Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Afs 16/2013 - 20

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: SAZKA sázková kancelář, a.s., se sídlem K Žižkovu 851, Praha 9, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, odbor ekonomický, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2011, č. j. KUJI 18000/2011, OE 25/2011, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2013, č. j. - 72,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2013, č. j. - 72, se zrušuje a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2011, č. j. KUJI 18000/2011, OE 25/2011. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky proti platebnímu výměru vydanému dne 27. 12. 2010 Městským úřadem v Pelhřimově (dále jen „správce poplatku“), č. j. OF/695/2010-5, a toto rozhodnutí, kterým byl stěžovatelce vyměřen místní poplatek za provozování tří kusů jiného technického herního zařízení povoleného Ministerstvem financí za 4. čtvrtletí roku 2010, potvrdil.

Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku zdůraznil, že v souladu s ustanovením vycházel ze skutkového a právního stavu existujícího v době rozhodování žalovaného. K výkladu neurčitého právního pojmu „jiné technické herní zařízení“ uvedl, že novela , o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), provedená s účinností ke dni 16. 6. 2010 , umožnila obcím, aby vybíraly místní poplatek za provozování zařízení uvedených v ustanovení , o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Předmětem místního poplatku je podle krajského soudu nejen povolený hrací přístroj, ale i jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí. Přestože „jiné technické herní zařízení“ sám přímo nedefinuje, z jeho dalších ustanovení je zřejmé, že herním zařízením jsou i technická zařízení pro provozování sázkových her pomocí terminálů. To ostatně dokládá i smysl a účel uvedené novely, jejímž cílem bylo zajistit finanční prostředky do rozpočtů obcí především vytvořením možnosti zpoplatnit tzv. jiná technická herní zařízení povolená Ministerstvem financí.

V projednávané věci tak bylo pro správce poplatku relevantní, zda je dané zařízení předmětem místního poplatku, za jakých podmínek mu podléhá a zda pro daný případ existuje na základě zákonného zmocnění vydaná obecně závazná vyhláška (zde obecně závazná vyhláška města Pelhřimov č. 4/2010). Krajský soud vzal ze správního spisu za prokázané, že ve věci byly splněny všechny zákonné předpoklady k tomu, aby stěžovatelka byla podrobena místnímu poplatku. Napadené rozhodnutí proto nelze označit za nezákonné.

Krajský soud se neztotožnil s námitkou stěžovatelky ohledně nicotnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, kterou spatřovala v tom, že v rozhodnutí byla označena slovem „firma“. Z výroku rozhodnutí totiž jednoznačně plyne, že bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatelky, v odůvodnění rozhodnutí je pak stěžovatelka označována jako „firma SAZKA a. s.“, což je zcela v souladu s logikou.

Důvodnou není dle krajského soudu ani námitka týkající se protiústavnosti části , jímž byl novelizován . Krajský soud své závěry odůvodnil obsáhlou citací z nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. , v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že uvedená novela nebyla přijata ústavně nekonformním způsobem.

Z uvedených důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody výslovně podřazuje pod ustanovení

Uvádí, že si je vědoma existence nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. . V důsledku právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v uvedeném nálezu se rozhodla postupovat racionálně a většinu svých žalob bere zpět. V projednávané věci však krajský soud nezodpověděl zásadní námitku, že správní orgán přistoupil k sankčnímu navýšení místního poplatku na trojnásobek podle § 11 odst. 3 zákona o místních poplatcích, ačkoliv k tomu dle stěžovatelky nebyl dán důvod.

Z uvedeného důvodů stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a za stěžovatelku jedná ve smyslu ustanovení oprávněná osoba. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů ( a 4 ), ověřil přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Jediným důvodem kasační stížnosti je nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, který se dle tvrzení stěžovatelky opomněl vypořádat s námitkou uplatněnou v žalobě.

Nejvyšší správní soud je soudem přezkumným, který je při přezkumu napadeného rozhodnutí vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, nejedná-li se o takové vady, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti.

Bližší vymezení kritérií přezkoumatelnosti zákon nestanoví, avšak jejich rozsah postupně vymezila judikatura jak Nevyššího správního soudu, tak i Ústavního soudu.

Z konstantní judikatury Ústavního soudu [srovnej např. nález ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. (všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], vyplývá, že postup, kdy soud nedostojí své zákonné povinnosti a nevypořádá se dostatečně s námitkami uplatněnými účastníky řízení, nelze akceptovat, neboť by znamenal otevření cesty k potenciální libovůli v rozhodování. Nedodržení zákonné povinnosti rozhodnutí řádně odůvodnit se může projevit jednak tím, že soud se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývá vůbec, či se s nimi nevypořádá dostatečně. Oba uvedené druhy pochybení soudu v odůvodnění mají za následek nepřezkoumatelnost takových rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, jaký je vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Zvolení odlišného postupu soudu při odůvodňování svého rozhodnutí by nedávalo dostatečné záruky, že rozhodnutí nebylo vydáno v důsledku libovůle a že je plně v souladu s právem na spravedlivý soudní proces. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. – 44 (všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou též dostupná na www.nssoud.cz), „není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci z hlediska účastníka klíčovou, na níž je postaven základ jeho žaloby. Nestačí, pokud soud při vypořádávání se touto argumentací účastníka pouze konstatuje, že tato je nesprávná, avšak neuvede, v čem (tj. v jakých konkrétních aspektech resp. důvodech právních či případně skutkových) její nesprávnost spočívá.“ Nejvyšší správní soud v této souvislosti poznamenává, že otázka náležitostí odůvodnění rozhodnutí soudu v souvislosti s přezkoumatelností je otázkou opakovaně konstantně judikovanou (dále srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. , na něj navazující nález ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , a nález ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. ).

V žalobě podané krajskému soudu dne 29. 4. 2011 stěžovatelka mimo sporného výkladu pojmu „jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí“, námitky nicotnosti napadeného rozhodnutí a ústavnosti zákonné úpravy vznesla námitku týkající se sankčního navýšení místního poplatku na trojnásobek podle § 11 odst. 3 zákona o místních poplatcích. V bodech VI. a VII. žaloby uvedla, že odvolací správní orgán se touto námitkou, mimo krátké konstatování, že je v plné pravomoci správce poplatku, jaké navýšení poplatku vyměří, vůbec nezabýval. Tato formulace podle stěžovatelky vyjadřuje nesprávný právní názor, že správní uvážení orgánu I. stupně není možné v odvolacím řízení přezkoumat. To je však v rozporu s úpravou odvolacího řízení obsaženou v § 48 – 50 zákona o správě daní a poplatků. Stěžovatelka v žalobě dále namítala, že podle § 11 odst. 2 zákona o místních poplatcích ve znění účinném do 31. 1. 2010, nahrazovalo navýšení poplatku penále, úroky a pokuty. Pokud zvýšení o trojnásobek mělo nahradit penále za veškerou možnou dobu promlčení, nebylo možno rozhodnout o navýšení poplatku v maximální možné míře po uplynutí necelých dvou měsíců.

Krajský soud se však v napadeném rozsudku k této řádně uplatněné námitce žádným způsobem nevyjádřil a zcela ji opomenul, a to i v rekapitulační části svého rozsudku.

Přitom podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu opomene-li krajský soud v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat i jedinou ze žalobních námitek, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. – 73). V dalším řízení tak bude na krajském soudu, aby se ve svém rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vyjádřil ke všem námitkám, které byly v žalobním řízení řádně vzneseny.

Z výše uvedených důvodů Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, ( ). Krajský soud je při novém projednání věci vázán právním názorem zdejšího soudu; v novém rozhodnutí ve věci rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. října 2013

Mgr. Daniela Zemanová

předsedkyně senátu