Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

75 Ad 1/2012 - 88

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobce: B. S., bytem „X“, proti žalovanému: České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.11.2011, č.j. „X“,

t a k t o :

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8.11.2011, č.j. „X“, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8.11.2011, č.j. „X“, kterým bylo změněno rozhodnutí žalovaného ze dne 11.2.2011, č.j. „X“, tak, že žalobci se od 12.11.2010 přiznává starobní důchod podle , o důchodovém pojištění (dále jen „ “) ve výši 7 472 Kč měsíčně, přičemž od ledna 2011 náleží žalobci starobní důchod ve výši 7 739 Kč měsíčně. Ve zbytku bylo rozhodnutí ze dne 11.2.2011 potvrzeno.

Žalobce v žalobě namítl, že nesouhlasí s finančními částkami uváděnými v rozhodnutí o starobním důchodu, jelikož byly vypočteny z nižšího osobního vyměřovacího základu, úhrnem nižšího průměru ročních vyměřovacích základů a tím došlo ke zkrácení práva žalobce na správné dávky důchodového pojištění. Vyměřovací základ za rok 2003 měl být vyšší o 54 000,- Kč příjmu za srpen roku 2003 zdaněného daní z příjmu fyzických osob částkou ve výši 13 215,- Kč a částkou 2 430,- Kč zdravotního pojištění a v souladu s ustanovením , o pojistném na sociálním zabezpečení (dále jen „ “) podléhá i tento příjem důchodovému pojištění. Žalobce se dále přiklání k názoru, že finanční částka 8 885,- Kč vyplacená dle kolektivní smlouvy za březen 2004 je třináctým platem a měla být také započtena do vyměřovacího základu za rok 2003. Žalobce se snaží v souladu s ustanovením , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „ “) a dle ustanovení o nápravu, ale bez uspokojivého výsledku. Žalovaný klasifikoval příjem žalobce ve výši 54 000,- Kč jako tzv. odchodné, avšak neodůvodnil to žádným platným zákonným ustanovením. Žalovaný se přiklonil k vyjádření bývalého zaměstnavatele v neprospěch žalobce a nevzal v úvahu v námitkách předložené fotokopie listinných důkazů o zdaněných příjmech za rok 2003. Rozhodnutí I. a II. stupně jsou tak nezákonná.

K podané žalobě se písemně vyjádřil žalovaný, který navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že se prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem obrátil na bývalého zaměstnavatele Spolek pro chemickou a hutní výrobu, akciová společnost, který dne 16.2.2012 vyhotovil vyjádření, ve kterém sdělil, že žalobci byla v srpnu 2003 vyplacena odměna při skončení pracovního poměru ve výši 54 000,- Kč, která však nepodléhala odvodu sociálního pojištění, a proto nebyla zahrnuta do vyměřovacího základu na evidenčním listu důchodového pojištění. Vzhledem k tomu, že žalovaný je dle a vázán potvrzením zaměstnavatele ze své evidence a zaměstnavatel správnost evidenčního listu žalobce potvrdil, nelze žalobci hodnotit jiné částky, než které jsou uvedeny na evidenčním listu ze dne 15.12.2003. Tyto skutečnosti byly zaměstnavatelem žalobce uvedeny již v potvrzení ze dne 14.7.2011. Pokud tedy žalobce nesouhlasí s vyměřovacím základem za rok 2003, musí se obrátit na zaměstnavatele. K částce 8885,- Kč žalovaný uvedl, že dle přiloženého potvrzení, výplatního dokladu žalobce, a na základě ověření u zaměstnavatele žalobce, se jedná o vrácení daní za rok 2003, které ve smyslu ustanovení zákona o důchodovém pojištění nepatří do vyměřovacího základu.

Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, v níž uvedl, že vyjádření žalovaného považuje za zavádějící, pokud uvádí, že okresní správa sociálního zabezpečení a žalovaný nejsou oprávněni hodnotit a rozhodovat o správnosti údajů na evidenčních listech. Poukázal na ustanovení , dle kterého rozhoduje okresní správa sociálního zabezpečení ve sporu mezi občanem a zaměstnavatelem o správnosti zápisu v evidenčním listu důchodového pojištění. Žalobce se několikrát obrátil na zaměstnavatele se žádostí o nápravu, ale bezúspěšně.

Následně přípisem ze dne 3.8.2012 sdělil žalovaný, že dne 31.7.2012, č.j. 501 025 192, bylo vydáno rozhodnutí č. II, kterým bylo vyhověno námitce žalobce uplatněné v žalobě a navrhl postup podle , , ve znění pozdějších předpisů dále jen („s.ř.s“). Žalobce přípisem ze dne 4.9.2012 však sdělil, že ho žalovaný svým postupem dosud plně neuspokojil, a proto soud pokračoval v řízení.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný se po řádném poučení, že může vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé zákona , která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních , d), odst. 2 věty druhé a třetí a věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ( věty první ). Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které je povinen zkoumat bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

Soud po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. I přesto, že žalovaný vydal nové rozhodnutí ze dne 31.7.2012, kterým zahrnul do vyměřovacího základu i částku 54 000 Kč za rok 2003, žalobou napadené rozhodnutí zůstalo nedotčeno a soud ho mohl v plném rozsahu přezkoumat.

Soud se nejprve zabýval přezkoumatelností napadeného rozhodnutí, kterou ve své žalobě zpochybnil žalobce, neboť poukázal na to, že nebylo řádně odůvodněno, proč je částka 54 000,- Kč považována za odchodné.

Má-li být jakékoli rozhodnutí správního orgánu přezkoumatelné, je třeba, aby se ve smyslu ustanovení jednalo o rozhodnutí srozumitelné a opřené o dostatek důvodů. V čem lze spatřovat tyto jednotlivé atributy přezkoumatelnosti však nestanoví, a proto je třeba vycházet z toho, co vytvořila dosavadní správní judikatura.

Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění správního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž správní orgán opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č.j. - 75, www.nssoud.cz).

Není-li z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, proč správní orgán nepovažoval za důvodnou právní argumentaci uvedenou v námitkách a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu , a to zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ námitek. Správní orgán musí uvést, v čem konkrétně nesprávnost argumentace účastníka řízení spočívá (srov. rozsudek ze dne 14. 7. 2005, č. j. - 44, www.nssoud.cz).

Žalovaný nejprve poukázal ve svém žalobou napadeném rozhodnutí na námitku žalobce, ve které nesouhlasil s vyměřovacím základem za rok 2003, neboť se domnívá, že by měl být vyšší o 54 000,- Kč, které dostal jako odměnu v srpnové výplatě a o 8 885 Kč, které obdržel jako dodatečnou výplatu za rok 2003 v březnu 2004. Dále na str. 3 žalobou napadeného rozhodnutí parafrázoval ustanovení § 16 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění v němž je uvedeno, že vyměřovacím základem za dobu po 31.12.1995 je vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zákona o pojistném. Dále parafrázoval znění ustanovení § 5 odst. 1 a odst. 2 písm. c) bod 10 zákona o pojistném, ve znění účinném do 31.12.2003, a uzavřel, že z uvedeného vyplývá, že do vyměřovacího základu zaměstnance se mimo jiné nezahrnuje odchodné. Dále uvedl, že dle přiloženého potvrzení a na základě ověření u zaměstnavatele žalobce se v případě částky 8 885,- Kč jedná o vrácení daní za rok 2003, které ve smyslu § 16 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění nepatří do vyměřovacího základu.

Z uvedeného odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí není patrno, jaké úvahy vedly žalovaného k závěru, že částka ve výši 54 000,- Kč, která je uvedena v dohodě o rozvázání pracovního poměru ze dne 29.8.2003 a tam označena jako „odměna“, která náleží zaměstnanci po podpisu této dohody, je odchodným ve smyslu ustanovení zákona o pojistném. V této souvislosti soud poukazuje na to, že odchodné je institut spojovaný se služebním poměrem či veřejnými funkcemi (např. , služební zákon, , o Veřejném ochránci práv, , o vojácích z povolání, a další). Proč je uvedená částka takto kvalifikována, není ze žalobou napadeného rozhodnutí zřejmé.

Rovněž není ze správního spisu předloženého žalovaným patrné, které konkrétní podklady ze spisu má žalovaný na mysli, pokud je označil ve vztahu ke klasifikaci částky 8 885,- Kč jako „přiložené potvrzení“ a „ověření u zaměstnavatele,“ neboť z takto obecně označených podkladů nelze dojít k závěru, které konkrétní doklady ve spise založené vedly žalovaného k závěru, že uvedená částka nepatří do vyměřovacího základu. Soud v tomto směru poznamenává, že nemůže přihlížet k dodatečnému upřesňování odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí prezentovaného ve vyjádření žalovaného (srov. rozsudky NSS ze dne 19.12.2008, č.j. -71; ze dne 13. 10. 2004, č.j. -5; ze dne 18.9.2003, č.j. -25, www.nssoud.cz), z něhož vyplývá, že uvedeným „přiloženým potvrzením“ byl myšlen výplatní doklad žalobce, dle soudu se jedná zřejmě výplatní pásku za březen 2004.

Z tohoto důvodu přistoupil soud ke zrušení napadeného rozhodnutí pro vady podle , neboť napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Současně podle ust. soud vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude podle ust. vázán právním názorem, který vyslovil soud v tomto zrušujícím rozsudku.

Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, avšak náhradu nákladů řízení nepožadoval a žalovaný nebyl úspěšný a ani mu žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, a proto soud výrokem II. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 5.11.2012

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení:

Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)