Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 22/2004 - 42

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: M. M., zastoupeného Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem Františkánská 7, 301 00 Plzeň, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2003, čj. OAM-1801/VL-11-C10-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2003, čj. -22,

t a k t o :

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 5. 2003 byla podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky (zákon o azylu) jako zjevně nedůvodná zamítnuta žalobcova žádost o udělení azylu.

Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 23. 4. 2003 žádost o udělení azylu, kterou odůvodnil tím, že jeho družka není rozvedená, její manžel nesouhlasí s rozvodem a Ukrajinu opustili z obav před vyhrožováním manžela přítelkyně. V protokolu o pohovoru k žádosti o udělení azylu, který byl v souladu s § 23 odst. 1 zákona o azylu proveden dne 1. 5. 2003, žalobce rozvedl, že ve vlasti měli s družkou problémy s jejím manželem, který odmítl souhlasit s rozvodem, vyhrožoval jim a fyzicky žalobce i jeho družku napadl. Když se obrátil žalobce na policii a chtěl podat na manžela družky trestní oznámení, policie ho odmítla přijmout a bylo mu řečeno, že si problémy mají vyřídit mezi sebou. Žalobce dále uvedl, že byl nezaměstnaný a na Ukrajině nemohl najít práci. Žalovaný zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žalobcovy žádosti o udělení azylu jsou ekonomické a rodinné důvody, tedy důvody, které nelze podřadit pod taxativně uvedené důvody pro udělení azylu v § 12 zákona o azylu. Žalovaný se v odůvodnění rozhodnutí zabýval též hodnocením, zda žalobce splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 odst. 1 a 2 a podle § 14 zákona o azylu a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Žalobou podanou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 19. 6. 2003 se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného. Namítal procesní vady správního řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, a to že se žalovaný jeho žádostí nezabýval odpovědně a svědomitě a porušil tak ustanovení , že v rozporu s nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci a nevedl azylové řízení tak, aby posílil žalobcovu důvěru ve správnost jeho rozhodování a žalobce rozhodnutí žalovaného nepovažuje za přesvědčivé, a konečně že žalovaný v rozporu s nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci a za tím účelem si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalobce též namítal, že žalovaný porušil i ustanovení a zákona o azylu; žalobce má za to, že podmínky pro udělení azylu splňuje a že se na něho vztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu. Podle žalobce žalovaný tím, že mu azyl podle nebo zákona o azylu neudělil a ani na něho nevztáhl překážku vycestování, posoudil jeho žádost o azyl nesprávně. Pokud jde o skutkové důvody, žalobce odkázal na svou žádost o udělení azylu, protokol s ním sepsaný, a na ostatní spisový materiál žalovaného. V čem konkrétně měla spočívat namítaná procesní pochybení žalovaného a tvrzená nezákonnost napadeného rozhodnutí žalobce v žalobě blížeji neuvedl.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 12. 2003 žalobu zamítl. Ztotožnil se bez výhrad s posouzením situace a odůvodněním napadeného rozhodnutí správního orgánu a odkázal na jeho obsah. S odkazem na § 12 zákona o azylu krajský soud uzavřel, že skutečnosti žalobcem uváděné a spočívající ve snaze o legalizaci pobytu z důvodů nevyřešených osobních problémů a ekonomických důvodů (nedostatek příležitosti zajistit si vhodné zaměstnání) nelze pod důvody udělení azylu podřadit. Soud se rovněž zabýval závěry žalovaného vyjádřenými v odůvodnění rozhodnutí o tom, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle § 13 a § 14 zákona o azylu a shledal tyto závěry souladnými se zákonem a pokud jde o namítané nevztažení překážky vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu na žalobce dospěl k závěru, že správní orgán, rozhoduje-li o zamítnutí žádosti o azyl podle § 16 zákona o azylu, není podle zákona povinen v takovém případě posoudit a rozhodnout o takové námitce. Krajský soud uzavřel, že řízení před krajským soudem nepřineslo žádné zásadní skutečnosti, v důsledku kterých by mohlo dojít ke změně posouzení žalobcovy žádosti; žalobu proto jako bezdůvodnou zamítl.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost, opírající se o důvody uvedené v Podle stěžovatele krajský soud (a stejně tak i žalovaný) nesprávným způsobem posoudil právní otázku, zda lze na případ žalobce vztáhnout ustanovení zákona o azylu. Žalobce se ve své domovské zemi dostal do finančních potíží, nebyl schopen si zajistit legálním způsobem prostředky pro svou obživu, pokud žádal o zajištění zaměstnání či sociálních dávek, byl státními orgány odmítnut; podle žalobce tak byl dán důvod k udělení azylu podle zákona o azylu, neboť žalobce patří do sociální skupiny nezaměstnaných, kteří nemají žádné hmotné zabezpečení a domovský stát tuto situaci toleruje a podporuje.

Dále se stěžovatel dovolával kasačního důvodu obsaženého v [formálně částečně označeného i jako důvod uvedený v , obsahově však mířícího k důvodu uvedenému v ]. Žalovaný podle něho provedl nedostatečné dokazování; nepřihlédl přitom k velmi omezeným možnostem stěžovatele coby žadatele o udělení azylu, jak prokázat pronásledování v zemi původu. Krajskému soudu stěžovatel vytkl to, že nepřezkoumal dodržení procesních předpisů ze strany žalovaného, což učinit měl, byť stěžovatel v žalobě poukazoval na vady správního řízení jen v obecné rovině. Minimálně se měl zabývat tím, zda žalovaný ve správním řízení provedl dostatečné dokazování a zda jeho rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Závěrem stěžovatel požádal o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se, s ohledem na zamítnutí kasační stížnosti, stala bezpředmětnou.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body ( ) a shledal kasační stížnost částečně nepřípustnou; ve zbytku ji pak zamítl jako nedůvodnou.

Podle není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Žalobce v žalobě pouze obecně namítal nezákonnost závěru žalovaného o tom, že žalobce podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu nesplňuje a neuvedl, v jakých konkrétních právních důvodech měla tato nezákonnost spočívat, krajský soud nepochybil, jestliže závěry konfrontoval s obsahem správního spisu a rozhodnutí žalovaného shledal v souladu se zákonem. Uvádí-li stěžovatel až nyní v kasační stížnosti že splnění podmínek pro udělení azylu v jeho případě spočívá v tom, že žalobce náleží ve své vlasti k sociální skupině nezaměstnaných bez hmotného zabezpečení, u nichž tuto situaci stát toleruje či podporuje, uvádí tak nové skutečnosti, k nimž Nejvyšší správní soud nemůže přihlížet ( ). Tento důvod kasační stížnosti je tak podle důvodem nepřípustným, neboť stěžovatel jej neuplatnil v řízení před krajským soudem, ačkoliv tak mohl učinit.

Co se týče stížnostních námitek vytýkajících krajskému soudu, že náležitě nezkoumal vady správního řízení a nezrušil správní rozhodnutí napadené žalobou, ačkoli žalovaný své rozhodnutí založil na nedostatečném dokazování a ani je uspokojivě neodůvodnil, Nejvyšší správní soud je neshledal důvodnými.

Na vady řízení před správním orgánem upozornil stěžovatel již v řízení před krajským soudem; učinil tak však na standardním formuláři pro žalobce v azylových věcech, který obsahoval pouze obecné výtky týkající se procesních pochybení žalovaného správního orgánu v průběhu řízení o udělení azylu.

Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem v závěru, že neshledal v řízení před žalovaným správním orgánem, které vyústilo v zamítnutí stěžovatelovy žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné, vady, pro něž by měl napadené správní rozhodnutí zrušit. Správní orgán vycházel v řízení ze stěžovatelovy žádosti o udělení azylu, doplněné ručně psaným prohlášením o důvodech žádosti, a z protokolu o pohovoru provedeném v souladu s § 23 zákona o azylu. Z žádné z těchto písemností nevyplynulo, že by stěžovatel tvrdil některý z důvodů pro udělení azylu; žalovanému tedy nevznikla povinnost provádět dokazování ohledně existence některého z azylových důvodů taxativně vypočtených v § 12 zákona o azylu. Stěžovatelovo tvrzení o tom, že byl v zemi původu vystaven výhružkám ze strany soukromých osob, může snad svědčit o stavu obecné kriminality na Ukrajině; azylové řízení však neslouží k tomu, aby správní orgán snášel důkazy o míře a povaze obecně kriminálních činů v zemích původu žadatelů o azyl – byť i byly zaměřeny proti nim osobně a přispěly k jejich odchodu ze země – nýbrž ke zjištění či vyvrácení existence důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu.

Ani námitce vytýkající žalovanému nedostatečné odůvodnění rozhodnutí nelze vyhovět. Žalovaný po provedení důkazů písemnostmi shromážděnými v řízení uzavřel, že stěžovatel se nedovolával žádného z důvodů vedoucích k udělení azylu, a naopak potvrdil, že o azyl požádal kvůli obavám z výhružek manžela jeho družky a řešení svých ekonomických problémů spočívajících v nedostatku příležitosti zajistit si vhodné zaměstnání. Žalovaný opřel své rozhodnutí o ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť stěžovatelovy výpovědi nesvědčily o tom, že by mohl být v zemi původu vystaven pronásledování za uplatňování politických práv a svobod nebo z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má (§ 12 zákona o azylu). Za takového stavu věcí pak nelze rozhodnutí považovat za nedostatečně odůvodněné. Své důvody a svůj myšlenkový postup pak v rozhodnutí náležitě popsal.

Nejvyšší správní soud tedy zhodnotil první stížnostní námitku jako nepřípustnou; námitky vytýkající žalovanému nedostatečně provedené dokazování a nedostatečně odůvodněné rozhodnutí pak shledal nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné jiné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti ( ), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. 4. 2004

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu