Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ans 1/2004 - 53

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Podáním ze dne 1. 11. 2003 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět s tím, že žalovaný svým rozhodnutím ze dne 17. 10. 2003 již ve věci rozhodl a tím odpadl důvod nečinnosti správního orgánu. Žádal, aby zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč mu byl vrácen na účet žalobce.

Napadeným usnesením ze dne 30. 1. 2004, č. j. – 29, soud v důsledku zpětvzetí žaloby výrokem I. řízení zastavil. Pod bodem II. výroku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a konečně pak pod bodem III. rozhodl tak, že po právní moci usnesení bude žalobci vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč z účtu Městského soudu v Praze. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil poukazem na věta první , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Výrok o vrácení soudního poplatku odůvodnil ustanovením , o soudních poplatcích.

V podání ze dne 9. 2. 2004 označeným jako „odvolání proti výroku č. II napadeného usnesení, o nepřiznání náhrady nákladů řízení“, nesouhlasil žalobce s tím, že mu nebyly přiznány vzniklé náklady řízení. Zdůraznil, že žalovaný správní orgán po podání žaloby o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně rozhodl, a v důsledku tohoto jeho chování vzal žalobce podáním ze dne 11. 11. 2003 svou žalobu zpět. Žaloba na nečinnost správního orgánu byla tedy zcela po právu, neboť žalovaný rozhodl o jeho odvolání až po uplynutí zákonné lhůty dané pro rozhodování o odvolání. Za této situace měl soud postupovat podle ustanovení věta druhá a přiznat žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Poukázal na jiné usnesení téhož soudu č. j. - 10 ze dne 24. 11. 2003, v němž soud v naprosto stejné věci – v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, a za na naprosto identické procesní situace, kdy byla žaloba vzata zpět se stejným odůvodněním jako v projednávaném případě - žalobci přiznal náklady řízení ve výši 3 225 Kč tak, jak byly požadovány. Žalobce uvedl, že si je vědom právní úpravy, podle níž je kasační stížnost směřující proti výroku o nákladech řízení nepřípustná, avšak vyslovil přesvědčení, že za takové situace přichází v úvahu pouze jiný opravný prostředek, a to odvolání, neboť jinak by strana sporu neústavním způsobem ztratila právo na přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně. Žádá, aby odvolací orgán odvolání žalobce do výroku o nákladech řízení vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 3 225 Kč do 15ti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce, advokáta JUDr. Jiřího Vodičky. K výzvě soudu doplnil žalobce (dále jen „stěžovatel“), že jeho podání je kasační stížností proti napadenému výroku usnesení Městského soudu v Praze a znovu opakuje, že za situace, kdy ustanovení nepřipouští kasační stížnost proti výroku o nákladech řízení, volil nejprve alespoň formu odvolání. Má za to, že za stavu, kdy je ponecháno na vůli soudu, zda náklady řízení ve svém rozhodnutí přizná či nikoliv, by měla být možnost se nějakým způsobem proti nepřiznání nákladů řízení bránit - „odvolat“, a to i za stavu, kdy odvolání nezná a kasační stížnost směřující toliko proti výroku o nákladech řízení není též přípustná.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení a zda není dán důvod k odmítnutí kasační stížnosti. Soud vycházel z následujících skutečností a úvah:

Podle ustanovení je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení, nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Rozhodnutím o nákladech řízení je nutno rozumět postup soudu podle , podle něhož o povinnosti nahradit náklady řízení rozhodne soud zpravidla v rozsudku nebo usnesení, jímž se řízení končí, přičemž pro jeho rozhodnutí platí zásady uvedené v až odst. 8 téhož zákona. Rozhodnutím o nákladech řízení je tedy nejen rozhodnutí o povinnosti nahradit druhému účastníku náklady řízení, ale též rozhodnutí, jímž bylo soudem vysloveno, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, ať již z jakéhokoliv zákonem přípustného důvodu. Pokud pak ustanovení stanoví, že kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení je nepřípustná, pak to nepochybně platí i pro výrok, který je v dané věci napaden kasační stížností. Se stěžovatelem se lze ztotožnit v tom, že za stávající právní úpravy nelze ve správním soudnictví napravit soudem rozhodujícím o kasační stížnosti případná nesprávná rozhodnutí krajských soudů (Městského soudu v Praze) o nákladech řízení, pokud není současně kasační stížností napaden též výrok o věci samé, nicméně zákonodárce v tomto ohledu přezkoumání rozhodnutí uvedených soudů vyloučil a Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá, než tuto zákonnou úpravu respektovat.

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že v jiné, podle stěžovatele procesně identické věci, rozhodl tentýž soud opačně, totiž že stěžovateli náhradu nákladů řízení přiznal.

Z těchto důvodů nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost odmítnout, jakožto návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný ( , ).

Podle ustanovení a nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. 9. 2004

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu