Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Ans 10/2012 - 12

[6] Nejvyšší správní soud se s tímto názorem, na němž stěžovatel dlouhodobě a opakovaně setrvává, i nadále neztotožňuje. Je ostatně třeba připomenout, že stěžovatel nevznesl předmětnou námitku před zdejším soudem poprvé. V odlišné věci téhož stěžovatele, konkrétně v rozsudku ze dne 5. 1. 2012, č. j. -75 (dostupný na www.nssoud.cz), se zdejší soud již zabýval požadavkem stěžovatele na samostatné vystupování před Nejvyšším správním soudem, přičemž [s poukazem na argumentaci obsaženou v plenárním nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 sp. zn. (N 96/22 SbNU 329; 276/2001 Sb.) a usnesení téhož soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. (judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz)], konstatoval, že zákonem stanovenou povinnost právního zastoupení v řízení o kasační stížnosti nelze považovat za odporující ústavnímu pořádku či mezinárodním smlouvám či za skutečnost za skutečnost zakládající porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2012, č. j. – 35, in: www.nssoud.cz). Nadto je potřeba uvést, že citovaný rozsudek č. j. - 75 byl následně k ústavní stížnosti stěžovatele ústavně aprobován Ústavním soudem v usnesení ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. .

[7] Ve vztahu k argumentaci stěžovatele ohledně porušení čl. 6 Úmluvy je pak možné uvést, že k výše předestřenému závěru dospěl i Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Podle setrvalé judikatury ESLP totiž není právo na přístup k soudu zajištěné článkem 6 odst. 1 Úmluvy absolutní, ale může podléhat omezením, která z něj implicitně vyplývají. Právo na přístup k soudu totiž ze své podstaty vyžaduje regulaci státem, která se může měnit v čase a místě podle potřeb a zdrojů společnosti a jednotlivců. Při stanovení takové regulace požívají členské státy Úmluvy jistou míru volného uvážení, při němž ovšem nesmí dojít k omezení předmětného práva natolik, že by byla narušena sama jeho podstata. Podle ESLP tak Úmluva nezakazuje členským státům požadovat povinné právní zastoupení v řízeních před vyššími soudy: tento požadavek může být přiměřený, má legitimní účel a cíl, který sleduje, a ve skutečnosti je výhodný pro ty, jež hledají ochranu svých práv před vnitrostátními soudy, neboť taková řízení jsou obvykle složitá a cílem povinného právního zastoupení je ve skutečnosti zajistit právo na přístup k soudu. Např. v rozsudku ze dne 10. 2. 2011 ve věci K. a K. proti České republice (stížnost č. 17273/03) k námitce stěžovatelů, že podle (v době před účinností ) upravující řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů museli mít v řízení před soudy právního zástupce, ESLP vyslovil přesvědčení, že cílem takového omezení bylo předejít tomu, aby žalobci předkládali nekvalifikovaná podání; sledovaným cílem byl legitimní cíl zajistit řádný výkon spravedlnosti. [obdobně srov. rozsudek ze dne 2. 10. 2007 ve věci Komanický proti Slovensku (stížnost č. 56161/00) či rozhodnutí o přijatelnosti ze dne 20. 9. 2011 ve věci Kryžová proti České republice (stížnost č. 54337/10)].

[8] Pokud tedy na výzvu Nejvyššího správního soudu k odstranění nedostatku povinného právního zastoupení ve smyslu ustanovení stěžovatel pro svůj nesouhlas s tímto zákonným požadavkem reagoval podáním žádosti o projednání kasační stížnosti bez právního zastoupení a tedy výslovným odmítnutím tento nedostatek podmínek řízení odstranit, je Nejvyšší správní soud nucen kasační stížnost stěžovatele v návaznosti na shora uvedené odmítnout, neboť se jedná o nedostatek podmínky řízení bránící věcnému vyřízení kasační stížnosti, který přes výzvu soudu nebyl stěžovatelem odstraněn, přičemž o případné ustanovení právního zástupce stěžovatel, ač poučen, nežádal.

[9] Proto Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením ve spojení s ustanovením kasační stížnost odmítl. Za dané situace se již Nejvyšší správní soud pro nadbytečnost samostatně nezabýval žádostí stěžovatele o odložení zaplacení soudního poplatku.

[10] Podle ustanovení , nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. července 2012

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu