Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Af 22/2013 - 66

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida

Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D a Mgr. Petra Šebka v právní

věci žalobce: Město Šlapanice, se sídlem Šlapanice, Masarykovo nám. 7, zastoupený

JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Brno, Bubeníčkova 502/42, proti

žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě

proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.2.2013, č.j. 4731/13/5000-24700-710142,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 14.2.2013, č.j.

4731/13/5000- 24700-710142, se zrušuje a věc se vrací žalovanému

k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15.342 Kč

k rukám JUDr. Radka Ondruše, advokáta se sídlem Brno,

Bubeníčkova 502/42, ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[OBRÁZEK]pokračování - 2 - 62Af 22/2013

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal ke Krajskému soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí Odvolacího

finančního ředitelství ze dne 14.2.2013, č.j. 4731/13/5000-24700-710142, kterým byl

dle , daňový řád, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „daňový řád“), změněn výrok rozhodnutí Finančního úřadu Brno I

ze dne 16.7.2012, č.j. 291940/12/288981708652, co do čísla účtu správce daně, na

nějž má být vyměřená daň zaslána; jinak bylo věcně prvostupňové rozhodnutí

potvrzeno.

I. Podstata věci

Správce daně na základě výsledků daňové kontroly, jejímž účelem bylo

prověření skutečností rozhodných pro stanovení povinnosti odvodu za porušení

rozpočtové kázně u dotace poskytnuté ze strukturálního fondu ERDF (Evropský fond

pro regionální rozvoj) na projekt „Typový projekt – CzechPOINT – kontaktní místo

(Plná verze)“, vyměřil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 70.465 Kč

(a dále stanovil jeho splatnost a číslo účtu, kam je třeba tento odvod zaslat).

V napadeném rozhodnutí žalovaný zamítl žalobcovy námitky ohledně absolutní

neplatnosti Podmínek Rozhodnutí o poskytnutí dotace (dále jen „PODMÍNKY“)

a nezaviněného opožděného předání monitorovací zprávy. Žalovaný vycházel z toho,

že PODMÍNKY nebyly smlouvou mezi příjemcem a poskytovatelem dotace, nýbrž

rozhodnutím, a dále z toho, že v řízení bylo prokázáno, že došlo k porušení rozpočtové

kázně ve smyslu , o rozpočtových

pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových

pravidlech“). Závěry žalovaného nyní žalobce napadá podanou žalobou.

II. Shrnutí žaloby

Žalobce předně namítá, že jak žalovaný, tak před ním prvostupňový správce

daně, se blíže nevypořádali s tím, že se v případě PODMÍNEK jedná o absolutně

neplatnou smlouvu. Svoji podrobnou argumentaci žalobce opírá o Národní strategii

vlády ČR proti podvodným jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy

EU vydanou na základě usnesení vlády č. 601/2003 Sb. ve znění usnesení vlády

č. 1266/2003, z něhož vyplývá, že poskytnutí dotace je vrchnostenským oprávněním,

tudíž by se v případě těchto PODMÍNEK muselo jednat o smlouvu veřejnoprávní.

Avšak žádná právní norma podle žalobce nepřiznává těmto PODMÍNKÁM

veřejnoprávní charakter smlouvy. Žalobce dále poukazuje na to, že uzavřená

soukromoprávní smlouva nemůže založit sankční veřejnoprávní následek v podobě

odvodu za rozpočtovou nekázeň, a odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu

ve věci sp. zn. , který vylučuje možnost soukromoprávních ujednání

pokračování - 3 - 62Af 22/2013

v rámci poskytování dotací. Dále žalobce namítá, že již v rámci daňové kontroly

navrhl provedení důkazů (Národní strategie vlády proti podvodným jednáním

poškozující nebo ohrožujícím finanční zájmy EU, usnesení vlády č. 601 ze dne

18.6.2003 a usnesení vlády č. 1266 ze dne 17.12.2003), avšak tyto návrhy byly ze

strany žalovaného zamítnuty; proto žalobce původně (v žalobě) navrhoval tyto důkazy

provést v řízení před zdejším soudem, u jednání soudu však na tomto dokazování již

netrval.

Žalobce ve své argumentaci rovněž odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu o

rozpočtových pravidlech, kde je uvedeno, že možnost poskytování dotací dohodou nad

rámec rozhodnutí poskytovatele musí být upravena samostatným zvláštním zákonem,

avšak takový zákon nebyl do současnosti vydán. Dotace tak mohou být poskytovány

výlučně rozhodnutím poskytovatele, nikoli tedy jiným právním úkonem, tím méně pak

soukromoprávní smlouvou. Žalobce tak má za to, že žalovaný svým postupem

legalizuje absolutně neplatnou smlouvu o podmínkách čerpání dotace, která simuluje

veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí dotace a obsahově rozšiřuje rozhodnutí o

poskytnutí dotace v dané věci, čímž supluje roli zákonodárce.

Žalobce dále namítá, že opožděné předložení monitorovací zprávy bylo

způsobeno časovou tísní celého projektu a Ministerstvo vnitra coby poskytovatel

dotace přes svůj příslib neposkytlo dostatečnou součinnost ohledně prodloužení lhůty

k realizaci projektu. K prokázání tohoto tvrzení žalobce navrhuje výslech

odpovědných pracovníků společnosti C SYSTÉM CZ s.r.o. a Ing. Jana Havránka,

ředitele odboru strukturálních fondů Ministerstva vnitra. Žalobce uvádí, že řádně

požádal o prodloužení termínu ukončení realizace dne 13.10.2009, subjektivně tedy

nebyl v prodlení s předložením závěrečné zprávy, neboť měl za to, že Ministerstvo

vnitra jeho žádosti vyhoví. V souvislosti s tím žalobce namítá, že PODMÍNKY čerpání

dotace obsahující termíny předkládání monitorovacích zpráv jdou nad rámec zákona o

rozpočtových pravidlech.

Žalobce tedy setrvává na názoru, že se nedopustil porušení rozpočtové kázně ve

smyslu § 44 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 3 písm. e) zákona o rozpočtových

pravidlech. S tímto tvrzením se žalovaný podle názoru žalobce nedostatečně

vypořádal.

Žalobce také shledává napadené rozhodnutí v rozporu se zásadou přiměřenosti

zvoleného opatření a poukazuje na to, že použité prostředky nebyly fakticky použity

neoprávněně. Podle žalobce měl tak žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí

přesně vymezit proporcionalitu mezi společenskou škodlivostí a poměrnou výší

stanoveného odvodu za takto vymezené porušení rozpočtové kázně.

Z výše uvedených důvodů se žalobce domáhá zrušení jak napadeného tak jemu

předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. Žalobce setrval na svém procesním

postoji po celou dobu řízení před soudem.

[OBRÁZEK]pokračování - 4 - 62Af 22/2013

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

Žalovaný ve svém vyjádření k námitce neplatnosti PODMÍNEK opakuje

argumentaci již obsaženou v napadeném rozhodnutí. K navrhovaným důkazům uvádí,

že žádný z dokumentů, na který se žalobce odvolává, neupravuje postup finančních

úřadů při kontrole, ani nemění podmínky, za kterých byly prostředky ze státního

rozpočtu poskytnuty.

K opožděnému předložení závěrečné monitorovací zprávy žalovaný uvádí, že

pokud příjemce dotace požádal o změnu, ale neobdržel žádné vyjádření od

poskytovatele dotace, neměl relevantního důvodu se domnívat, že mu bude vyhověno,

a měl se tedy řídit původním termínem.

Žalovaný dále uvádí, že právní úprava neposkytuje prostor pro to, aby žalovaný

nebo správce daně mohli tento odvod snížit a odkazuje na znění § 44a odst. 10 zákona

o rozpočtových pravidlech.

Taktéž žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před soudem. Navrhuje soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Posouzení věci

Žaloba byla podána včas ( , soudní řád

správní, dále jen ), osobou k tomu oprávněnou ( ), žaloba je

přípustná ( , a ).

Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno v mezích uplatněných žalobních bodů

dle , podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování

žalovaného postupem podle

Zdejší soud dospěl k závěru, že v části argumentace je žaloba důvodná.

Žalobce v podané žalobě předně namítal absolutní neplatnost PODMÍNEK;

konstantně přitom setrvává na názoru, že byly soukromoprávní smlouvou uzavřenou

mezi žalobcem a poskytovatelem dotace. Odmítá, že by se v daném případě mohlo

jednat o smlouvu veřejnoprávní. V této klíčové otázce zdejší soud žalobci zapravdu

nedává.

Ze správního spisu, jehož součástí je i rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne

20.7.2009 , vyplynulo, že toto rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo vydáno podle

§ 14 zákona o rozpočtových pravidlech. V tomto rozhodnutí je mimo jiné uvedeno:

„Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí jsou Podmínky poskytnutí dotace ze státního

rozpočtu a prostředků strukturálních fondů ES (dále jen „PODMÍNKY“) potvrzené

podpisem příjemce dotace a výše uvedená žádost o dotaci předložené příjemcem

pokračování - 5 - 62Af 22/2013

dotace. Na poskytnutí dotace není právní nárok. Při porušení PODMÍNEK může být

dotace nebo její část na základě , o rozpočtových

pravidlech vymáhána příslušným správcem daně.“.

Již ze samotného textu rozhodnutí o poskytnutí dotace tedy vyplývá, že jeho

nedílnou součástí jsou i připojené PODMÍNKY. Skutečnost, že se jedná o součást

rozhodnutí, je dále zřejmá i ze samotného označení: „Podmínky Rozhodnutí o

poskytnutí dotace“. V části I. bodu 1. PODMÍNEK je rovněž uvedeno, že tyto

PODMÍNKY jsou nedílnou součástí rozhodnutí.

Podle § 14 odst. 4 písm. g) zákona o rozpočtových pravidlech vyhoví-li

poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, vydá

písemné rozhodnutí, které obsahuje případné další podmínky, které musí příjemce v

souvislosti s použitím dotace nebo návratné finanční výpomoci splnit. Charakter

právního rámce poskytnutí dotace instruktivně osvětluje Nejvyšší správní soud

v rozsudku ze dne 21.7.2005 ve věci sp. zn. , když akcentuje, že

„…příjemce přijímá určité dobrodiní ze strany státu a jakousi protivahou tohoto

dobrodiní není – jako je tomu ve vztazích občanskoprávních, či obecněji

soukromoprávních – jeho protiplnění ve prospěch poskytovatele dotace, ale právě

akceptace podmínek, za nichž je dotace přijímána. Pokud tedy (…příjemce…, pozn.

zdejšího soudu) přijal dotaci a pokud se podařilo … prokázat, že (…příjemce…, pozn.

zdejšího soudu) byl seznámen s podmínkami poskytnutí dotace, pak byl (…příjemce…,

pozn. zdejšího soudu) těmito Podmínkami vázán v té podobě, v jaké s nimi byl

seznámen.“. Takto tedy nutně vnímá charakter vztahu, na jehož základě byla dotace

poskytnuta, i zdejší soud.

Tento přístup není přístupem nikterak překvapivým, neboť právní závěr, podle

něhož na rozdíl od vztahů občanskoprávních (tedy soukromoprávních), kde jsou si

jejich účastníci v zásadě rovni, při poskytování dotace dochází fakticky ke stanovení

souboru podmínek poskytnutí dotace poskytovatelem a veškerá volnost příjemce

spočívá v možnosti tyto podmínky akceptovat či odmítnout, a tedy soukromoprávní

prvek vzájemného vztahu poskytovatele a příjemce dotace tu splněn není, plyne i

z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22.5.2008 ve věci sp. zn. 2 Afs

49/2007 i z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21.5.2008

ve věci sp. zn. .

Že by na „platnost“ (resp. „závaznost“) PODMÍNEK, jejichž nedodržení je ve

vztahu k žalobci dovozováno, mělo být nahlíženo prismatem soukromého práva, jak

nesprávně dovozuje žalobce, ostatně vylučují i rozsudky Nejvyššího správního soudu

ze dne 7.11.2013 ve věci sp. zn. a ze dne 12.12.2013 ve věci sp. zn. 1

Afs 66/2013; v tamních věcech se Nejvyšší správní soud vyjadřuje k charakteru

smlouvy o poskytnutí dotace uzavřené mezi regionální radou regionu soudržnosti a

příjemcem dotace zcela zřetelně tak, že jde o vztah veřejnoprávní.

[OBRÁZEK]pokračování - 6 -

Již se shora uvedeného je jasně patrno, že jak samotné rozhodnutí o poskytnutí

dotace, tak PODMÍNKY, na které toto rozhodnutí zřetelně odkazuje a které jsou tak

součástí samotného rozhodnutí, společně utvářejí pravidla, jež jsou pravidly

závaznými jak pro poskytovatele dotace, tak pro příjemce (tu tedy pro žalobce).

Na základě takto stanovených pravidel, jež je třeba pokládat za pravidla

vzájemně odsouhlasená poskytovatelem dotace i jejím příjemcem, probíhá poskytnutí

dotace i její čerpání. PODMÍNKY samotné tudíž nemají formu interního normativního

aktu, návodů a příruček, jak dovozuje žalobce, ani není vadou (jež by měla vyvolávat

nezávaznost PODMÍNEK či jejich „neplatnost“), že nebyly formálně vtěleny přímo do

textu rozhodnutí.

Samotná skutečnost, že formalizované rozhodnutí o poskytnutí dotace

v podstatě obsahuje dva dokumenty, které společně splňují všechny náležitosti

stanovené v § 14 odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech a zákon jejich existenci a

oddělenost jistým způsobem i předvídá, není v rozporu se zákonem a nemůže být o ni

opírána důvodnost žaloby v té části, kde žalobce namítá „neplatnost“ PODMÍNEK.

Zdejší soud v této dílčí otázce uzavírá, že podmínky pro udělení dotace ve

smyslu § 14 odst. 4 písm. g) zákona o rozpočtových pravidlech byly stanoveny již

rozhodnutím poskytovatele dotace o udělení dotace, jehož součástí byly i

PODMÍNKY. Zároveň nelze zpochybnit, že žalobce s nimi byl seznámen; to plyne již

z podpisu starosty města Ing. Jaroslava Klašky. Za tohoto stavu není důvodu, pro který

by žalobce neměl být pravidly obsaženými v PODMÍNKÁCH vázán a nelze dát

žalobci zapravdu, že tyto PODMÍNKY „v podstatě neexistovaly, neboť byly neplatně

uzavřeny“. Argumentaci žalobce v tomto směru pokládá zdejší soud za zřetelně

účelovou a již ze shora uvedeného za nedůvodnou.

Žalobce v podané žalobě dále namítal, že nedošlo k prodlení s předložením

závěrečné zprávy, neboť oznámil poskytovateli dotace v předstihu, že není schopen

dodržet původně stanovený termín ukončení realizace projektu, a spolu s tím zažádal o

možnost prodloužení lhůty do 30.10.2009. Skutečnost, že Ministerstvo vnitra rozhodlo

se zpožděním, nelze podle žalobce přičítat k tíži příjemce dotace.

Ani v této konstrukci zdejší soud žalobci nedává zapravdu. Opožděným

předložením monitorovací zprávy k porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1

písm. a) ve spojení s § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech došlo. Podle § 44

odst. 1 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech je porušením rozpočtové kázně

neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních

prostředků státu. Podle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech je

neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních

prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních

pokračování - 7 - 62Af 22/2013

aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla

porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o

poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné

peněžní prostředky poskytnuty, porušení účelu nebo podmínek, za kterých byly

prostředky zařazeny do státního rozpočtu nebo přesunuty rozpočtovým opatřením a v

rozporu se stanoveným účelem nebo podmínkami vydány; dále se jím rozumí i to,

nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity… .

Neoprávněným použitím peněžních prostředků je tedy jakékoli jejich použití

v rozporu s pravidly pro jejich poskytnutí a čerpání. Pod neoprávněné použití

peněžních prostředků lze obecně řadit všechny případy porušení (jakékoli) povinnosti,

jež byla příjemci (tu žalobci) uložena poskytovatelem dotace a s níž byl příjemce

dotace seznámen. Pak tedy i v případě opožděného dodání monitorovací zprávy došlo

k porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. a) zákona o rozpočtových

pravidlech, neboť v PODMÍNKÁCH, konkrétně v části III. bodu 3. PODMÍNEK je

uvedeno pravidlo, podle kterého „…Příjemce je povinen předložit CRR pravdivé a

úplné informace o průběhu realizace projektu prostřednictvím závěrečné monitorovací

zprávy. Závěrečnou monitorovací zprávu spolu se zjednodušenou žádostí o platbu a

vyúčtováním příjemce předkládá CRR do dvaceti pracovních dnů po ukončení

realizace projektu…“.

I tu se přitom dobře uplatní argumenty zdejšího soudu použité již shora, a sice

že PODMÍNKY upravovaly pravidla poskytnutí a čerpání dotace a že příjemce dotace

(tu žalobce) byl s PODMÍNKAMI seznámen, a nadto i argument, že příjemce dotace

(tu žalobce) svým podpisem stvrdil souhlas s jejich dodržováním; na konci textu

(žalobcem podepsaných) PODMÍNEK žalobce výslovně přijímá všechny stanovené

podmínky, vyslovuje s nimi souhlas a zavazuje se k jejich splnění.

Žalobce měl monitorovací zprávu předložit do 13.11.2009 (do dvaceti

pracovních dnů po ukončení realizace projektu), předložil ji však až dne 23.11.2009.

Jednalo se tedy o opožděné předložení monitorovací zprávy. Tato skutečnost není

mezi žalobcem a žalovaným spornou; sporu je o důsledky takto opožděného

předložení monitorovací zprávy (žalobce argumentuje tak, že s ohledem na okolnosti

jejího předložení „subjektivně v prodlení nebyl“).

Žalobce opožděným předložením monitorovací zprávy podle zdejšího soudu

skutečně porušil část III. bod 3. PODMÍNEK. Skutečnost, že žalobce požádal o

prodloužení lhůty k realizaci projektu (nehledě k tomu, že se tak stalo dva dny před

uplynutím původní lhůty), avšak do uplynutí lhůty pro realizaci projektu se k ní

Ministerstvo vnitra nevyjádřilo, není z pohledu závěru o porušení dotačních pravidel

jakkoli relevantní. Žádný „subjektivní nedostatek prodlení“ dovozovat nelze. Pravidla

poskytnutí a čerpání dotace byla v PODMÍNKÁCH stanovena zřetelně a pro příjemce

(tu pro žalobce) závazně. Soud může žalobci rozumět v jeho názoru, že opožděné

[OBRÁZEK]pokračování - 8 -

předložení monitorovací zprávy v řádech několika málo dnů není významným

porušením, to však neznamená, že by tímto jednáním nebyla porušena rozpočtová

kázeň ve smyslu zákona o rozpočtových pravidlech. Jak ovšem bude uvedeno níže,

může být (a měla by i být) tato skutečnost významná z pohledu úvah ohledně

konkrétní výše odvodu.

Žalobcem namítaná skutečnost, že lhůta stanovená v rozhodnutí byla objektivně

nesplnitelná, nemá s ohledem na jeho souhlas s PODMÍNKAMI vliv na to, že došlo

k porušení rozpočtové kázně.

Za tohoto stavu nebylo třeba (nad rámec nakonec žalobcem navrhovaných

důkazů) přistupovat k výslechu zaměstnanců společnosti C SYSTÉM CZ s.r.o., kteří

by nesplnitelnost v původním termínu potvrdili. Ani nebylo třeba dokazovat

výslechem svědka Ing. Jana Havránka, ředitele odboru strukturálních fondů

Ministerstva vnitra, k otázce důvodů, pro které nebylo žalobcově žádosti o prodloužení

termínu vyhověno. Žádné ze skutkových zjištění, jež by z takto opatřených důkazů

mohla vyplynout, by na opožděnosti předložení monitorovací zprávy ničeho

nezměnilo. Prodlení s jejím předložením prokázáno buď je nebo není a k úvahám

ohledně dělení takového prodlení na „objektivní prodlení“ a „subjektivní prodlení“

není žádného místa. V posuzované věci prodlení prokázáno bylo.

Žalobce se snaží navodit dojem, že důvodnost žaloby v této dílčí otázce by měla

být dovozena z prejudikatury, na kterou odkazuje. Podle zdejšího soudu jde o odkazy

marné – zčásti jde o prejudikaturu neaplikovatelnou, zčásti využitelnou naopak proti

žalobcově argumentaci.

Pokud jde o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.5.2011 ve věci sp.

zn. , ten se týká aplikace , kde pojem

neoprávněné použití peněžních prostředků nebyl specifikován; v nyní posuzované věci

je tento pojem zákonem definován.

Ani závěry podávané z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15.8.2012

ve věci sp. zn. nejsou argumentačně přiléhavé; tvrzení, že žalobce

neměl pochybnosti o tom, že jeho postup je v souladu se zákonem, a tedy že by snad

právní názor obsažený v právě uvedeném rozsudku měl být žalobci ku prospěchu, je

účelové. Z ničeho totiž neplyne, že by se žalobci od kohokoli dostalo jakéhokoli

ujištění, že monitorovací zprávu nepředkládá opožděně. Aplikovat by bylo lze nejvýše

ten z argumentů použitých v uvedeném rozsudku, podle něhož za dodržení všech

podmínek dotací jsou výlučně odpovědni jejich příjemci, jeho aplikovatelnost však

potvrzuje závěr žalovaného.

Argumentačně neobstojí ani odkaz žalobce na rozsudky Nejvyššího správního

soudu ze dne 16.7.2008 ve věci sp. zn. a ze dne 11.11.2010 ve věci sp.

[OBRÁZEK]pokračování - 9 - 62Af 22/2013

zn. ; na pravidlu plynoucím z PODMÍNEK, jež mělo být porušeno, totiž

nelze shledávat nic neurčitého či nejasného. Dovozuje-li žalobce, že projekt nebyl ve

stanoveném termínu realizovatelným, a tedy bylo třeba termín prodloužit, čímž by se

prodloužila i lhůta pro předložení monitorovací zprávy, nejde o žádnou neurčitost či

nejasnost původně stanoveného pravidla (ohledně termínu realizace), jež by v případ

sporu o výklad měla být vykládána v žalobcův prospěch.

Konečně ani odkazem na rozhodnutí (dnešního) Soudního dvora ze dne

21.6.2007 ve věci C-158/06 „Stichting ROM-projecten vs. Staatssecretaris van

Economische Zaken“ žalobce zdejší soud nepřesvědčí o důvodnosti žaloby; na věc

aplikovatelným není toto rozhodnutí již z toho důvodu, že v posuzované věci byla

pravidla poskytnutí a čerpání dotace žalobci předem známa.

Žalobce dále namítá, že žalovaný měl v odůvodnění napadeného rozhodnutí

přesně vymezit proporcionalitu mezi společenskou škodlivostí a poměrnou výší

stanoveného odvodu za takto vymezené porušení rozpočtové kázně, tedy že měl

zkoumat závažnost žalobcova pochybení a nikoli vyměřit „paušální“ odvod v nejvyšší

částce, v jaké jej vyměřit mohl.

Žalovaný zastává názor, správce daně kontroluje stanovené podmínky

poskytovatele a nemá žádné právo posuzovat je jako formální, nebo méně formální,

pokud tak neučiní poskytovatel. Pokud poskytovatel v souladu s § 14 odst. 5 zákona o

rozpočtových pravidlech neoznačí podmínku jako méně závažnou, správce daně nemá

právo ji takto upravovat a tím upravovat odvod dotačních prostředků. Soud však

dospěl k závěru, že tento názor žalovaného je nesprávný, a v této části žalobní

argumentace dává zapravdu žalobci.

Podle § 44a odst. 8 zákona o rozpočtových pravidlech správu odvodů za

porušení rozpočtové kázně a penále vykonávají územní finanční orgány podle

zvláštního právního předpisu. Odvod a penále lze vyměřit do deseti let od 1. ledna

roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně.

Podle § 44a odst. 3 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech fyzická osoba

nebo právnická osoba jiná než stát, která porušila rozpočtovou kázeň, je povinna

provést prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu odvod za porušení

rozpočtové kázně do státního rozpočtu, jestliže porušila rozpočtovou kázeň podle § 44

odst. 1 písm. b) tím, že neoprávněně použila nebo zadržela peněžní prostředky podle

§ 44 odst. 2 písm. h).

Podle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech je neoprávněným

použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu,

prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu

nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost

pokračování - 10 - 62Af 22/2013

stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto

prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky

poskytnuty; dále se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky

použity.

Podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech činí odvod za

porušení rozpočtové kázně v ostatních případech částku, v jaké byla porušena

rozpočtová kázeň.

Podle zdejšího soudu je při stanovení výše odvodu nutné zohlednit, nakolik a

s jakými důsledky byla rozpočtová kázeň porušena, popř. i to, co takové porušení

způsobilo; přestože důvody a okolnosti porušení nemohou zásadně vyvracet samotný

závěr o porušení (porušení prokázáno bylo - k tomu argumentace zdejšího soudu

shora), mohou a zpravidla i musí, jsou-li příjemcem dotace namítány, být

zohledňovány při stanovení výše odvodu.

Posouzení rozsahu a dalším podstatným okolnostem porušení rozpočtové kázně

se podle názoru zdejšího soudu nemůže správce daně (a tedy ani žalovaný) vyhnout

ani poukazem na možnost poskytovatele při tvorbě podmínek nebo v průběhu

realizace projektu stanovit, které porušení podmínek má být kvalifikováno jako méně

závažné. Tato možnost vyplývala pro daný projekt ze zákona o rozpočtových

pravidlech. Podle § 14 odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech v rozhodnutí o

dotaci, jejíž součástí jsou peněžní prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu kryté z

rozpočtu Evropské unie [§ 44 odst. 2 písm. b) a d)] nebo peněžní prostředky

poskytnuté ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které mají být kryty

prostředky z rozpočtu Evropské unie [§ 44 odst. 2 písm. f)], může poskytovatel

stanovit, že nesplnění podmínek podle odstavce 3 písm. g) nebo některých z nich bude

postiženo odvodem za porušení rozpočtové kázně nižším, než kolik činí celková částka

dotace. Může též stanovit, že takovýmto nižším odvodem budou postižena méně

závažná nesplnění podmínek podle odstavce 3 písm. g) nebo některých z nich. V tom

případě stanoví, která to jsou. Při postupu podle tohoto odstavce poskytovatel v

rozhodnutí o dotaci vždy stanoví u všech jednotlivých podmínek, jejichž nesplnění

bude postiženo nižším odvodem, a u všech jednotlivých méně závažných nesplnění v

rozhodnutí uvedených, kolik procent z celkové částky dotace bude odvod za porušení

rozpočtové kázně činit. Podle tohoto odstavce poskytovatel postupuje, umožňuje-li to

právo Evropských společenství.

Z právní úpravy odvodu za porušení rozpočtové kázně podle zdejšího soudu

vyplývá, že se jedná o odvod za porušení právní povinnosti; proto musí stanovení

odvodu v konkrétní výši jako následek porušení právní povinnosti splňovat základní

zásadu proporcionality zásahu veřejné moci do subjektivních veřejných práv a to bez

ohledu na to, že poskytovatel nestanovil, které porušení rozpočtové kázně má být

postiženo jako méně závažné. Tomuto požadavku ostatně odpovídá právě dikce § 44a

pokračování - 11 - 62Af 22/2013

odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech – správné stanovení odvodu proto

musí obsahovat posouzení rozsahu porušení rozpočtové kázně. Zásada proporcionality

odvodu ve vztahu k rozsahu porušení rozpočtové kázně tak vyplývá přímo

z citovaného § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech – a měla být

aplikována.

Promítl-li tedy žalovaný do napadeného rozhodnutí názor, podle něhož není

oprávněn přizpůsobit výši odvodu závažnosti porušení rozpočtové kázně a stanovit jej

v poměrné výši, zdejší soud je názoru opačného. Nic na to nemění ani argumentace

žalovaného, že „postupuje podle daňového řádu“, neboť jedním ze základních

pravidel, na nichž stojí daňový řád, je pravidlo, podle něhož daň musí být stanovena ve

správné výši. V posuzované věci nemohl být odvod stanoven ve správné výši, nebyla-

li zohledněna závažnost a ostatní důsledky a okolnosti žalobcova porušení rozpočtové

kázně.

Z rozpočtových pravidel tedy podle zdejšího soudu přímo neplyne, že částkou,

v jaké byla porušena rozpočtová pravidla, je třeba vždy rozumět celou poskytnutou

dotaci. K závěru, že je třeba zkoumat finanční dopady konkrétního pochybení a brát

v úvahu jeho závažnost, dospívá ostatně i judikatura. Nejvyšší správní soud takto

zřetelně judikoval v rozsudku ze dne 31.3.2014 ve věci sp. zn. . V něm

se také vyjádřil ke své judikatuře dřívější; mimo jiné uvedl, že v rozsudku ze dne

25.6.2008 ve věci sp. zn. řešil případ, kdy se příjemce dotace odchýlil od

stanovených dotačních podmínek při poskytování záloh, a vyslovil, že oporou pro

odvod sankčního charakteru nemůže být pouze formální zjištění vystavení zálohových

faktur, bez zkoumání faktického nakládání s prostředky. V rozsudku ze dne 11.6.2009

ve věci sp. zn. posuzoval případ opožděného vrácení nevyčerpaných

prostředků státního rozpočtu a vyslovil, že ze znění § 44 odst. 2 rozpočtových pravidel

je zřejmý úmysl zákonodárce odvést při porušení rozpočtové kázně do státního

rozpočtu odvod ve stejné výši, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena, tedy i úmysl

zohlednit při stanovení výše odvodu i tu část peněžních prostředků, které byly čerpány

v souladu s dohodnutými či stanovenými podmínkami. V rozsudku ze dne 11.6.2009

ve věci sp. zn. přitom Nejvyšší správní soud odlišil tento případ od

rozsudku ze dne 29.8.2008 ve věci sp. zn. , v němž byl naopak

předepsán odvod v případě, kdy příjemce dotace porušoval ve značném rozsahu a po

celou dobu čerpání dotace její podmínky a kde byl odvod v plné výši důvodný.

V každém konkrétním případě je tedy zapotřebí vážit, zda je důvod k odvodu

v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či k odvodu

nižšímu, odpovídajícímu pouze konkrétnímu dílčímu pochybení a jeho okolnostem.

Pokud tedy žalovaný (a před ním prvostupňový správce daně) dospěl k závěru, že se

závažnosti zjištěného pochybení ve vztahu k výši odvodu zabývat nemusí, resp. snad

ani nesmí, a tedy že nebylo možno vyměřit odvod poměrnou částí, neboť poskytovatel

dotace žádný poměr či proporcionální možnost v rozhodnutí nestanovil (souhrnně na

[OBRÁZEK]pokračování - 12 - 62Af 22/2013

str. 14 napadeného rozhodnutí), zatížil své rozhodnutí nezákonností založenou

nesprávným výkladem § 44a zákona o rozpočtových pravidlech; to je důvodem ke

zrušení napadeného rozhodnutí a k vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení (§ 78

odst. 1 a ).

Třeba dodat, že žalobce rovněž namítal v řadě ohledů nepřezkoumatelnost

napadeného rozhodnutí. Pokud argumentoval tak, že vypořádání námitky ohledně

„neplatnosti“ (a tedy neaplikovatelnosti) PODMÍNEK, která byla uplatněna

v odvolacím řízení, je nepřezkoumatelné, v tom mu zdejší soud zapravdu nedává.

Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nespočívá v dílčích nedostatcích

odůvodnění, nýbrž ve vadách skutkových zjištění, o které jsou opřeny rozhodovací

důvody (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.12.2003 ve věci sp. zn.

58/2003). Z pohledu přezkoumatelnosti rozhodnutí je podstatné, že z odůvodnění

rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za

liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč

považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými

řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými

úvahami se řídil při hodnocení důkazů (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne

26.2.1993 ve věci sp. zn. , publ. SJS 27/0, SP č. 27/1994). V testu

přezkoumatelnosti přitom napadené rozhodnutí podle zdejšího soudu obstojí.

Nosnými důvody napadeného rozhodnutí jsou vyvrácení argumentace žalobce

ohledně výše nezpůsobilého výdaje (str. 5 napadeného rozhodnutí), vyložení podstaty

porušení pravidel dotace ze strany žalobce (str. 6 a 11 napadeného rozhodnutí),

odmítnutí argumentu ohledně „neplatnosti“ PODMÍNEK (str. 89 a 10. napadeného

rozhodnutí) a vypořádání návrhů na dokazování (od str. 12 napadeného rozhodnutí).

Žalovaný tedy v napadeném rozhodnutí srozumitelně osvětlil, co jej vedlo k závěru o

porušení rozpočtové kázně žalobcem, a srozumitelně reagoval na argumenty žalobce

ohledně nepoužitelnosti PODMÍNEK, v nichž bylo obsaženo pravidlo, jež žalobce

porušil.

Dílčí nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou lze přece jen dovodit,

však souvisí se shora dovozenou nezákonností; v důsledku nesprávného právního

názoru, že se závažnosti zjištěného pochybení ve vztahu k výši odvodu zabývat

nemusí, žalovaný nedostál povinnosti dostatečně odůvodnit rozsah porušení

rozpočtové kázně a tomu odpovídající výši odvodu. V této části žalobní argumentace

dává zdejší soud tedy žalobci rovněž zapravdu; tato nepřezkoumatelnost však není

důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť je až důvodem odvozeným od

nezákonného právního názoru, podle něhož se žalovaný touto otázkou zabývat

nemusel, pro který je napadené rozhodnutí rušeno.

[OBRÁZEK]pokračování - 13 - 62Af 22/2013

V. Shrnutí závěrů

S ohledem na to, že žalovaný zaujal nesprávný právní názor na nutnost

odůvodnění konkrétní výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, absentují v žalobou

napadeném rozhodnutí přezkoumatelné úvahy k odůvodnění výše odvodu.

Zdejší soud proto žalobou napadené rozhodnutí jako nezákonné podle § 78 odst.

1 zrušil a podle vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu

řízení. V něm je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto

rozhodnutí ( ); bude se tedy zabývat výší odvodu, konkrétně bude

muset uvážit o veškeré k tomu se vážící argumentaci, kterou na svoji obranu žalobce

snesl. Otázku případného zrušení prvostupňového rozhodnutí nechť posoudí žalovaný

v dalším řízení.

VI. Náklady řízení

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o větu první , podle

něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,

právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi,

který ve věci úspěch neměl.

Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má podle právo na

náhradu nákladů řízení. Žalovaný ve věci úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu

nákladů řízení. Žalovaný byl zavázán povinností zaplatit žalobci náhradu nákladů

řízení, které spočívají v zaplaceném soudní poplatku za žalobu (3 000 Kč) společně s

náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 3 100 Kč spočívající

v převzetí a přípravě zastoupení, v sepsání žaloby a v účasti na jednání soudu dne

29.5.2014 ( , d/ a g/ , advokátního tarifu,

ve znění od 1.1.2013), společně se třemi režijními paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 3

citované vyhlášky) a částkou odpovídající výši daně z přidané hodnoty, neboť

zdejšímu soudu bylo prokázáno, že advokát – zástupce žalobce je plátcem DPH,

celkem tedy 3 000 Kč + 12 342 Kč, tedy 15 342 Kč. K zaplacení byla neúspěšnému

žalovanému stanovena přiměřená lhůta.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje

Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty

pokračování - 14 - 62Af 22/2013

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy

mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 29. května 2014

David Raus předseda senátu