Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 427/2014 - 12

pokračování - 13

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: D. O., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2012, č. j. MV-33722-8/SO-2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2014, č. j. – 48, o vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci,

takto:

Soudkyně Nejvyššího správního soudu Mgr. Jana Brothánková je vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované specifikovanému v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti stěžovatele o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu.

[2] Po předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu dne 16. 10. 2014 je tato vedena pod sp. zn. a dle rozvrhu práce je k jejímu projednání a rozhodnutí určen senát ve složení: Mgr. Jana Brothánková, prof. JUDr. Petr Průcha, CSc., a JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.

[3] Soudkyně Nejvyššího správního soudu Mgr. Jana Brothánková, jako soudkyně zpravodajka, oznámila, že by mohly vzniknout pochybnosti o její nepodjatosti, respektive o vnitřní nezávislosti soudních instancí, jak uvedla ve svém vyjádření ze dne 4. 11. 2014. Dodala, že v daném případě podal stěžovatel žalobu u městského soudu, kde byla dle rozvrhu práce přidělena k rozhodnutí senátu, jemuž v té době předsedala. Byla určena i jako soudkyně zpravodajka v této věci. Od počátku tak činila procesní úkony, rozhodovala i o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě a podílela se tak na projednávání věci. V době vyhlášení rozsudku již působila u Nejvyššího správního soudu, proto se na konečném rozhodnutí přímo nepodílela.

[4] Věc spočívající v rozhodnutí o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodnutí věci byla předsedou soudu předložena k rozhodnutí jinému senátu zdejšího soudu, který při jejím posouzení vycházel z následujících úvah.

[5] Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[6] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné úvodem připomenout, že vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. – 16; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Tento postup je v souladu s ústavní zásadou, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); přípustnou výjimkou z této zásady je pouze vyloučení soudce ze zákonem stanovených důvodů. Tyto výjimky nejsou s uvedenou zásadou v rozporu, naopak akcentují další klíčový ústavní princip, princip nestrannosti soudců.

[7] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě.

[8] K významu těchto dvou hledisek podjatosti při rozhodování o tom, zda je soudce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, se vyjádřil Ústavní soud v některých svých nálezech, například v nálezu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , publikovaném jako N 98/23 SbNU 11 (dostupný na http://nalus.usoud.cz): „subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. Jak již konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. (publ.: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 6, č. 127), nejde pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být.“ V rozhodovací činnosti při hodnocení podjatosti soudců je nutno aplikovat tzv. „test dvojí nestrannosti“, z něhož mimo jiné vyplývá, že „nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i z hlediska objektivního, které sleduje existenci dostatečných záruk, aby bylo možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost.“ Pro zhodnocení toho, zda je skutečně nezbytné soudce z projednání a rozhodnutí věci vyloučit, je relevantní především objektivní úvaha, zda s ohledem na okolnosti toho konkrétního případu lze mít za to, že by soudce podjatý být mohl.

[9] V posuzovaném případě je pochybnost o podjatosti Mgr. Jany Brothánkové založena na tom, že se podílela na projednávání věci v předchozím soudním řízení. Dle ustálené judikatury zdejšího soudu (například srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publ. pod č. NSS, a usnesení ze dne 6. 1. 2005, č. j. - 54, publ. pod č. NSS) může být překážkou, která je důvodem podjatosti soudce pro podíl na předchozím soudním řízení, pouze skutečnost, že soudce rozhodoval na jiném stupni soudní hierarchie o totožné věci (totožnost věci je dána totožností účastníků a předmětu řízení). Nejvyšší správní soud má za to, že pro vyloučení soudce z důvodu podílu na projednávání věci v předchozím soudním řízení musí být splněna podmínka významnějšího rozsahu procesního působení soudce v tomto řízení, i když nemusí jít přímo o rozhodování ve věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004, č. j. – 54). Bylo tedy nutno zjistit, v jakém rozsahu se Mgr. Jana Brothánková podílela na projednávání věci v řízení před městským soudem.

[10] Z předloženého soudního spisu městského soudu vyplynulo, že Mgr. Jana Brothánková jako soudkyně zpravodajka a zároveň předsedkyně rozhodujícího senátu činila potřebné procesní kroky směřující k rozhodnutí věci a podílela se na rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě. Před samotným meritorním rozhodnutím ve věci se stala soudkyní Nejvyššího správního soudu. V rámci své činnosti na městském soudě se tedy podílela na zajištění splnění podmínek pro projednání a rozhodnutí věci a zejména na rozhodnutí, kterým byl žalobě přiznán odkladný účinek, kdy se musela zabývat i věcnou stránkou případu, aby byla schopná správně a spravedlivě rozhodnout. Lze tedy konstatovat, zejména vzhledem k rozhodování o odkladném účinku žaloby, že Mgr. Jana Brothánková získala v předchozím soudním řízení takovou vědomost o věci, jež „vyvolává pochybnost o vnitřní nezávislosti soudních instancí, o legalitě aplikovaných poznatků a ve svých důsledcích i pochybnost o soudcově nestrannosti.“ (srov. již zmiňované usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. ). Přestože se tedy nepodílela na závěrečném rozhodnutí ve věci, má zdejší soud v souladu se stávající judikaturou za to, že její podíl na projednávání věci před městským soudem byl natolik zásadní, že mohl způsobit její podjatost ve vztahu k předmětné věci.

[11] Devátý senát Nejvyššího správního soudu vzhledem k výše uvedenému shledal, že vyvstaly objektivní pochybnosti, které zavdávají důvod pochybovat o nepodjatosti soudkyně Mgr. Jany Brothánkové. Dal tak za pravdu jejím subjektivním pochybnostem. Je proto s přihlédnutím ke shora uvedeným důvodům vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. .

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2014

JUDr. Radan Malík

předseda senátu