Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Ads 251/2016 - 23

Konečně, pokud jde o námitku, že ve věci rozhodovala podjatá soudkyně, ani zde nelze se stěžovatelem souhlasit. Tvrzenou podjatost soudkyně krajského soudu, která ve věci rozhodovala, lze obecně podřadit pod kasační důvod uvedený v a stěžovatel může namítat, že řízení před krajským soudem bylo z tohoto důvodu zmatečné. Tak tomu však v této věci nebylo.

Podle (s)oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle třetího odstavce tohoto ustanovení (s)oudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.

Podle (ú)častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.

Ze spisu krajského soudu bylo zjištěno, že stěžovatel byl výzvou ze dne 30. 5. 2016 poučen ve smyslu o tom, že „ve věci bude rozhodovat specializovaný samosoudce JUDr. Alena Hocká (zastupuje Mgr. Jana Komínková)“ a že může uplatnit zdůvodněnou námitku podjatosti ve lhůtě jednoho týdne (stěžovateli doručeno dne 3. 6. 2016). Dne 10. 6. 2016 zaslal stěžovatel soudu dotaz, jestli bude věc rozhodovat JUDr. Hocká, nebo Mgr. Komínková. Dne 15. 6. 2016 soud stěžovateli sdělil, že, jak již byl poučen, ve věci bude rozhodovat JUDr. Alena Hocká (stěžovateli doručeno dne 17. 6. 2016). Dne 17. 6. 2016 zaslal stěžovatel krajskému soudu podání, v němž uvedl toliko, že očekává, „že se s. Hocká sama z procesu této věci vyloučí.“ Dne 8. 7. 2016 zaslal stěžovatel soudu další přípis, v němž uvedl, že dosud neobdržel „rozhodnutí Hocké o svém vyloučení z tohoto procesu.“ Dne 13. 7. 2016 krajský soud zaslal stěžovateli přípis, v němž jej znovu poučil o postupu, jakým lze vznést námitku podjatosti vůči rozhodujícímu soudci a o jejích náležitostech. Upozornil jej také, že o JUDr. Hocké nebylo zjištěno, že by se cítila být ve věci podjatá, stěžovatel navíc žádné skutečnosti, proč by měla být podjatá, neuváděl, proto nelze očekávat, že se sama bez důvodu vyloučí z projednávání věci. Krajský soud stěžovateli zároveň sdělil, že námitka podjatosti nebyla doposud vznesena, když tato musí mít své náležitosti a musí být podána v řádné lhůtě (stěžovateli doručeno 15. 7. 2016). Podáním ze dne 18. 7. 2016 stěžovatel opětovně požadoval, aby se JUDr. Hocká sama vyloučila z rozhodování, aniž by však uvedl jakýkoli důvod. Stěžovatel až v podání ze dne 12. 8. 2016 sdělil důvody, proč se domnívá, že JUDr. Hocká nemůže v jeho věci rozhodovat. V uvedeném podání obvinil soudkyni Hockou ze spáchání trestného činu křivého obvinění stěžovatele a z obsahu tohoto podání dále plyne, že se stěžovatel domnívá, že JUDr. Hocká byla zainteresována na uvěznění stěžovatele; trestní řízení nebo rozhodnutí, které k tomu mělo vést, však stěžovatel nespecifikoval. Stěžovatel současně uvedl, že v plzeňském právním prostředí nelze očekávat spravedlivý proces, neboť se „na likvidaci osobnosti žalobce Ing. J. R. podílelo 64 plzeňských justičních mafiánů“, pročež požádal o odejmutí věci Krajskému soudu v Plzni a její přidělení Krajskému soudu v Praze.

Nejvyšší správní soud uvádí, že shledal v postupu krajského soudu pochybení, které však nemohlo ovlivnit zákonnost jeho rozhodnutí. Z ustanovení , který se podle použije přiměřeně i na soudní řízení ve věcech přezkumu rozhodnutí správních orgánů, vyplývá, že každý úkon soud posuzuje podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen. Ačkoli tedy stěžovatel ve všech uvedených podáních požadoval, aby se soudkyně JUDr. Hocká sama vyloučila z projednávání věci (takový návrh stěžovateli právní předpisy neumožňují), bylo lze z obsahu podání vysledovat jeho zájem na tom, aby bylo rozhodnuto o vyloučení JUDr. Hocké z rozhodování jeho věci, čehož lze dosáhnout právě podáním námitky podjatosti. Nejvyšší správní soud považuje, na rozdíl od krajského soudu, námitku podjatosti podanou stěžovatelem za včasnou, podal-li ji stěžovatel dne 17. 6. 2016. Ze spisu je totiž evidentní, že stěžovatel neporozuměl prvnímu poučení o tom, kdo bude ve věci rozhodovat, jestli JUDr. Hocká, nebo Mgr. Komínková. Nejvyšší správní soud včasnost uplatněné námitky dovodil zejména s ohledem na následný postup krajského soudu, který stěžovateli k jeho dotazu upřesnil, kdo bude ve věci rozhodovat, a také vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v řízení před krajským soudem zastoupen advokátem, pročež se mu nemuselo první poučení ve věci jevit úplně jednoznačným. Stěžovatel se tak až dne 17. 6. 2016 dozvěděl, vůči komu může namítat podjatost, což učinil ještě téhož dne. O námitce podjatosti vznesené vůči rozhodujícímu soudci však rozhoduje podle Nejvyšší správní soud. Bylo tak povinností předložit věc Nejvyššímu správnímu k rozhodnutí, k čemuž nedošlo. Toto pochybení však nemohlo způsobit nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu. Z judikatury zdejšího soudu totiž plyne, že „(o)vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, se nejedná, pokud lze dovodit, že by výrok rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k vadě řízení vůbec nedošlo.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2005, č. j. - 59). S krajským soudem je totiž nutné souhlasit, že uplatnění námitky podjatosti podléhá přísné koncentraci. Námitka podjatosti musí být uplatněna ve lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy se účastník řízení o podjatosti dozvěděl, přičemž v této lhůtě musí být tato námitka rovněž zdůvodněna ( ). Stěžovatel však ve lhůtě pro podání námitky podjatosti žádné důvody neuvedl, pouze požadoval, aby se soudkyně sama vyloučila. Taková námitka podjatosti by byla i v řízení před Nejvyšším správním soudem zaručeně posouzena jako nedůvodná. Její pozdější zdůvodnění (cca po měsíci) by na věci ničeho nezměnilo; nebylo by k němu totiž možné přihlížet.

Pokud jde o konkrétní důvody, pro které se stěžovatel domnívá, že by měla být JUDr. Hocká podjatá, Nejvyšší správní soud tyto neshledal důvodem pro učinění závěru o zmatečnosti řízení podle Stěžovatelova argumentace se nese v rovině ničím nepodložených spekulací ohledně zapojení JUDr. Hocké do jeho svévolného věznění. JUDr. Hocká v napadeném rozsudku uvedla, že jí stěžovatel na základě jeho žaloby nebyl osobou známou. JUDr. Hocká uvedla, že v justici pracuje již desítky let a za tuto dobu řešila stovky kauz s různými účastníky, které není schopna ztotožnit pouze na základě jména, popřípadě bydliště. I za situace, rozhodovala-li by soudkyně Hocká jinou věc, jejímž účastníkem byl stěžovatel, nebylo by lze z této skutečnosti dovozovat její podjatost s ohledem na ust. in fine, dle kterého důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Pouze na základě těchto skutečností a nepodloženého tvrzení o nemožnosti spravedlivého rozhodování Krajským soudem v Plzni zde nebyl důvod ani pro delegaci věci jinému soudu. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že ze svého titulu předsedy občanského spolku Associace rodičů ČR dlouhodobě po dobu několika roků a v mnoha opatrovnických kauzách vymáhal po osobě JUDr. Hocké řádné plnění povinností funkce soudce a veřejně poukazoval na její četná zásadní procesní pochybení a dožadoval se pro účastníky těchto řízení práva na spravedlivý proces, jde jednak o ničím nedokladované tvrzení a navíc o zcela novou skutkovou argumentaci, která nebyla uplatněna v řízení před krajským soudem, a není tedy v řízení o kasační stížnosti přípustná ( ).

Nejvyšší správní soud uzavírá, že žalovaná započetla stěžovateli veškerou prokázanou dobu pojištění. Jinou dobu pojištění provedeným šetřením nezjistila ani žalovaná a ani stěžovatel ji nijak neprokázal. Ke dni 4. 2. 2014, od něhož žádal stěžovatel o přiznání starobního důchodu, nezískal potřebných 30 let pojištění, a proto mu nárok na starobní důchod k tomuto dni nevznikl.

Pouze na závěr, nad rámec nyní projednávané kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud sděluje stěžovateli, že chápe, že doložit chybějící zaměstnání může být velice obtížné, zejména za situace, kdy je zaměstnavatel nekontaktní (např. již neexistuje). Pokud tomu tak není, je vhodné ho kontaktovat a žádat nápravu – zaslání potřebných tiskopisů na místně příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení. Když nelze z různých důvodů zaměstnavatele kontaktovat nebo nespolupracuje, tak je potřeba v součinnosti s pracovníky místně příslušné správy sociálního zabezpečení uvést vše na pravou míru. Zjednodušeně řečeno chybějící dobu pojištění „vydokladovat“. Možnými doklady jsou, jak stěžovatele již upozorňoval také krajský soud, např.: pracovní smlouva, zápočtový list, doklad o ukončení pracovního poměru, mzdové listy. V případě, že nejsou žádné listinné doklady k dispozici, je možné si doložit odpracovanou dobu prostřednictvím čestného prohlášení dvou svědků, např. bývalých spolupracovníků (viz , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění rozhodném pro projednávanou věc). Uvedenými otázkami se již zabýval také Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích ze dne 2. 4. 2014, č. j. – 33, nebo ze dne 11. 7. 2013, č. j. - 22).

Nejvyšší správní soud na základě shora uvedeného shledal kasační stížnost nedůvodnou, proto ji za podmínek vyplývajících z in fine zamítl. S ohledem na to, že rozsudek krajského soudu nebyl zrušen, nerozhodoval zdejší soud o návrhu stěžovatele na přikázaní věci jinému krajskému soudu.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle ve spojení s Stěžovatel v kasačním řízení neměl úspěch, proto mu podle nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice uspěla, ovšem právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží podle

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. ledna 2017

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu