Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 769/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jana Rouba, zastoupeného Mgr. Alicí Kordovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pobřežní 780/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -23 ze dne 18. ledna 2017 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -58 ze dne 15. srpna 2016, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Plzni a České správy sociálního zabezpečení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel neuspěl ve správním řízení s žádostí o přiznání starobního důchodu. Krajský soud jeho následnou žalobu zamítl s tím, že stěžovatel nezískal potřebnou dobu pojištění. Pro její posouzení je zásadní, jaké předpisy platí v době rozhodování. Stěžovateli se ani nepodařilo zpochybnit údaje v evidenčním listu důchodového pojištění. Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost zamítl kromě jiného z toho důvodu, že stěžovateli do doby pojištění nemůže být započítán pobyt ve vazbě, neboť nebyl zařazen do práce.

2. Proti rozhodnutí Nejvyššího a krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, práva na odškodnění, k diskriminaci a zneužití práva. Porušení těchto práv stěžovatel spatřoval v tom, že pro posouzení účasti na pojištění po dobu pobytu ve vazbě bylo na věc stěžovatele užito zcela nepřiléhavého ustanovení. Stěžovatel navíc nemohl ovlivnit, zda bude do práce zařazen. Potřebná doba pojištění v případě stěžovatele činí 25 let, nikoliv 30 let, protože nelze na právní vztahy vniklé v dřívější době užít pozdějších předpisů. Orgány sociálního zabezpečení byly oprávněny kontrolovat údaje v evidenčním listu důchodového pojištění. Měly tedy stěžovatel vyzvat k jejich opravě, pokud tyto údaje nebyly správné. Stěžovatel též uvedl, že je dlouhodobě šikanován ze strany veřejné moci, která s ním zachází jinak než s ostatními osobami.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

4. Stěžovatel Ústavnímu soudu předložil obdobné námitky, jaké již dříve uplatnil před správními soudy, aniž by bližší argumentací vyvracel jejich závěry. Na napadená rozhodnutí tak lze odkázat a nad rámec toho uvést následující [míra konkrétnosti námitky do značné míry předurčuje míru podrobnosti jejího vypořádání, srov. odst. 13 nálezu

sp. zn.

ze dne 10. 12. 2014 (N 225/75 SbNU 521)]:

5. Přestože stěžovatel opakovaně namítal, že na jeho věc byla vědomě užita ustanovení, která na ni nelze použít, takovou vadu se mu jednoznačně vylíčit nepodařilo a Ústavní soud ji z vlastní činnosti neshledal. Ve vztahu k pojištění po dobu pobytu ve vazbě sám stěžovatel odkázal na znění , o důchodovém pojištění, ve znění od 1. 3. 2009, které na jeho věc nedopadá. Tvrzení stěžovatele, že měl být vyzván k doplnění chybějících údajů vypovídajících o nesprávnosti evidenčních listů, se pak míjí s rozhodovacími důvody napadených rozhodnutí. Krajský soud totiž dospěl k závěru, že stěžovatel tato tvrzení neprokázal.

6. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavního významu neshledal. Způsob, jímž se obecné soudy vypořádaly s námitkami a návrhy stěžovatele je srozumitelný, logický a věcně přiléhavý. Ústavní soud v jejich postupu a rozhodování neshledal nic, co by vybočovalo z mezí ústavnosti.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu