Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 4/2006 - 93

-95

Usnesení

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera, v právní věci žalobce Ing. J. H., proti žalovanému Ministerstvu obrany, Praha 6, nám. Svobody 471/27, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2005, čj. 421/3-270-7/2005/DP-7542, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2005, čj. -54,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem napadeným včasnou kasační stížností zamítl žalobu žalobce (stěžovatel) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2005, čj. 421/3-270-7/2005/DP-7542.

Stěžovatel s podáním kasační stížností doložil plnou moc pro Mgr. P. H., kterou jej zmocnil k zastupování v řízení o této stížnosti. Zároveň uvedl, že Mgr. P. H. jako člen rodiny splňuje podmínku vysokoškolského právnického vzdělání vyžadovaného pro výkon advokacie. Výklad ustanovení , podle kterého by musel být zastoupen advokátem, označil za protiústavní z důvodu diskriminace určité skupiny stěžovatelů a pokud by se soud k takové interpretaci citovaného zákonného ustanovení přiklonil, požádal stěžovatel o předložení věci Ústavnímu soudu k posouzení souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Nejvyšší správní soud vrátil věc městskému soudu, který mu ji s kasační stížností předložil, k dalšímu postupu podle Připomněl, že stěžovatel musí být podle ustanovení zastoupen advokátem, Mgr. P. H. není na seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou, a nebylo doloženo, že by byl zaměstnancem stěžovatele.

Městský soud usnesením ze dne 22. 2. 2006, čj. –86, stěžovatele vyzval, aby doložil zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti, a poučil jej o následcích nevyhovění výzvě soudu. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 27. 2. 2006.

Stěžovatel zastoupení advokátem v městským soudem stanovené patnáctidenní lhůtě ani později nedoložil. Proti usnesení městského soudu podal námitku. Tvrdí, že ustanovení je třeba vykládat extenzivně a ústavně konformně. Je-li podle k podání kasační stížnosti dostatečně kvalifikován nejen advokát, ale i osoba disponující vysokoškolským právnickým vzděláním vyžadovaným pro výkon advokacie, musí být takováto kvalifikace dostatečná pro zástupce jakéhokoliv stěžovatele. Není přípustné, aby pro některé stěžovatele bylo vyžadováno zastoupení advokátem, a pro jiné pouze osobou disponující právnickým vzděláním, která však nemusí být advokátem. Tento postup by byl protiústavně diskriminující a ve svém důsledku by vedl k popírání práva na přístup k soudu. Stěžovatel proto žádá, aby bylo vyhověno jeho žádosti nechat se v řízení zastupovat dostatečně kvalifikovaným členem rodiny. Pokud by soud trval na výkladu tak, že stěžovatel musí být zastoupen advokátem, požádal stěžovatel o předložení věci Ústavnímu soudu k posouzení rozporu citovaného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem České republiky. Stěžovatel rovněž zmínil zmatečný postup městského soudu, který na jedné straně vyžaduje stěžovatelovo zastoupení advokátem a na straně druhé se již po podání kasační stížnosti doručením písemností obracel na osobu, které stěžovatel udělil plnou moc, ale která není advokátem.

Proti usnesení městského soudu, kterým byl stěžovatel vyzván k odstranění nedostatku zastoupení advokátem, není opravný prostředek přípustný ( a contrario). Nejvyšší správní soud proto námitku stěžovatele podle jejího obsahu posoudil jako vyjádření k tomuto procesnímu postupu.

Vzhledem k námitce stěžovatele se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval otázkou, zda nepřichází v úvahu postup podle článku 95 odst. 2y ČR a ustanovení Důvod k předložení věci Ústavnímu soudu však Nejvyšší správní soud neshledal.

Kasační stížnost podle ustanovení a násl. je mimořádným opravným prostředkem, sloužícím k přezkoumání rozhodnutí Nejvyšším správním soudem, proto zákonná úprava uvedená v ustanovení volí požadavek na kvalifikované právní zastoupení fyzických či právnických osob záměrně, s ohledem na nezbytnost garantované profesní právní erudice zástupce. Profesní úroveň advokáta se přitom neodvíjí pouze od dosaženého vysokoškolského vzdělání, ale také od splnění dalších zákonných požadavků vyžadovaných pro výkon této profese (srov. zejm. ustanovení , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). Nelze přehlédnout ani skutečnost, že advokát je ve vztahu ke svému klientovi vázán povinnostmi přesahujícími rámec běžného zastoupení (srov. a násl. zákona o advokacii), za jejich porušení je pak kárně odpovědný ( a násl. zákona o advokacii). Povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížností tak není bezúčelným opatřením, nýbrž institutem, který má přispět ke zvýšené ochraně účastníka v tomto řízení. Riziko odepření přístupu ke kasační stížnosti sociálně slabším účastníkům řízení je vyloučeno možností ustanovit advokáta na náklady státu ( ).

Výjimka vyplývající z ustanovení část věty za středníkem znamená v zásadě možnost formálně méně kvalifikovaného uplatňování procesních práv, výjimku tam stanovenou proto nelze vykládat extenzivním způsobem, jak navrhuje stěžovatel v této věci (k restriktivnímu výkladu obdobného právního institutu v civilním řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. www.nsoud.cz/rozhod.php

).

V kontextu rozebírané problematiky není možné pominout rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2000, sp. zn. (publikované pod č. ÚS), v rámci kterého bylo podrobeno testu ústavnosti ustanovení věta druhá (stanovící pro řízení o dovolání povinnost zastoupení obdobnou povinnosti vyplývající z ustanovení ). Ústavní soud přitom shledal zákonnou úpravu povinného zastoupení advokátem pro vybrané typy řízení zcela souladnou s ústavním pořádkem České republiky. Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod, aby se od názoru Ústavního soudu odchýlil.

Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 10. 11. 2003, čj. –48 (publikovaném pod č. 238/2004 Sb. NSS), vyslovil, že reaguje-li stěžovatel – fyzická osoba, na výzvu soudu k odstranění nedostatku povinného zastoupení tím, že předloží procesní plnou moc pro osobu, která není advokátem, není tím odstraněn nedostatek povinného zastoupení a Nejvyšší správní soud takovou stížnost odmítne.

Nedoložení zastoupení stěžovatele požadované ustanovením brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn. Proto Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele odmítl podle ustanovení za použití

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému má oporu v ustanovení , za použití

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 28. dubna 2006

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu