soud uvedl, krajský soud z tohoto hlediska žádost stěžovatelky vůbec neposuzoval.

[18] Nejvyšší správní soud nad rámec nutného odůvodnění doplňuje, že si je vědom skutečnosti, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádosti o zrušení ustanovení zástupkyní je rozhodný skutkový a právní stav v době rozhodování krajského soudu (srov. obdobně rozsudek NSS ze dne 28. 1. 2005, č. j. – 74). Kasační soud nicméně konstatuje, že jak posuzovaná kasační stížnost, tak přípis ustanovené zástupkyně ze dne 23. 11. 2016 (tedy doručený krajskému soudu až po vydání napadeného usnesení) a jeho doplnění na základě výzvy krajského soudu ze dne 29. 11. 2016, ve kterém ustanovená zástupkyně požádala o zproštění zastupování z důvodu narušení důvěry, indikují, že v daném případě k narušení nezbytné důvěry mezi advokátkou a stěžovatelkou skutečně došlo.

IV. Závěr a náklady řízení

[19] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle věty první napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude podle soud vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Krajský soud v novém rozhodnutí rovněž rozhodne o nákladech řízení o této kasační stížnosti ( věta první ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. února 2017

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu