Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 5 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (10)Vol 142/2013 - 72.pdf
PDF · 0 B
No categories available
Vol 142/2013 - 72
[27] Podle § 26 volebního zákona se volby do Poslanecké sněmovny konají podle zásady poměrného zastoupení ve volebních krajích na území České republiky. Volebními kraji jsou vyšší územní samosprávné celky vymezené zvláštním právním předpisem. Tímto zvláštním právním předpisem je ústavní zákon č. 347/1997 Sb. , o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb. , Ústava České republik Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb. Ústavní zákon č. 347/1997 Sb. vytvořil celkem 14 vyšších územních samosprávných celků, a to Hlavní město Praha, Středočeský kraj, Jihočeský kraj, Plzeňský kraj, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj, Pardubický kraj, Kraj Vysočina, Jihomoravský kraj, Olomoucký kraj, Moravskoslezský kraj a Zlínský kraj. Těchto 14 vyšších územních samosprávných celků je tedy ve smyslu § 26 věta druhá volebního zákona volebními kraji.
[28] Právě ústavnost § 26 věty druhé volebního zákona Česká pirátská strana zpochybňuje.
[29] I ústavněprávní doktrína má obdobně jako Česká pirátská strana za to, že existence takto zvolených volebních obvodů přináší kromě svých předností tři zásadní nevýhody. Za prvé je to možnost manipulovat volební aritmetikou, neboť poměrnost poměrného volebního systému je striktně propojena s velikostí volebního obvodu; za druhé hrozí nerovnoměrné rozdělení mandátů mezi volební obvody (více či méně hlasů potřebných k zisku mandátu v různých obvodech); a konečně za třetí hrozí umělá a účelová manipulace s hranicemi volebních obvodů. Nejvýraznějším negativním důsledkem rozdělení České republiky do volebních krajů nestejné velikosti je, že přirozený práh k získání mandátu stoupá výrazně nad pětiprocentní uzavírací klauzuli. Například ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 v Karlovarském volebním kraji došlo k zásadním disproporcionalitám přerozdělování mandátů. Jednotlivé volební strany potřebovaly k mandátu získat až nad 10 % hlasů. S ohledem na působení některých prvků volebního systému (např. systém volebního dělitele, rozdělující všechny mandáty v jediném skrutiniu bez jakékoliv celostátní kompenzace) pak v celostátní perspektivě dochází k disproporčnímu efektu a výraznému poškození malých stran. Pokud potřebovaly ODS a ČSSD ve volbách v roce 2006 na zisk jednoho mandátu přibližně 23.400 hlasů, KSČM 26.400 hlasů, KDU-ČSL necelých 30.000 hlasů, Strana zelených potřebovala hlasů až 56.000. Jde tedy o zjevný zásah do rovnosti volebního práva [srov. Antoš, M. Volební obvody v ČR: Ještě nešikovnost, nebo už malování mloka? In Volby – svátek demokracie, nebo pletich. Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2012. s. 96- 110].
[30] Přes uvedená negativa není soud přesvědčen o protiústavnosti současného nastavení volebních krajů. Argumentaci tvrdící protiústavnost se ostatně již judikatura v minulosti podrobně věnovala. Od této judikatury se soud nemá důvodu odchylovat ani v této věci. V následujících řádcích proto tuto judikaturu rekapituluje.
[31] Za klíčové je v tomto ohledu třeba považovat zejména usnesení NSS ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 50/2006 -53, č. 945/2006 Sb. NSS. V tomto rozhodnutí soud odkázal na nález ze dne 24. 1. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 (N 16/21 SbNU 113; 64/2001 Sb.), který i v návaznosti na shora cit. nález sp. zn. Pl. ÚS 25/96 uvedl, že i v rámci systému poměrného zastoupení vedle sebe existují prvky integrační a dezintegrační povahy, přičemž „proces diferenciace může plnit svou základní funkci hnací síly a tvůrčího elementu historického vývoje a pokroku jen tehdy, realizuje-li se na půdě kontinua mezi krajními tendencemi, jejichž funkční napětí vylučuje zaujímání extrémních pozic“.
[32] Zdejší soud v usnesení čj. Vol 50/2006 -53 uvedl, že si je vědom toho, že v rámci systému poměrného zastoupení je myslitelná celá řada možností uspořádání volebního území, pohybujících se od varianty jediného území až k variantám rozdělení tohoto celku do většího počtu volebních krajů. Právě počet a velikost těchto krajů představuje jeden z nejdůležitějších prvků volebního systému, výrazně ovlivňujících jeho praktické fungování. Úkolem soudu přitom není hodnotit vhodnost či účelnost tohoto rozdělení, nýbrž - s ohledem na podstatu vznesených námitek - jeho ústavní konformitu.
[33] Česká pirátská strana vyjadřuje principiální nesouhlas s jakoukoliv variantou rozdělení volebního území. Otázka rozdělení či nerozdělení volebního území do více volebních krajů je nicméně otázkou zákonodárce. Ústav Ústava takovéto rozhodnutí nepředepisuje, ovšem ani nezakazuje. Samotné rozhodnutí zákonodárce o rozdělení volebního do více volebních krajů tedy nemůže být protiústavní, ledaže by bylo svévolné či by se tak stalo s cílem záměrně manipulovat hranicemi volebních obvodů za cílem lepšího zisku pro určitý politický subjekt či subjekty, tzv. gerrymandering (shodně usnesení čj. Vol 50/2006 -53). Nic takového však navrhovatelka netvrdí.
[34] V usnesení čj. Vol 50/2006 -53 již soud uvedl, že rozdělení volebního území na 14 volebních krajů není svévolné a nahodilé, nýbrž přesně odpovídá rozdělení na vyšší územní samosprávné celky, jež Ústav Ústava od počátku předvídala (čl. 99 Ústav y) a jež samy byly vytvořeny ústavním zákonem (čl. 100 odst. 3 Ústav y a v bodě [27] cit. ústavní zákon č. 347/1997 Sb. ). Volební kraje v podobě vyšších územních samosprávných celků mají svoji nezpochybnitelnou legitimitu, neboť jsou jedním z projevů decentralizace státní moci. Toto rozdělení volebního území je proto nutno vidět i v kontextu povahy poslaneckého mandátu. Jedná se o mandát reprezentativní (čl. 26 Ústav y), zároveň je však jeho obsah spojen s volebním krajem, v rámci něhož poslanec kandidoval [proto také mají např. poslanci zákonný nárok na užívání jedné přiměřeně vybavené kanceláře ve svém volebním kraji, viz § 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 236/1995 Sb. , o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu]. Ztotožnění volebních krajů s vyššími územními samosprávnými celky tak nepostrádá svoje opodstatnění a racionalitu a vytváří přirozenou legitimizační bázi pro následný výkon poslaneckého mandátu.
[35] Česká pirátská strana rovněž brojí proti nestejné velikosti jednotlivých volebních krajů. Tato argumentace je racionální a logická, nicméně svojí podstatou nepřímo směřuje i proti samotnému způsobu a vhodnosti rozčlenění České republiky na 14 značně nesourodých, nestejně velkých a ne vždy tradičně ukotvených celků. To je však věc stanovená formou ústavního zákona, a není proto dokonce ani v kompetenci Ústavního soudu ji jakkoliv zpochybnit [čl. 87 odst. 1 písm. a) a čl. 88 odst. 2 Ústav y].
[36] Jakkoliv Česká pirátská strana argumentuje některými zahraničními úpravami, ani komparativní metoda výkladu Ústav y nemůže vést k závěru o protiústavnosti české úpravy. Z výsledků zkoumání jednotlivých volebních systémů v zahraničí je totiž dostatečně zřejmé, že prakticky každá země si volí systém vlastní, odpovídající tamním konkrétním podmínkám a zájmům. Toho si ostatně všiml i Evropský soud pro lidská práva, který k obdobné argumentaci uvedl, že „velká pestrost situací upravených ve volebním zákonodárství početných členských států Rady Evropy ukazuje pestrost možných řešení. Při uplatňování článku 3 Protokolu č. 1 tak musí být každé volební zákonodárství posuzováno ve světle politického vývoje dotyčné země, takže řešení, jež by byla nepřijatelná v kontextu jednoho systému, mohou být ospravedlnitelná v kontextu jiného“ (rozsudek ze dne 30. 1. 2007, Yumak a Sadak proti Turecku, č. 10226/03, § 61 ).
[37] Česká pirátská strana si pro svou argumentaci vybrala zřejmě nejčistší podobu poměrného volebního systému, která existuje v Nizozemí, kde celá země tvoří jediný volební obvod o 150 mandátech. Proti tomu by šlo ale uvést řadu jiných příkladů, například Španělsko, rozdělené na 52 volebních obvodů, v nichž se přiděluje od 2 do 34 mandátů. Podobně je tomu kupříkladu v Polsku, Portugalsku, Řecku nebo Jihoafrické republice. Příklady uváděné navrhovatelkou jsou tedy spíše výjimkou z opačného mezinárodního trendu [blíže viz např. R. Chytilek - J. Šedo (eds.), Volební systémy. Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2004].
[38] Jak Česká pirátská strana připouští, její námitky jsou opodstatněné jen ve vztahu k některým volebním krajům. Celý problém je totiž založen tím, že ústavně zakotvené vyšší územní samosprávné celky mají velmi rozdílnou velikost, a tedy i počet obyvatel (voličů), a to v některých případech téměř pětinásobně. Sekundárním důsledkem tohoto ústavního vymezení je promítnutí zmíněné nerovnosti do rozdělování mandátů ve volbách do Poslanecké sněmovny. V konečném výsledku tak vzniká velmi nestejnorodý systém. U některých volebních krajů (typicky hl. m. Praha, Středočeský kraj, Moravskoslezský kraj, Jihomoravský kraj) nelze mít pochyby o jeho souladu se zásadami poměrného systému a zjevně tam nedochází ani k porušování rovnosti volebního práva. Naopak u nejmenších krajů (Karlovarský kraj, Liberecký kraj) se s ohledem na nízký počet přidělovaných mandátů nastavuje vysoký přirozený práh a práh umělý (daný zákonem stanovenou uzavírací klauzulí) se dostává zcela do pozadí. Za této situace je proto zjevné, že je věcí samotného zákonodárce, aby zvážil vhodnost stávajícího rozdělení volebních krajů. Tato otázka se značně komplikuje tím, že existující volební kraje, jakkoliv jsou nestejnorodé, jsou založeny na legitimní ústavní bázi, vzniklé samosprávným členěním unitárního státu (viz cit. usnesení čj. Vol 50/2006 -53).
[39] Soud tedy shrnuje, že přetrvávají jeho pochyby o vhodnosti rozdělení volebních krajů ve volbách do Poslanecké sněmovny zejména z hlediska principu rovnosti volebního práva (srov. v doktríně kriticky např. Antoš, M. Jak poměrný musí být volební systém do Poslanecké sněmovny, aby obstál u Ústavního soudu?, Jurisprudence č. 6/2009, s. 25 násl.). Soud však nesdílí přesvědčení České pirátské strany o protiústavnosti napadených ustanovení volebního zákona. Protože k předložení návrhu Ústavnímu soudu na zrušení zákonných ustanovení je nutný závěr soudu o této protiústavnosti (tzn. musí být dána shora zmíněná intenzita vnitřního přesvědčení – srov. bod [12] shora), k němuž tento soud nedospěl, řízení o návrhu nepřerušil a věc nepředložil Ústavnímu soudu.
[40] Shora podaný názor opakovaně obstál i v testu ústavnosti, jakkoliv se tak stalo pouze formou usnesení Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 14. 5. 2008 sp. zn. II. ÚS 582/06 nebo usnesení ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 57/06 , případně usnesení ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 76/06 , ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. I. ÚS 537/06 a ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. III. ÚS 663/06 ). Lze jen připomenout, že Ústavní soud nezpochybnil ústavnost volebního zákona, třebaže počty hlasů potřebné pro zvolení jednoho poslance byly u jednotlivých politických stran několikanásobné (v bodě [29] shora soud zmínil, že zatímco ODS a ČSSD ve volbách v roce 2006 potřebovaly na zisk jednoho mandátu přibližně 23.400 hlasů, Strana zelených potřebovala hlasů 56.000). Ve volbách roku 2013 byly rozdíly mnohem méně dramatické: nejvíce hlasů na zisk jednoho mandátu potřeboval Úsvit (24.453), dále pak KDU-ČSL (24.069), ODS (24.011), TOP 09 (22.937) a KSČM (22.456). Volební aritmetika byla nejvstřícnější k hnutí ANO (19.729) a k ČSSD (20.337). Pokud Ústavní soud při přezkumu voleb do Poslanecké sněmovny z roku 2006 fakticky aproboval více než dvojnásobné rozdíly v počtu hlasů nutných ke vzniku jednoho mandátu, tím méně mohlo dojít k porušení ústavního pořádku v roce 2013.
II.C.
Výtka co do protiprávního postupu České televize
II.C.1. Argumenty České pirátské strany
[41] K tomu, že Česká pirátská strana nedosáhla na uzavírací klauzuli, prý přispělo též její vyřazení veřejnoprávní Českou televizí z nejdůležitějších vysílaných diskusí. Česká pirátská strana byla údajně systematicky vyřazovaná z podstatné části předvolebních diskusí a zpráv. V tom odkazuje na závěry zdejšího soudu, podle něhož míra zastoupení jednotlivých kandidujících subjektů v médiích významně ovlivňuje jejich vnímání veřejností (rozsudek ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 15/2006 -20, č. 946/2006 Sb. NSS). Výsledkem neoprávněného vyřazování České pirátské strany bylo, že ostatní politické strany mohly prezentovat svůj volební program, zatímco ona byla z médií vyřazena, počínaje vyhlášením výsledků studentských voleb až po tzv. superdebatu. Její voliči pak mohly nabýt dojmu, že se nepočítá s tím, že by snad překročila pětiprocentní volební klauzuli (psychologický efekt). Zvlášť patrné to je např. na rozdílném přístupu k Straně práv občanů ZEMANOVCI (SPOZ) a Straně zelených na straně jedné a České pirátské straně na straně druhé. Strana zelených a SPOZ se diskusí České televize účastnit mohly, zatímco Česká pirátská strana se srovnatelnou nebo větší podporou voličů byla vyřazena.
[42] Vyřazení České pirátské strany bylo uskutečněno na základě průzkumů, jejichž data jí odmítla Česká televize poskytnout s odkazem, že se jedná o obchodní tajemství. Průzkumy však byly ve zjevném nepoměru ke skutečným výsledkům voleb, jak lze dokázat na příkladu SPOZ, která byla pozvána do superdebaty. Tato politická strana získala jen 1,51 % hlasů, což je podstatně méně než 2,66 % hlasů České pirátské strany. Česká pirátská strana je přitom stranou parlamentní, zastoupená v Senátu, a 14 dní před volbami dosahovala v Praze volebního potenciálu až 8 %; dle průzkumů společnosti STEM byla ve volebním modelu z 15. 10. 2013 na osmém až devátém místě (tj. před SPOZ i Stranou Zelených). Nepřiměřenou pozornost věnovanou SPOZ dokládá také zásadní nesouhlas redaktorů České televize, kteří si na tuto skutečnost stěžují u Rady České televize.
[43] Pokud Česká televize nebyla schopna získat hodnověrný průzkum veřejného mínění, podle něhož by přezkoumatelným způsobem vyřazovala politické strany z debaty, měla zkrátka zvolit takový způsob debaty, ve které budou zastoupeny všechny politické strany registrované do voleb. Česká pirátská strana vyjadřuje přesvědčení, že se musí jednoznačně a zásadně vyhranit proti způsobu, kterým Česká televize manipuluje prezentací soutěžících politických stran a volebními výsledky. Jinak se budou se její pochybení stále opakovat a v médiích budou prezentována podivná politická uskupení na úkor politických stran, které mají podporu voličů.
[44] Zejména v replice ze dne 26. 11. 2013 pak navrhovatelka argumentuje tím, že nevydání kompletní požadované informace je ze strany České televize protiprávní. Česká pirátská strana rovněž připojuje odvolání, které podala proti rozhodnutí České televize o poskytnutí informace. Upozorňuje, že kopie smluv, které jí Česká televize poskytla, byly masivně začerněny.
II.C.2. Stanovisko České televize
[45] Soud si podle § 74 odst. 1 věta poslední s. ř. s. s. ř. s. vyžádal od České televize k argumentům navrhovatelky stanovisko a současně veškeré relevantní podklady, na jejichž základě Česká televize vybírala účastníky do předvolebních debat včetně tzv. superdebaty 24. 10. 2013.
[46] Česká televize ve svém stanovisku zdůraznila, že kromě zákona č. 231/2001 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílaní, a zákona č. 483/1991 Sb. , o České televizi, se řídí také Kodexem České televize. Ten v čl. 6 odst. 2 upravuje vyváženost časového prostoru politických stran a hnutí při vysílání diskusních pořadů. Dále pak dne 17. 9. 2013 ředitel České televize vydal Pravidla předvolebního a volebního vysílání České televize v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu. Dne 23. 9. 2013 vydal Procedurální a technické podmínky pro využití zákonem vyhrazeného bezplatně poskytnutého vysílajícího času pro kandidující politické strany, politická hnutí a koalice do Poslanecké sněmovny.
[47] Česká televize je přesvědčena, že všechny výše zmíněné předpisy a pravidla dodržela. Vysílací čas poskytla bezplatně a absolutně rovně všem kandidujícím politickým subjektům. Celkem 14 hodin bylo odvysíláno na třech programech (ČT1, ČT2 a ČT24) v celkem 72 blocích, které byly do vysílajícího času zařazeny takovým způsobem, aby jej mohl sledovat co největší a nejrozmanitější počet diváků. Česká pirátská strana byla zastoupena ve všech vysílacích blocích a jí vyhrazen vysílací čas byl absolutně stejný jako čas poskytnutý ostatním kandidujícím subjektům. Česká televize také doložila notářský zápis o výsledcích losování vysílacích časů bezplatně poskytovaných Českou televizí.
[48] Česká televize na ČT24 odvysílala Předvolební debaty, tedy čtrnáct politicko-publicistických pořadů z každého kraje. V nich debatovalo osm zástupců kandidujících subjektů, které měly v předvolebním průzkumu v příslušném kraji nejvyšší volební potenciál. Pouze v Praze, z důvodu rovnosti naměřeného volebního potenciálu, debatovalo politiků devět. Česká pirátská strana se kvalifikovala pouze do Pražské debaty.
[49] Pořad „Závěrečná předvolební debata s předsedy kandidujících subjektů“ (tzv. superdebata) byl odvysílán dne 24. 10. 2013. Počet účastníků takové velké debaty musí být z technických, výrobních a dramaturgických důvodů omezen. Proto na konci září po zjištění konečného počtu do voleb registrovaných politických stran, hnutí a koalic, po zohlednění váhy jednotlivých politických stran (odvozené od výsledků posledních voleb do Poslanecké sněmovny) a zvážení účasti jak zavedených stran (vládnoucích a opozičních), tak stran, které se v průzkumech volebního potenciálu v jednotlivých volebních krajích účastnily v první osmičce, vedení zpravodajství za účasti dramaturgů a dalších osob rozhodlo, že maximální počet účastníků závěrečné debaty by neměl (obdobně jak tomu bylo u debat v jednotlivých krajích) překročit osm účastníků. Pro ověření, zda užitím tohoto výběrového klíče nedojde k diskriminaci některé politické strany, byly srovnávány výsledky tzv. pátého trackingového výzkumu (ze dnů 7. 10. až 16. 10. 2013), ve kterých se Česká pirátská strana umístila až na desátém místě s preferencemi 2,5 %, tedy za Stranou Zelených a SPOZ. Pokud navrhovatelka argumentuje, že ve skutečných volbách obdržela více hlasů než SPOZ, a tedy se měla této debaty účastnit, Česká televize musí poukázat na fakt, že tyto skutečné výsledky v době přípravy, výroby a vysílání pořadu ještě nebyly a ani nemohly být známy. Česká televize však při určování účastníků superdebaty vzala v úvahu, že zde nezúčastněné politické strany, hnutí a koalice měly možnost seznámit veřejnost se svými programy a názory v předchozích politicko-publicistických pořadech České televize.
[50] Není pravda, že by Česká televize článek prezentující výsledky ankety o volebních preferencích středoškoláků starších patnáct let (tzv. studentské volby) cenzurovala nebo se záměrem navrhovatelku poškodit stáhla. Tento článek byl v rozporu s tehdejšími Pravidly předvolebního a volebního vysílání České televize, neboť neměl statisticky vypovídající hodnotu a relevanci; mohl být zavádějící. Česká televize nicméně namítá, že stažení publikace tohoto článku nemá s aktuálním přezkumem voleb žádnou přímou souvislost, neboť tzv. studentské volby proběhly před krajskými volbami v roku 2012. Proto by k zásahu neměl soud přihlížet. Stejně tak by soud neměl přihlížet k nesprávnému zobrazení grafiky 6. volební vlny dne 26. 10. 2013. Česká televize uvádí, že tato grafika byla zveřejněna až v 16:29 hodin, tedy po uzavření volebních místností. K námitce, že Česká televize v povolebním vysílání přeskočila výsledky České pirátské strany a Strany svobodných občanů a zobrazila skutečné volební výsledky SPOZ, Česká televize uvádí, že informace o SPOZ byla zařazena z toho důvodu, že ve srovnání s předvolebními průzkumy reálný volební výsledek SPOZ novinářsky zajímavou informací. Česká televize soudu navrhuje, aby k této námitce navrhovatelky nepřihlížel, neboť se netýká předvolebního vysílání.
[51] K tvrzení, že dne 11. 10. 2013 byla ve zpravodajství České televize zobrazena grafika pro tzv. 4. volební vlnu předvolebního trackingového výzkumu, z níž Česká pirátská strana zmizela, Česká televize uvádí, že šlo o chybu. Došlo k ní chybou grafika České televize. Jakmile Česká televize pochybení zjistila, okamžitě jej napravila.
II.C.3. Právní názor soudu
[52] Povinnostmi veřejnoprávních médií včetně České televize v průběhu volební kampaně se soud již opakovaně zabýval (srov. k dalšímu zejména usnesení NSS ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 15/2006 -20, č. 946/2006 Sb. NSS, případně usnesení ze dne 4. 7. 2006, čj. Vol 65/2006 – 52 a také usnesení ze dne 22. 6. 2010, čj. Vol 15/ 2010 - 24). Předně je nutno zmínit požadavek vyváženosti, společný pro média veřejnoprávní i soukromoprávní (§ 31 odst. 2 a 3 zákona č. 231/2001 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání). Ve vztahu k České televizi coby veřejnoprávnímu médiu je tato povinnost zopakována v § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 483/1991 Sb. , o České televizi. Podle něj je jednou z povinností veřejné služby v oblasti televizního vysílání také „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“. Požadavek vyváženosti dále stíhá veřejnoprávní média ve zvláštní intenzitě právě v předvolební době, jak vyplývá ze zásady vyváženosti a rovného přístupu kandidujících subjektů v období volební kampaně do těchto médií (§ 16 odst. 1 volebního zákona).
[53] Dalším zdrojem povinností pro Českou televizi je její specifická úloha subjektu, kterému je svěřen zvláštní úkol v rámci předvolební kampaně politických stran, politických hnutí a koalic. Tento úkol je uveden v ustanovení § 16 odst. 4 volebního zákona: „Pro volby do Poslanecké sněmovny mají v době začínající 16 dnů a končící 48 hodin před zahájením voleb kandidující politické strany, politická hnutí a koalice, jejichž kandidátní listin listina byla zaregistrována, vyhrazeno v Českém rozhlase celkem 14 hodin a v České televizi celkem 14 hodin v rámci jejich vysílacích okruhů bezplatně poskytnutého vysílacího času, který se rozdělí kandidujícím politickým stranám, politickým hnutím a koalicím rovným dílem. Termíny vysílacích časů se určí losem. Odpovědnost za obsah těchto pořadů mají politické strany, politická hnutí a koalice.“
[54] Česká pirátská strana nezpochybňuje dodržení povinnosti podle § 16 odst. 4 volebního zákona. Zdůrazňuje svou diskriminaci v jiném vysílání České televize, zejména v předvolebních debatách. Požadavek absolutní rovnosti rozložení poskytnutého času mezi všechny kandidující subjekty obsažený v § 16 odst. 4 však nelze vztahovat na vysílání České televize nad rámec oněch 14 hodin poskytnutých pro sebeprezentaci politických stran, politických hnutí a jejich koalic. Česká televize totiž v rámci těchto 14 hodin na straně jedné a mimo něj na straně druhé vystupuje ve zcela odlišné pozici a musí se řídit ve svém rozhodování zcela odlišnými hledisky.
[55] Při poskytování oněch 14 hodin Česká televize realizuje veřejné subjektivní právo, které je přiznáno všem subjektům kandidujícím ve volbách. Při aplikaci § 16 odst. 4 volebního zákona tedy musí ke všem kandidujícím subjektům přistupovat z hlediska naprosté rovnosti. To plyne z rovnosti šancí všech kandidujících subjektů, která plyne na ústavní rovině zejména z článku 5 Ústav y a článku 22 Listiny základních práv a svobo d. Odraz tohoto pojetí lze najít třebas i v tom, že číslo, pod kterým kandidující subjekt kandiduje, je určováno podle § 8 odst. 2 písm. c) volebního zákona losem, tedy jakousi spravedlností náhody. Z pohledu § 16 odst. 4 tedy musejí být všechny kandidující subjekty jistě vnímány jako rovnocenné, bez ohledu na jakákoliv kritéria určující jejich váhu v politickém či společenském životě (předchozí volební výsledky, dosavadní zastoupení v zastupitelských sborech, početnost členské základny apod.).
[56] Nad rámec těchto 14 hodin v obou veřejnoprávních masmédiích však již tento požadavek mechanické rovnosti mizí a na jeho místo nastupuje požadavek vyváženosti a objektivnosti (platný pro všechny provozovatele rozhlasového a televizního vysílání) a požadavek přiměřeně rovného přístupu (pro všechna veřejnoprávní a veřejnoprávními korporacemi provozovaná média). Zde již média nevystupují jako pouzí realizátoři zákonem striktně definovaného práva, ale v celé úplnosti svého mediálního působení. To jim zároveň již umožňuje přistupovat k jednotlivým kandidujícím subjektům nikoliv z pozice absolutní rovnosti typické pro orgány podílející se na přípravě a průběhu voleb, nýbrž z pozice odstupňované rovnosti (blíže k původu této koncepce a ke srovnání s právem SRN shora cit. usnesení čj. Vol 15/2006 -20). Zásada rovnosti soutěžních šancí stran neznamená, že všechny tyto strany musí mít vymezen stejný vysílací čas pro volební agitaci.
[57] Z hlediska České televize lze z konceptu odstupňované rovnosti odvodit pro rozvržení času poskytnutého jednotlivým kandidujícím subjektům nad rámec 14 hodin přidělených na základě § 16 odst. 4 volebního zákona zejména dvě pravidla.
[58] Pravidlem prvním je, že každý kandidující subjekt musí mít nad rámec zákonem požadovaných 14 hodin alespoň určitou minimální šanci ke své prezentaci tak, aby byl naplněn požadavek plurality. Tomuto požadavku Česká televize vyhověla.
[59] Česká televize doložila své tvrzení kompletním přepisem vstupů a zpráv týkajících se České pirátské strany v její vysílání (monitoring zpráv zpracován společností NEWTON Media, a. s.). Kromě průběžného a aktuálního informování ve zpravodajských pořadech Česká televize připravila a odvysílala pořady, kde se zástupci všech kandidujících subjektů mohly vyjádřit k závažným společenským problémům a prezentovat svůj volební program. V pondělí 14. 10. 2013 v 18:30 hod. se Česká pirátská strana mohla prezentovat v bezmála půlhodinové relaci v rámci cyklu pořadů ČT 24 Interview Daniely Drtinové. Zde vystoupil předseda strany, Ivan Bartoš. Předseda Bartoš rovněž debatoval dne 2. 10 2013 na ČT 24 s Janem Hamáčkem (ČSSD) a Petrem Machem (Strana svobodných občanů) v Událostech, komentářích, kde se každý ze zúčastněných lídrů mohl vyjadřovat k řešení aktuálních sociálních, ekonomických a politických problémů v rozsahu pět až sedm minut. Zástupce ČSSD vystoupil v pořadu celkem devatenáctkrát, Ivan Bartoš stejně jako zástupce Svobodných jedenadvacetkrát. Trio zástupců různých politických stran debatovalo v pořadu Politické spektrum, kde moderátorka dohlížela na rovnoměrné rozdělení časového prostoru pro všechny účastníky diskuse. Zástupce České pirátské strany se dle vylosovaného data účastnil premiérové debaty dne 5. 10. 2013. Z monitoringu zpráv předloženého Českou televizí plyne, že Česká pirátská strana byla kromě jiného zmiňována též v hlavní zpravodajské relaci České televize Události, a to při prezentaci konečné podoby kandidátek 30. 9. 2013; ve volebních zajímavostech ze dne 3. 10. 2013 byla (v rámci Událostí) strana představena jako nejmladší, s nemladším průměrným věkem členů; dne 13. 10. 2013 v rámci pořadu Otázky Václava Moravce Václav Moravec neopomněl zmínit, že mají „Piráti rovné dvě procenta“; Václav Moravec se k volebním preferencím České pirátské strany vrátil ve stejném pořadu hned následující týden 20. 10. 2013 a poznamenal, že „před dvěma týdny měli méně než 2 %, teď rostou, 2,5“; ve Zprávách ČT24 ze dne 21. 10. 2013 (v 8 hodin) pak Česká televize rekapitulovala, že Pirátům preference stoupají, přičemž však také zmínila, že jejich volební zisk je zatím pod pětiprocentní hranicí; téhož dne, 21. 10. 2013, se v Událostech objevila informace, že „Piráti dál pokračují v oslovování voličů na plakátech a na internetu“, že by chtěli snížit dolní sazbu daně z přidané hodnoty a že Piráti neplánují po těchto volbách participovat na vytváření vlády atd. V první den voleb, tj. 25. 10. 2013, byl v Událostech odvysílán také vzkaz předsedy České pirátské strany: „Máme šanci letos namířit nad 5 a poslat naše první piráty do Poslanecké sněmovny.“
[60] Je tedy nepochybné, že Česká televize ve vztahu k navrhovatelce dodržela požadavek plurality informování o kandidujících subjektech nad rámec § 16 odst. 4 volebního zákona více než dostatečně.
[61] Pravidlem druhým, pro nynější volební stížnost určujícím, je povinnost České televize postupovat v souladu se zásadou odstupňované rovnosti při určování časové proporce celkového zastoupení jednotlivých kandidujících subjektů ve vysílání, zejména v pořadech zpravodajských či v publicistických debatách. Postup České televize by měl být úměrný politickému a společenskému významu jednotlivých kandidujících subjektů. Je proto v souladu se zásadou odstupňované rovnosti, pokud je například tradiční straně, která má členskou základnu v řádu tisíců členů, je významně zastoupena v některé z komor Parlamentu ČR a lze ji označit za zásadní stranu vládní či demokratické opozice, poskytnut ve zpravodajství či v publicistických debatách výrazně větší prostor než straně třebas nové, s nepočetnou členskou základnou, s mizivou nebo malou volební podporou, bez zastoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu. Stejně tak bude větší prostor logicky poskytnut subjektu sice novému, ovšem podle průzkumů s výraznou či dynamicky se vyvíjející volební podporou. Pro tuto kauzu lze z toho vyvodit, že odlišné postavení SPOZ ve srovnání s Českou pirátskou stranou bylo dáno jednak lepším umístěním SPOZ v předvolebních průzkumech, jednak tím, že v posledních volbách v roce 2010 atakovala SPOZ pětiprocentní uzavírací klauzuli.
[62] Zmiňovaný princip rovnosti je tedy nutno vnímat ve dvojím významu: jako rovnost kandidujících volebních stran a jako rovnost občanů. Přitom je patrno, že absolutizace náhledu na rovnost kandidujících stran, vedoucí až v mechanickém trvání na přidělování zcela stejného rozsahu vysílacího času i v pořadech, které si média připravují sama, ve svých důsledcích porušuje princip občanské rovnosti, založený na myšlence zájmu občanů na tom, aby byli informováni zejména o relevantních skutečnostech, majících dopad na většinu z nich. Právě proto soud považuje za nosný princip odstupňované rovnosti, který se snaží nalézt řešení mezi oběma zmíněnými póly.
[63] Česká televize se zjevně snažila dostát požadavku přiměřenosti při určování časové proporce zastoupení jednotlivých kandidujících subjektů ve vysílání vzhledem k jejich politickému a společenskému významu. Vyplývá to například z deklarace obsažené v Kodexu České televize, jehož článek 6 (který Česká televize zaslala soudu k jeho výzvě) deklaruje:
„6.1 Česká televize vytváří prostor pro pořady představující diskusní konfrontaci idejí, myšlenek a konceptů vztahujících se k důležitým otázkám veřejného zájmu. Dramaturgie diskusních pořadů musí brát na zřetel zkušenost, že téměř na každý problém mohou lidé nahlížet z různých úhlů a že vývoji společnosti je vlastní názorový střet. Česká televize dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření. Pokud to není možné zajistit, musí roli kvalifikovaného oponenta sehrát moderátor nebo jím pozvaný host, především uváděním protikladných v diskusi nezastoupených argumentů.
6.2 Naplňování čl. 6.1 předpokládá také vysílání diskusí politiků v rámci demokratické soutěže politických stran a hnutí. Časový prostor, který je dán jednotlivým politickým stranám a hnutím, musí být ve svém celku vyvážený. Vyváženost se posuzuje zejména podle váhy jednotlivých politických stran v demokratické společnosti odvozené především z výsledků voleb do hlavních orgánů zastupitelské demokracie. Zároveň je však třeba zajistit, aby poměr mezi diskusními vystoupeními činitelů vládních stran a stran opozičních byl v souhrnu poskytnutého prostoru přibližně vyrovnaný. Česká televize také vytváří podmínky pro přiměřenou účast mimoparlamentních politických stran a hnutí v těchto diskusích.
[…]
6.8 Česká televize věnuje v programu zvláštní pozornost období před volbami do hlavních orgánů zastupitelské demokracie včetně orgánů na úrovni obcí a měst. Podrobná pravidla a plán předvolebního vysílání uveřejní co možná nejdříve, jak je to vzhledem k oznámení termínu voleb a počtu kandidujících subjektů možné.“
[64] Soud dále přezkoumal, zda Česká televize vybrala účastníky debat na základě legitimního a racionálního přezkumu. Česká pirátská strana totiž namítá, že ji Česká televize systematicky a nepřezkoumatelně vyřazovala z podstatné části předvolebních diskusí a zpráv a zejména ze závěrečné předvolební debaty. Soud zdůrazňuje, že omezení počtu diskutujících stran a hnutí v klíčových a nejsledovanějších předvolebních debatách je v souladu se zásadou odstupňované rovnosti. Chráněn tu je zájem voličů na tom, aby před svým volebním rozhodnutím viděli srozumitelnou a atraktivní debatu klíčových politických aktérů, nezatíženou rozmělněním diskuse mezi desítky politických subjektů. Důležité je, aby úvahy České televize při výběru účastníků nejdůležitějších diskusí nebyly svévolné, diskriminující, ale byly naopak založeny na racionální úvaze a relevantních datech o podpoře jednotlivých politických stran a hnutí.
[65] Soud z podkladů zaslaných Českou televizí zjistil, že si Česká televize nechala u agentur STEM/MARK, a. s. a Median, s. r. o. zpracovat sérii čtrnácti krajských průzkumů volebního potenciálu, tj. kolik procent hlasů by strana mohla v době konání průzkumu hypoteticky dostat, pokud by se k ní přiklonili všichni lidé, kteří její volbu reálně zvažují a nevylučují účast u voleb. Volební potenciál sloužil jako klíč k výběru účastníků v čtrnácti krajských debatách, kterými mělo být osm nejsilnějších kandidujících subjektů v každém kraji (srov. též čl. III. odst. 3 Pravidel předvolebního a volebního vysílání České televize ze dne 17. 9. 2013). Jak již bylo uvedeno shora, navrhovatelka se kvalifikovala jen do debaty v Praze, SPOZ naproti tomu do deseti debat, Strana zelených do šesti. Přílohy ke smlouvám obsahovaly metodologii a detaily průzkumů, které se u obou agentur lišily jen v detailech, a které Česká televize již dříve ve vztahu k navrhovatelce označila jako obchodní tajemství.
[66] Dále si Česká televize nechala u společnosti TNS AISA, s. r. o. zpracovat celostátní kontinuální výzkum v šesti vlnách, jehož výstupem byl volební model aktuálního (v týdenních intervalech po registraci kandidátních listin) rozložení sil politických uskupení. Smlouva se společností TNS AISA je taktéž obsahově shodná s ostatními předloženými smlouvami, výzkum provedený TNS AISA však vychází z poněkud odlišné metodologie, která je rovněž zčásti předmětem obchodního tajemství. Z obsahu všech tří smluv o dílo je zjevné, že použitý postup a metodologická stránka výzkumu byly standardní. Ve smlouvách ani v metodologii výzkumu není nic nestandardního, jak se snaží Česká pirátská strana naznačit. Soud jen pro pořádek zdůrazňuje, že v tomto typu řízení se nemůže vyjadřovat k zákonnosti postupu České televize, která části smluv obsahujících obchodní tajemství navrhovatelce nezpřístupnila. Klíčové pro toto soudní řízení je, že soud měl smlouvy v kompletním znění.
[67] Soud předložené smlouvy o dílo i na základě nich proběhlé předvolební průzkumy shledal jako korektní nástroje pro získávání statistických informací o stávající síle a volební podpoře, respektive volebním potenciálu jednotlivých politických subjektů před volbami do Poslanecké sněmovny. Pokud Česká televize na základě těchto průzkumů vybrala účastníky relevantních politických debat, včetně osmičky účastníků tzv. superdebaty, nelze jí vytknout protiprávní postup. Předložené smlouvy svědčí o transparentním přístupu České televize, nevyplývá z nich žádná svévole ani žádné jiné nezákonné nebo diskriminační postupy České televize.
[68] Soud souhlasí s Českou televizí, že Česká pirátská strana nesprávně argumentuje skutečným volebním výsledkem, z něhož vyvozuje, že měla být účastna debat, neboť její výsledek byl lepší než výsledek SPOZ, která se debat účastnila. Skutečný volební výsledek však předem nelze nikdy bezchybně stanovit. Volební podpora je dynamická, v čase se proměňuje. Samotná skutečnost, že volební výsledek byl odlišný od předvolebních průzkumů, ještě automaticky neznamená, že Česká televize postupovala nesprávně, pokud předvolební průzkumy vzala při vybírání účastníků debat v potaz. Odlišný volební výsledek ve srovnání s odhady a průzkumy lze vysvětlit dlouhodobými trendy (určitá dříve silná strana dlouhodobě ztrácí podporu, jiná strana naopak podporu dlouhodobě získává), ale také nutnými nepřesnostmi, s nimiž se každé odhady tohoto typu nutně potýkají. Ostatně účast v předvolební debatě nemusela nutně znamenat pro všechny její účastníky jen přínos, ale mohla se projevit též v odlivu některých voličů, odrazených vystoupením představitele strany nebo hnutí.
[69] Česká pirátská strana argumentuje, že nebyla-li Česká televize s to zajistit legitimní a racionální odhad volebních výsledků, měla do všech předvolebních krajských debat a zejména závěrečné superdebaty přibrat všechny celostátně kandidující politické subjekty, což by mohlo vést k rozdělení debaty do čtyř bloků po čtyřech hostech. S takovýmto závěrem nemůže soud souhlasit. Pro celkové vyznění předvolební debaty, které by se najednou účastnilo bezmála dvacet politických subjektů, by byla takovýto dramaturgie doslova „smrtící“. Předvolební debata by se zcela roztříštila, stala by se pro diváka naprosto nesrozumitelnou. Záměr České televize počet účastníků těchto debat omezit jen na strany a hnutí s největší aktuální volební podporou, se zřetelem na dlouhodobé trendy a rozložení voličské podpory v krajích, byl proto racionální a legitimní. Rozhodující byl transparentní postup České televize při výběru stran a hnutí do klíčových diskusí.
[70] Je tak sice možno navrhovatelce přisvědčit v názoru, že míra zastoupení jednotlivých kandidujících subjektů v médiích významně ovlivňuje jejich vnímání veřejností. Na straně druhé není tato stabilizace či konzervace rozložení voličské přízně absolutní. Poskytování většího prostoru v médiích významnějším subjektům je vyrovnáváno poskytnutím alespoň minimálního prostoru i subjektům dosud nevýznamným, a to i nad rámec zákonem stanovených 14 hodin v každém z těchto dvou médií. Výsledný přístup České televize k navrhovatelce v předvolební době je tak možno označit podle názoru soudu v obecné rovině za legitimní a spravedlivý. Dílčí pochybení technického rázu (chyba v grafice pro tzv. 4. volební vlnu předvolebního trackingového výzkumu, z níž navrhovatelka načas vypadla, srov. k tomu bod [51] shora) nemohou samy o sobě představovat protizákonnost.
[71] Soud se nezabýval argumentací navrhovatelky týkající se studentských voleb, neboť ty proběhly v souvislosti s krajskými volbami v roce 2012. Údajná pochybení České televize tak snad mohla ovlivnit výsledky krajských voleb, nikoliv však výsledek voleb do Poslanecké sněmovny v listopadu 2013. Stejně tak se nezabýval tvrzenými pochybeními České televize, ke kterým však mělo dojít až po skončení voleb, a proto nemohly mít na výsledky voleb žádný vliv (nesprávné zobrazení grafiky 6. volební vlny dne 26. 10. 2013, které bylo zveřejněna až v 16:29, tedy po uzavření volebních místností, a to, že Česká televize v povolebním vysílání přeskočila výsledky České pirátské strany a Strany svobodných občanů a zobrazila skutečné volební výsledky SPOZ, srov. více bod [50] shora).
III.
Shrnutí a náklady řízení
[72] Soud uzavírá, že v projednávané věci k žádnému porušení ústavního pořádku ani volebního zákona nedošlo. Vzhledem k tomu, že ani jedna z výtek tvrdících neplatnost volby kandidátů zvolených do Poslanecké sněmovny ve volbách konaných ve dnech 25. a 26. října 2013 není ve smyslu § 87 odst. 5 volebního zákona důvodná, návrh byl podle § 90 s. ř. s. s. ř. s. zamítnut.
[73] Ve shodě s § 90 odst. 3 in fine s. ř. s. s. ř. s. rozhodl soud bez nařízení jednání.
[74] O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 93 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož ve věcech volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu