Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 17 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (22)62 Af 22/2013 - 66.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 Af 22/2013 - 66
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida
Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D a Mgr. Petra Šebka v právní
věci žalobce: Město Šlapanice, se sídlem Šlapanice, Masarykovo nám. 7, zastoupený
JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Brno, Bubeníčkova 502/42, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.2.2013, č.j. 4731/13/5000-24700-710142,
t a k t o :
I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 14.2.2013, č.j.
4731/13/5000- 24700-710142, se zrušuje a věc se vrací žalovanému
k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15.342 Kč
k rukám JUDr. Radka Ondruše, advokáta se sídlem Brno,
Bubeníčkova 502/42, ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[OBRÁZEK]pokračování - 2 - 62Af 22/2013
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce podal ke Krajskému soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí Odvolacího
finančního ředitelství ze dne 14.2.2013, č.j. 4731/13/5000-24700-710142, kterým byl
dle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „daňový řád“), změněn výrok rozhodnutí Finančního úřadu Brno I
ze dne 16.7.2012, č.j. 291940/12/288981708652, co do čísla účtu správce daně, na
nějž má být vyměřená daň zaslána; jinak bylo věcně prvostupňové rozhodnutí
potvrzeno.
I. Podstata věci
Správce daně na základě výsledků daňové kontroly, jejímž účelem bylo
prověření skutečností rozhodných pro stanovení povinnosti odvodu za porušení
rozpočtové kázně u dotace poskytnuté ze strukturálního fondu ERDF (Evropský fond
pro regionální rozvoj) na projekt „Typový projekt – CzechPOINT – kontaktní místo
(Plná verze)“, vyměřil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 70.465 Kč
(a dále stanovil jeho splatnost a číslo účtu, kam je třeba tento odvod zaslat).
V napadeném rozhodnutí žalovaný zamítl žalobcovy námitky ohledně absolutní
neplatnosti Podmínek Rozhodnutí o poskytnutí dotace (dále jen „PODMÍNKY“)
a nezaviněného opožděného předání monitorovací zprávy. Žalovaný vycházel z toho,
že PODMÍNKY nebyly smlouvou mezi příjemcem a poskytovatelem dotace, nýbrž
rozhodnutím, a dále z toho, že v řízení bylo prokázáno, že došlo k porušení rozpočtové
kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových
pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových
pravidlech“). Závěry žalovaného nyní žalobce napadá podanou žalobou.
II. Shrnutí žaloby
Žalobce předně namítá, že jak žalovaný, tak před ním prvostupňový správce
daně, se blíže nevypořádali s tím, že se v případě PODMÍNEK jedná o absolutně
neplatnou smlouvu. Svoji podrobnou argumentaci žalobce opírá o Národní strategii
vlády ČR proti podvodným jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy
EU vydanou na základě usnesení vlády č. 601/2003 Sb. ve znění usnesení vlády
č. 1266/2003, z něhož vyplývá, že poskytnutí dotace je vrchnostenským oprávněním,
tudíž by se v případě těchto PODMÍNEK muselo jednat o smlouvu veřejnoprávní.
Avšak žádná právní norma podle žalobce nepřiznává těmto PODMÍNKÁM
veřejnoprávní charakter smlouvy. Žalobce dále poukazuje na to, že uzavřená
soukromoprávní smlouva nemůže založit sankční veřejnoprávní následek v podobě
odvodu za rozpočtovou nekázeň, a odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ve věci sp. zn. 2 Afs 58/2005 , který vylučuje možnost soukromoprávních ujednání
pokračování - 3 - 62Af 22/2013
v rámci poskytování dotací. Dále žalobce namítá, že již v rámci daňové kontroly
navrhl provedení důkazů (Národní strategie vlády proti podvodným jednáním
poškozující nebo ohrožujícím finanční zájmy EU, usnesení vlády č. 601 ze dne
18.6.2003 a usnesení vlády č. 1266 ze dne 17.12.2003), avšak tyto návrhy byly ze
strany žalovaného zamítnuty; proto žalobce původně (v žalobě) navrhoval tyto důkazy
provést v řízení před zdejším soudem, u jednání soudu však na tomto dokazování již
netrval.
Žalobce ve své argumentaci rovněž odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu o
rozpočtových pravidlech, kde je uvedeno, že možnost poskytování dotací dohodou nad
rámec rozhodnutí poskytovatele musí být upravena samostatným zvláštním zákonem,
avšak takový zákon nebyl do současnosti vydán. Dotace tak mohou být poskytovány
výlučně rozhodnutím poskytovatele, nikoli tedy jiným právním úkonem, tím méně pak
soukromoprávní smlouvou. Žalobce tak má za to, že žalovaný svým postupem
legalizuje absolutně neplatnou smlouvu o podmínkách čerpání dotace, která simuluje
veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí dotace a obsahově rozšiřuje rozhodnutí o
poskytnutí dotace v dané věci, čímž supluje roli zákonodárce.
Žalobce dále namítá, že opožděné předložení monitorovací zprávy bylo
způsobeno časovou tísní celého projektu a Ministerstvo vnitra coby poskytovatel
dotace přes svůj příslib neposkytlo dostatečnou součinnost ohledně prodloužení lhůty
k realizaci projektu. K prokázání tohoto tvrzení žalobce navrhuje výslech
odpovědných pracovníků společnosti C SYSTÉM CZ s.r.o. a Ing. Jana Havránka,
ředitele odboru strukturálních fondů Ministerstva vnitra. Žalobce uvádí, že řádně
požádal o prodloužení termínu ukončení realizace dne 13.10.2009, subjektivně tedy
nebyl v prodlení s předložením závěrečné zprávy, neboť měl za to, že Ministerstvo
vnitra jeho žádosti vyhoví. V souvislosti s tím žalobce namítá, že PODMÍNKY čerpání
dotace obsahující termíny předkládání monitorovacích zpráv jdou nad rámec zákona o
rozpočtových pravidlech.
Žalobce tedy setrvává na názoru, že se nedopustil porušení rozpočtové kázně ve
smyslu § 44 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 3 písm. e) zákona o rozpočtových
pravidlech. S tímto tvrzením se žalovaný podle názoru žalobce nedostatečně
vypořádal.
Žalobce také shledává napadené rozhodnutí v rozporu se zásadou přiměřenosti
zvoleného opatření a poukazuje na to, že použité prostředky nebyly fakticky použity
neoprávněně. Podle žalobce měl tak žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí
přesně vymezit proporcionalitu mezi společenskou škodlivostí a poměrnou výší
stanoveného odvodu za takto vymezené porušení rozpočtové kázně.
Z výše uvedených důvodů se žalobce domáhá zrušení jak napadeného tak jemu
předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. Žalobce setrval na svém procesním
postoji po celou dobu řízení před soudem.
[OBRÁZEK]pokračování - 4 - 62Af 22/2013
III. Shrnutí vyjádření žalovaného
Žalovaný ve svém vyjádření k námitce neplatnosti PODMÍNEK opakuje
argumentaci již obsaženou v napadeném rozhodnutí. K navrhovaným důkazům uvádí,
že žádný z dokumentů, na který se žalobce odvolává, neupravuje postup finančních
úřadů při kontrole, ani nemění podmínky, za kterých byly prostředky ze státního
rozpočtu poskytnuty.
K opožděnému předložení závěrečné monitorovací zprávy žalovaný uvádí, že
pokud příjemce dotace požádal o změnu, ale neobdržel žádné vyjádření od
poskytovatele dotace, neměl relevantního důvodu se domnívat, že mu bude vyhověno,
a měl se tedy řídit původním termínem.
Žalovaný dále uvádí, že právní úprava neposkytuje prostor pro to, aby žalovaný
nebo správce daně mohli tento odvod snížit a odkazuje na znění § 44a odst. 10 zákona
o rozpočtových pravidlech.
Taktéž žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před soudem. Navrhuje soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.
IV. Posouzení věci
Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád
správní, dále jen s.ř.s. ), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s. ), žaloba je
přípustná (§ 65 , § 68 a § 70 s.ř.s. ).
Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno v mezích uplatněných žalobních bodů
dle § 75 odst. 2 s.ř.s. , podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování
žalovaného postupem podle § 75 odst. 1 s.ř.s.
Zdejší soud dospěl k závěru, že v části argumentace je žaloba důvodná.
Žalobce v podané žalobě předně namítal absolutní neplatnost PODMÍNEK;
konstantně přitom setrvává na názoru, že byly soukromoprávní smlouvou uzavřenou
mezi žalobcem a poskytovatelem dotace. Odmítá, že by se v daném případě mohlo
jednat o smlouvu veřejnoprávní. V této klíčové otázce zdejší soud žalobci zapravdu
nedává.
Ze správního spisu, jehož součástí je i rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne
20.7.2009 , vyplynulo, že toto rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo vydáno podle
§ 14 zákona o rozpočtových pravidlech. V tomto rozhodnutí je mimo jiné uvedeno:
„Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí jsou Podmínky poskytnutí dotace ze státního
rozpočtu a prostředků strukturálních fondů ES (dále jen „PODMÍNKY“) potvrzené
podpisem příjemce dotace a výše uvedená žádost o dotaci předložené příjemcem
pokračování - 5 - 62Af 22/2013
dotace. Na poskytnutí dotace není právní nárok. Při porušení PODMÍNEK může být
dotace nebo její část na základě § 44 zákona č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových
pravidlech vymáhána příslušným správcem daně.“.
Již ze samotného textu rozhodnutí o poskytnutí dotace tedy vyplývá, že jeho
nedílnou součástí jsou i připojené PODMÍNKY. Skutečnost, že se jedná o součást
rozhodnutí, je dále zřejmá i ze samotného označení: „Podmínky Rozhodnutí o
poskytnutí dotace“. V části I. bodu 1. PODMÍNEK je rovněž uvedeno, že tyto
PODMÍNKY jsou nedílnou součástí rozhodnutí.
Podle § 14 odst. 4 písm. g) zákona o rozpočtových pravidlech vyhoví-li
poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, vydá
písemné rozhodnutí, které obsahuje případné další podmínky, které musí příjemce v
souvislosti s použitím dotace nebo návratné finanční výpomoci splnit. Charakter
právního rámce poskytnutí dotace instruktivně osvětluje Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 21.7.2005 ve věci sp. zn. 2 Afs 58/2005 , když akcentuje, že
„…příjemce přijímá určité dobrodiní ze strany státu a jakousi protivahou tohoto
dobrodiní není – jako je tomu ve vztazích občanskoprávních, či obecněji
soukromoprávních – jeho protiplnění ve prospěch poskytovatele dotace, ale právě
akceptace podmínek, za nichž je dotace přijímána. Pokud tedy (…příjemce…, pozn.
zdejšího soudu) přijal dotaci a pokud se podařilo … prokázat, že (…příjemce…, pozn.
zdejšího soudu) byl seznámen s podmínkami poskytnutí dotace, pak byl (…příjemce…,
pozn. zdejšího soudu) těmito Podmínkami vázán v té podobě, v jaké s nimi byl
seznámen.“. Takto tedy nutně vnímá charakter vztahu, na jehož základě byla dotace
poskytnuta, i zdejší soud.
Tento přístup není přístupem nikterak překvapivým, neboť právní závěr, podle
něhož na rozdíl od vztahů občanskoprávních (tedy soukromoprávních), kde jsou si
jejich účastníci v zásadě rovni, při poskytování dotace dochází fakticky ke stanovení
souboru podmínek poskytnutí dotace poskytovatelem a veškerá volnost příjemce
spočívá v možnosti tyto podmínky akceptovat či odmítnout, a tedy soukromoprávní
prvek vzájemného vztahu poskytovatele a příjemce dotace tu splněn není, plyne i
z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22.5.2008 ve věci sp. zn. 2 Afs
49/2007 i z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21.5.2008
ve věci sp. zn. Konf 31/2007 .
Že by na „platnost“ (resp. „závaznost“) PODMÍNEK, jejichž nedodržení je ve
vztahu k žalobci dovozováno, mělo být nahlíženo prismatem soukromého práva, jak
nesprávně dovozuje žalobce, ostatně vylučují i rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 7.11.2013 ve věci sp. zn. 9 Afs 38/2013 a ze dne 12.12.2013 ve věci sp. zn. 1
Afs 66/2013; v tamních věcech se Nejvyšší správní soud vyjadřuje k charakteru
smlouvy o poskytnutí dotace uzavřené mezi regionální radou regionu soudržnosti a
příjemcem dotace zcela zřetelně tak, že jde o vztah veřejnoprávní.
[OBRÁZEK]pokračování - 6 - 62Af 22/2013
Již se shora uvedeného je jasně patrno, že jak samotné rozhodnutí o poskytnutí
dotace, tak PODMÍNKY, na které toto rozhodnutí zřetelně odkazuje a které jsou tak
součástí samotného rozhodnutí, společně utvářejí pravidla, jež jsou pravidly
závaznými jak pro poskytovatele dotace, tak pro příjemce (tu tedy pro žalobce).
Na základě takto stanovených pravidel, jež je třeba pokládat za pravidla
vzájemně odsouhlasená poskytovatelem dotace i jejím příjemcem, probíhá poskytnutí
dotace i její čerpání. PODMÍNKY samotné tudíž nemají formu interního normativního
aktu, návodů a příruček, jak dovozuje žalobce, ani není vadou (jež by měla vyvolávat
nezávaznost PODMÍNEK či jejich „neplatnost“), že nebyly formálně vtěleny přímo do
textu rozhodnutí.
Samotná skutečnost, že formalizované rozhodnutí o poskytnutí dotace
v podstatě obsahuje dva dokumenty, které společně splňují všechny náležitosti
stanovené v § 14 odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech a zákon jejich existenci a
oddělenost jistým způsobem i předvídá, není v rozporu se zákonem a nemůže být o ni
opírána důvodnost žaloby v té části, kde žalobce namítá „neplatnost“ PODMÍNEK.
Zdejší soud v této dílčí otázce uzavírá, že podmínky pro udělení dotace ve
smyslu § 14 odst. 4 písm. g) zákona o rozpočtových pravidlech byly stanoveny již
rozhodnutím poskytovatele dotace o udělení dotace, jehož součástí byly i
PODMÍNKY. Zároveň nelze zpochybnit, že žalobce s nimi byl seznámen; to plyne již
z podpisu starosty města Ing. Jaroslava Klašky. Za tohoto stavu není důvodu, pro který
by žalobce neměl být pravidly obsaženými v PODMÍNKÁCH vázán a nelze dát
žalobci zapravdu, že tyto PODMÍNKY „v podstatě neexistovaly, neboť byly neplatně
uzavřeny“. Argumentaci žalobce v tomto směru pokládá zdejší soud za zřetelně
účelovou a již ze shora uvedeného za nedůvodnou.
Žalobce v podané žalobě dále namítal, že nedošlo k prodlení s předložením
závěrečné zprávy, neboť oznámil poskytovateli dotace v předstihu, že není schopen
dodržet původně stanovený termín ukončení realizace projektu, a spolu s tím zažádal o
možnost prodloužení lhůty do 30.10.2009. Skutečnost, že Ministerstvo vnitra rozhodlo
se zpožděním, nelze podle žalobce přičítat k tíži příjemce dotace.
Ani v této konstrukci zdejší soud žalobci nedává zapravdu. Opožděným
předložením monitorovací zprávy k porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1
písm. a) ve spojení s § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech došlo. Podle § 44
odst. 1 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech je porušením rozpočtové kázně
neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních
prostředků státu. Podle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech je
neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních
prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních
pokračování - 7 - 62Af 22/2013
aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla
porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o
poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné
peněžní prostředky poskytnuty, porušení účelu nebo podmínek, za kterých byly
prostředky zařazeny do státního rozpočtu nebo přesunuty rozpočtovým opatřením a v
rozporu se stanoveným účelem nebo podmínkami vydány; dále se jím rozumí i to,
nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity… .
Neoprávněným použitím peněžních prostředků je tedy jakékoli jejich použití
v rozporu s pravidly pro jejich poskytnutí a čerpání. Pod neoprávněné použití
peněžních prostředků lze obecně řadit všechny případy porušení (jakékoli) povinnosti,
jež byla příjemci (tu žalobci) uložena poskytovatelem dotace a s níž byl příjemce
dotace seznámen. Pak tedy i v případě opožděného dodání monitorovací zprávy došlo
k porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. a) zákona o rozpočtových
pravidlech, neboť v PODMÍNKÁCH, konkrétně v části III. bodu 3. PODMÍNEK je
uvedeno pravidlo, podle kterého „…Příjemce je povinen předložit CRR pravdivé a
úplné informace o průběhu realizace projektu prostřednictvím závěrečné monitorovací
zprávy. Závěrečnou monitorovací zprávu spolu se zjednodušenou žádostí o platbu a
vyúčtováním příjemce předkládá CRR do dvaceti pracovních dnů po ukončení
realizace projektu…“.
I tu se přitom dobře uplatní argumenty zdejšího soudu použité již shora, a sice
že PODMÍNKY upravovaly pravidla poskytnutí a čerpání dotace a že příjemce dotace
(tu žalobce) byl s PODMÍNKAMI seznámen, a nadto i argument, že příjemce dotace
(tu žalobce) svým podpisem stvrdil souhlas s jejich dodržováním; na konci textu
(žalobcem podepsaných) PODMÍNEK žalobce výslovně přijímá všechny stanovené
podmínky, vyslovuje s nimi souhlas a zavazuje se k jejich splnění.
Žalobce měl monitorovací zprávu předložit do 13.11.2009 (do dvaceti
pracovních dnů po ukončení realizace projektu), předložil ji však až dne 23.11.2009.
Jednalo se tedy o opožděné předložení monitorovací zprávy. Tato skutečnost není
mezi žalobcem a žalovaným spornou; sporu je o důsledky takto opožděného
předložení monitorovací zprávy (žalobce argumentuje tak, že s ohledem na okolnosti
jejího předložení „subjektivně v prodlení nebyl“).
Žalobce opožděným předložením monitorovací zprávy podle zdejšího soudu
skutečně porušil část III. bod 3. PODMÍNEK. Skutečnost, že žalobce požádal o
prodloužení lhůty k realizaci projektu (nehledě k tomu, že se tak stalo dva dny před
uplynutím původní lhůty), avšak do uplynutí lhůty pro realizaci projektu se k ní
Ministerstvo vnitra nevyjádřilo, není z pohledu závěru o porušení dotačních pravidel
jakkoli relevantní. Žádný „subjektivní nedostatek prodlení“ dovozovat nelze. Pravidla
poskytnutí a čerpání dotace byla v PODMÍNKÁCH stanovena zřetelně a pro příjemce
(tu pro žalobce) závazně. Soud může žalobci rozumět v jeho názoru, že opožděné
[OBRÁZEK]pokračování - 8 - 62Af 22/2013
předložení monitorovací zprávy v řádech několika málo dnů není významným
porušením, to však neznamená, že by tímto jednáním nebyla porušena rozpočtová
kázeň ve smyslu zákona o rozpočtových pravidlech. Jak ovšem bude uvedeno níže,
může být (a měla by i být) tato skutečnost významná z pohledu úvah ohledně
konkrétní výše odvodu.
Žalobcem namítaná skutečnost, že lhůta stanovená v rozhodnutí byla objektivně
nesplnitelná, nemá s ohledem na jeho souhlas s PODMÍNKAMI vliv na to, že došlo
k porušení rozpočtové kázně.
Za tohoto stavu nebylo třeba (nad rámec nakonec žalobcem navrhovaných
důkazů) přistupovat k výslechu zaměstnanců společnosti C SYSTÉM CZ s.r.o., kteří
by nesplnitelnost v původním termínu potvrdili. Ani nebylo třeba dokazovat
výslechem svědka Ing. Jana Havránka, ředitele odboru strukturálních fondů
Ministerstva vnitra, k otázce důvodů, pro které nebylo žalobcově žádosti o prodloužení
termínu vyhověno. Žádné ze skutkových zjištění, jež by z takto opatřených důkazů
mohla vyplynout, by na opožděnosti předložení monitorovací zprávy ničeho
nezměnilo. Prodlení s jejím předložením prokázáno buď je nebo není a k úvahám
ohledně dělení takového prodlení na „objektivní prodlení“ a „subjektivní prodlení“
není žádného místa. V posuzované věci prodlení prokázáno bylo.
Žalobce se snaží navodit dojem, že důvodnost žaloby v této dílčí otázce by měla
být dovozena z prejudikatury, na kterou odkazuje. Podle zdejšího soudu jde o odkazy
marné – zčásti jde o prejudikaturu neaplikovatelnou, zčásti využitelnou naopak proti
žalobcově argumentaci.
Pokud jde o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.5.2011 ve věci sp.
zn. 1 Afs 24/2011 , ten se týká aplikace zákona č. 486/1990 Sb. , kde pojem
neoprávněné použití peněžních prostředků nebyl specifikován; v nyní posuzované věci
je tento pojem zákonem definován.
Ani závěry podávané z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15.8.2012
ve věci sp. zn. 1 Afs 15/2012 nejsou argumentačně přiléhavé; tvrzení, že žalobce
neměl pochybnosti o tom, že jeho postup je v souladu se zákonem, a tedy že by snad
právní názor obsažený v právě uvedeném rozsudku měl být žalobci ku prospěchu, je
účelové. Z ničeho totiž neplyne, že by se žalobci od kohokoli dostalo jakéhokoli
ujištění, že monitorovací zprávu nepředkládá opožděně. Aplikovat by bylo lze nejvýše
ten z argumentů použitých v uvedeném rozsudku, podle něhož za dodržení všech
podmínek dotací jsou výlučně odpovědni jejich příjemci, jeho aplikovatelnost však
potvrzuje závěr žalovaného.
Argumentačně neobstojí ani odkaz žalobce na rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 16.7.2008 ve věci sp. zn. 9 Afs 202/2007 a ze dne 11.11.2010 ve věci sp.
[OBRÁZEK]pokračování - 9 - 62Af 22/2013
zn. 1 Afs 77/2010 ; na pravidlu plynoucím z PODMÍNEK, jež mělo být porušeno, totiž
nelze shledávat nic neurčitého či nejasného. Dovozuje-li žalobce, že projekt nebyl ve
stanoveném termínu realizovatelným, a tedy bylo třeba termín prodloužit, čímž by se
prodloužila i lhůta pro předložení monitorovací zprávy, nejde o žádnou neurčitost či
nejasnost původně stanoveného pravidla (ohledně termínu realizace), jež by v případ
sporu o výklad měla být vykládána v žalobcův prospěch.
Konečně ani odkazem na rozhodnutí (dnešního) Soudního dvora ze dne
21.6.2007 ve věci C-158/06 „Stichting ROM-projecten vs. Staatssecretaris van
Economische Zaken“ žalobce zdejší soud nepřesvědčí o důvodnosti žaloby; na věc
aplikovatelným není toto rozhodnutí již z toho důvodu, že v posuzované věci byla
pravidla poskytnutí a čerpání dotace žalobci předem známa.
Žalobce dále namítá, že žalovaný měl v odůvodnění napadeného rozhodnutí
přesně vymezit proporcionalitu mezi společenskou škodlivostí a poměrnou výší
stanoveného odvodu za takto vymezené porušení rozpočtové kázně, tedy že měl
zkoumat závažnost žalobcova pochybení a nikoli vyměřit „paušální“ odvod v nejvyšší
částce, v jaké jej vyměřit mohl.
Žalovaný zastává názor, správce daně kontroluje stanovené podmínky
poskytovatele a nemá žádné právo posuzovat je jako formální, nebo méně formální,
pokud tak neučiní poskytovatel. Pokud poskytovatel v souladu s § 14 odst. 5 zákona o
rozpočtových pravidlech neoznačí podmínku jako méně závažnou, správce daně nemá
právo ji takto upravovat a tím upravovat odvod dotačních prostředků. Soud však
dospěl k závěru, že tento názor žalovaného je nesprávný, a v této části žalobní
argumentace dává zapravdu žalobci.
Podle § 44a odst. 8 zákona o rozpočtových pravidlech správu odvodů za
porušení rozpočtové kázně a penále vykonávají územní finanční orgány podle
zvláštního právního předpisu. Odvod a penále lze vyměřit do deseti let od 1. ledna
roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně.
Podle § 44a odst. 3 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech fyzická osoba
nebo právnická osoba jiná než stát, která porušila rozpočtovou kázeň, je povinna
provést prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu odvod za porušení
rozpočtové kázně do státního rozpočtu, jestliže porušila rozpočtovou kázeň podle § 44
odst. 1 písm. b) tím, že neoprávněně použila nebo zadržela peněžní prostředky podle
§ 44 odst. 2 písm. h).
Podle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech je neoprávněným
použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu,
prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu
nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost
pokračování - 10 - 62Af 22/2013
stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto
prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky
poskytnuty; dále se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky
použity.
Podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech činí odvod za
porušení rozpočtové kázně v ostatních případech částku, v jaké byla porušena
rozpočtová kázeň.
Podle zdejšího soudu je při stanovení výše odvodu nutné zohlednit, nakolik a
s jakými důsledky byla rozpočtová kázeň porušena, popř. i to, co takové porušení
způsobilo; přestože důvody a okolnosti porušení nemohou zásadně vyvracet samotný
závěr o porušení (porušení prokázáno bylo - k tomu argumentace zdejšího soudu
shora), mohou a zpravidla i musí, jsou-li příjemcem dotace namítány, být
zohledňovány při stanovení výše odvodu.
Posouzení rozsahu a dalším podstatným okolnostem porušení rozpočtové kázně
se podle názoru zdejšího soudu nemůže správce daně (a tedy ani žalovaný) vyhnout
ani poukazem na možnost poskytovatele při tvorbě podmínek nebo v průběhu
realizace projektu stanovit, které porušení podmínek má být kvalifikováno jako méně
závažné. Tato možnost vyplývala pro daný projekt ze zákona o rozpočtových
pravidlech. Podle § 14 odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech v rozhodnutí o
dotaci, jejíž součástí jsou peněžní prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu kryté z
rozpočtu Evropské unie [§ 44 odst. 2 písm. b) a d)] nebo peněžní prostředky
poskytnuté ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které mají být kryty
prostředky z rozpočtu Evropské unie [§ 44 odst. 2 písm. f)], může poskytovatel
stanovit, že nesplnění podmínek podle odstavce 3 písm. g) nebo některých z nich bude
postiženo odvodem za porušení rozpočtové kázně nižším, než kolik činí celková částka
dotace. Může též stanovit, že takovýmto nižším odvodem budou postižena méně
závažná nesplnění podmínek podle odstavce 3 písm. g) nebo některých z nich. V tom
případě stanoví, která to jsou. Při postupu podle tohoto odstavce poskytovatel v
rozhodnutí o dotaci vždy stanoví u všech jednotlivých podmínek, jejichž nesplnění
bude postiženo nižším odvodem, a u všech jednotlivých méně závažných nesplnění v
rozhodnutí uvedených, kolik procent z celkové částky dotace bude odvod za porušení
rozpočtové kázně činit. Podle tohoto odstavce poskytovatel postupuje, umožňuje-li to
právo Evropských společenství.
Z právní úpravy odvodu za porušení rozpočtové kázně podle zdejšího soudu
vyplývá, že se jedná o odvod za porušení právní povinnosti; proto musí stanovení
odvodu v konkrétní výši jako následek porušení právní povinnosti splňovat základní
zásadu proporcionality zásahu veřejné moci do subjektivních veřejných práv a to bez
ohledu na to, že poskytovatel nestanovil, které porušení rozpočtové kázně má být
postiženo jako méně závažné. Tomuto požadavku ostatně odpovídá právě dikce § 44a
pokračování - 11 - 62Af 22/2013
odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech – správné stanovení odvodu proto
musí obsahovat posouzení rozsahu porušení rozpočtové kázně. Zásada proporcionality
odvodu ve vztahu k rozsahu porušení rozpočtové kázně tak vyplývá přímo
z citovaného § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech – a měla být
aplikována.
Promítl-li tedy žalovaný do napadeného rozhodnutí názor, podle něhož není
oprávněn přizpůsobit výši odvodu závažnosti porušení rozpočtové kázně a stanovit jej
v poměrné výši, zdejší soud je názoru opačného. Nic na to nemění ani argumentace
žalovaného, že „postupuje podle daňového řádu“, neboť jedním ze základních
pravidel, na nichž stojí daňový řád, je pravidlo, podle něhož daň musí být stanovena ve
správné výši. V posuzované věci nemohl být odvod stanoven ve správné výši, nebyla-
li zohledněna závažnost a ostatní důsledky a okolnosti žalobcova porušení rozpočtové
kázně.
Z rozpočtových pravidel tedy podle zdejšího soudu přímo neplyne, že částkou,
v jaké byla porušena rozpočtová pravidla, je třeba vždy rozumět celou poskytnutou
dotaci. K závěru, že je třeba zkoumat finanční dopady konkrétního pochybení a brát
v úvahu jeho závažnost, dospívá ostatně i judikatura. Nejvyšší správní soud takto
zřetelně judikoval v rozsudku ze dne 31.3.2014 ve věci sp. zn. 2 Afs 49/2013 . V něm
se také vyjádřil ke své judikatuře dřívější; mimo jiné uvedl, že v rozsudku ze dne
25.6.2008 ve věci sp. zn. 9 Afs 1/2008 řešil případ, kdy se příjemce dotace odchýlil od
stanovených dotačních podmínek při poskytování záloh, a vyslovil, že oporou pro
odvod sankčního charakteru nemůže být pouze formální zjištění vystavení zálohových
faktur, bez zkoumání faktického nakládání s prostředky. V rozsudku ze dne 11.6.2009
ve věci sp. zn. 7 Afs 107/2008 posuzoval případ opožděného vrácení nevyčerpaných
prostředků státního rozpočtu a vyslovil, že ze znění § 44 odst. 2 rozpočtových pravidel
je zřejmý úmysl zákonodárce odvést při porušení rozpočtové kázně do státního
rozpočtu odvod ve stejné výši, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena, tedy i úmysl
zohlednit při stanovení výše odvodu i tu část peněžních prostředků, které byly čerpány
v souladu s dohodnutými či stanovenými podmínkami. V rozsudku ze dne 11.6.2009
ve věci sp. zn. 7 Afs 107/2008 přitom Nejvyšší správní soud odlišil tento případ od
rozsudku ze dne 29.8.2008 ve věci sp. zn. 5 Afs 70/2007 , v němž byl naopak
předepsán odvod v případě, kdy příjemce dotace porušoval ve značném rozsahu a po
celou dobu čerpání dotace její podmínky a kde byl odvod v plné výši důvodný.
V každém konkrétním případě je tedy zapotřebí vážit, zda je důvod k odvodu
v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či k odvodu
nižšímu, odpovídajícímu pouze konkrétnímu dílčímu pochybení a jeho okolnostem.
Pokud tedy žalovaný (a před ním prvostupňový správce daně) dospěl k závěru, že se
závažnosti zjištěného pochybení ve vztahu k výši odvodu zabývat nemusí, resp. snad
ani nesmí, a tedy že nebylo možno vyměřit odvod poměrnou částí, neboť poskytovatel
dotace žádný poměr či proporcionální možnost v rozhodnutí nestanovil (souhrnně na
[OBRÁZEK]pokračování - 12 - 62Af 22/2013
str. 14 napadeného rozhodnutí), zatížil své rozhodnutí nezákonností založenou
nesprávným výkladem § 44a zákona o rozpočtových pravidlech; to je důvodem ke
zrušení napadeného rozhodnutí a k vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení (§ 78
odst. 1 a § 78 odst. 4 s.ř.s. ).
Třeba dodat, že žalobce rovněž namítal v řadě ohledů nepřezkoumatelnost
napadeného rozhodnutí. Pokud argumentoval tak, že vypořádání námitky ohledně
„neplatnosti“ (a tedy neaplikovatelnosti) PODMÍNEK, která byla uplatněna
v odvolacím řízení, je nepřezkoumatelné, v tom mu zdejší soud zapravdu nedává.
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nespočívá v dílčích nedostatcích
odůvodnění, nýbrž ve vadách skutkových zjištění, o které jsou opřeny rozhodovací
důvody (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.12.2003 ve věci sp. zn. 2 Ads
58/2003). Z pohledu přezkoumatelnosti rozhodnutí je podstatné, že z odůvodnění
rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za
liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč
považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými
řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými
úvahami se řídil při hodnocení důkazů (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne
26.2.1993 ve věci sp. zn. 6 A 48/92 , publ. SJS 27/0, SP č. 27/1994). V testu
přezkoumatelnosti přitom napadené rozhodnutí podle zdejšího soudu obstojí.
Nosnými důvody napadeného rozhodnutí jsou vyvrácení argumentace žalobce
ohledně výše nezpůsobilého výdaje (str. 5 napadeného rozhodnutí), vyložení podstaty
porušení pravidel dotace ze strany žalobce (str. 6 a 11 napadeného rozhodnutí),
odmítnutí argumentu ohledně „neplatnosti“ PODMÍNEK (str. 89 a 10. napadeného
rozhodnutí) a vypořádání návrhů na dokazování (od str. 12 napadeného rozhodnutí).
Žalovaný tedy v napadeném rozhodnutí srozumitelně osvětlil, co jej vedlo k závěru o
porušení rozpočtové kázně žalobcem, a srozumitelně reagoval na argumenty žalobce
ohledně nepoužitelnosti PODMÍNEK, v nichž bylo obsaženo pravidlo, jež žalobce
porušil.
Dílčí nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou lze přece jen dovodit,
však souvisí se shora dovozenou nezákonností; v důsledku nesprávného právního
názoru, že se závažnosti zjištěného pochybení ve vztahu k výši odvodu zabývat
nemusí, žalovaný nedostál povinnosti dostatečně odůvodnit rozsah porušení
rozpočtové kázně a tomu odpovídající výši odvodu. V této části žalobní argumentace
dává zdejší soud tedy žalobci rovněž zapravdu; tato nepřezkoumatelnost však není
důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť je až důvodem odvozeným od
nezákonného právního názoru, podle něhož se žalovaný touto otázkou zabývat
nemusel, pro který je napadené rozhodnutí rušeno.
[OBRÁZEK]pokračování - 13 - 62Af 22/2013
V. Shrnutí závěrů
S ohledem na to, že žalovaný zaujal nesprávný právní názor na nutnost
odůvodnění konkrétní výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, absentují v žalobou
napadeném rozhodnutí přezkoumatelné úvahy k odůvodnění výše odvodu.
Zdejší soud proto žalobou napadené rozhodnutí jako nezákonné podle § 78 odst.
1 s.ř.s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu
řízení. V něm je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto
rozhodnutí (§ 78 odst. 5 s.ř.s. ); bude se tedy zabývat výší odvodu, konkrétně bude
muset uvážit o veškeré k tomu se vážící argumentaci, kterou na svoji obranu žalobce
snesl. Otázku případného zrušení prvostupňového rozhodnutí nechť posoudí žalovaný
v dalším řízení.
VI. Náklady řízení
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první s. ř. s. s. ř. s. , podle
něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl.
Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má podle § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na
náhradu nákladů řízení. Žalovaný ve věci úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovaný byl zavázán povinností zaplatit žalobci náhradu nákladů
řízení, které spočívají v zaplaceném soudní poplatku za žalobu (3 000 Kč) společně s
náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 3 100 Kč spočívající
v převzetí a přípravě zastoupení, v sepsání žaloby a v účasti na jednání soudu dne
29.5.2014 (§ 11 odst. 1 písm. a/ , d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu,
ve znění od 1.1.2013), společně se třemi režijními paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 3
citované vyhlášky) a částkou odpovídající výši daně z přidané hodnoty, neboť
zdejšímu soudu bylo prokázáno, že advokát – zástupce žalobce je plátcem DPH,
celkem tedy 3 000 Kč + 12 342 Kč, tedy 15 342 Kč. K zaplacení byla neúspěšnému
žalovanému stanovena přiměřená lhůta.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty
pokračování - 14 - 62Af 22/2013
nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy
mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 29. května 2014
David Raus předseda senátu