Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 199/2016 - 27

- 28

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. března 2016, č. j. 10579/16/5100-31462-707633, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti všem soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. ,

t a k t o :

Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, JUDr. Pavel Vacek, Mgr. Roman Buchal a Mgr. Hana Ptáčková n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobkyně podala dne 30. května 2016 ke Krajskému soudu v Brně žalobu proti výše citovanému rozhodnutí žalovaného spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územního pracoviště v Jilemnici ze dne 15. července 2015, č. j. 992473/15/2607-00460-603261, kterým byla žalobkyně vyzvána k zaplacení správního poplatku ve výši 400 Kč ve věci žádosti o povolení posečkání úhrady daňové povinnosti daně z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2015, a toto rozhodnutí potvrdil.

[2] Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 8. června 2016, č. j. - 8, o postoupení věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“) s odůvodněním, že sídlo správního orgánu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, tedy Finančního úřadu pro Liberecký kraj, leží ve správním obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, a tento soud je tedy místně příslušným k projednání věci ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[3] Krajský soud následně usnesením ze dne 14. července 2016, č. j. - 14, vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku v celkové výši 4.000 Kč. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním doručeným krajskému soudu dne 1. srpna 2016, v němž žádala ustanovení zástupce z řad advokátů, osvobození od soudního poplatku a rovněž namítla podjatost všech soudců krajského soudu v aktuálním obsazení a navrhovala jejich vyloučení. Poslední z uvedených návrhů odůvodnila tím, že v opačném případě „opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů“.

[4] Krajský soud následně věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o žalobkyní vznesené námitce podjatosti. Všichni soudci správního úseku krajského soudu k věci uvedli, že se necítí být podjatí, k žalobkyni ani osobám, jež se podílely na rozhodování věci žalovaným, nemají žádný vztah a sami se na tomto rozhodování nepodíleli, stejně tak nemají žádný vztah k projednávanému případu.

[5] Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[6] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v ustanovení d a v ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát ( y).

[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Soudce lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. -16).

[8] Žalobkyně v rámci námitky podjatosti neuvedla žádné konkrétní okolnosti, na základě nichž by bylo možné dojít k závěru, že soudci krajského soudu, kteří mají nebo by mohli ve věci rozhodovat, jsou v takovém poměru k věci či účastníkům řízení, který by zakládal pochyby o jejich nestrannosti. Z formulace námitky by sice bylo možné dovodit, že pochyby žalobkyně o nepodjatosti soudců krajského soudu založil jejich postup v rámci v minulosti rozhodovaných případů, které se určitým způsobem týkaly žalobkyně, avšak taková skutečnost sama o sobě důvod pro vyloučení soudců z rozhodování v nyní projednávané věci nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. července 2009, č. j. - 162). Z toho vyplývá, že zde není důvod, pro který by bylo třeba vyloučit kteréhokoli ze soudců uvedených ve výroku tohoto usnesení z rozhodování v této věci. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. září 2016

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu