Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 296/2014 - 24

- 24

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti žalovanému: Okresní soud v Liberci, se sídlem U Soudu 540/3, Liberec 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2014, čj. – 20, o námitce podjatosti všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, vznesené žalobcem v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, pod sp. zn. ,

t a k t o :

Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, Mgr. Hana Ptáčková, Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M., a JUDr. Pavel Vacek n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

I.

1. Žalobce požádal dne 3. 8. 2013 žalovaného o poskytnutí informací podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Konkrétně žádal o zaslání „kopie rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. (ze dne 31. 10. 2008, 12. 5. 2011 a 10. 1. 2013) a následných rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. – 501 (ze dne 25. 2. 2009) a další – JUDr. Jan Zedníček (ev. č. 06785) - TZ“.

2. Žalovaný oznámil žalobci přípisem ze dne 7. 8. 2013, že výše úhrady za požadované informace činí 1800 Kč. Ke stížnosti žalobce podle Ministerstvo spravedlnosti rozhodnutím ze dne 17. 3. 2014, čj. MSP-549/2013-OT-OSV/4, snížilo výši požadované úhrady na 600 Kč.

3. Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2014, čj. – 20, žalovaný vyrozuměl žalobce o odložení jeho žádosti ze dne 3. 8. 2013.

II.

4. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2014 žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

5. Podáním ze dne 11. 7. 2014 žalobce namítl podjatost „Krajského soudu v Ústí nad Labem (všech soudců správního úseku)“ a navrhl přikázání věci Krajskému soudu v Praze. Žalobce uvedl, že se v posuzované věci jedná o zpřístupnění rozhodnutí „samotného zdejšího soudu“. Tento soud vystupuje v souběžném podobném řízení současně i jako žalovaný [viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2014, čj. – 14 (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího právního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz)]. Vzhledem ke vztahu tohoto soudu k posuzované věci a ke konfliktnímu poměru se žalobcem by mohlo dojít k porušení zásady nestranného a nezávislého posouzení. Žalobce se proto domníval, že jsou dány důvody možné podjatosti.

III.

6. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, předložil Nejvyššímu správnímu soudu spis k rozhodnutí o námitce podjatosti podle spolu s vyjádřením soudců úseku správního soudnictví Mgr. Hany Ptáčkové, Mgr. Lucie Trejbalové, Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a JUDr. Pavla Vacka. Soudci shodně prohlásili, že se necítí být podjatí a že k žalobci ani k posuzované věci nemají žádný osobní vztah. Dále soudci uvedli, že se nepodílejí na výkonu správy Krajského soudu v Ústí nad Labem ani na rozhodování žalovaného. Předsedkyně senátu Mgr. Trejbalová doplnila, že v řízení o žalobě žalobce na ochranu proti nečinnosti žalovaného vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočkou v Liberci, pod sp. zn. žalobce nevznesl žádné výhrady k soudcům správního úseku tohoto soudu. Vzhledem ke skutečnosti, že krajský soud žalobě nevyhověl, je možné, že žalobcova námitka má souvislost s předchozím rozhodováním tohoto soudu.

IV.

7. Úvodem Nejvyšší správní soud předesílá, že se zabýval námitkou podjatosti pouze ve vztahu k soudcům specializovaných senátů úseku správního soudnictví Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, protože pouze tito soudci se mohou vzhledem k obsahu žaloby směřující proti rozhodnutí žalovaného podílet na projednání a rozhodnutí dané věci. Podle rozvrhu práce krajského soudu pro rok 2014 jsou těmito soudci Mgr. Hana Ptáčková, Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M. a JUDr. Pavel Vacek.

8. Námitka podjatosti vznesená žalobcem ve věci sp. zn. podáním doručeným krajskému soudu dne 11. 7. 2014 není důvodná.

9. Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, pokud se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou také soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech ( ).

10. Za poměr k věci ve smyslu citovaného ustanovení se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl rovněž soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání nebo ze spisu. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům pak mohou vedle vztahů příbuzenských a obdobných vzniknout i tehdy, je-li vztah soudce k účastníkům, popř. jejich zástupcům nepřiměřeně přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

11. Námitka podjatosti, kterou účastník řízení může uplatnit podle , musí být zdůvodněna a účastník řízení musí uvést konkrétní skutečnosti, z nichž tvrzenou podjatost dovozuje. Rozhodnutí o vyloučení soudce totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudu nebo soudci a přikázána jinému soudu nebo soudci, je vyhrazen pouze pro ojedinělé případy. Soudce může být vyloučen z projednání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

12. Žalobce namítl, že v žádosti o informace, která je předmětem tohoto řízení, žádal mimo jiné o poskytnutí rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Z žádosti o informaci plyne, že se mělo jednat o rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2009, čj. – 501. Pro posouzení možné podjatosti soudců krajského soudu je ovšem podstatné, že žalobce nepožadoval toto rozhodnutí po Krajském soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci, ale po Okresním soudu v Liberci.

13. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, u něhož je vedeno řízení pod sp. zn. tedy není povinným subjektem ve věci žádosti žalobce ze dne 3. 8. 2013 o poskytnutí informací. Tato skutečnost odlišuje věc od věci posuzované Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí čj. – 14, na niž žalobce poukázal. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší správní soud shledal podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť tento soud byl zároveň povinným subjektem, a tedy i žalovaným v řízení o žalobě žalobce na ochranu proti nečinnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud uzavřel, že žalobu by projednávali ti soudci, kteří jsou současně adresáty aktů správy soudu, která v řízení fakticky vystupuje jako žalovaný.

14. V nyní posuzované věci Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, nevystupuje v „dvojjediné roli“ jako žalovaný a zároveň jako soud posuzující žalobu. Povinným subjektem k poskytnutí informací je žalovaný Okresní soud v Liberci, tedy odlišný soud, byť je Krajskému soudu v Ústí nad Labem instančně podřízený. Ze shora citovaného průběhu řízení (viz body 1 až 3) nelze dovodit, že by byl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v posuzované věci zaangažován jinak než jako soud, který vede řízení o žalobě ve věci sp. zn. .

15. Nejvyšší správní soud neshledal, že by za této situace existovaly důvody pochybovat o nepodjatosti soudců správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci. Skutečnost, že jiný subjekt byl požádán o poskytnutí rozhodnutí vydaného Krajským soudem v Ústí nad Labem, podjatost daného soudu nezavdává. Nejvyššímu správnímu soudu je ostatně z úřední činnosti známo, že na základě jiné žádosti žalobce, než která je předmětem nyní posuzované věci, Krajský soud v Ústí nad Labem vyhověl žádosti žalobce o poskytnutí rozhodnutí ze dne 25. 2. 2009, čj. – 501 (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 16. 4. 2014, čj. – 36). Tuto skutečnost potvrdil i žalobce v kasační stížnosti, kterou podal proti citovanému rozsudku (řízení o předmětné kasační stížnosti je u Nejvyššího správního soudu vedeno pod sp. zn. ).

16. Dále žalobce spatřoval podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ve skutečnosti, že Krajský soud v Ústí nad Labem vystupuje v jiném řízení zahájeném na návrh žalobce jako žalovaný. Podle žalobce jsou proto všichni soudci správního úseku tohoto krajského soudu v „konfliktním poměru“ k žalobci. Ani této námitce Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.

17. Skutečnost, že žalobce podal žalobu proti Krajskému soudu v Ústí nad Labem, nevede sama o sobě k závěru o podjatosti soudců tohoto soudu ve věci všech žalob, které žalobce podal. Řízení o žalobě, na nějž žalobce poukázal, je vedeno Krajským soudem v Praze, kterému byla věc přikázána usnesením Nejvyššího správního soudu čj. – 14.

18. Obdobnou situací ve věci téhož žalobce se Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 28. 5. 2014, čj. – 29, v níž uzavřel, že „důvodem pro vyloučení všech soudců správního úseku krajského soudu nemůže být bez dalšího skutečnost, že žalobce vede souběžně u (jiného) soudu jiný spor, v němž je žalován krajský soud, podjatost jehož soudců je namítána, a to ani tehdy, pokud se obě řízení týkají obdobné právní problematiky ( ). V těchto případech proto rovněž není bez dalšího třeba přistoupit ani k delegaci nutné podle “ Institut podjatosti a vyloučení soudce je totiž třeba zkoumat pouze ve vztahu ke konkrétní věci, k účastníkům či k jejich zástupcům v této věci. Pro vyloučení soudce nemůže být samo o sobě dostačující, že u (jiného) soudu probíhá řízení o jiné žalobě, v němž jako žalovaný vystupuje soud, u něhož daný soudce působí. Ostatně opačný závěr by ad absurdum vedl k situaci, kdy by žalobce mohl vyloučit všechny soudce určitého soudu z projednávání a rozhodování všech jeho věcí pouze tím, že podá na tento soud správní žalobu.

19. Ke stejnému názoru Nejvyšší správní soud dospěl také v jiných řízeních o námitkách podjatosti téhož žalobce, viz usnesení ze dne 3. 4. 2014, čj. – 26, nebo ze dne 29. 4. 2014, Nao 164/2014 – 16. Názor Nejvyššího správního soudu na tuto problematiku proto musí být žalobci nepochybně znám. Opakované uplatnění téže zjevně nedůvodné námitky vzbuzuje dojem, že žalobce uplatňuje svá procesní práva pouze s cílem ztížit průběh soudního řízení, nikoliv za účelem ochrany svých veřejných subjektivních práv.

20. Žalobce neuvedl další konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly odlišné posouzení věci. Také z vyjádření soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, nevyplývá žádná skutečnost, která by mohla vést k pochybnosti o jejich nepodjatosti.

21. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, Mgr. Hana Ptáčková, Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M., a JUDr. Pavel Vacek, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. . Neshledal proto ani důvod pro přikázání věci jinému soudu podle

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 4. srpna 2014

JUDr. Jan Passer

předseda senátu