Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 39/2006 - 80

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobců: a) JUDr. J. N., b) J. N., oba zastoupeni JUDr. Tomášem Pohlem, advokátem se sídlem Šafaříkova 1, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 2. 10. 2003, č. j. - 40,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 2. 10. 2003, č. j. - 40, s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšfímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci (dále „stěžovatelé“) včas podanou kasační stížností ze dne 17. 10. 2003 a doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 11. 5. 2006, brojí proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, kterým byla odmítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu (dále jen „žalovaný“) ze dne 10. 7. 2003, č. j. 15274/2003/H-7170. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelů (a dále J. Glasrové, D. Štěpánové, L. Reslové, B. Sýkory a J. Mencla) proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 2. 2003, č. j. 9002/70/03. Citovaným rozhodnutím byl schválen návrh komplexní pozemkové úpravy v k. ú. O. u J., zpracovaný firmou G., s. r. o.

Krajský soud napadeným usnesením odmítl podanou žalobu z toho důvodu, že předmětná správní rozhodnutí vyplývají z občanskoprávních vztahů, neboť přímo upravují otázky vlastnictví nemovitostí. Jedná se totiž o rozhodnutí vydaná podle , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a v případě stěžovatelů, kteří namítali rušení vlastnického práva v souvislosti s cestou sousedící s jejich pozemkem, je tak zřejmé, že tato práva mají svůj původ v občanskoprávním vztahu. Proto soud žalobu odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení , (dále jen „“) s tím, že stěžovatelé mohou ve lhůtě jednoho měsíce proti napadenému rozhodnutí žalovaného podat žalobu v občanskoprávním řízení podle ustanovení k okresnímu soudu.

Stěžovatelé v kasační stížnosti uplatňují důvod obsažený v ustanovení a namítají tak nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu.

Tvrzenou nezákonnost napadeného usnesení krajského soudu odůvodňují tím, že rozhodování o návrhu komplexní pozemkové úpravy podle souvisí nejen s vlastnickými otázkami spadajícími do oblasti občanskoprávní, nýbrž také s veřejnými subjektivními právy dotčených fyzických a právnických osob. Konkrétně se jedná o veřejné subjektivní právo zakotvené v , 3d, tzn. o právo na příznivé životní prostředí. V daném případě totiž dostala přednost opatření související s vybudováním komunikační sítě (zejména pro potřeby podnikatelských subjektů) před opatřeními ekologického charakteru. Důsledkem navržené rekonstrukce předmětné cesty by byl zvýšený provoz a tím i vyšší produkce znečišťujících látek a došlo by k porušení stabilizační funkce místního ekologického systému.

Proto stěžovatelé navrhují napadené usnesení krajského soudu zrušit.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (, 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Jak vyplývá ze shora předestřeného, v projednávané věci je učiněna spornou otázka věcné příslušnosti a pravomoci soudů oprávněných k přezkumu rozhodnutí žalovaného podle ve spojení se , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. V daném případě byla totiž aplikována kompetenční ustanovení a Přitom je třeba vycházet z toho, že podle ustanovení cit. zákona se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako nezbytný podklad pro územní plánování. Podle ustanovení tohoto zákona se pozemkové úpravy provádějí zpravidla formou komplexních pozemkových úprav. Z ustanovení dále plyne, že rozhodnutí pozemkového úřadu o provedení pozemkových úprav přezkoumá na návrh účastníka soud.

Nejvyšší správní soud dále pro stručnost odkazuje na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 4. 2. 2005, sp. zn. (č. 601/2005 Sb. NSS), podle něhož „příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu o schválení jednoduché pozemkové úpravy podle , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, je soud ve správním soudnictví.“ Obdobně tento zvláštní senát usnesením ze dne 28. 12. 2004, č. j. Konf 120/2003 (č. NSS) vyslovil právní názor, podle něhož „příslušným rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí o přechodu vlastnických práv podle ustanovení je soud ve správním soudnictví.“

K tomu je nutno uvést, že citované judikáty se sice výslovně vztahovaly ještě k , nicméně tento zákon byl s účinností k 1. 1. 2003 zrušen a obsahově nahrazen právě Právní názory vyslovené v těchto usneseních lze proto plně použít i na postup podle [V usnesení sp. zn. zvláštní senát ostatně na úpravu obsaženou v výslovně odkazuje.] V obou citovaných usneseních se totiž zvláštní senát přiklonil k tzv. zájmové teorii rozhraničení veřejného a soukromého práva. Jestliže tedy zákon jasně vymezuje veřejný zájem na provedení pozemkových úprav (srov. obdobnou dikci ustanovení a ) a správní orgán zasahuje do vlastnických práv autoritativním způsobem, přičemž předmětem soudního řízení není samotná otázka vlastnického práva, jedná se o věc náležející do pravomoci soudů ve správním soudnictví.

Protože Nejvyšší správní soud plně respektuje autoritu zvláštního senátu zřízeného podle a v zájmu předvídatelnosti soudního rozhodování neshledal racionální důvod se od shora předestřeného právního názoru jakkoliv odchýlit, nutně dospívá k závěru, že přezkum rozhodnutí žalovaného v projednávané věci rovněž spadá do věcné působnosti a pravomoci správního soudnictví.

Nejvyšší správní soud tedy shledal, že napadené usnesení, vycházející z právního názoru opačného, je nezákonné ve smyslu ustanovení

Proto napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, podle ustanovení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, v němž je podle vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. To v posuzovaném případě zejména znamená, že krajský soud je věcně příslušný k projednání podané žaloby v této věci v rámci výkonu správního soudnictví, musí však zároveň uvážit svoji místní příslušnost.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle ustanovení místně příslušný krajský soud v novém rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2006

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu