Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 25/2012 - 35

5. Podle musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, pokud nemá on sám, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

6. Ve smyslu , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, je pro výkon advokacie vyžadováno vysokoškolské vzdělání v oboru právo získané buď v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice, nebo studiem na vysoké škole v zahraničí, pokud je takové vzdělání na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, uznáváno v České republice za vzdělání rovnocenné, anebo pokud takové vzdělání bylo uznáno podle zvláštního právního předpisu, a současně takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice.

7. S odkazem na výše uvedená ustanovení Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka zcela zjevně nesplňuje podmínku týkající se právnického vzdělání.

8. Jestliže stěžovatelka opětovně vyjádřila nesouhlas s podmínkou povinného právního zastoupení v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud neshledal takový požadavek rozporným s mezinárodním právem. Pravidla stanovená pro přístup k ESLP jsou totiž v řízení před Nejvyšším správním soudem nepodstatná. Ohledně Úmluvy je pak možné odkázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 2. 2011, Kysilková a Kysilka proti České republice, stížnost č. 17273/03. Zde stěžovatelé namítali, že podle , který v té době (tj. před účinností ) upravoval řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů, museli mít v řízení před soudy právního zástupce. ESLP k tomu nejprve v obecné rovině uvedl, že právo na přístup k soudu není absolutní a může podléhat legitimním omezením, která by však neměla zasahovat do samotné podstaty tohoto práva a která musejí sledovat legitimní cíl, přičemž mezi použitými prostředky a sledovaným cílem musí být přiměřený vztah. Pro posuzovanou věc pak vyslovil přesvědčení, že cílem takového omezení bylo předejít tomu, aby žalobci předkládali nekvalifikovaná podání. Sledovaným cílem tedy byl legitimní cíl zajistit řádný výkon spravedlnosti.

9. Nad rámec výše uvedeného navíc Nejvyšší správní soud znovu připomíná, že otázka povinného právního zastoupení již byla podrobena testu ústavnosti. V usnesení ze dne 14. 9. 2000, sp. zn. , č. ÚS, které se týkalo věty druhé , tj. ustanovení obdobného , shledal Ústavní soud zákonnou úpravu povinného zastoupení advokátem pro vybrané typy řízení zcela souladnou s ústavním pořádkem České republiky. Obdobnou problematikou se zabýval také Nejvyšší správní soud, a to např. v usnesení ze dne 28. 4. 2006, čj. - 93 (veškerá rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná i na www.nssoud.cz). Na označená rozhodnutí zdejší soud pro stručnost odkazuje.

10. V návaznosti na shora uvedené je možné uzavřít, že přes výzvu Nejvyššího správního soudu stěžovatelka nepředložila plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti ani nedoložila právnické vzdělání ve smyslu V situaci, kdy stěžovatelka reagovala na výzvu soudu k odstranění nedostatku povinného zastoupení tím, že předložila doklad o vysokoškolském vzdělání nikoliv právnického oboru a vyjádřila nesouhlas s takovým zákonným požadavkem, neodstranila nedostatek povinného zastoupení, a je na místě stížnost odmítnout (srov. obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2003, čj. - 48, č. 238/2004 Sb. NSS). Nedostatek právního zastoupení totiž brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. V daném případě se jedná o nedostatek podmínky řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, proto Nejvyšší správní soud v souladu s ve spojení s kasační stížnost odmítl.

11. Jelikož stěžovatelka neodstranila vadu kasační stížnosti spočívající v nesplnění podmínky povinného právního zastoupení, a z jejího jednání bylo zjevné, že ji odstranit nehodlá, Nejvyšší správní soud nerozhodoval samostatně o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Je totiž zřejmé, že bez ohledu na případnou důvodnost takové žádosti by zdejšímu soudu nezbylo než kasační stížnost odmítnout. V případě nepřiznání osvobození od soudních poplatků by přitom soud rozhodoval o vrácení zaplaceného poplatku. Pro úplnost tento soud doplňuje, že z téhož důvodu se nezabýval ani nedostatkem náležitostí kasační stížnosti, přestože stěžovatelka neuplatnila žádné relevantní stížní námitky ve smyslu a proti rozhodnutí krajského soudu brojila pouze v rozsahu poučení o přípustnosti kasační stížnosti.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle věty první za použití , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Podle věty druhé uvedeného ustanovení je sice možné přiznat stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení, avšak pouze v případě zpětvzetí návrhu z důvodu pozdějšího chování žalovaného či zastavení řízení pro uspokojení navrhovatele. K takovému postupu ovšem v projednávané věci nedošlo. Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že jelikož stěžovatelka neuhradila soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti, v dané věci nebylo třeba rozhodovat o vrácení poplatku ve smyslu , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jak ostatně bylo naznačeno již v předchozím bodě tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. dubna 2012

JUDr. Jan Passer

předseda senátu