Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 61/2007 - 256

Nejvyšší správní soud poté po vyjasnění povahy věci a okruhu dědiců zemřelého stěžovatele vydal usnesení ze dne 18. 12. 2013, č. j. – 253, o pokračování v přerušeném řízení, v němž zaujímá tyto skutkové a právní závěry.

Podle ust. věty první , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), užitého přiměřeně v souladu s , „[j]estliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat.“

Povaha věci brání pokračování v řízení zejména tam, kde účastník nemá žádného právního nástupce, který by převzal (mohl převzít) právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Taková situace nastává např. při zastavení dědického řízení po zemřelém účastníku řízení podle , 2 (zůstavitel nezanechal majetek nebo zanechal majetek jen nepatrné hodnoty) a v majetkových sporech též zejména při přenechání předluženého dědictví věřitelům k úhradě zůstavitelových dluhů podle nebo při likvidaci dědictví podle (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 720).

V projednávané věci Nejvyšší správní soud zjistil, že dědictví po zemřelém stěžovateli bylo značně předluženo, věřitelé nevyužili svého práva ve smyslu ust. a pravomocným usnesením příslušného okresního soudu byla nařízena jeho likvidace ( ). Nařízením likvidace se ale zásadně mění smysl a účel dědického řízení, neboť zde již nejde o zjištění a deklaraci dědického práva po zůstaviteli, ale o zajištění úhrady pohledávek zůstavitelových věřitelů. Stěžovatel proto nemá již s ohledem na výše uvedené důvody a závěry právní nástupce.

Nejvyšší správní soud ostatně vyslovil již v usnesení ze dne 11. 7. 2013, č. j. – 113, dostupné na www.nssoud.cz, obdobný právní názor, že : „Pokud byla nařízena likvidace dědictví po zemřelém žalobci ( ) a neexistuje-li ve vztahu k speciální úprava nástupnictví, nemá tento účastník žádného právního nástupce. V takové situaci soud podání žalobce odmítne podle pro nesplnění podmínek řízení.“

Podle ust. , ve znění účinném do 31. 12. 2013, „Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.“

Nejvyšší správní soud též zjistil, že zemřelý stěžovatel jako zůstavitel nezanechal žádnou závěť a že v průběhu řízení všichni, kteří přicházeli v úvahu jako dědicové ze zákona, dědictví odmítli. Odmítnutí dědictví je jednostranný hmotněprávní úkon fyzické nebo právnické osoby ve vztahu ke konkrétnímu zůstaviteli, v jehož důsledku se ten, kdo dědictví odmítl, nestane dědicem po zůstaviteli, ačkoliv jinak by se jeho dědicem stal. Účinky odmítnutí dědictví se vztahují k okamžiku zůstavitelovy smrti ( ) a v případě odmítnutí dědictví se má za to, že osoba, která takový projev učinila, nikdy za dědice povolána nebyla. Pokud tedy dědic odmítne dědictví, hledí se na něj jako by v době smrti zůstavitele neexistoval a na uvolněné místo nastupují jiní dědicové (pokud existují).

V citovaném ust. je tedy řešena otázka procesního nástupnictví při ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení u osob fyzických. Tato ztráta nastává u fyzických osob smrtí nebo prohlášením za mrtvého. Úprava procesního nástupnictví se zde odvíjí od právního nástupnictví vyplývajícího z práva hmotného. Z toho vyplývá, že procesním nástupcem je osoba, která podle úpravy hmotného práva převzala právo nebo povinnosti, o které v řízení jde. Právním nástupcem zemřelé fyzické osoby tak jsou zpravidla její dědicové. Podle ustanovení se sice dědictví nabývá smrtí zůstavitele, ale otázka okruhu dědiců nebývá zpravidla k tomuto okamžiku jasná a její vyřešení se posouvá až do skončení dědického řízení.

V tomto konkrétním řízení je však při neexistenci závěti a odmítnutí dědictví všemi v úvahu přicházejícími dědici ze zákona zřejmé, že zde není žádný dědic, který by se stal procesním nástupcem zemřelého stěžovatele v řízení o kasační stížnosti a převzal právo nebo povinnost, o které v řízení jde, resp. do těchto práv a povinností vstoupil.

Stěžovatel tedy po zahájení řízení o kasační stížnosti ztratil v důsledku smrti způsobilost být jeho účastníkem a nemá ani žádného právního nástupce. V důsledku toho proto nejsou splněny ani podmínky řízení. Tento nedostatek podmínek řízení je přitom neodstranitelný a v řízení o kasační stížnosti nelze kvůli němu pokračovat. Proto Nejvyšší správní soud podle za použití odmítl kasační stížnost stěžovatele směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007, č. j. – 73.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ust. věty první ve spojení s téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2013

JUDr. Jaroslav Hubáček

předseda senátu