Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 4/2013 - 22

- 22

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: E. G., zastoupený JUDr. Ottou Mrňavým, advokátem se sídlem Tachovské nám. 649/3, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2012, čj. OAM-113/ZA-ZA06-ZA04-2011, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2013, čj. – 43,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému advokátovi žalobce JUDr. Ottovi Mrňavému s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

I.

1. Rozhodnutím ze dne 28. 3. 2012, čj. OAM-113/ZA-ZA06-ZA04-2011, žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle až , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

II.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 4. 3. 2013, čj. – 43, zamítl.

3. Podle městského soudu žalobce netvrdil skutečnosti, které by odůvodňovaly udělení azylu podle . Žalobce uvedl, že má obavu o svou rodinu z důvodu krevní msty ze strany manželčiny rodiny, která byla proti jejich sňatku. Dalším důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu byly útoky ze strany wahhábistů, kteří vytvářejí neklidnou situaci v Dagestánu. Na místě, kde žalobce a jeho rodina žili, byly časté výbuchy, teroristické útoky a každodenní násilí.

4. Městský soud připustil, že i obavy ze soukromých osob mohou být za určitých okolností důvodem pro udělení azylu. Nepostačují však, pokud politický systém v zemi původu dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti nebyly v řízení o udělení azylu vyvráceny (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004, čj. – 48, a ze dne 19. 2. 2004, čj. – 37, všechny citované rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). Ze zpráv o zemi původu založených ve správním spisu vyplývá, že šíření wahhabismu je zakázáno již od roku 1999 a bezpečnostní orgány radikálně zasahují vůči jeho představitelům.

5. Rozhodnutí o udělení humanitárního azylu podle je věcí správního uvážení. Žalovaný neshledal zvláště závažné okolnosti, které by odůvodňovaly udělení humanitárního azylu a své závěry odůvodnil. Soudu proto nepřísluší správní uvážení nahradit.

6. Městský soud přisvědčil žalovanému také v tom, že žalobce nesplňoval podmínky pro udělení doplňkové ochrany. I pokud by soud připustil, že obavy žalobce z rodiny jeho manželky jsou skutečné (v pochybnostech ve prospěch), skutková zjištění nenasvědčují závěru, že by v zemi původu nebyla pro žalobce dostupná kvalifikovaná ochrana ve smyslu čl. 7 odst. 2 směrnice 2004/83/ES o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, čj. – 70, „[p]oskytovatelé ochrany uvedení v čl. 7 odst. 1 poskytují zpravidla účinnou ochranu tehdy, (1) pokud činí přiměřené kroky k zabránění pronásledování nebo způsobení vážné újmy, mimo jiné zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování nebo způsobení vážné újmy, a (2) pokud stěžovatel má k této ochraně přístup.“ Ze zpráv o zemi původu vyplývá, že v Ruské federaci existuje systém ochrany práv občanů, jakkoliv je v řadě ohledů nedokonalý. Navíc žalobce netvrdil, že by mu státní orgány odepřely ochranu. Informace o zemi původu městský soud považoval za dostačující a objektivní.

III.

7. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů podle

8. Podle stěžovatele městský soud nesprávně posoudil důvody pro udělení azylu (včetně humanitárního azylu) a doplňkové ochrany. Názor městského soudu neodpovídá skutkovým zjištěním. Stěžovatel připustil, že odůvodnil svou žádost o mezinárodní ochranu konflikty s rodinnými příslušníky, doplnil však, že tyto konflikty byly způsobeny odlišným náboženským přesvědčením. Konflikty se postupně přenášely i na jiné osoby, které smýšlely stejně jako rodinní příslušníci manželky stěžovatele, a postupně přecházely do různých forem vyhrožování, včetně vyhrožování smrtí. Stěžovatel proto měl a dosud má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů náboženského přesvědčení. Statní orgány nemají dostatečnou možnost zasáhnout vzhledem ke špatným bezpečnostním podmínkám v Dagestánu. Dostupnost obrany je proto značně omezená.

9. Stěžovatel byl proto přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle . Žalovaný mohl také uvažovat o udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany. V případě návratu do Dagestánu by totiž stěžovateli hrozilo vážné ohrožení života, protože v době, kdy tam žil, mu bylo opakovaně vyhrožováno smrtí.

10. Závěrem stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

IV.

11. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a rozsudek městského soudu.

V.

12. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož odůvodnění na tomto místě pro stručnost odkazuje.

13. Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura zdejšího soudu poskytuje na stěžovatelovy námitky dostatečnou odpověď.

14. Nejvyšší správní soud se podrobně vyjádřil k podmínkám, které je třeba kumulativně splnit pro udělení azylu podle (viz např. rozsudky ze dne 28. 11. 2008, čj. – 71, či ze dne 28. 5. 2009, čj. – 119) i doplňkové ochrany podle téhož zákona (viz např. rozsudek ze dne 31. 10. 2008, čj. – 62). Otázkou, do jaké míry žadatel o mezinárodní ochranu musí prokázat, že nemůže nebo není ochoten využít ochrany země původu z důvodu pronásledování nebo nebezpečí vážné újmy ze strany nestátních původců, se zdejší soud zabýval např. v rozsudcích ze dne 16. 9. 2008, čj. – 57, ze dne 30. 9. 2008, čj. – 70, č. 1749/2009 Sb. NSS, či výše uvedeném rozsudku čj. – 62). S ohledem na obsah spisu a s ním spojená skutková zjištění Nejvyšší správní soud neshledal při posouzení těchto podmínek žalovaným ani městským soudem zásadní pochybení, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

15. K námitce nesprávného posouzení podmínek pro udělení humanitárního azylu Nejvyšší správní soud připomíná, že na udělení azylu podle není právní nárok a posouzení důvodů tvrzených žadatelem o mezinárodní ochranu je otázkou správního uvážení žalovaného. Správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem (blíže viz např. rozsudky ze dne 22. 1. 2004, čj. – 48, ze dne 11. 3. 2004, čj. – 55, či ze dne 19. 5. 2004, čj. – 52). Nejvyšší správní soud neshledal, že by v posuzované věci městský soud vybočil z výše vytyčených mezí soudního přezkumu způsobem, který by mohl mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

16. Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle

17. Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že nerozhodoval o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože ten je dán ve věcech mezinárodní ochrany ze zákona (viz ).

18. Stěžovateli byl usnesením městského soudu ze dne 12. 6. 2012, čj. – 18, ustanoven zástupcem advokát JUDr. Otto Mrňavý. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ve spojení s ). Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta částkou 3100 Kč za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu v souladu s , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 3400 Kč. Advokát není plátcem DPH. Částka v celkové výši 3400 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 31. května 2013

JUDr. Jan Passer

předseda senátu