Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 131/2012 - 21

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: F. O., zast. Mgr. Stanislavem Králíkem, advokátem, se sídlem Masarykovo náměstí 22, Hodonín, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2012, č. j. - 6,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Stanislavu Králíkovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 1573 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 11. 2012, č. j. - 6, odmítl návrh na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. . V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že rozsudkem ze dne 5. 2. 1999, č. j. - 55, bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 4. 4. 1996, č. X. Soud předeslal, že žalovaná je správním orgánem a její rozhodnutí jsou přezkoumatelná soudy ve správním soudnictví. Návrh na obnovu řízení ve správním soudnictví, podaný za účinnosti , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), mohl být jedině návrhem podle a násl. , nikoliv návrhem podle . Obnova řízení je podle přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí. Ve věci žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je tudíž přípustnost obnovy řízení vyloučena; to platí i tehdy, pokud se navrhovatel domáhá obnovy řízení, které bylo vedeno a skončeno podle části páté před účinností

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost a namítal, že nemohl napadnout rozhodnutí podle zákonů, které v době řízení neexistovaly, a uplatnit důkazy (o účasti na rehabilitaci), které mu soud nedoručil. Skutečnost, že tento veřejný důkaz žalovaná nezjistila a nerozhodla o něm, je nepochybně zásahem podle Stěžovatel dále uvedl, že „se domáhá podle žalobní legitimace v uložení žalované ČSSZ o jí doloženém důkazu vydat rozhodnutí dle úřední povinnosti ...“.

Žalovaná svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.

Usnesením ze dne 8. 1. 2013, č. j. - 15, Nejvyšší správní soud ustanovil zástupcem stěžovatele Mgr. Stanislava Králíka, advokáta.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s a 4 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, „[j]e-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle , spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. - 98, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto považoval za důvod kasační stížnosti důvod uvedený v

Kasační stížnost není důvodná.

Podle obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a politických hnutí.

Podle , nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

Návrh stěžovatele na obnovu řízení směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 1999, č. j. - 55, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 4. 4. 1996, č. X, ve věci starobního důchodu. Stěžovatel se tedy domáhal obnovy řízení, jehož předmětem bylo přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, nikoliv ochrana před zásahem správního orgánu nebo věc politických stran a politických hnutí.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu „rozhodnutí soudu vydané podle části páté , ve znění účinném k 31. 12. 2002, je rozhodnutím ve správním soudnictví, bez ohledu na to, zda šlo o rozhodnutí v řízení o žalobě nebo o opravném prostředku, či zda se jednalo o rozhodnutí správního orgánu ve veřejnoprávní či soukromoprávní věci. Proti takovému rozhodnutí není přípustná obnova řízení ani podle ustanovení “ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2003, č. j. - 42, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 275/2004, www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal, že v projednávané věci byl návrh na obnovu řízení nepřípustný a krajský soud rozhodl správně, pokud tento návrh odmítl.

K jednotlivým námitkám stěžovatele Nejvyšší správní soud připomíná, že návrh na obnovu řízení byl předán k doručení krajskému soudu dne 24. 9. 2012. Řízení o takovém návrhu proto musí být vedeno podle procesního předpisu platného a účinného v této době, tj. podle Není přitom podstatné, že tento předpis nebyl účinný v době vydání rozhodnutí napadeného návrhem na obnovu řízení.

Předmětem řízení u krajského soudu, jehož obnovy se stěžovatel domáhal, nebyl tvrzený nezákonný zásah žalované, ale její rozhodnutí ze dne 4. 4. 1996. Stěžovatelem namítaný domnělý zásah ze strany žalované tak nemůže mít za následek přípustnost obnovy řízení. Zmíněný zásah nebyl ani předmětem řízení ukončeného napadeným usnesením, proto se jím Nejvyšší správní soud blíže nezabýval.

Tvrzení stěžovatele, že „se domáhá podle žalobní legitimace v uložení žalované ČSSZ o jí doloženém důkazu vydat rozhodnutí dle úřední povinnosti ...“, shledal Nejvyšší správní soud zcela irelevantním pro posouzení přípustnosti obnovy řízení. Na okraj doplňuje, že stěžovateli nic nebrání v tom, aby podal k žalované novou žádost a zmíněný důkaz uplatnil.

Nejvyšší správní soud shrnuje, že nezjistil nezákonnost napadeného usnesení, a proto podle věty druhé kasační stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2012, č. j. - 6, zamítl jako nedůvodnou.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 2 ve spojení s Stěžovatel nebyl v řízení úspěšný a úspěšné žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší ze zákona. Proto Nejvyšší správní soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odměna soudem ustanovenému zástupci stěžovatele byla stanovena podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2013. Zástupce stěžovatele učinil v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby podle advokátního tarifu, za který mu náleží odměna ve výši 1.000 Kč podle a advokátního tarifu a režijní paušál podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Zástupce stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se podle odměna zvyšuje o částku odpovídající této dani, která činí 21 % z částky 1.300 Kč, tj. 273 Kč. Zástupci stěžovatele bude vyplacena částka 1.573 Kč z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele, který je osvobozen od soudních poplatků, nese stát (srov. a ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2013

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu