Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Vol 16/2014 - 69

21. Nynější volby do Evropského parlamentu jsou již třetími, které se konají v České republice. Zkušenosti ukazují, že uzavírací klauzule nijak neomezuje pestrost stranictví a reprezentativnost politických stran, které vysílají své zástupce do Evropského parlamentu. Ve volbách v roce 2004 se do Evropského parlamentu kvalifikovalo šest politických stran a hnutí (vedle tehdy silných stran ODS, KSČM, KDU-ČSL a ČSSD získali dva mandáty i nezávislí a tři mandáty SNK – Evropští demokraté), ve spíše výjimečných volbách v roce 2009 jen čtyři strany (ODS, ČSSD, KSČM a KDU-ČSL), ve volbách letošních pak pestrost českého volebního systému gradovala v celkem sedmi úspěšných stranách a hnutích. Úspěch Strany svobodných občanů přitom ukazuje, že pětiprocentní uzavírací klauzule nepředstavuje nepřekročitelný práh, dávající exkluzivitu jen stranám velkým, bohatým či tradičním. Ostatně tyto výsledky a pestrost stranického zastoupení víceméně korelují s efektem uzavírací klauzule ve volbách do Poslanecké sněmovny (srov. k tomu bod 22 usnesení NSS ze dne 27. listopadu 2013, č. j. – 72, Pirátská strana, kde tehdy jednomyslný volební senát učinil naprosto srovnatelnou úvahu ve prospěch ústavnosti uzavírací klauzule ve volbách do Poslanecké sněmovny).

Otázka politická a otázka soudní

22. Mnohé argumenty uvedené v názoru většiny působí rozumně. Domníváme se však, že argumenty navrhovatelek jsou uplatněny na nesprávném fóru. Není to moc soudní, která by si měla vybírat z široké škály jediný správný, domněle ideální volební model. Argumenty, kterých se navrhovatelky v řízení před NSS dovolávají, by proto měly být adresovány zákonodárci, nikoliv našemu či Ústavnímu soudu. Soudní moc může jen říci, že určitý model se vychýlil z ústavních požadavků natolik, že je protiústavní. Jak trefně uvedl Ústavní soud, žádný soud nemůže „hodnotit výsledek voleb optikou toho, že proběhly podle pravidel, která se mu nejeví jako nejlepší“ (viz cit. nález sp. zn. , bod 44).

Malé povzdechnutí závěrem

23. Předložení návrhu Ústavnímu soudu na zrušení části zákona o volbách do Evropského parlamentu se může navenek jevit jako líbivý akt vstřícný k právům navrhovatelek. Opak je bohužel pravdou. Navrhovatelky díky úpravě řízení před Ústavním soudem nebudou mít postavení účastníků řízení (ani vedlejších účastníků), nebudou mít právo repliky k argumentům zákonodárných sborů ani k eventuálním stanoviskům dalších orgánů, které si Ústavní soud vyžádá. Nebudou moci ani žádat o odložení vykonatelnosti aktů souvisejících s volbami. Až do okamžiku rozhodnutí Ústavního soudu tak navrhovatelky nebudou subjektem řízení, ale spíše jakýmsi jeho „objektem“.

24. Protože Nejvyšší správní soud rozhoduje ve volebních věcech v jediné instanci, a to v krátké zákonné lhůtě, domníváme se, že by k právům navrhovatelek bylo paradoxně vstřícnější zamítnutí jejich návrhu volebním senátem. Ten by ve svém usnesení mohl případně artikulovat své výhrady k ústavnosti aplikovaného zákona. Jeho ústavnost by byla beztak posouzena na základě ústavní stížnosti podané navrhovatelkami, nepochybně (jimi samými) spojené s návrhem na zrušení těch zákonných ustanovení, které navrhovatelky považují za protiústavní.

V Brně dne 24. června 2014

Zdeněk Kühn

Radan Malík

Miloslav Výborný