Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Na 158/2015 - 4

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: J. D., proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, v řízení o žalobě ze dne 25. 5. 2015,

t a k t o :

Věc s e p o s t u p u j e Městskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyššímu správnímu soudu bylo dne 26. 5. 2015 doručeno podání nazvané „Správní žaloba“. V žalobě je namítána nezákonnost postupu Státního pozemkového úřadu v souvislosti s prováděním pozemkové úpravy s tím, že se nikdy do pozemkové úpravy nepřihlásili a pokud se za zády jednalo o nějakých pozemkových úpravách, nikdy nebyli přizváni. Proto se domáhá vydání usnesení, kterým se nezákonný postup žalovaného zamítá. Z obsahu podání tak vyplývá, že se jedná o správní žalobu.

Podle ust. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení věcně příslušný krajský soud.

Podle ust. věta prvá nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Byl-li návrh ve věci správního soudnictví podán u soudu, který není věcně příslušný k jeho vyřízení, postoupí jej tento soud k vyřízení soudu věcně a místně příslušnému ve smyslu ust. věta první

Nejvyšší správní soud se již v rozsudku ze dne 3. 8. 2006, č. j. - 80, zabýval věcnou příslušností a konstatoval, že pokud , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) jasně vymezuje veřejný zájem na provedení pozemkových úprav a správní orgán zasahuje do vlastnických práv autoritativním způsobem, přičemž předmětem soudního řízení není otázka vlastnického práva, jedná se o věc náležející do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Pokud jde o místní příslušnost, lze odkázat na rozsudek ze dne 27. 5. 2014, č. j. – 35, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že „Státní pozemkový úřad představuje koncentrovaný správní úřad s celostátní působností, jehož sídlem je Praha. Krajské pozemkové úřady nepředstavují samostatné správní úřady, nýbrž pouze dekoncentrované organizační složky s územní působností vymezenou územím krajů jako vyšších územních samosprávných celků ve smyslu ústavního , o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů. Tím méně pak mohou mít charakter samostatných správních úřadů pobočky krajských pozemkových úřadů, které rozhodují v řízení o pozemkových úpravách jako orgány prvního stupně, jak tomu bylo i v této věci. Instanční vztahy mezi jednotlivými složkami tohoto správního úřadu jsou pouze záležitostí funkční příslušnosti. Nejvyšší správní soud k tomu poukazuje na svou předchozí judikaturu, především pak rozsudek ze dne 15. 2. 2012, č. j. - 143, v němž dospěl k názoru, že pro určení místní příslušnosti správního soudu ve smyslu je stěžejní sídlo správního orgánu; umístění jeho organizačních útvarů (poboček, odborů, pracovišť) není rozhodující. (…) Z uvedeného vyplývá, že městský soud se dopustil nesprávného posouzení otázky místní příslušnosti, neboť právě tento soud je ve smyslu příslušný k projednání žaloby stěžovatelů proti napadenému rozhodnutí a rozhodnutí věci, a to proto, že žalovaný správní orgán (bez ohledu na vnitřní uspořádání jeho územních organizačních složek) má sídlo v Praze.“

Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě namítá nezákonnost postupu Státního pozemkového úřadu v souvislosti s prováděním pozemkové úpravy, je k řízení o této žalobě příslušný Městský soud v Praze. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o postoupení věci tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 11. června 2015

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu