Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 286/2016 - 54

- 55

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: S. S., zast. Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti žalovanému: Městský úřad Sušice, se sídlem náměstí Svobody 138, Sušice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2016, č. j. – 76,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) shora označený rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým bylo rozhodnuto, že postup žalovaného, který spočíval v pořizování obrazových a zvukových záznamů stěžovatelky proti její vůli při úkonech žalovaného ve dnech 12. 11. 2015, 25. 11. 2015, 7. 12. 2015 a 27. 7. 2016, byl nezákonný; žalovanému bylo přikázáno, aby výše uvedené obrazové a zvukové záznamy zničil do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Současně byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby bylo žalovanému zakázáno pokračovat v zásahu do práv stěžovatelky spočívající v opětovném pořizování takových záznamů. Posledním výrokem krajského soudu bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[2] Proti výroku o nákladech řízení brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

[3] Stěžovatelka namítá, že ze čtyř nároků, které uplatňovala v rámci své žaloby, byla úspěšná ve dvou, neúspěšná v jednom. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že stěžovatelka byla úspěšná v návrhu na konstatování nezákonnosti již proběhlých nezákonných zásahů, avšak v části, v níž se domáhala zákazu pořizování jejích záznamů pro futuro, úspěšná nebyla. Soud však opomenul, že stěžovatelka byla úspěšná též v nároku přikázat žalovanému, aby zničil dosud pořízené záznamy.

[4] Soud nesprávně zohlednil okolnosti významné pro rozhodnutí o nákladech řízení. Dle stěžovatelky otázka výpočtu míry úspěchu ve věci nepeněžitých nároků je nevyjasněnou právní otázkou, přičemž výslovně neřeší, jak v případě částečného úspěchu stanovit náhradu nákladů řízení. Je toho názoru, že je možné vykládat více způsoby, kdy v této souvislosti mimo jiné odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2011, č. j. – 93 a citovala komentář k

[5] I když se ve smyslu výše citovaných zdrojů u stěžovatelky nešlo o eventuální petit, jednalo se principiálně o podobnou situaci. Stěžovatelka byla úspěšná v zásadním výroku o tom, že postup žalovaného byl nezákonný, tudíž ji měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení.

[6] Bylo by nespravedlivé, v rozporu s účelem zákona a v rozporu s právem stěžovatelky na soudní ochranu, aby stěžovatelka, které dal soud za pravdu v tom, že žalovaný vůči ní postupoval nezákonně, musela nést nemalé soudní náklady, které by ji nebyly uhrazeny ani částečně, a to s ohledem na její nepříznivé majetkové a příjmové poměry, jakož nepříznivý zdravotní stav.

[7] Navrhuje zrušení napadeného výroku IV. rozsudku krajského soudu.

[8] Dne 31. 1. 2017 obdržel Nejvyšší správní soud přípis stěžovatelky k jejímu doplnění kasační stížnosti, v rámci něhož přiložila rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 5. 2016, č. j. – 78, který řešil obdobnou situaci jako v posuzovaném případě, přičemž tento soud dospěl k závěru, že žalobci mají právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

[9] Současně s kasační stížností stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků, kdy o tomto návrhu bylo rozhodnuto samostatným usnesením ze dne 19. 12. 2016, č. j. – 34 tak, že jí bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost.

[10] Žalovaný se v soudem poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.

[11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost není přípustná.

[12] Podle je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.

[13] Podle je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu.

[14] Podle nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

[15] Ustanovením se podrobně zabýval rozšířený senát v usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. – 64, publ. pod č. 2116/2010 Sb. NSS, kde mimo jiné konstatoval, že „[p]odle ustanovení není přípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení. Jinými slovy, zákon nepřipouští kasační stížnost, je-li jejím jediným důvodem napadení výroku o nákladech řízení. Pokud by kasační stížnost byla podána v takto jednoznačné (čisté) podobě, musela by být pro nepřípustnost odmítnuta, byť by Nejvyšší správní soud seznal, že rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení není správné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2004, č. j. - 53, podle něhož „nelze za stávající právní úpravy ve správním soudnictví napravit soudem rozhodujícím o kasační stížnosti případné nesprávné rozhodnutí krajských soudů o nákladech řízení, pokud není současně kasační stížností napaden též výrok o věci samé“).“

[16] V projednávané věci míří kasační stížnost výlučně do výroku o náhradě nákladů řízení, proto není podle přípustná.

[17] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná, proto ji odmítl dle ve spojení s

[18] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z , věty první, , ve spojení s , dle nichž nemá žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. února 2017

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu