Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 348/2004 - 74

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky JUDr. L. K., za účasti 1/ M. P., 2/ Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2004, č. j. - 52,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2004, č. j. - 52, byla stěžovatelka ustanovena zástupkyní účastníkovi 1/ s odůvodněním, že účastník 1/ se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2003, č. j. - 18, a protože z vyjádření o osobních, výdělkových a majetkových poměrech bylo zjištěno, že nemá žádné příjmy ani majetek, splnil předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a protože v řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, byla stěžovatelka ustanovena jeho zástupkyní.

Stěžovatelka se podanou kasační stížnosti domáhá zrušení napadeného usnesení, v níž především namítala, že účastník 1/ neposkytl potřebnou součinnost. K osobnímu jednání dne 29. 10. 2004 se nedostavil a písemně ani telefonicky její kancelář nekontaktoval. Dne 27. 10. 2004 obdržela písemnou odpověď provozovatele ubytovacího zařízení, že se účastník 1/ na adrese, na které se má zdržovat, nezdržuje a provozovateli není známa jeho současná adresa. Stěžovatelka dále namítala, že krajský soud nerespektoval vztah místa výkonu advokacie a místní příslušnosti soudu, který rozhodnutí ve věci vydal a nadále v něm bude jednat, a proto se jí rozhodnutí soudu jeví jednak nehospodárné a jednak není zárukou toho, aby ve smyslu ust. ochrana práv účastníka řízení byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Dovolávala se důvodu podle , když shoda místa pobytu účastníka 1/ s místem výkonu advokacie nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu, a rovněž namítala nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku odůvodnění rozhodnutí o určení zástupce podle

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ust. a 3 v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka v kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Nejvyšší správní soud posoudil námitky stěžovatelky spočívající v nedostatku součinnosti ze strany účastníka 1/, vztahu místa pobytu účastníka 1/ a sídla advokátky, popř. sídla soudu, nikoliv podle jí tvrzeného důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s, neboť tento důvod míří na vady řízení před správním orgánem a nikoliv soudem, ale podle písm. d) citovaného ustanovení, tedy z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro jinou vadu řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Uvedenými námitkami se stěžovatelka v podstatě domáhá možnosti odmítnutí právních služeb účastníkovi 1/.

Odmítnutí právních služeb advokátem neupravuje, a proto je třeba použít , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Podle je advokát oprávněn poskytnutí právních služeb odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních předpisů ustanoven nebo Komorou k poskytnutí právních služeb podle odstavce 2 určen; ustanovení tím není dotčeno.

Podle je advokát povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže a) v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, b) osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní služby žádá, poskytl již v téže věci nebo věci související právní služby advokát, s nímž vykonává advokacii ve sdružení nebo společnosti, c) by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit, d) projednání věci se zúčastnil advokát, případně osoba advokátovi blízká, e) zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, jsou v rozporu se zájmy advokáta nebo osoby advokátovi blízké.

Podle § 20 odst. 1 zákona je o advokacii je advokát povinen od smlouvy o poskytování právních služeb odstoupit, popřípadě požádat o ustanovení či požádat Komoru o určení jiného advokáta (§ 18 odst. 2), zjistí-li dodatečně skutečnosti uvedené v § 19. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, popřípadě požádat o zrušení ustanovení či požádat Komoru o určení advokáta (§ 18 odst. 2), dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost. Podle odst. 3 citovaného ustanovení je oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, nesloží-li klient přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí právních služeb, ačkoliv byl o to advokátem požádán.

Z citovaných ustanovení především vyplývá, že možnosti odmítnutí poskytnutí právních služeb advokátem jsou taxativně vymezeny, a proto ustanovený advokát není oprávněn požádat o zrušení ustanovení z jiných než zde uvedených důvodů. Není tedy oprávněn domáhat se zrušení ustanovení např. z důvodu tvrzené nehospodárnosti, nedostatku vazby sídla advokáta na sídlo soudu, ani z toho vyvozované nemožnosti účinné ochrany práv účastníka, jak se toho dovolává stěžovatelka. Proto tyto námitky jsou nepřípustné a Nejvyšší správní soud k nim nemůže přihlédnout.

Při přezkoumávání rozhodnutí o ustanovení, resp. neustanovení advokáta, vychází Nejvyšší správní soud ze skutkového a právního stavu v době rozhodování krajského soudu a nemůže tedy přihlížet ke skutečnostem, které nastanou až po tomto rozhodnutí. Z tohoto důvodu nelze přihlédnout k tvrzením stěžovatelky, že jí účastník 1/ neposkytl nezbytnou součinnost, neboť tyto okolnosti nastaly až po vydání napadeného usnesení a mohou být jen důvodem pro podání žádosti o zproštění ustanovení podle . Proto Nejvyšší správní soud tuto námitku neshledal rovněž důvodnou.

Stěžovatelka také namítala nepřezkoumatelnost napadeného usnesení z důvodu uvedeného v pro „nedostatek jeho odůvodnění“ (správně pro nedostatek důvodů), aniž by tuto námitku konkretizovala. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že se krajský soud vypořádal se všemi v zákoně uvedenými předpoklady a při jejich naplnění ustanovil účastníku 1/ zástupcem stěžovatelku. Proto odůvodnění odpovídá požadavkům přezkoumatelnosti, a Nejvyšší správní soud ani tuto námitku neshledal důvodnou.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a dalším účastníkům žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu