Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 230/2015 - 34

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Invest Troja s.r.o., se sídlem Košická 63/30, Praha 10, zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2013, č. j. 42008/2013-MZE-16231, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, č. j. – 40,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, č. j. – 40, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 9. 4. 2009, č. j. S-MHMP-513385/2007/OOP-IV-965/R-35/2009/Fi, rozhodl v pochybnostech podle , o lesích a o změně a doplnění některých zákonů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), že pozemek ve vlastnictví žalobkyně parc. č. 1513/1 k. ú. Troja, o výměře 8 247 m2, je pozemkem určeným k plnění funkcí lesa ve smyslu . Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku.

[2] Žalobkyně je napadla u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který žalobu odmítl usnesením citovaným v záhlaví. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nenaplňuje definici rozhodnutí podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a je tak podle téhož zákona vyloučeno ze soudního přezkumu.

[3] Vysvětlil, že se nejedná o úkon správního orgánu, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují konkrétní subjektivní práva nebo povinnosti žalobkyně, pouze byl závazně deklarován charakter pozemku, což samo o sobě do práv či povinností žalobkyně nezasahuje. Shodné závěry obsahuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2008, č. j. – 75. Městský soud dodal, že pozemek je zařazen jako zeleň a z rozhodnutí Národního výboru hlavního města Prahy ze dne 23. 3. 1970, č. j. OKHZ 2571/69, 176/70, vyplývá, že sice byl vyňat z lesního fondu, ale mají na něm být zachovány stávající lesní porosty jako vysoká zeleň k plnění jejich funkcí.

[4] Proti usnesení městského soudu nyní žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností.

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného, replika stěžovatelky

[5] Stěžovatelka podala kasační stížnost z důvodu podle , tedy tvrdila nezákonnost napadeného usnesení. Namítala, že judikatorní závěry, o které městský soud opřel své rozhodnutí, byly překonány usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, č. j. – 80, publ. pod č. 1999/2010 Sb. NSS. Dle něj rozhodnutí v pochybnostech podle podléhá přezkumu ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud tento názor aplikoval i v navazujících věcech, např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2009, č. j. – 44.

[6] Dále zmínila rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, č. j. – 68, dle kterého krajské soudy jsou povinny řídit se právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v obdobných věcech. Uvedla také, že napadené usnesení neobstojí z hlediska principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť předchozí žaloba v této věci byla věcně projednána (napadené rozhodnutí žalovaného je rozhodnutím vydaným v dalším řízení vedeném poté, co původní rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne 24. 5. 2013, č. j. – 37, pozn. NSS).

[7] Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

[8] Žalovaný přisvědčil názoru stěžovatelky, nicméně navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl z důvodu hospodárnosti; žaloba je z věcného hlediska neopodstatněná. Stěžovatelka reagovala v replice, kde především konstatovala, že takto postupovat nelze, neboť by došlo k tzv. odebrání instance a zásahu do jejího práva na spravedlivý proces.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je zastoupena advokátem ( ). Poté přistoupil k přezkumu usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ). Přezkumem napadeného usnesení v tomto rozsahu dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[10] Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu je otázka, zda rozhodnutí v pochybnostech podle , respektive rozhodnutí o odvolání proti takovému rozhodnutí, je rozhodnutím podle a zda podléhá přezkumu správních soudů.

[11] Městský soud popsal, proč napadené rozhodnutí (úkon správního orgánu) nepovažoval za rozhodnutí ve smyslu a ztotožnil se s právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 27. 8. 2008, č. j. – 75 (rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud však souhlasí se stěžovatelkou, že tento názor byl překonán usnesením jeho rozšířeného senátu ze dne 24. 11. 2009, č. j. – 80, publ. pod č. 1999/2010 Sb. NSS, na které v podrobnostech odkazuje.

[12] definuje v rozhodnutí jako úkon, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti jednotlivců. Tato definice zahrnuje jednak konstitutivní rozhodnutí, jednak rozhodnutí deklaratorní (závazně určují jeho práva nebo povinnosti).

[13] Nejvyšší správní soud v posledně uvedeném usnesení dospěl k závěru, že rozhodnutím v pochybnostech podle se sice přímo neukládají práva či povinnosti (nejedná se tedy o konstitutivní rozhodnutí), nicméně určením, zda je pozemek pozemkem určeným k plnění funkcí lesa, se zároveň rozhodne o aplikaci celé řady právních norem sloužících k ochraně těchto pozemků a závazně se tak určují práva a povinnosti vlastníků pozemků nebo jejich uživatelů. Jedná se o deklaratorní rozhodnutí, které zasahuje do právní sféry jedince.

[14] Z výše uvedených důvodů i rozhodnutí žalovaného naplňuje znaky rozhodnutí ve smyslu a není ze soudního přezkumu vyloučeno podle

[15] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že se nezabýval námitkou stěžovatelky o překvapivosti napadeného usnesení. Pro závěr o nezákonnosti tohoto rozhodnutí totiž bylo stěžejní, že městský soud nesprávně zhodnotil otázku přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného ve správním soudnictví.

[16] Konečně k návrhu žalovaného, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl z důvodu hospodárnosti (žaloba dle jeho názoru není důvodná), soud uvádí, že stěžovatelka napadla usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby, v úvahu tedy přichází pouze přezkum důvodů k tomuto postupu. Meritem věci se v tomto řízení zabývat nemohl.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Proto napadené usnesení městského soudu podle , věty první, zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Městský soud v něm bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ).

[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti mezi účastníky rozhodne městský soud ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2016

JUDr. Radan Malík

předseda senátu