Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 A 82/2014 - 29

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou ve věci

žalobkyně: N. S., nar. ………., státní příslušnost Ukrajina, t. č. bytem ………………, zast.

Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalované:

Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, o

žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2014, č. j. CPR-9955-2/ČJ-2014-930310-V231,

takto:

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 10. 2014 žalobkyně brojila

proti rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 23. 9. 2014, č. j. CPR-

9955-2/ČJ-2014-930310-V231, kterým žalovaná podle ust. § 90 odst. 5 zákona

č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ) zamítla její

odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje,

odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend (dále též správní orgán prvního stupně)

ze dne 6. 5. 2014, č. j. KRPB-42156-46/ČJ-2014-060026-SV, a napadené rozhodnutí

potvrdila.

Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo podle ust. § 119 odst. 1 písm. c)

bod 2 , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) žalobkyni

uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou nelze cizince umožnit vstup na území členských

[OBRÁZEK]2

délce jeden rok. Počátek doby, po kterou nelze cizince

tátů Evropské unie, byl stanoven v souladu s ust.

§ 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy cizinka pozbude oprávnění k pobytu

na území České republiky. Doba k vycestování z území byla podle ust. § 118 odst. 3 zákona

o pobytu cizinců stanovena do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Současně pro

případ, že by rozhodnutí o správním vyhoštění bylo ve lhůtě stanovené k vycestování

nevykonatelné z důvodů podle ust. § 119, § 119a, § 179 nebo § 172 odst. 3 zákona o pobytu

cizinců nebo z důvodu dle ust. § 32 odst. 5 zákona o azylu, byla doba k vycestování stanovena

do 30 dnů od odpadnutí těchto důvodů.

Žalobkyně v žalobě uvedla, že již ve správním řízení namítala porušení ustanovení

o doručování, odkázala přitom na bod 2 podání ze dne 30. 5. 2014. Nadto žalobkyně namítala

nezákonnost postupu při doručování spočívající v postupu dle ust. § 23 odst. 1 zákona, aniž

by pro tento postup byly splněny podmínky. Žalobkyně má za to, že ze

vyplývá, že správní orgán má při doručování povinnost v případě nedoručení písemnosti na

adrese dle části první ust. doručovat písemnosti adresátovi i na

jiných místech. Teprve v případě, že není možné doručit písemnost ani jiným způsobem, lze

postupovat dle ust. . Nelze tedy akceptovat, aby správní orgán

v případě prvního neúspěšného pokusu o doručení písemnosti na adrese pro doručování

rezignoval na další postup o doručení jiným způsobem, a přistoupil hned k uložení

písemnosti. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek NSS č. j. -90. Z ustanovení

podle žalobkyně dále vyplývá, že pro nastání fikce doručení je nutné řádné

poučení adresáta o uložení zásilky. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně za to, že od

1. 6. 2013 do 17. 2. 2014 nemohla na území pobývat nelegálně, neboť na řízení o odvolání ze

dne 2. 5. 2013 je nutno nahlížet jako na řízení o odvolání podaném v zákonné lhůtě, stanovení

data právní moci rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nulitní a nelze k němu

přihlížet. Za zohlednění zavinění orgánů veřejné moci na tvrzeném nelegálním pobytu

žalobkyně na území je potom doba uloženého správního vyhoštění nepřiměřená.

Žalobkyně dále namítá, že správním vyhoštěním by došlo k zásahu do jejího

soukromého a rodinného života, neboť na území žije manžel žalobkyně, pan M. L. S

poukazem na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. -89 žalobkyně namítá,

že v daném řízení nebylo dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi zájmem státu a zájmem

cizince na ochraně rodinného života, kdy závažnost protiprávního jednání žalobkyně

nedosahovala vysoké intenzity, pokud žalobkyně, která pobývala na území ČR po dobu delší

pěti let, pobývala na území bez platného povolení pouze v důsledku nesprávného správního

postupu.

Nad rámec uvedeného žalobkyně namítá, že správní orgány rozhodly nesprávně

v případě uložení správního vyhoštění za situace, kdy dne 6. 5. 2014, tedy v době vydání

rozhodnutí, pobývala žalobkyně na území oprávněně. Žalobkyně uvedla, že správní orgán má

rozhodovat na základě skutkového stavu v době vydání rozhodnutí, jak plyne z konstantní

judikatury NSS. I z gramatického výkladu ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu

cizinců vyplývá, že cizinci je možné uložit správní vyhoštění pouze pokud v době

pravomocného rozhodnutí pobývá na území bez víza, ač k tomu není oprávněn. Správnost

tohoto výkladu podle jejího názoru dokládá užití dokonavého vidu času minulého v ust.

§ 119 odst. 1 písm. c) bod 3, oproti nedokonavému vidu času přítomného v bodě 2 téhož

ustanovení. Nepobývá-li tedy žalobkyně na území ČR neoprávněně v době vydání rozhodnutí,

nejsou podle jejího názoru splněny podmínky pro uložení správního vyhoštění podle ust.

§ 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců.

[OBRÁZEK]3

ě navrhla, aby soud rozhodnutí žalované a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě především odkázala na odůvodnění napadeného

rozhodnutí. K pobytovému statusu manžela žalobkyně žalovaná uvedla, že mu bylo rovněž

uloženo správní vyhoštění. K žalobní námitce týkající se přiměřenosti zásahu do soukromého

a rodinného života žalobkyně žalovaná odkázala na rozsudek NSS sp. zn. .

Uvedla, že žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že s manželem mají dlouhodobý

intenzivní vztah, neuvedla, že by spolu měli a vychovávali děti, vyhoštění tak nemůže mít za

následek nepřiměřený zásah do jejího rodinného nebo soukromého života. Naplnění skutkové

podstaty podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 podle názoru žalované není vázáno na

konkrétní dobu vydání rozhodnutí o správním vyhoštění.

Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V reakci na vyjádření žalované byla soudu doručena replika, v níž žalobkyně

zdůraznila, že po celou dobu řízení namítala oprávněnost svého pobytu na území ČR, když

opakovaně poukazovala na nesprávnost při doručování. Žalobkyně má s poukazem na

rozsudek NSS č. j. -30 za to, že posouzení včasnosti odvolání ve věci žádosti

o povolení k pobytu představuje předběžnou otázku k řízení o správním vyhoštění, a správní

orgán měl vyčkat v řízení o správním vyhoštění na rozhodnutí o včasnosti podaného odvolání.

Žaloba byla podána včas ( , , ve

znění pozdějších předpisů (dále jen ), osobou oprávněnou ( ), žaloba je

přípustná ( , , ).

Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího

vydání, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době

rozhodování správního orgánu ( , 2 ).

V návaznosti na podání žalobkyně ze dne 26. 11. 2014 soud v předmětné věci nařídil

jednání, které se konalo za účasti zástupkyně žalobkyně, žalovaná se z jednání omluvila.

Žalobkyně především odkázala na obsah podané žaloby. Namítala nezákonnost postupu

správního orgánu při doručování písemnosti – usnesení o zastavení řízení o žádosti o povolení

k dlouhodobému pobytu spočívající v tom, že písemnost byla doručována vhozením do cizí

poštovní schránky, a to přes existenci řádně označené poštovní schránky žalobkyně. O těchto

skutečnostech svědčí podle jejího názoru jednak fotodokumentace poštovních schránek,

jednak písemné prohlášení vlastníka nemovitosti pana V. N., které jsou součástí spisu sp. zn.

.

V předmětné věci má soud přezkoumat a posoudit, zda žalobkyně pobývala na území

ČR od 1.6.2013 do 17.2.2014 nelegálně a je tedy dán důvod k rozhodnutí o správním

vyhoštění a zda správním vyhoštěním došlo k zásahu do jejího soukromého a rodinného

života a zda bylo dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi zájmem státu a zájmem cizince na

ochraně rodinného života, neboť je toho názoru, že závažnost protiprávního jednání

žalobkyně nedosahovala vysoké intenzity. Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla

odvolání a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 6.5.2014, kterým bylo

žalobkyni podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců uloženo správní

vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze umožnit vstup na území členských států

[OBRÁZEK]4

ímto rozhodnutím jsou vymezeny rozhodovací důvody

uvedené žalobní námitky. Námitky žalobkyně týkající

se doručování rozhodnutí č.j. OAM-4524-7/DP-2013 ze dne 27.3.2013 byly předmětem

přezkoumání soudem a rozhodování přezkoumání soudem ve věci sp. zn. .

Ze správního spisu soud zjistil, že o žádosti o změnu účelu pobytu na podnikání

podané dne 29.1.2013 rozhodlo MV ČR OAMP dne 27.3.2013 usnesením č.j. OAM-4524-

7/DP-2013 zastavením řízení o této žádosti, neboť žadatelka i přes řádně doručenou výzvu

nedoložila ve stanovené lhůtě všechny zákonem stanovené náležitosti. Uvedené usnesení

nabylo právní moci dne 30.4.2013. Dne 2.5.2013 byl žalobkyni na pracovišti OAMP vydán

výjezdní příkaz k vycestování s platností od 2.5.2013 do 31.5.2013. Dne 7.10.2013 vydala

Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců rozhodnutí č.j. MV-108272-6/SO/sen-

2013, kterým zamítla odvolání proti usnesení vydaném pod č.j. OAM-4524-14/DP-2013 ze

dne 4.6.2013 o nevyhovění žádosti o určení neplatnosti okamžiku doručení usnesení ze dne

27.3.2013. Rozhodnutí Komise nabylo právní moci 8.10.2013. Dne 16.1.2014 vydala Komise

rozhodnutí č.j. MV-108272-11/SO/sen-2013, které nabylo právní moci dne 20.1.2014

a kterým bylo odvolání účastnice řízení proti usnesení vydaném OAMP č.j. OAM-4524-7/DP-

2013 ze dne 27.3.2013 jako opožděné zamítnuto. Dne 30.1.2014 podala žalobkyně proti

posledně uvedenému rozhodnutí žalobu, současně s návrhem na přiznání odkladného účinku

žaloby, Krajský soud v Brně vydal 20.3.2014 pod č.j. -28 usnesení, kterým

žalobě ze dne 30.1.2014 odkladný účinek nepřiznal a následně podané ústavní stížnost ze

dne 14.4.2014 proti tomuto usnesení byla Ústavním soudem odmítnuta.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že do rozhodnutí správního orgánu I. stupně dne

6.5.2015 vydaným Policí ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, odborem

cizinecké policie, oddělení pobytových agend bylo pravomocně rozhodnuto o žádosti o určení

neplatnosti okamžiku doručení usnesením ze dne 27.3.2013 a to rozhodnutím Komise ze dne

7.10.2013 , č.j. MV-108272-6/SO/sen-2013, které nabylo právní moci 8.10.2013 a dne

16.1.2014 vydala Komise rozhodnutí č.j. MV-108272-11/SO/sen-2013, které nabylo právní

moci dne 20.1.2014, a kterým bylo odvolání žalobkyně proti usnesení o zastavení řízení ze

dne 27.3.2013 jako opožděné zamítnuto. Na základě daného právního stavu ke dni 20.1.2014

(nelze nahlížet na odvolání ze dne 2.5.2013 jako na podané v zákonné lhůtě) podle soudu

nelze v době od 1.6.2013 do 17.2.2014 považovat pobyt žalobkyně ve smyslu ust. § 47 odst.

2 zákona o pobytu cizinců za oprávněný. Rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti žalobkyně

o změnu účelu povolení k dlouhodobému pobytu ze dne 27.3.2013 nabylo právní moci

30.4.2013 a v den 2.5.2013, kdy žádala o vystavení překlenovacího štítku vydávaného po

dobu probíhajícího řízení o podané žádosti bylo rozhodnutí pravomocné, a proto jí byl vydán

výjezdní příkaz s dobou platnosti do 31.5.2013. Na základě toho byl vymezen neoprávněný

pobyt žalobkyně na území ČR od 1.6.2013 do dne, kdy se dostavila na pracoviště správního

orgánu I. stupně 17.2.2014 k vyřešení pobytové situace a kdy bylo zjištěno, že výjezdní příkaz

nesplnila a do této doby z území ČR nevycestovala. Soud uzavírá na základě shora

uvedeného, že žalobkyně pobývala na území ČR od 1.6.2013 do 17.2.2014 v rozporu s ust.

§ 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, tj. porušila povinnost cizince pobývat na území ČR

s platným vízem, čímž naplnila skutkovou podstatu ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona

o pobytu cizinců.

Pokud se týká vznesené námitky, že správním vyhoštěním by došlo k zásahu do

soukromého a rodinného života žalobkyně, neboť na území ČR žije její manžel, žalobkyně

tuto obecně vznesenou žalobní námitku nijak nekonkretizovala tj., v čem by uvedený zásah

měl spočívat a neuvedla ani žádné další skutečnosti naplňující její rodinný a soukromý život.

[OBRÁZEK]5

hodě se správním orgánem dospěl k závěru, že veřejný

omým životem žalobkyně, neboť je zájem na tom, aby

cizinci pobývali na území ČR na základě splněných zákonných podmínek. V projednávaném

případě nelze rozhodně pominout skutečnost, že to byla žalobkyně, která ignorovala řízení o

žádosti o změnu účelu povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, neboť

k řádnému projednání této žádosti nepředložila požadované náležitosti, které byly výzvou, jí

řádně doručenou, po ní požadovány. Touto svou ignorací zavinila vydání rozhodnutí o

zastavení řízení o žádosti i přes to, že o tomto úředním postupu byla v předmětné výzvě

správním orgánem řádně poučena. Podle soudu dodržování čs. právních předpisů a součinnost

cizince při vyřizování jeho žádosti k legalizaci jeho pobytu lze podsunout pod pojem veřejný

zájem, který pak musí být v této věci upřednostňován.

Na základě shora uvedeného posouzení žalobních námitek žalobkyně dospěl soud

k závěru, že žaloba není důvodná a ve smyslu ust. ji zamítá.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. , podle kterého

nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu

nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch

neměl. V dané věci neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované

v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec její běžné administrativní činnosti

nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační

stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,

jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 19. ledna 2016

JUDr. Milada Haplová, v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová