Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 40/2014 - 23

- 24

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: D. C. N., zast. JUDr. Ludvíkem Hynkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 2074/37, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2013, č. j. OAM-200/ZA-ZA04-ZA08-2013, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2014, č. j. – 26,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2013, č. j. OAM-200/ZA-ZA04-ZA08-2013. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „“) jako zjevně nedůvodnou, neboť stěžovatel v průběhu správního řízení neuvedl žádný azylově relevantní důvod.

[2] Z žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany ze dne 8. 7. 2013 a dále z protokolu o pohovoru k žádosti ze dne 17. 7. 2013 vyplývá, že stěžovatel přicestoval do České republiky v roce 2007 za účelem podnikání. Uvedl, že se do Vietnamu nechce vrátit, jelikož si na cestu do České republiky musel půjčit peníze, a vznikl mu tak dluh, který zatím nesplatil. Má přitom obavu, že by mu věřitelé mohli z důvodu nezaplacení dluhu něco udělat; například podat žalobu a on by mohl jít do vězení. Věřitelé jej často telefonicky urgovali se splácením dluhu, kontaktovali i jeho rodinu ve Vietnamu a vyhrožovali jí. Do současnosti se jednalo pouze o vyhrožování. Připustil, že by se mohl obrátit na policie, která by mohla pátrat.

[3] Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku ztotožnil s názorem žalovaného, že problémy se soukromými osobami nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení ani důvodem k udělení doplňkové ochrany. Zvláště za situace, kdy sám stěžovatel připustil možnost obrátit se v případě potřeby na příslušné orgány. Důvody neshledal krajský soud ani pro udělení humanitárního azylu. Tyto skutečnosti samy o sobě postačovaly pro závěr dle ustanovení .

[4] Stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněné důvody lze podřadit pod ustanovení a d) Podstatou kasační stížnosti je námitka, že krajský soud nepovažoval obavy stěžovatele z vyhrožování a z pronásledování za relevantní důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Zdůrazňuje, že ve Vietnamu je postavení dlužníka při neschopnosti dluh splácet životu nebezpečné. Trvá proto na svém názoru, že důvody jeho žádosti lze obecně hodnotit jako humanitární. Dále namítá, že pokud by projevil své politické názory, mohl by být ve Vietnamu pronásledován; připouští však, že se dosud nijak konkrétně protistátně neprojevil. Vietnam nepovažuje za demokratickou zemi, vytýká proto žalovanému nesprávné vyhodnocení aktuální bezpečností situace. Skutečnost, že si chce legalizovat svůj pobyt na území České republiky, mu nelze klást k tíži.

[5] Specifikum kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany spočívá v tom, že možnost jejího posouzení soudem závisí nejen na splnění podmínek přípustnosti, ale také podmínek přijatelnosti podle , tj. že kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost (blíže usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. – 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Soud se tedy zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

[6] Kasační stížnost není přijatelná.

[7] Stěžovatel vytýkal krajskému soudu, že nepovažoval vyhrožování ze strany věřitelů a obavu z pronásledování za azylově relevantní důvod. K otázce pronásledování a obav z případných výhružek ze strany soukromých osob se Nejvyšší správní soud vyjádřil například v rozsudku ze dne 10. 3. 2004, čj. - 48, podle něhož vyhrožování ze strany soukromé osoby není bez dalšího důvodem pro udělení azylu; tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu stěžovatele dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny (srov. též rozsudky ze dne 18. 12. 2003, čj. - 36, ze dne 27. 8. 2003, čj. - 60, nebo obdobně též rozsudek ze dne 18. 12. 2003, čj. - 49). Je pravdou, že původcem pronásledování i vážné újmy podle mohou být za určitých podmínek i soukromé osoby. Situace stěžovatele však pod takovéto situace zjevně nespadá (k tomu srov. rozsudek ze dne 30. 9. 2008, čj. – 70, č. 1749/2009 Sb. NSS).

[8] Možnost pronásledování z důvodu politického přesvědčení stěžovatel před krajským soudem nenamítal, kasační námitka je proto podle ustanovení nepřípustná. Pouze nad rámec proto Nejvyšší správní soud poukazuje na rozsudek ze dne 30. 10. 2003, č. j. – 43, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl, že „nespokojenost s ekonomickou situací žadatele o mezinárodní ochranu, že ve vlasti neměl dostatek finančních prostředků, nemohl sehnat práci, subjektivní pocit nespokojenosti se státním režimem, byť reálně podložený s hospodářskou situací, nezakládá sám o sobě strach z pronásledování ve smyslu a tento pocit není také ještě politickým přesvědčením.“ V rozsudku ze dne 7. 8. 2007, č. j. – 79, Nejvyšší správní soud vyložil, že „obavy stěžovatele, že v případě návratu do vlasti bude nezaměstnaný, že bude pronásledovaný pro své (doposud neprojevené) politické přesvědčení, nelze považovat za hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy, jak je vymezena v .“

[9] K otázce možné legalizace pobytu na území České republiky se Nejvyšší správní soud opakovaně vyjadřoval a konstatoval, že se v žádném případě nejedná o důvod pro udělení mezinárodní ochrany; srov. rozsudek ze dne 19. 10. 2006, č. j. - 48, rozsudek ze dne 12. 10. 2006, č. j. - 53, či rozsudek ze dne 26. 9. 2006, č. j. - 43. V rozsudku ze dne 19. 10. 2006, č. j. - 48, pak Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že: sám určuje poměrně striktní pravidla, která musí žadatel o azyl, v případě, že chce získat azyl, splnit. To však není případ stěžovatele, který zcela zjevně zneužívá azylovou proceduru k legalizaci pobytu na území České republiky, což však nikdy nebylo účelem azylového řízení.

[10] Stěžovatel rovněž namítá porušení povinnosti spolehlivého zjištění skutkového stavu žalovaným, avšak v podstatě bez jakéhokoliv upřesnění jeho konkrétních pochybení. Takto obecně vymezené námitky již byly předmětem mnoha rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, namátkou lze uvést usnesení ze dne 29. 10. 2008, č. j. – 112, a rozsudky ze dne 18. 1. 2006, č. j. - 40, ze dne 21. 12. 2005, č. j. - 57, ze dne 16. 5. 2004, č. j. - 47, ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 42, ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 41, nebo ze dne 20. 11. 2003, č. j. - 59. Primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je samotný žadatel o udělení mezinárodní ochrany, z obsahu jeho žádosti se pak v následujících fázích řízení o udělení mezinárodní ochrany vychází. Žadatele stíhá břemeno tvrzení, které je dále doplněno i důkazním břemenem, které je však již rozloženo mezi žadatele a správní orgán. Ten je taktéž povinen k důvodům uvedeným v žádosti o mezinárodní ochranu zajistit maximální možné množství důkazů. Dle konstantní judikatury zjišťuje správní orgán skutečný stav věci pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu řízení o mezinárodní ochraně uvedl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 41). Rozhodnutí žalovaného je podrobně odůvodněno a zabývá se všemi stěžovatelem tvrzenými skutečnostmi.

[11] Ve vazbě na posouzení možnosti udělení humanitárního azylu Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem odkazuje na rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. – 55. Shodně s žalovaným zastává zdejší soud názor, že stěžovatel neuvedl nic, co by bylo možné hodnotit jako důvod pro případné udělení ochrany dle , a to ve formě humanitárního azylu.

[12] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Protože soud neshledal přijatelnost kasační stížnosti z důvodu tvrzeného stěžovatelem, dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost podle pro nepřijatelnost odmítl.

[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. března 2014

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu