Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 69/2013 - 121

- 122

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: FOREZ s. r. o., se sídlem Ostrov 2, Ostrov, zastoupené JUDr. Petrem Kubíkem, advokátem se sídlem Divadelní 322/24, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2012, č. j. 3352/12-1200-605353, o námitce podjatosti soudkyň uplatněné žalobkyní,

t a k t o :

Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná n e j s o u v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 1. 12. 2012 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2012, č. j. 3352/12-1200-605353.

V podání ze dne 14. 10. 2013, vznesla žalobkyně námitku podjatosti soudkyň senátu 31 Af Krajského soudu v Hradci Králové, Mgr. Marie Kocourkové, JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné. Navrhla, aby tyto soudkyně byly vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci, neboť byly v minulosti zaměstnankyněmi žalovaného (tehdy ještě Finančního ředitelství v Hradci Králové), proti jehož rozhodnutí žaloba směřuje. Tuto skutečnost potvrdil žalobkyni auditor Josef Pohan a také Ing. Vladimír Horák, bývalý zaměstnanec žalovaného. Podle žalobkyně jsou tedy na místě pochybnosti o nestrannosti uvedených soudkyň.

Výše jmenované soudkyně krajského soudu se k uplatněné námitce vyjádřily podáním ze dne 17. 10. 2013 shodně v tom smyslu, že k projednávané věci ani účastníkům sporu nemají žádný poměr. Necítí se být vyloučeny z projednávání a rozhodování předmětné věci. S tímto vyjádřením byla věc předložena k rozhodnutí podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), Nejvyššímu správnímu soudu.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.

Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

Z obsahu spisu nevyplývá, že by se výše jmenované soudkyně podílely na projednávání nebo rozhodování předmětné věci u žalovaného. Přitom na předchozí činnost v rámci zaměstnaneckého poměru u správního orgánu je nutno v určité míře uplatnit podobná hlediska jako na rozhodování v různých soudních instancích. Zde platí, že rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byli žalobci účastníky a v němž se soudce podílel na rozhodování), nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. , publikované pod č. NSS). Jak v judikatuře Nejvyššího soudu zabývající se institutem vyloučení soudců (např. rozhodnutí sp. zn. , www.nsoud.cz), tak i v judikatuře Nejvyššího správního soudu (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004, č. j. – 54, publ. pod č. 433/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz) je totiž patrný konzistentní přístup v tom směru, že soudce má čerpat poznatky potřebné pro projednávání a rozhodování věci z těch pramenů a tím způsobem, jež jsou vlastní té fázi řízení, k níž je podle pravidel funkční příslušnosti povolán. Z toho plyne, že není kladen důraz na absolutní neznalost projednávaného případu soudcem a překážkou pro projednání a rozhodnutí věci není jakékoliv dřívější poznání o dané věci. Ve správním soudnictví tak například v případě žaloby podané proti „novému“ rozhodnutí správního orgánu (v důsledku zrušujícího soudního výroku) zpravidla rozhoduje tentýž senát, který nepochybně poznatky o věci již má. Podobné znalosti může mít i soudce, který byl dříve zaměstnancem žalovaného.

Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Existence dřívějšího zaměstnaneckého poměru však nesplňuje bez dalšího kritéria vztahu soudců k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, neboť i v tomto případě je třeba trvat na dosažení takové povahy a intenzity vztahu, který vyvolá pochybnosti, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou soudci moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Podstatné tak mohou být jen skutečnosti, které svědčí o dřívějších nebo současných vztazích a vazbách takové intenzity, které by zavdávaly v uvedeném směru jakékoliv důvody k pochybnostem. V posuzované věci žádné takové skutečnosti zřejmé nejsou a ani žalobkyně takové skutečnosti nenamítá. To, že by žalobkyně byla subjektivně případně přesvědčena o opaku, ještě není důvodem, pro který by bylo nutno považovat uvedené soudkyně krajského soudu za podjaté, neboť tento názor není podložen žádnými objektivními skutečnostmi, z nichž by Nejvyšší správní soud mohl dovozovat opak (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. - 68, www.nssoud.cz). K tomu je nutno dodat, že Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti znám výrazný časový odstup mezi obdobím, kdy výše jmenované soudkyně krajského soudu vykonávaly nebo mohly vykonávat zaměstnání u žalovaného, a obdobím, ve kterém vykonávají svoji soudcovskou činnost. Tato skutečnost výrazně oslabuje možné pochybnosti o jejich vztahu k věci nebo k účastníkům (srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2012, č. j. – 64, www.nssoud.cz).

Ze všech shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. října 2013

JUDr. Jaroslav Hubáček

předseda senátu