Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 98/2013 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S., proti žalovaným: 1) Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1 a 2) Ministerstvo vnitra, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2013, č. j. – 26.

t a k t o :

I. Žalobci s e n e u s t a n o v u j e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

II. Kasační stížnost s e z a m í t á.

III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalovaným s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Žalobce se podáním nazvaným „Dotaz na iniciativu přidělené právní zástupkyně, návrhy na obnovu, opakování žádosti“ ze dne 26. 6. 2013 dotazoval na aktivitu ustanoveného zástupce v řízeních vedených u Krajského soudu v Praze. Dále se domáhal obnovy všech řízení, ve kterých od roku 2007 figuroval jako žalobce. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.

[2] Krajský soud na toto podání reagoval přípisem ze dne 3. 7. 2013, ve kterém soud žalobce informoval o provedených úkonech ustanoveným zástupcem a upozornil jej na nutnost blíže konkretizovat své podání. Závěrem žalobce upozornil na znění , (dále jen „ “) a na skutečnost, že žádná z předmětných věcí nebyla krajským soudem projednávána meritorně, neboť nebyl soudem místně příslušným.

[3] Doplněním podání ze dne 18. 7. 2013 žalobce konkretizoval, že mj. požaduje obnovu řízení proti třem usnesením vedených v řízeních pod č. j. , a dále argumentoval k eventuální opožděnosti svého návrhu.

[4] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce zamítl a návrh žalobce na obnovu řízení směřující proti uvedenému usnesení krajského soudu odmítl. Soud dospěl k závěru, že návrh na obnovu řízení nemohl být přípustný, neboť nesměřoval ani proti rozsudku (formální hledisko), ani proti rozhodnutí ve věci samé (materiální hledisko) a navíc se netýkal ani některého z řízení vyjmenovaných v Na tomto nemůže nic změnit ani případné doplnění učiněné ustanoveným zástupcem, neboť krajský soud v předmětném řízení vůbec meritorně nerozhodoval.

II. Kasační stížnost

[5] Stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení krajského soudu (který chybně označuje jako Městský soud v Praze) kasační stížností. Namítal, že citovaným usnesením byla porušena jeho lidská práva, právní tradice či zvyklosti a především základní procesní zásady. Tvrdil dále, že městský soud (který v podání zaměňuje za krajský soud) žalobu odmítl zastavením řízení, aniž by mu dal možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit. Krajský soud popřel jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. V závěru požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

[6] Vyjádření žalovaných správních orgánů ke kasační stížnosti nebylo Nejvyšším správním soudem vyžádáno, neboť řešená věc se týká výlučně stěžovatele.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud nejprve zhodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost.

[8] Nejvyšší správní soud na úvod předznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti ( ). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, vedlo by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. - 77).

[9] Následně se soud zabýval žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Dle věty první může být navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven zástupce, jímž může být i advokát. Vzhledem k výše popsaným specifikům kasační stížnosti proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, se Nejvyšší správní soud zabýval pouze otázkou, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není.

[10] V kasační stížnosti je uvedeno, proti kterému konkrétnímu rozhodnutí kasační stížnost směřuje a kdy byla stěžovateli doručena. Stěžovatel napadá usnesení krajského soudu v celém rozsahu a z důvodu porušení práv, garantovaných y a mezinárodními dohodami. Stěžovatel dále uvádí, že se před samotným rozhodnutím nemohl vyjádřit k podkladům pro vydání konkrétních usnesení. Namítané pochybení lze podle Nejvyššího správního soudu podřadit pod kasační důvod uvedený v ustanovení

[11] Kasační stížnost tedy splnila předepsané náležitosti. V dané věci navíc jde o jednoduchou právní otázku. Všechny tyto důvody svědčí pro závěr, že v nynějším řízení není zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv, proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

[12] Poté soud přistoupil k přezkoumávání napadeného usnesení v souladu s a 4 Přitom neshledal, že by řízení před soudem bylo zatíženo vadami, k nimž by musel přihlédnout z moci úřední i bez návrhu účastníka řízení. Po posouzení námitek uvedených v kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[13] Nejvyšší správní soud se plně ztotožnil s názorem krajského soudu týkající se zjevné neúspěšnosti návrhu na obnovu řízení. Vycházel přitom shodně jako krajský soudu ze znění , podle kterého se na návrh účastníka obnoví řízení ukončené pravomocným rozsudkem, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější. Z vyplývá, že [o]bnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí.

[14] Jak ostatně konstatoval i krajský soud, z úpravy v je zřejmé, že návrh na obnovu řízení jako mimořádný opravný prostředek může směřovat pouze proti meritorním rozhodnutím. Napadnout jím lze pouze rozhodnutí ve věci samé, nikoliv rozhodnutí procesní vydaná v průběhu vlastního řízení nebo rozhodnutí ukončující řízení z procesních důvodů, aniž by o věci samé bylo rozhodováno. Z navíc plyne, že obnovou řízení lze napadnout pouze rozsudek soudu (nikoliv usnesení), a navíc jen ve dvou vyjmenovaných typech soudního řízení správního (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2010, č. j. - 194). Neúspěšnost návrhu na obnovu řízení je tedy zcela jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná. Krajský soud tedy nepochybil, pokud s odkazem na větu třetí nepřiznal stěžovateli z důvodu zřejmé neúspěšnosti návrhu osvobození od soudních poplatků.

[15] Z vyplývá přímá návaznost splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle na možnost ustanovení zástupce. Jak Nejvyšší správní soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 13. 9. 2007, č. j. - 77, „přiznané osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem pro prominutí dalších nákladů řízení. (…) Stejně tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků tak vylučuje i právo na bezplatné zastoupení.“ Vzhledem k tomu, že krajský soud neshledal podmínky pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků, nebyla splněna ani podmínka pro ustanovení zástupce soudem ve smyslu

[16] Krajský soud nepochybil, když návrh žalobce na obnovu řízení, které bylo vedeno krajským soudem pod sp. zn. , odmítl. Jak bylo uvedeno výše, návrh stěžovatele na obnovu řízení je nepřípustný, neboť nesměřuje ani proti rozsudku (formální hledisko), ani proti rozhodnutí ve věci samé (materiální hledisko), navíc se ani netýká řízení vyjmenovaných v Krajský soud tedy postupoval v souladu s ve spojení s

[17] V této souvislosti Nejvyšší správní soud navazuje na svá předchozí rozhodnutí, v nichž uvedl, že není úkolem soudu dále vést řízení a rozhodovat např. o žádosti navrhovatele o ustanovení zástupce dle , pokud je v době podání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný. Naopak lze takové řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh dle odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. - 48, č. 1741/2009 Sb. NSS). I v nyní posuzovaném případě se nepřípustnost návrhu promítla ve zjevné neúspěšnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nebylo tedy v souladu s principem procesní ekonomie nutné samostatně rozhodovat o žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

IV. Závěr a náklady řízení

[18] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného usnesení z úřední povinnosti ( ), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovaným správním orgánům pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2013

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu