Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 326/2016 - 37

- 38

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Radana Malíka v právní věci žalobce: M. V., zast. JUDr. Ing. Andrejem Štaňkem, Ph.D., advokátem se sídlem Vinohradská 89/90, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2016, čj. OAM-383/ZA-ZA14-ZA14-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2016, čj. -36,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Andreji Štaňkovi, Ph.D., advokátovi, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6800 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

[1] Žalobce odešel ze země původu (Arménie) v roce 2000 do Uzbekistánu; v letech 2005 až 2009 pobýval v Rusku. Do České republiky přicestoval v roce 2009. Měl zde povolení k dlouhodobému pobytu, které mu žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 12. 2014 zrušil a současně mu stanovil lhůtu k vycestování z území České republiky. Dne 6. 3. 2015 bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění žalobce. Dne 13. 4. 2015 pak žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany. Během navazujícího pohovoru žalobce zejména tvrdil, že se v Arménii obává msty osob, které jako porybný jezera S. postihoval za nelegální rybolov. Tyto osoby se údajně před jeho odchodem ze země v roce 2000 stali policisty nebo pracovníky krajských úřadů a zřejmě tam dosud působí. Žalobce několikrát fyzicky napadli, též mu vybili zuby. Jelikož byl jeden z bratrů, kteří jej mlátili, vedoucím policejního oddělní, nikoho nepožádal o pomoc a ochranu. Během návštěvy v S. v prosinci 2011 až lednu 2012 jej sice nikdo nenapadl, žalobce má nicméně za to, že Arméni dokážou zlost v sobě držet i několik desetiletí. Obává se, že po návratu do země původu bude čelit stejným problémům i po více než patnácti letech od posledních útoků. Jeho rodina sice žije v S., avšak potíže s žalobcovými nepřáteli nemá. Žalobce v České republice pobýval spolu s dcerou, jejím mužem a vnukem, který má v České republice povolen trvalý pobyt. V roce 2013 jeho dcera zemřela. Žalobce s vnukem nyní nebydlí, ale tvrdil, že hradí náklady na jeho školní potřeby, výlety a kupuje mu oblečení a boty. Svůj vztah s vnukem označil za překážku vycestování. Vedle již uvedeného žalobce tvrdí, že by o mezinárodní ochranu vůbec nemusel žádat, pokud by mu nebylo zrušeno povolení k pobytu.

[2] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví žalobci mezinárodní ochranu dle , , , a , o azylu, neudělil. Mj. uvedl, že žalobcem uplatněné důvody nespadají pod důvody pro udělení mezinárodní ochrany vymezené zákonem o azylu. Dále měl za to, že žalobce mohl vyhledat pomoc u arménských státních orgánů, nebo se vnitřně přesídlit. S ohledem na značný časový odstup od žalobcem tvrzených problémů a vzhledem k pokročilému věku aktérů sporu označil obavy žalobce z pronásledování za liché. Případný odjezd žalobce z České republiky by dle žalovaného podstatně nezasáhl do rodinného a soukromého života jeho vnuka, byť jej má vnuk rád.

[3] Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a rozsudkem napadeným kasační stížností žalobu zamítl.

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností, v níž polemizuje s hodnocením své situace se zřetelem k azylovým důvodům, s hodnocení důkazů žalovaným a s přezkoumatelností rozhodnutí žalovaného.

[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele ( ). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[7] NSS zdůrazňuje, že v posuzované věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou řešena. Ve vztahu k námitce týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu, resp. nedostatečného dokazování, NSS odkazuje na konstantní judikaturu, např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003, čj. -59, č. NSS; ze dne 25. 5. 2005, čj. -67, č. 1288/2007 Sb. NSS; ze dne 19. 8. 2005, čj. -89, č. 1095/2007 Sb. NSS. Tam uvedené právní závěry žalovaný respektoval, obstaral si o Arménii dostatek aktuálních podkladů, aby o skutkovém stavu neměl důvodné pochybnosti ( ). Krajský soud nepochybil, pokud v této věci neprovedl další dokazování a stěžovatele nevyslechl. Stěžovatel totiž v žalobě žádné konkrétní důkazy nenavrhoval. Krajský soud navíc v souladu se zákonem stěžovatele vyzval, ať ve lhůtě dvou týdnů od doručení přípisu vyjádří případný nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání. Stěžovatel však na tuto výzvu nijak nereagoval, a to ani ve stanovené lhůtě, ani během více než následujícího půl roku.

[8] Rozhodnutí žalovaného není ani nepřezkoumatelné. Na základě podkladů obsažených ve spisu totiž žalovaný srozumitelně vysvětlil, proč žádost o udělení mezinárodní ochrany považuje za nedůvodnou. Stěžovatel se přitom mylně domnívá, že jak žalovaný, tak krajský soud jeho žádost o mezinárodní ochranu posoudili jako účelovou. V této souvislosti však nelze při pohledu na případ stěžovatele opomenout četnou judikaturu k irelevanci snahy o legalizaci dalšího pobytu cizince prostřednictvím institutů azylového práva (viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 8. 2003, čj. -60; ze dne 30. 6. 2004, čj. -44, č. NSS ad.).

[9] NSS nijak nezpochybňuje obavy stěžovatele stran pytláků, které před rokem 2000 jako porybný postihoval. Avšak zejména s ohledem na značnou časovou prodlevu od posledních tvrzených útoků si stěží lze představit, že by tyto osoby na stěžovatele nadále intenzivně útočily. Ostatně, pokud stěžovatel o mezinárodní ochranu nepožádal hned po vycestování ze země původu v roce 2000, resp. po příchodu do České republiky v roce 2009, jím tvrzené pronásledování zřejmě ani tehdy nepociťoval nijak palčivě a tíživě (k tomu rozsudek ze dne 13. 1. 2005, čj. -50, také usnesení ze dne 22. 10. 2015, čj. -21). Institut mezinárodní ochrany není univerzálním nástrojem pro poskytnutí ochrany před bezprávím a rozhodně jej nelze zaměňovat s jinými formami pobytu cizinců v České republice. Proto nemohla být stěžovatelova žádost důvodná (srov. např. rozsudek ze dne 26. 7. 2006, čj. -69).

[10] K výtce, že neudělení mezinárodní ochrany zasáhne stěžovatelův rodinný a soukromý život, NSS uvádí následující. Žalovaný se mj. vzhledem k podkladům založeným ve správním spise svědomitě zabýval vztahem stěžovatele k vnukovi, avšak s ohledem na zjištěné skutečnosti nepovažoval jejich rodinné pouto za natolik pevné, jak tvrdil stěžovatel. Přitom sledoval kritéria požadovaná zákonem (srov. např. rozsudky ze dne 3. 3. 2004, čj. -40, č. NSS; ze dne 25. 1. 2013, čj. -28, č. 2836/2013 Sb. NSS).

[11] Ve vztahu k neudělení humanitárního azylu NSS poukazuje zejména na rozsudky ze dne 11. 3. 2004, čj. -55; a ze dne 19. 5. 2004, čj. -52, jejímž požadavkům žalovaný v tomto případě plně vyhověl.

[12] NSS proto kasační stížnost podle odmítl pro nepřijatelnost.

[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o ve spojení s

[14] Usnesením ze dne 29. 2. 2016 krajský soud stěžovateli ustanovil zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Ing. Andreje Štaňka, Ph.D., který ve smyslu stěžovatele zastupoval i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ve spojení s ). Soud proto určil odměnu advokátovi ve výši 6800 Kč [dva úkony právní služby po 3100 Kč dle a , s přihlédnutím k téže vyhlášky (podání kasační stížnosti a zaslání repliky k vyjádření žalovaného), a dva režijní paušály ve výši 300 Kč za dva úkony právní služby dle téže vyhlášky]. Celková částka 6800 Kč bude k rukám zástupce vyplacena z účtu NSS do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. února 2017

Zdeněk Kühn předseda senátu